obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915262 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39344 příspěvků, 5725 autorů a 389598 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Démoní Lord Země I - II. ::

 autor Sirnis publikováno: 20.10.2013, 10:40  
Tak nakonec korektura bohužel není, v současnu se mi objevují v celkovém konceptu menší trhliny, takže některé věci v úvodu budu předělávat, ale zatím chci vědět o všech možných, abych to vzal najednou...
 

Místo: Kasárna – 9. pekelný kruh

Všechny pekelné kruhy do jednoho byly vznášející se pevnosti uprostřed ničeho. Monumentální stavby, které se rozrůstaly podle toho, jak jejich vladař sílil. V nich pak žili démoni dělící se do dvou skupin. Urození a spodina.
Zatímco spodině stačila malá místnost, kde mohli v klidu a bezpečí přečkat čas, než se jim zahojily rány před dalším bojem, urození vedli mnohem složitější životy. Šlechta a většina démonů od třetí třídy výš žila jen pro získání větší moci. Oni plánovali, intrikovali a především mysleli nejen na přítomnost, ale i budoucnost…
Úryvek z Wornixsových pamětí

Yerdol usedl do čela dlouhého mramorového stolu. Démon druhé třídy, který měl už nakročeno k postupu o úroveň výš, byl nejsilnějším vojákem a nejvyšším důstojníkem v armádě Devátého pekelného kruhu. Veterán, co za svých sedm století prošel stovkami bitev a sloužil pod několika vládci. Pohrdal lidmi, avšak ve své démonní podobě se nemohl jen tak procházet chodbami paláce, které by pro něho byly zkrátka příliš malé. Proto udělal kompromis. Jeho lidská podoba měla rudou barvu kůže, ohromné svaly a po těle spousty kuželovitých výrůstků. Když se posadil na židli, odhrnul si dlouhé blond vlasy z čela a pak zahájil tajné jednání: „Začneme! Kadfire, podej hlášení.“
Kadfirovi sedícímu po Yerdolově levici ještě nebylo ani sto let, ale tento nedostatek bohatě vynahrazoval svou pracovitostí. Proto se po necelých třiceti letech služby vyšplhal do hodnosti kapitána. Jako Nečistý se však pořád ještě upínal ke zbytku lidství a svou démoní podobu na sebe bral jen v nejnutnějších případech. Oděn v modrém obleku si nejprve odkašlal a potom podal hlášení: „Dnes, přibližně kolem deváté hodiny, byl Vládkyní zabit další Tarův učitel…“
„Kolikátý to už je?“
„Vládkyně by se už svého bratra měla zbavit!“
„Takhle to dál nejde!?“
V reakci na Kadfirovo hlášení se spustila bujará debata, ve které se démoni mezi sebou navzájem překřikovali a zcela jej přehlušili.
Yerdol udeřil pěstí do stolu, a když byl zjednán pořádek, pokynul Kadfirovi, aby pokračoval.
Ten přeskočil nedůležité pasáže z palácových zahrad a převyprávěl události z trůnního sálu. Tentokrát spolusedící démony donutil k hlubokému zamyšlení.
„Nechat ho oženit je dobrý nápad,“ uvažoval Yerdol nahlas. „Musí být víc suverénní, až se stane Generálem.“
Několik démonů přikývlo, ale většina si své názory nechala pro sebe. Nikomu z přísedících nebylo dvakrát příjemné, že jim bude velet poloviční člověk. Nejen, že se jim nepřátelé na bitevním poli vysmějí, ale od Generála pekelného kruhu se krom vydávání rozkazů očekávalo, že v případě potřeby se sám vrhne do první linie. Takový démon musel být silný. A to Tar zkrátka nebyl.
Na dveře zasedací místnosti někdo zabušil. Yerdol kývl a jeden ze spolusedících démonů se vydal otevřít. Za dveřmi stála osoba zahalená v plášti. Bez jediného slova vstoupila do místnosti a usadila se na volnou židli u stolu, hned naproti Yerdolovi.
„Co dělá ten Had?“ zeptal se Yerdol.
Nově příchozího bylo sotva slyšet a jeho hlas připomínal ozvěnu: „Zavřel se ve své věži a vztyčil kolem ní bariéru. Ani já nevím, co právě teď dělá…“
Yerdol stiskl zuby a přitom se kousl přerostlými špičáky do rtu. Krev mu stékala po bradě a odkapávala na mramorovou desku stolu. „Od této chvíle vyhlašuju pohotovost! Tarovi se nesmí nic stát, dokud nebude Vládkyní jmenován Generálem! Zdvojnásobte stráž a hlídky kolem Hádovy věže. Je to jasné!!“ A na zdůraznění svých slov udeřil pěstí do desky stolu tak silně, až se roztříštila na kusy. Yerdol dobře věděl, že by bylo jen otázkou času, než by Hádes začal usilovat o trůn, pokud by z něj Vládkyně udělala Generála. A tomu hodlal za každou cenu zabránit!
Ostatní démoni kývli na souhlas a potom se rozešli po svých povinnostech.

Místo: Hádova věž – 9. pekelný kruh

Hádova věž byla největší stavbou, hned po paláci, v celém Devátém pekelném kruhu. Ale narozdíl od něho ji obklopovala neproniknutelná síť ochranných bariér. Hádes nikomu nedůvěřoval, a tak zabezpečení svého domova svěřil smrtonosným pastem, v jejichž zhotovování byl nepřekonatelný.
Když za sebou zavřel jediné vstupní dveře, konečně mohl polevit v ostražitosti a trochu se uvolnit. Moc dobře věděl, že Yerdol a většina důstojníků ho tajně sleduje. Už se nemohl dočkat dne, kdy ho Tyrael jmenuje Generálem, aby tu chamraď naučil poslušnosti! Nejprve se však musel zbavit Tara. V nitru stále ještě zuřil. Nemohl ze sebe dostat to trýznivé zklamání. Už si myslel, že Tyrael konečně udělá správnou věc, ale nakonec se tak nestalo.
„Můj pane,“ zazněl ze stínu kousek ode dveří pokorný hlas a na zelené světlo krystalů vyšla průsvitná drobnější postava. Duše zesnulé ženy, kterou Hádes před dvaadvaceti lety uvěznil a donutil jí, aby mu navěky sloužila.
V pekelných kruzích nebylo nijak zvláštní, že se šlechta nechala obskakovat dušemi lidí. Vesměs nešlo ani tak o služebníky, jako hračky, které jejich majitelé trýznili a mučili, kdykoliv se jim zachtělo. V Devátém pekelném kruhu to však bylo zakázáno předchozím vladařem, Tarovým a Tyraeliným otcem. Do Hádovy věže se však nikdo bez jeho svolení nemohl dostat, a tak nebyl nikdo, kdo by se o tomto přestupku dozvěděl.
Hádes natáhl ruku k ženskému přízraku a poté ji sevřel v pěst. Celou věží se vzápětí rozezněly bolestné výkřiky. Hádes ze sebe potřeboval dostat zlost a nebylo lepšího způsobu, jak se ho zbavit. Takto si s bezmocnou duší pohrával dlouhou chvíli, dokud se neuklidnil.
Ženský přízrak po mučení zůstal ležet na zemi. Nemohla zemřít, mohla pouze opakovaně trpět. Hádes ve své věži neměl jen jednu lidskou duši, ale mučení této ženy si vysloveně užíval. Byl to pro něho také výsměch mrtvému bratrovi. Než však Háda přemohla brutalita, vzpomněl si na to nejdůležitější. Nechal tedy duši ženy být a zamířil rovnou do své pracovny. Musel si pospíšit, dokud šel ještě běh událostí ovlivnit.
Na úplném vrcholu věže měl Hádes svou pracovnu. Téměř prázdná místnost, ve které byl na podlaze jeden velký pentagram a druhý menší na kamenném stolku u zdi. Většího si Hádes tentokrát ani nevšiml a přistoupil ihned ke stolku. Na něm měl pentagram zhotovený vlastní krví, v jehož středu se nacházel černý krystal. Bez jakékoliv přípravy si vzal Hádes do ruky obřadní dýku, kterou nosil neustále vzadu za pasem, a řízl se do dlaně. Počkal, až mu z rány začne prýštit krev a potom několik temných kapek plných démonické moci nechal dopadnout na krystal. Pentagram se rozzářil, stejně jako černý krystal. Hádes zavřel oči a soustředil se. Telepaticky navázal spojení s Šestým pekelným kruhem, se starým známým, který byl stejně jako on pouhý šlechtic, jehož sourozenec byl vládce. Měli toho tolik společného. Oba toužili po tom, co nikdy nemohli sami získat a navzájem si pomáhali.
Naposledy Hádovi Qerol pomohl před dvaadvaceti lety, když Radě udal jeho bratra za jeden z nejhorších zločinů, kterých se démon mohl dopustit a to zplození potomka s lidskou ženou. Tehdy, po bratrově popravě, se bohužel vládcem Hádes nestal, ale teď opět přišla chvíle, aby se alespoň ke svému cíli zase o kousek přiblížil.
Černý krystal se rozjasnil a v něm se posléze objevila Qerolova tvář. Stejně jako Hádes i on dával přednost lidské podobě, avšak jemu se líbil mladistvý vzhled. Třiadvacetiletý muž s úhledně nakrátko střiženými černými vlasy, třemi zlatými náušnicemi v pravém uchu a podle současného lidského trendu i piercingem v bradě a v obočí.
„Co ode mě potřebuješ, Háde?“ vyšel z krystalu mírně zkreslený hlas.
„To, co vždycky, Qerole. Aby si mi pomohl k tomu stát se vládcem Devátého pekelného kruhu. Nebo si snad myslíš, že si s tebou chci přátelsky popovídat?“
Z krystalu vyšel uši drásající smích: „Ne, to opravdu nečekám. Tak, co potřebuješ?“
Hádes se usmál. Měl toho s Qerolem tolik společného, i když byly z jiných pekelných kruhů a tedy nepřátelé na život a na smrt. Možná bude i chvíli truchlit, až se stane vládcem a nechá Qerola zabít, aby se o jejich intrikách nikdo nedozvěděl…, ale na to bylo ještě brzy. Zatím ho bude využívat, jako on využíval jeho. Znovu se usmál. Opravdu měli tolik společného. „Chci od tebe malou laskavost. Víš, že ten bratrův bastard se bude ženit s démonkou z tvého pekelného kruhu?“
„Něco se mi o tom doneslo,“ odvětil Qerol střídmě a sám začal nad něčím přemýšlet.
„Chci, abys zařídil, že ta nevěsta bude jeho vrahem,“ dodal Hádes.
„Uvidím, co se dá dělat,“ řekl Qerol a ukončil spojení.
Hádes byl jako opařený. Zakončení jejich rozhovoru bylo podezřelé. Snad se ho teď Qerol neplánoval zbavit?! Chvíli Háda sužovaly obavy, které však ustaly stejně rychle, jako se objevily: „Jen si něco zkus. Vím toho na tebe tolik, že tě v nejhorším vezmu sebou!“

„Už máš sbaleno?“ zeptal se Qerol, když k němu do komnat vstoupila jeho jediná dcera.
„Ano, otče,“ zazněla odpověď z úst mladé ženy. „Již brzy se ti tvé přání splní. Spolehni se na mě,“ dodala s úsměvem na rtech.
Qerol se též usmál a spokojeně se díval za odcházející Lewirou, která s několika nižšími démony vyrazila k portálu. Qerol se už vzdal naděje, že se někdy stane vládcem Šestého pekelného kruhu, ale pak přišla od Tyrael nabídka na svatbu mezi Tarem a Lewirou. I když na něho Hádes věděl hodně, rozhodl se rozehrát nebezpečnou hru, na jejímž konci se plánoval stát konečně vládcem, i když by to bylo v Devátém pekelném kruhu.
Lewira se naposledy, před svým odchodem, podívala na otce: ‚Nemysli si, že tě zavolám, až se zbavím tamní vládkyně. Takovou příležitost si nenechám ujít za nic na světě!‘ a zamávala mu na rozloučenou.






Místo: Neznámé - Země

Jasné modré světlo na okamžik vyplnilo zapadlou postranní uličku, otevřel se průchod mezi světy a z něj hlavou napřed vyletěl Tar rovnou do hromady odpadků. Jeho cesta z Devátého pekelného kruhu na Zemi právě skončila.
Když se vyhrabal ze smetí, shodil ze sebe slupku od banánů a nějaké ty obaly od jídla, podíval se vzhůru a poprvé ve svém životě spatřil oblohu. Nebeská modř a bílá oblaka mu vyrazily dech. Bylo to tak jiné, oproti chladné a nevlídné temnotě, v níž se nacházel Devátý pekelný kruh. Jakmile se dosyta nabažil tím pohledem, vyšel z uličky na rušnou ulici. Rázem byl obklopen stovkami lidí podsaditého vzrůstu se šikmýma očima a snědou pletí, kteří se na širokém chodníku mačkali jeden na druhého.
Hluk projíždějících aut se snažil překřičet televizory s velkou úhlopříčkou, na kterých běžely různé animované seriály a reklamní znělky. Billboardy na každém rohu propagovaly ty „nejlepší“ výrobky, jaké pak byly v současnu na trhu k mání.
Tar ještě nikdy nic takového v životě neviděl. Trochu ho to až děsilo, ale vyrostl v Pekle a byl odmalička zvyklý na to nejhorší. I když si znovu uvědomil, že tady ho Tyrael už neochrání.
Většina kolemjdoucích Tarovi nevěnovala moc pozornost, a když už se na něho někdo přece jenom podíval, jen si lehce povzdechl a beze slova ho obešel. Až později si uvědomil, že ho tenkrát někteří lidé měli nejspíš za otaku blázna v nějakém cosplay oblečku z anime.
Tar se díval kolem sebe, stojící přitom uprostřed chodníku, a vůbec netušil, co má dělat. Dito říkal něco o tom, že se o něho postará jeho známý, ale nikdo se k němu nehlásil. Pak mu to došlo. Ty otřesy! Byla to sice jeho první cesta mezi světy, ale se svými znalostmi i on věděl, že přemísťování se za pomoci vlastnoručně zhotovených portálů nebývá úplně spolehlivé. Zvláště pokud se to týká cest mezi světy. Určitě skončil někde úplně jinde, než kam ho Dito plánoval poslat. Povzdechl si. Každopádně už nebyl v Devátém pekelném kruhu a toho chtěl původně dosáhnout. Teď se jenom musel postarat sám o sebe. Náhodně zvolil směr a vydal se s davem lidí, kteří ho obklopili jako palácová eskorta.
I když bylo na Zemi mnoho národů a téměř každý z nich mluvil svým vlastním jazykem, nepotřebovali se démoni ani andělé žádný z nich naučit. Stačilo jim, aby se v přítomnosti někoho zdejšího na chvíli soustředili a zakrátko se od něj naučili místní řeč a písmo. Tar byl však jen poloviční démon, a tak mu to trvalo o něco déle. Ostatně své vrozené schopnosti ještě nikdy nebyl nucen použít. Nabyté znalosti pak ihned zužitkoval, když si na dalším přechodu u křižovatky přečetl ceduli s názvem ulice. Stálo na ní: ‚Akiba‘. K jeho smůle mu to však k ničemu nebylo.
Jak tak kráčel po ulici a cestou si prohlížel výlohy obchodů, všiml si, že všechny nabízely téměř to samé. Buď to byla různá elektronika nebo časopisy, figurky, cosplay oblečení, či anime, které zrovna běželo na některé z obrovských televizí. Nějaké dokonce zobrazovaly i Peklo a démony. Musel uznat, že v některých případech se jejich tvůrcům podařilo trefit skutečnost přesně do puntíku, jako kdyby nějaký pekelný kruh sami navštívili.
Bohužel, i když ulice, po které se procházel, byla přímo pastvou pro oči a zahrnovala ho nejedním úžasem, Tarův žaludek potřeboval také nasytit. Avšak bratr vládkyně Devátého pekelného kruhu si sebou před odchodem nic nevzal. Původně se plánoval teprve cestou k portálu zastavit v kuchyni, nabrat zásoby, ale Dito jeho plány úplně celé změnil. A tak se Tar jenom opřel o zeď vedle výlohy nejbližšího obchůdku s anime, díval se po okolí a přemýšlel, co teď bude dělat…


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 20.10.2013, 10:39:31 Odpovědět 
   Zdravím.

Gramatické chyby se v textu vyskytly, byť ne v tak vysoké míře, co předtím. Potud dobrý.
Poslouchej, proč se jedná o tajnou poradu, když spíš než cokoliv jiného to připomíná poradu vyššího/nižšího velení bezpečnosti paláce? Hm? Nač ty tajnosti, když Yerdol pracuje v souladu s tím, co chce i jeho vládkyně? To byl první zásek, u něhož jsem se podivila.
Další věc: skutečně musí všichni vysocí démoni jeden druhému neustále zdůrazňovat, že se zradí, jakmile k tomu dostanou příležitost? Přestaň myslet jako člověk a mysli jako démon, když dění popisuješ z jejich pohledu! Už to je únavné, když po šesté čteš, že "ten a ten zradí toho a toho, jakmile k tomu dostane příležitost". Je to nuda, vážně.
Nedovedu si v Japonsku představit, že by v nějaké uličce byla "hromada smetí". Nemohl by Tar spadnout spíš do kontejneru nebo popelnice a ten binec udělat, prosím? Já vím, zde se jedná spíš o moje přesvědčení, ale víc mi to k japonskému způsobu života sedne. A aspoň by ses vyhnul klišé, že v zapadlých a úzkých bočních uličkách je binec a hromady odpadků, což by bylo také příjemné osvěžení (a zároveň bys mohl na faktu, že Tar udělá binec a neuklidí ho, poukázat na jeho neschopnost přemýšlet jinak, než byl naučen, tedy že na úklid jsou sluhové).
Celkově... K čemu je tam ta dlouhá pasáž s Tarem, když se jen ocitne na ulici? Víc písmenek by nebylo? Také mi přijde, že jsi zbytečně přímočarý. Když se budoucí nevěsta otočí na otce, vůbec nemusela nic říkat -stačilo, aby se usmála, zbytek jsi mohl vložit do myšlenkové promluvy otce, tedy něco ve smyslu "stejně věděl, že jakmile se jeho dcera zbaví vládkyně Devátého pekelného kruhu, zapomene na svůj původ i otce". Nebylo by to tak ukecané a prvoplánovité. Ale to je spíš na tvém zvážení, já jen dodávám, co mne během pročítání napadalo.
 ze dne 20.10.2013, 19:34:26  
   Sirnis: Tak určitě jsou to dost podstatné věci, jelikož budu muset připsat i pár dalších postav, tak rozhodně to zohledním při velké editaci, o těch odpadcích je to fakt...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Myšlenky
Sofie Magot
Posel smrti V: ...
Lukaskon
Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr

Myš Lenka
Werika
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr