obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915483 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5761 autorů a 391366 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Sport zkaženého života ::

Příspěvek je součásti workshopu: Sportovní
 autor Veo Ochmanek publikováno: 10.10.2013, 10:51  
Nakonec jsem tedy nedělal Zagorku :) a nemuselo se kontaktovat ani adminstvo :)
 

„Podívej se na ně, jak si to vykračujou, hajzlové...,” sykl Green a pustil roh záclonky, který držel malinko pozvednutý, aby mohl nenápadně, skrze zaprášené okno, pozorovat dění dole na ulici. Nepřátelská hlídka droidů se mezitím ztratila za rohem dalšího bloku budov. „Jak jseš na tom, Gibbsová?“ řekl a odvrátil zrak od okna.

„Minutku, Rodney,“ procedila mezi zuby na krátko střižená zrzka, sklánějící se nad jakýmsi nebezpečně vypadajícím elektronickým zařízením uprostřed místnosti. „Už tam skoro jsem; ještě malinký okamžíček a vlajka je naše...“

„OK, brouku,“ mrkl očkem Green a obrátil se zpátky k oknu. Na vteřinku opět pozvedl onen kus umouněného plátna, které v duchu láskyplně nazýval záclonkou a zrakem přehlédl prašnou ulici před domem -- ani živáčka. „Ty, Gibssová?“

„Hmm...,“ zamručela rusovláska.

„Už jsem ti řekl,“ pravil zamyšleně Green, „že ti to v tom obleku fakt hrozně moc sekne?“

Gibbsová jen protočila oči vsloup. „Rodney, nemusím ti snad připomínat, že u mě nemáš ani tu nejmenší šanci, že ne?“

„Co?“ vyprskl Green a předstíral údiv. „Šanci? O čem to krucinál mluvíš?“ zavrtěl hlavou.

Náhodnými komplimenty a sexistickými vtípky si svou kolegyni vždy s oblibou dobíral.

„Tss,“ máchl rukou, „tyhlety ženský... Člověk jim jen něco pochválí a vony si hned myslej, že po nich jede...“

„Však vony tě ty srandičky přejdou,“ usmála se Gibssová, která se už během onoho roku, co s Greenem společně sloužili, naučila tu jeho malou, pitomou hru hrát s ním. „Co se škádlívá, to se rádo mívá...,“ dodala.

„Ach, prosím tě...,“ zavrtěl hlavou Green. „To už bych si rovnou mohl zašpásovat se svojí sestrou... Co je v domě, není pro mě,“ prohlásil rozhodně.

„No konečně,“ zavýskla náhle Gibssová.

„Co? Co se děje?" vyprskl nechápavě Green.

„Mám to,“ konstatovala vítězoslavně Gibbsová, zatímco si utírala dlaně do kabátu své uniformy.

„No vidíš to, zrzko!“ pochválil ji Green a poplácal ji po ramenou. „Prima, tak si zbal svoje saky paky,“ ukázal na všelijaké nástroje rozložené všude po podlaze, „a vypadnem odsud, jo? No tak, šup šup,“ pobízel ji, jako malou, neposlušnou sestřičku, která si neuklidila ve svém pokojku. „A pohni sebou trochu..., nemáme čas..."

„Aye aye, cvoku,“ přikývla rusovláska a rychle naházela všechny své přístroje a vybavení zpět do zeleného vojenského batohu.

„Dělej! Chtěla bys snad skončit na nějaký přepravní lodi? V týhletý soutěži jsou lidi z celý zasraný Federace, víš? Šílená konkurence; takže je ti doufám jasný, že pokud chcem získat nějaký fajnový fleky, musíme být zatraceně dobrý... “

„Dobrý?“ zamračila se Gibssová. „Chceš mě snad urazit? My jsme nejlepší!“ pravila sebevědomě a přehodila si baťoh přes ramena.

„Jestli si tady hodláš nechat tu pušku, princezno, tak nejlepší rozhodně nebudem...“

„Nejsem ty, abych na něco porád zapomínala,“ vyplázla na něj jazyk a zdvihla z podlahy svou zbraň, kterou si hned připnula k řemeni okolo ramen.

Oba pak vyšli na chodbu a po trouchnivějícím schodišti seběhli do přízemí budovy, kde na ně už čekal velitel skupiny

„Zdar, JoJo, dlouho jsme se neviděli, hah?“ zazubil se Green laškovně.

„Nepokoušej mě Rodney,“ pohrozil vztyčeným ukazovákem velitel. "Ještě jednou mi tak řekni a ustřelím ti hlavu..."

„No jo, šéfe, aby ses taky neposral...,“ ušklíbl se Green. „Ze všech přezdívek, který jsem si pro tebe mohl vymyslet, jsem si vybral tu nejšetrnější a nejroztomilejší -- měl bys být vlastně rád...“

„Roztomilý a šetrný, jak vykuchaní králičci v jahodovým poli,“ zavrčel Harvell.

„Kašli na to, JoJo,“ máchl rukou Green. „Co VIGIL? Nějaké zprávy?“

„Všude kolem se to hemží ještěrkama a droidy, ale myslím, že jsem nám i přesto našel jednu únikovou cestu, tady na jihozápadě,“ odvětil Harvell a podal greenovi tablet s otevřeným rozhraním systému VIGIL. „Tady, vidíš?“ ukázal prstem na klikatou šedivou linii, táhnoucí přes několik záměrných čtverců na mapě. „Když pohneme zadkem, máme to v kapse.“

„Hmm. Hmm,“ uznale pokýval hlavou Green. „Tak snad abychom šli, ne?“

„Si piš, Zelenáči,“ řekl Harvell a vytrhl Greenovi tablet z rukou. Pak přístroj zacvakl do velitelské konzole na svém kulometu, který hned odjistil. „No jedu, jedu!“ pokynul rukou ven na ulici.

„Aye aye.“

Navzdory tomu, že podle průzkumu VIGIL, bylo celé okolí doslova zamořeno nepřáteli, venku na ulici panovalo takřka hrobové ticho. Laik by to nejspíš považoval za pozitivní fakt a byl by spokojen, rozesmátý od ucha k uchu; avšak na kohokoli s dostatkem taktických znalostí, by onen zlověstný klid působil přesně opačným způsobem; klid totiž obvykle znamená jen jedno: nepřítel o vás ví a snaží se být potichu, aby vás nevyplašil; snaží se vás nalákat do svého nenažraného chřtánu, jen aby pak se vší silou mohl stisknout své smrtonosné čelisti, se zuby z kulek a střepin granátů.

„To ticho se mi vůbec, ale vůbec nelíbí,“ procedil mezi zuby Green, když se rozhlížel po okolí. „Mám ten pocit, že o nás už drakouši vědí...“

„No ne, génie,“ zavrtěl hlavou Harvell. „Ty jseš mi ale hlavinka! Jsme v simulaci, to je asi krucinál jasný že o nás vědí; otázkou je, jak rychle jim jejich algoritmy dovolí zareagovat...“

„Přestaňte řešit krávoviny,“ namítla Gibssová a vykročila vpřed, „a pohněte sebou. Jestli tady na ně hodláte čekat, tak do toho, ale beze mě; já si jdu vysloužit místo na nějaký fajnový lodičce...“

„Hele, princezno, nejseš ty tak trochu drzá?“ zamračil se velitel. „A vůbec,“ vyprskl, „kdo ti dovolil jít jako první? Kdo tady má přístup k VIGILovi?“

Rusovláska jen dotčeně zavrčela a užuž se chtěla o těch několik kroků vrátit nazpět.

„Ee...,“ zavrtěl Harvell vztyčeným ukazovákem. „Jenom tam zůstaň a hezky opatrně postupuj vpřed; azimut dvě sta deset...“

„Aye,“ přikývla Gibssová a pomalu vykročila vpřed do prvního krytí, který jí přišlo pod ruku. Kapota odstaveného náklaďáku k tomuto účelu více než vyhovovala. Přiklekla a zalícila pušku přes roh kapoty. Pravačkou pokynula zbytku skupiny aby rovněž vyrazila vpřed.

Pohybovali se rychle a obezřetně; jakýkoli neobratný krok, způsobující byť sebemenší hluk, byl okamžitě opětován Harvellovým vražedným pohledem, jímž nemilosrdně probodával jeho původce a dával mu tak najevo své rozhořčení nad jeho inkompetencí; Harvell nemínil riskovat vyhazov jen proto, že se díky nějaké pitomé začátečnické chybě, někoho z týmu, nechá zastřelit v simulátoru. Zařekl se, že dnes ‘těm nahoře’ ukáže to nejlepší, čeho je on a jeho tým schopen -- tedy, absolutní nářez profesionální akce. Dnes se mělo ukázat, kolik jim toho rok strávený na Akademii dal; dnes se mělo ukázat, zda se z nich stanou skuteční S-Marines, nebo jestli z nich už navždy budou nemastní, neslaní civilové. Zavěrečná zkouška, nebo též Sport zkaženého života, jak kontrolní akci v simulátoru nazývali ti, kteří v ní pohořeli; dnes měla ukázat, jakou cestou se budou jejich budoucí životy ubírat.

S myšlenkami na pochodu a srdcem v krku se bez povšimnutí virtuálních nepřátel vymotali z uliček rozbombardovaného maloměsta a postupovali dál po asfaltové cestě vedoucí řídkým listnatým lesíkem.

Postupovali čím dál tím rychleji a už skoro běželi; vždyť cíl byl už tak blízko! V tom se Harvell zarazil a zůstal stát na místě jako přikovaný. „Sssst! Pohyb na dvou hodinách!“ sykl. „Do příkopu a k zemi!“

Green bez váhání skočil elegantní šipku do zeleného lesního podrostu z mechu a kapradí, po své pravé ruce, nepatrně se vzepřel na loktech a hledím své pušky přehlédl prostor před sebou; Gibbsová jej neprodleně následovala, jen místo kaskadérského přískoku se do pozice dostala ladným kotoulem přes rameno. Harvell si mezití vyhlédl pohodlné místečko, v úkrytu za změtí kořenů jakéhosi statného stromu, které oproti zbytku svahu poněkud vyčnívalo do prostoru a skýtalo tak výhodnou střeleckou pozici. Zalehl.

„Tři šupinatí,“ sykl Green. „Dva z nich maj ty jejich útočný pušky, třetí má Císaře...“

„Cvok-haus granáty?“ zajímala se Gibssová

„Dost pravděpodobně...“

„Byla by docela sranda, vyzkoušet si to takhle v simulaci...“

„Drž hubu, Gibssová,“ napomenul ji Green. „Šéfe, co VIGIL? Jsou sami, nebo je to nějaká větší grupa?“

„Hlídka.“

„Tak to je potom přeci jasný, co musíme udělat..., ne?“ odvětil Green a přepnul pušku do odstřelovacího režimu. „Voni jsou tři, my jsme tři. Otázka zní, šéfe, dokážeš se s tím svým krámem na takovou vzdálenost trefit na jedinou ránu?“

„Za koho mě kurva máš? Snadný prachy!“ zavtěl hlavou Harvell a zalícil.

„Připravte se lidi. Sejmeme je dřív, než stačí jenom pomyslet na to, aby si zavolali posily...“

„Já jsem ready,“ konstatovala Gibssová.

„Já jakbysmet...,“ přidal se Green.

„Tři... dva... jedna...“

Prásk. Tři Drakoniánští zbrojové padli k zemi jako přezrálé hrušky. Harvell opět zkontroloval běžící časomíru, odpočítávající čas, strávený plněním zadaných úkolů. 0:30:42 Skvělá práce, pomyslel si.

„No,“ pravila Gibbsová. „A pak, že nejsme nejlepší!“

„Jen si dávej pozor, aby ti to příliš nestouplo do hlavy, princezno,“ namítl Green. „Jeden pořádně odvedenej odstřel z tebe ještě nedělá mazáka...“

„Nechte toho, vy dva,“ uklidnil je Harvell. „Pořád se ještě musíme dostat na stanoviště delta; ještě nemáme vyhráno... Dělejte, neválejte se tady a pohněte sebou! Nezbývá už moc času...“

Vrátili se tedy zpátky na asfaltovou cestičku a nerušeně pokračovali dál jejími serpentinami, vstříc poslednímu stanovišti, jehož dosažením měli úspěšně završit simulační zkoušku. Posledních sto metrů. Hodnoty adrenalinu, v Harvellově krevním oběhu, stoupaly do závratných výšin. Padesát metrů. 0:45:14. Čím blíže byli onomu imaginárnímu bodu na mapě, tím paranoidnějším se Harvell stával. Kolikrát už málem vystřelil na hýbající se stébla trávy v příkopu, nebo na zlátnoucí listí, padající z korun stromů. Nula metrů. 0:45:57. Výsledný čas zběsile blikal na obrazovce Harvellova tabletu.

Následuje záblesk bílého světla, doprovázený hučením v uších, a to už Harvell i se svým týmem opět sedí v křesle školního neurosimulátoru a přímo před očima mu na širokoúhlé obrazovce ukazují finální žebříček borců. Jej však zajímá jediný řádek celé výsledné tabulky:

01. -- Des. J. Harvell. -- 0:45:57 -- 25 427 bodů.

Dokázal to. Dokázali to. S tímhle skóre je takřka nemožné, aby je vůbec někdo předběhl. Harvellovi na tváři naskočil spokojený úsměv; pohodlně se opřel o opěrku svého křesla a představoval si sám sebe, jak kráčí po hangáru Fort Clarkson a připravuje se na první ostrý výsadek... S takovým skóre, není nic nemožné...


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 25 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kalip 14.10.2013, 21:05:33 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kalip ze dne 13.10.2013, 15:38:08

   Jé, tak to je dobré :-) To mě nenapadlo, že nemusí být u nás jako u vás a naopak. Otázka je, jakým nářečím se bavili ti tři.
 Kalip 13.10.2013, 15:38:08 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kalip ze dne 12.10.2013, 23:33:29

   Jj, případně ještě - "už SEM ti řek" :-) Jinak když přeskakuješ z jednoho do druhého, působí to trochu zmatečně.
 ze dne 13.10.2013, 15:56:53  
   Veo Ochmanek: Díky Kalip... to je pro mě něco novýho, protože my tady na Ostravsku bychom zrovna to měl bys být takhle řekli :D I nějaké zprávy...
 Kalip 12.10.2013, 23:33:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kalip ze dne 12.10.2013, 22:37:21

   No, máš to v dialozích skoro všude. Tak od začátku:
- "... si to vykračujou, hajzlové...,” x "Jak jseš na tom, G.?"
- „Už jsem ti řekl,“ x „že ti to v tom obleku fakt hrozně moc sekne?“
- „No jo, šéfe, aby ses taky neposral...,“x "měl bys být vlastně rád...“
- „Kašli na to, JoJo,“ x "Nějaké zprávy?“

Mám pokračovat? Nějakej příklad uvedla i Lenka.
 ze dne 12.10.2013, 23:59:02  
   Veo Ochmanek: tedy: "měl bys BEJT vlastně rád" ; "Už jsem ti řek'" atd?
 Veo Ochmanek 12.10.2013, 23:28:07 Odpovědět 
   BTW, málem bych zapomněl: Díky za přečtení a komentář :)
 ze dne 13.10.2013, 0:07:51  
   Veo Ochmanek: Smozřejmě tím myslím tebe, Kalip :)
 Kalip 12.10.2013, 22:37:21 Odpovědět 
   Kdyby se nehonili virtuálně, připadalo by mi to jako popis nějakého sci-fi L.A.R.P.u, jen trochu málo akční, rozuměj sportovní. Běhání je fuška, jen tady mi připadá do námětu WSka až moc nasoukané. A jak by to asi bylo "naostro"?
Všimla jsem si také několika překlepů, chybějících čárek mezi větama, apod. A souhlasím s Lenkou, míchání nespisovných výrazů se spisovnými na věrohodnosti nepřidá.
Sama jsem ale tentokrát nic nevysportovala, takže nemám co kecat. :-)
 ze dne 12.10.2013, 23:22:39  
   Veo Ochmanek: Já to nechtěl publikovat ve WS :) Já nic, to samo :D

BTW, ženy, můžete mi to míchání nějak víc objasnit na příkaldech, přemýšlím nad tím už druhej den, ale nějak nevím co se tím přesně myslím -- a dokud nevím co se tím myslím, nemám naději na nápravu :|
 čuk 12.10.2013, 11:15:06 Odpovědět 
   Čtu práce z WS pozdě a proto nemám příliš co dodat (už z oddílu poezie jsem téměř zdolán nutností psát komenty a známkovat). Žánr sci- fi je mi dost vzdálen, v tvém textu mě zaujala parodičnost a snad jsem dobře přečetl i sdělení, že sport může být průpravou k zabíjení. Máš oblibu v dialozích, zábavných i někdy absurdních a možná nadbytečných. Jsem asi ovlivněn divadlem, kde se váží každé slůvko dialogu a naopak někdy se dává ( a já dávám) přednost delším monologům. Po skončení WS jsem napsal příklad takového oblbujícího demagogického monologu na sport v absurdním pojetí.
 ze dne 12.10.2013, 11:42:13  
   Veo Ochmanek: Díky ti čuku ;) Díky za přečtení i komentář.

Tohle je teprve můj druhý WS a stejně jako minule, i tentokráte jsem s snažil dotáhnout co nejdále onu myšlenku, co všechno se dá pod zadaným pojmem představit.

Ano -- sport jako průprava k zabíjení, ale také průprava k přežití. Sport jako příprava na mrzačení nepřátel i jako nástroj duševního mrzačení propuštěných kadetů... I takový je sport v mém podání :D
 Apolenka 11.10.2013, 22:17:44 Odpovědět 
   Ani já tento žánr nemusím (děvčata to tak většinou mají), ale byla jsem zvědavá. Vyznáš se, to je jisté, taky dialogy působí živě, takže palec nahoru.
 ze dne 11.10.2013, 22:55:23  
   Veo Ochmanek: Díky moc, Apolenko ;) Máš pravdu, je to tak, ale nevím proč. Sci-fi (dobře napsané, a tím nemyslím to moje) je filozoficky laděné, zaměřené na člověka a jeho reakce v neznámých situacích, ale stejně tak dobře může být i útěkem od reality... Netuším co ženy na těchto aspektech odrazuje :/
 Maruška 11.10.2013, 17:58:46 Odpovědět 
   I když vojenský prostředí zrovínka nemusím, povídka se mi líbila. Působilo to trochu jako menší část většího díla.
 ze dne 11.10.2013, 20:04:19  
   Veo Ochmanek: Díky ti, Maruško, za přečtení a pochvalu :)

Minimálně je to ze stejného universa jako je Hammerhead a V duchu Kijani, to by možná onen pocit vysvětlovalo... Jinak, celkově tenhle text možná nakonec asimiluju do V duchu Kijani, takže ona jakási nekonzistentnost se snad vytratí...
 mylencz 11.10.2013, 13:15:47 Odpovědět 
   Dobře, Veo: prokousala jsem se povídkou v žánru, který opravdu nemusím, a dokonce to ani nebolelo :-).
Ty chválené dialogy jsou dobré. Dobré v tom smyslu, že charakterizují postavy, ačkoli v rámci "akčňáků" velmi typicky. A mají svižný odpich. Přesto mi trochu vadilo, že se hrdinové, hlavně zpočátku, příliš často oslovují nebo je po přímé řeči jmenuješ: chápu, čtenář se má zorientovat, ale v míře. Občas ti hrdinové promluví zvláštní směsí spisovné a hovorové češtiny, viz. třeba "se to hemží ještěrkama a droidy"...
Akce: jak píše salvator, docela málo... totiž, pro čtenáře docela snadno dosažené vítězství, jediná konkrétní ostřelovací zápletka bez komplikací... jako momentka dobré, proč ne: pak by bylo pokračování ovšem namístě ;-).
Technicky: krom těch míchanic spisovné a hovorové řeči jsem zaregistrovala pár čárek a nějakou tu příslovečnou spřežku...
A konečně pokud jde o Gibssovou, souhlasím s Míšou :-).

Celkově píšeš záživně a slušně, proto jsem z Tebe přísnější s kritikou... pokud možno to ber jako kompliment, tak ji totiž myslím ;-)... a zdravím.
 ze dne 11.10.2013, 20:02:03  
   Veo Ochmanek: Díky moc Mylencz ;)

Koment typu: "Líbí"/"Nelíbí" sice člověka (ne)potěší, ale jeho výpovědní hodnota je tedy nulová. Tvojí kritiky se tedy vážím a děkuji za ni ;)

Jinak, to časté jmenování za přímou řečí je takový můj nešvar... sám si občas připadám, že je tam přegibssováno, přegreenovano, přemalorinována a překarv'vaanováno... :D

Dík, žes' překousla i sci-fi, které jak vím zrovna nemusíš ;)
 MichaelaKrálová 11.10.2013, 6:18:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: MichaelaKrálová ze dne 10.10.2013, 17:23:16

   Gibssová není žena, ale maskulinní představa o ženě.:-D I muži mají své sny.:-D
 salvator 11.10.2013, 0:10:41 Odpovědět 
   Jo, povídečka pěkná, vojenská, ale konečně, na tom přece nesejde, i když, vojáci a to oni všichni byli, mají udržování kondice v popisu práce, takříkajíc, ne?
Možná to je tím, že jsi chtěl jen splnit zadání, ale na mě tam v tomto případě bylo docela málo akce.
Počítám ale, že jinak jí máš dost, takže, klidně jsi se mohl odvázat.
Co takhle pokračování??
Měj se pěkně. S.
 ze dne 11.10.2013, 19:58:33  
   Veo Ochmanek: Děkuji za přečtení a vyjádření, Salvatore.

Uznávám, té akcičky tam mohlo být více... Snad jindy... protože sám přemýšlím o tom, že Harvell a otatní bažanti si to nakonec probojujou dál a budou mít další prostor, kde se o nich dovíte víc... :)
 Šíma 10.10.2013, 22:33:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Hezky sportovně-vojenská sci-fi povídka! Sice se tváří jako vytržená z většího celku, či jen taková momentka, protože před a po nic není, ale není to špatné čtení... Běhej s plnou polní (výzbrojí i výstrojí), dělej kotouly a skákej sem a tam! Zatraceně tvrdý sport, i když... v tom simulátoru si asi moc nezamakali, ledaže by jejich mozek měl pocit, že se dřou jako koně. ;-) Na šotky jsem nekoukal, čekal jsem, kdy se co semele a vono nic, voni to zvládli... To jsou věci. Co zadání WS? Hm, sám jsem Tě hecoval, ať to sem dáš a protože se píše, že forma a žánr je volný, není co řešit. A ten sport tam byl taky a co na tom, že virtuálně? ;-)

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 10.10.2013, 22:59:42  
   Veo Ochmanek: Díky za přečtění a komentář. Jak říkám... původně to mělo být o takové vyspělejší verzi Battlefieldu, nebo Call of Duty... nakoenc se to však zvrtlo v něco docela jiného a nejsem smutný, spíš rád, není to nic hlubokého a je to spíš momentka, jak říkáš, ale přeci je to další zářez na pažbě, jak by řekl každý správný militatní typ :D
 MichaelaKrálová 10.10.2013, 17:23:16 Odpovědět 
   Líbí se mi ta přímá řeč. Dodává povídce tempo a jiskru. Hodně akční dílko a řekla bych ryze mužský pohled na sportovní tematiku a soutěživost.:-)
 ze dne 10.10.2013, 23:05:23  
   Veo Ochmanek: Ale tak, i ta Gibssová se tam našla, takže zcela maskulinní to zas nebude, ne? :D

Jinak, přímá řeč, viz reakce na Jardu :)
 Jarda 10.10.2013, 17:11:17 Odpovědět 
   Zajímavé dialogy. Doufám, že se nezmýlím, když povím, že si autor libuje ve virtuálních hrách a vojenském prostředí. Je to pěkná povídka. Na mne trochu náročná, ale to nebere na její kvalitě.
 ze dne 10.10.2013, 23:04:37  
   Veo Ochmanek: Ahoj Jardo, nemýlíš se :) jen ty hry jsem omezil, z části proto, že jsem až moc popudlivý člověk a prohru nad kusem neinteligentního hardware nesu strašně špatně, takže to občas odskáče i sám hardware; a z části proto, že není čas a stroj na kterém bych ty hry spustil :D

Jinak k dialogům... jak tak člověk nějakou dobu píše a začíná se rozkoukávat kolem, zjišťuje co a jak a pomalu začíná rozpoznávat typické styly jednotlivých autorů a zároveň se identifikuje s tím vlastním, mohu říct, že pro mě jsou dialogy klíčovým prvkem. Dialog může velice jednoduše nahradit nezáživné, nemastné neslané popisy dějů, dodává textu jakousi lidskost a duchaplnost. Bez dialogu to pro mě nejde ani v životě ani v literatuře...

Kupříkladu, právě před hodinou jsem dočetl Mopassaintovu (píšu to správně?) Kuličku, a tam mi přijde, že těch popisů, nehledě a to jak nádherně barvitých a vzučných, až příliš...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
Filip
(7.3.2020, 20:07)
obr
obr obr obr
obr
Mazlím se sbohe...
dufka
Slib smrti
Matthias
Na čundri
Beduín
obr
obr obr obr
obr

Co je vám po tom?
Repulsion
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr