obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915495 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39737 příspěvků, 5764 autorů a 391455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Posel smrti VII: I - Pekelné intriky 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VII - Tvář šelmy
 autor Lukaskon publikováno: 15.10.2013, 11:57  
Nová série Posla smrti je tu. Naposledy jsme byli svědky toho, kterak Samuel řekl své milé Kasumi, že umírá. Jejich společná budoucnost se rozplynula jak pára nad hrncem. Nyní se vracejí domů, do Anglie. V první kapitole se však podíváme jinam...
 

Úvod

Sedmý příběh (respektive čtvrtý amatérský, fanouškovský, knižní,... můj :) ze světa Posla smrti opět sleduje dění především na fiktivním Anglickém panství Black Mirror, kde není o nadpřirozené jevy nouze.

V minulém díle čekal zmrtvýchvstalý šlechtic Samuel Gordon téměř čtyři roky na svoji milou Kasumi, která odjela do Japonska řešit svoji minulost. Mezitím se seznámil s Inckou princeznou Curou, jež dostala dar věčného mládí přímo od jednoho z vyšších démonů Pekla - od Lilith, královny Stínů, která princeznu vzala do Pekla jako svoji služebnou. Krátce po této události na Black Mirror přijeli dva lovci - Nicolas Krüger a Parvati Singh. Jejich cílem bylo za tučné peníze zabít pro milionářku Alice McCallovou Kasumi. Alice chtěla pomstít smrt svého muže a získat zpět ukradenou čest, jenomže za smrtí Cye nestála Kasumi, nýbrž netvor z Pekla (viz Posel smrti V). Aby Nicolas uspíšil Kasumin návrat na panství, rozpoutal sérii vražd, jež nápadně připomínaly Samuelovo řádění před mnoha lety. Nicolas si však pouze pod sebou podkopl židli, neboť Kasumi se o dění na panství nedozvěděla. Za pomoci Parvati byl Nicolas lapen policií. Dění na panství se na dlouhou dobu uklidnilo a Parvatin záměr - zabít Kasumi a vydělat peníze pro nemocného otce, se změnil, neboť se zamilovala do Samuela. Smrt Kasumi tedy byla pro Parvati nadále žádoucí avšak nikoli její vlastní rukou - Samuel by přece vraždu milované ženy Parvati neodpustil.

Situace se poněkud změnila, když Samuel zjistil, že má neoperovatelný nádor na mozku a že mu zbývá asi pouhý rok života. Vyhlídky na možnou společnou budoucnost se Parvati takřka rozplynuly před očima. Samuel se ještě více upnul ke Kasumi a doufal v její návrat, jenže místo ní přijela její přítelkyně Akira. Ta však již nyní hrála na druhou stranu a spřáhla se se svým otcem mafiánem Tokutarem, jehož chtěla původně zabít. Přemluvila Samuela, aby v Kongu vyhledal Kasuminu sestru Sakuru a s ní odcestoval do Tokia. Samuel uspěl, byť byl svéráznou Sakurou přinucen nejen k zabíjení, ale i k pohlavnímu styku. V Tokiu byli Samuel a Sakura konfrontováni Akirou a nebezpečnou korejkou Yoon. Ukázalo se, že oba mají být návnadou pro Kasumi, která tak má nakráčet přímo do pasti. Past připravená na Kasumi sice sklapla, nicméně dokázala odhodlané Japonce přivodit 'pouze' spoustu šrámů a podlitin. Akira, Yoon i Tokutaro zemřeli Kasuminou rukou a tak se Japonka konečně oprostila od minulosti. Půda pod Kasuminýma nohama byla však nadále velice horká a trvalé opuštění Japonska bylo nutností. Ještě před tím však Samuel Kasumi sdělil vážnost svého zdravotního stavu...

V nové sérii nás čeká jedna zvláštnost - od třetí kapitoly až do konce příběhu bude veškerý děj sledován den po dni. Vše se tedy odehraje v relativně krátké době. Tato série rovněž značně upustí od dobrodružství a akce. Prim budou hrát vztahy mezi postavami, psychologie, konflikty názorů a také nadpřirozeno, jež začne mnohem více než kdy jindy ovlivňovat životy našich hrdinů.

Posel smrti 7, jež nese podtitul 'Tvář šelmy' je příběhem o lidskosti a její ceně, o hodnotě milovaného člověka, o strašlivé síle osudu a o snaze mu vzdorovat.


--------



Nechutný mrtvolný zápach se roztahoval po celém prostoru. Chladná stěna z kamene, po které stékala studená voda, se zdála být jediným příjemným místem, ale ve skutečnosti sloužila jen k psychickému trýznění. Uprostřed tohoto čtvercového sálu klečela ve vlastní moči a výkalech mladá žena. Pohlednou tvář kazila vrstva prachu a špíny. Krátké tmavě hnědé vlasy měla slepené potem. Oči ji štípaly kdykoli je otevřela - měla v nich smítka prachu, ale nemohla se jich zbavit, neboť její ruce držely v okovech těsně u země, v okovech, jež se zařezávaly hluboko do masa a působily tak spoustu bolesti. Ústa ženy byla vyprahlá a rty popraskané. Pohled na vodu tekoucí po kamenech ji neuvěřitelně mučil a to obzvláště v téměř nesnesitelném vedru, jež zde bylo. Žena na sobě neměla žádný oděv, a přesto se celé její tělo lesklo potem. Vzduch v místnosti se dal jen stěží dýchat. Mimo potu, ženino tělo pokrývaly mnohé krvavé šrámy. Některé se již hojily, jiné byly čerstvé a krev z nich stále tekla a pomalu se srážela. Její tělo vypadalo hůře než zuboženě a přestože se žena dopustila spousty špatných věcí, mezi které patřila i vražda, málokdo by ji teď v tuto chvíli dokázal nelitovat. Ještě před pár lety byla krásnou smyslnou dívkou, která pobláznila hlavu mnoha mladíkům. Dnes byla otrokyní, která měla svého pána bavit nebo mu umožňovat vylívat si vztek. A ani jednu z těch věcí by nedokázala, kdyby nebyla psychicky zocelená pobytem v šílených podmínkách, jaké tu panovaly. Nemohla si však vybírat. Byla před ni postavena jen jediná cesta a tou se musela vydat. Kdyby neposlechla, a že se o to mnohokrát pokusila, čekala by ji muka horší než smrt, která i v tuto chvíli byla vidinou vysvobození, jenomže smrti nemohla dosáhnout, ne když jí to její pán nedovolil.

Jedna ze čtyř stěn, ta která byla přímo před ženou, se náhle rozplynula a dovnitř vstoupil vysoký mohutný démon s blanitými křídly a rohem, který mu vyrůstal z čela, následně se větvil a postupoval dozadu podél lopatek. Ohromný šedý démon nesl už od nepaměti jméno Samael. Žena ihned poznala, že je vzteky celý bez sebe a tušila čím to je způsobeno. Démon přistoupil ke své otrokyni a roztáhl pažemi její okovy. Šlo to ztuha ale přece, neboť Samael disponoval ohromnou silou, které by dokázala vzdorovat jen hrstka lidí. Démon vztekle zařval a chytil ženu pod krkem, přičemž dával dobrý pozor, aby jí neublížil svými dlouhými, ostrými a neuvěřitelně pevnými drápy. Ženu zvednul do výše, jakoby ani nic nevážila a pohlédnul jí do očí. Přestože se žena hodně přemáhala, nedokázala zakrýt nepatrný úšklebek. Jakmile ho Samael zaznamenal, zaklonil hlavu a zařval na celý sál, až mu z úst začaly odlétávat sliny. Poté se napřáhl a hodil ženu vší silou přímo proti zdi. Ta narazila zády na hrubě opracovanou zeď tak tvrdě, až jí popraskaly některé kosti a ze stěny samotné se uvolnilo několik malinkých kamínků, které stejně jako žena dopadly na zem. „Obdivuhodný výkon…“ ozval se hrubý ženský hlas s notnou dávkou ironie. Do sálu vešla Lilith – démonka s lesklou, téměř černou pletí. Její oči modře zářily a z hlavy jí vystupovaly dva malé rudé rohy. Měla také silný ocas, který se jí zvedal až do úrovně ramen. Při chůzi se mírně pohupoval a občas se snížil takřka až na zem. Mohlo by se zdát, že nad svým ocasem démonka neměla kontrolu, ale nebylo tomu tak. Během mžiku s ním mohla kohokoli udeřit a to velice tvrdě. Lilith měla, podobně jako její bratr Samael, statné svalnaté tělo, nicméně ne tak mohutné a urostlé. Přestože byla démon, nechyběly jí ženské rysy – veliké kulaté pozadí, jež se při chůzi lehce pohupovalo, výrazné boky a prsa. Lilith následovala její věrná společnice Cura - krásná mladá dívka se snědou jemnou pletí, výraznýma hnědýma očima a dlouhými rozpuštěnými vlasy stejné barvy. Byla člověk stejně jako žena, která stále nehybně ležela u stěny, ale na rozdíl od ní měla Cura vysoké postavení a hlavně Lilith na své straně. Ta na ni dohlížela a starala se o její bezpečí. Na oplátku měla démonka zcela oddanou služebnici ochotnou splnit každé její přání. Cura se kdysi mohla pyšnit titulem Incká princezna, ale dnes nic takového nehrálo roli. Dnes si mohla říkat služebná Lilith a ač se to nezdálo, měl tento 'titul' větší hodnotu než titul princezny. Lilith a Cura přistoupily k Samaelovi, přičemž Cura se držela vzadu za svojí paní.

„Můj bratře,“ řekla s posměchem Lilith, „zdá se mi to nebo si na té nebohé ženě vyléváš zlost?“ Lilith ani nečekala na bratrovu odpověď a přišla k ženě, jež se stále nedokázala zvednout. Nebyla mrtvá, ale daleko k tomu neměla. Z úst jí tekla krev a prsty na rukou se mírně třásly. Lilith se sklonila a přejela ženě dlaní po zádech. Nestalo se však to, co démonka očekávala. „Zapomněla jsem...“ řekla démonka. „V jejích žilách koluje tvá krev, bratře. Nemohu jí pomoci svými kouzly.“
„Ještě abys mohla!“ vykřikl Samael a následně si odplivl. „Je z rodu Gordonů, z mého rodu, který jsem založil tam na povrchu. Bylo to ode mne hloupé, ale jak jsem mohl tušit, že budu zrazen vlastním synem?! Ta čubka alespoň pyká za jeho čin.“
„Ta žena neměla s Mordredem Gordonem a tím co ti provedl nic společného! Měl bys ji nechat umřít.“
Samael se hlasitě rozesmál. „Umřít?! Je to žena… lidská žena,“ řekl neskrývaje pohrdání. „Lidé a navíc ženy si zaslouží trpět. Nenávidím ženy a zároveň toužím po tom je mrdat a mrdat. Zvláštní...“ Samael pohlédl na Curu a zkoumavě si ji prohlížel. „Ta indiánka se mi líbí. Mám chuť ji ucpat tlamu mým čůrákem. Co kočičko, chtěla bys mi ho vykouřit?“ Lilith tohle rozčílilo a ne málo. Rozeběhla se proti svému bratru, což Samaela překvapilo. Mířila přímo k němu a nabrala i na tak krátké vzdálenosti ohromou rychlost. Těsně před Samaelem démonka vyskočila do výše a narazila svým tělem do něj. Démon se zřítil k zemi. Cura nebyla zase tak překvapená vzájemnou nenávistí obou démonů. Věděla, kdo tento rozkol způsobil a taky proč. Oba démoni se kdysi milovali a nemohli jeden bez druhého být. Když ale Samael znásilnil lidskou ženu a zplodil s ní dva potomky, Lilith ho začala k smrti nenávidět. Další vlna nenávisti vypukla, když započala kolonizace Nového světa a ‚Samaelovi lidé‘ zpustošili kraj na který Lilith dohlížela. Cura Samaela rovněž nenáviděla, ale Lilith naopak milovala jako svoji bohyni. Se zadostiučiněním sledovala, jak Lilith klečí na svém bratru a cení na něj ostré špičaté zuby. Démonka bránila princezninu čest a to Curu hřálo u srdce.
„Jsi slaboch!“ vykřikla Lilith. „Obzvláště poté, co jsi ztratil všechny ty duše, které sis skladoval a které tě posilovaly.“
„Nepřipomínej mi otce a jeho trest!“
„Spíše bych ti měla připomenout, kvůli komu jsi byl potrestán.“ Samael zařval zlostí a odstrčil od sebe Lilith. Poté se zvedl na nohy stejně jako Lilith. Rozběhl se, chytil démonku kolem pasu a narazil s ní do stěny. Cuřin výhled na zápasící démony na krátko zastínil oblak prachu. Na malou chviličku začala mít o svoji bohyni strach, ale ten hned ochabl, když se prach rozvířil a Cura viděla Samaela, který přitlačoval démonku ke stěně. Měl za to, že je nyní bezmocná, ale princezna dobře věděla, že tomu tak není.
Lilith ke svému bratru promluvila: „Kasumi Sato… Co se ti honí hlavou, když zaslechneš to jméno?“ Samael opět zařval a to tak hlasitě až si musela Cura zacpat uši.
„Nevyslovuj její jméno!“ vykřikl démon.
Samael chytil svoji sestru a zvedl ji až nad hlavu. Nezdálo se, že by se Lilith čehokoli bála, ostatně nikdy tomu nebylo jinak. Cura sice v Pekle sloužila jen necelé čtyři roky, ale za tu dobu se oba démoni již několikrát poprali. Souboj obvykle neměl vítěze, neboť hlavy obou démonů vychladly dříve, než si dokázali skutečně ublížit. Teď to vypadalo vážněji. Cura přemýšlela, kdo z obou démonů je fyzicky silnější. Ještě před pár lety to byl zcela jistě Samael, který ve svém těle skladoval duše lidí, jež sám pohltil a které mu dodávaly na síle. Nyní tomu mohlo být jinak. Cura věděla, že fyziologie démonů nezaznamenávala žádný velký rozdíl mezi fyzickou silou muže a ženy, či spíše samce a samice. Samael švihnul s démonkou o zem a to takovou silou až se ozvala dunivá rána. Démonka sykla bolestí, což zaznamenala i Cura a vystrašila se. Skoro měla chuť přiběhnout k ní a nějak jí pomoct ale plést se rozzuřenému Samaelovi do cesty by mohlo být příliš nebezpečné. Lilith se překulila na břicho a zvedla se na všechny čtyři. Její ocas zasvištěl vzduchem a udeřil předkloněného Samaela do břicha. Úder to musel být hrozivý, čemuž nasvědčovala i hlasitá rána a následné skučení Samaela, který se chytil za břicho a málem šel do kolen. Lilith se postavila a domnívala se, že je po souboji. Jenomže se spletla a Samael jí zasunul své drápy pravé ruky hluboko do břicha. Když je opětovně vytáhl, z démonky začala vytékat zcela černá bublající krev. Tohle byl vůbec první souboj, kterému byla Cura svědkem, kdy začala téct krev. Ledový pot, který Cura cítila na svém čele, naznačoval, že je k smrti vyděšená. Představa, že by její paní zemřela, byla hrozivá.
'Kdo by mě pak ochránil před Samaelem a jeho choutkami? Mohla bych skončit jako Angelina anebo možná ještě hůř!' Cura přiběhla k démonce, ale ta ji zarazila pokynem ruky. Druhou ruku si položila na krvácející ránu a ta se krátce poté téměř zacelila. Lilith ovšem teprve nyní ovládla skutečná zlost. To před tím nebylo nic v porovnání s tím, co nyní démonka cítila. Její ocas mával ze strany na stranu ohromnou rychlostí a vířil vzduch. Temně rudé rohy nyní zářily mnohem výrazněji a osvětlovaly sál. Samael byl překvapen tím, co jeho sestra dělá, ale ani jeho vztek neopustil. Lilith se natočila bokem a švihla svým ocasem Samaela přes drápy na pravé ruce. K démonovu údivu jeho drápy praskly a spadly na zem. To samé se v mžiku stalo s drápy na jeho druhé ruce. Démon byl najednou zbaven svých nejsmrtonosnějších zbraní, neboť to co mu z nich zbylo, už zdaleka nepředstavovalo takové nebezpečí. V mžiku dostal od Lilith úder pěstí do žaludku, po kterém padl na kolena. Kolem Samaelova krku se obtočil ocas démonky a přestože se Samael snažil uvolnit, nebyl toho schopen.
„Pros o milost,“ řekla Lilith.
„Nik…nikdy.“
„Jak myslíš. Z tohohle sevření se nikdy nedostaneš a já tě mohu s klidem vláčet za sebou jako nějakou trofej. Možná bych mohla předstoupit před otce. Asi by byl překvapen, jakou špínu to s sebou táhnu.“
„Ne… ehh… prosím… před otce ne… má sestro a vládkyně… světa Stínů… odpusť mi a… pusť mě.“ Lilithin ocas se uvolnil a viditelně se uklidnil. Samael stále klečel na kolenou a s hrůzou pozoroval své zmrzačené ruce.
„Je mi líto těch žen, které máš ve své moci,“ řekla Lilith. „I dříve jsi je ovládal, souložil s nimi a měl je jako své otrokyně, ale teprve od té chvíle, co tě Kasumi přemohla si na nich vyléváš svoji zlost. Angelina i Catherin trpí za Kasuminy činy a to není správné. Pověz, když je přivazuješ na oltář a vytrháváš jim vnitřnosti představuješ si, že jsou Kasumi?“
„Dobře znáš odpověď, tak mě před tou Inckou štětkou neponižuj. Kasumi mě porazila v čestném boji. Mě! Jak jen mohla? Kde sebrala sílu se kterou mi dokázala vzdorovat? Jak mohla být tak mrštná, tak přesná s tím svým mečem a tak smrtonosná? V čem tkví její moc?!“
„V pažích, ty hlupáku! Ještě před dobrými dvaceti lety nebyla nic – jen mladá dívka z chudé rodiny. Jedna ze sta milionů dalších. Jenže pak podstoupila tvrdý výcvik a od té doby se neustále zdokonaluje v boji se zbraněmi i bez nich.“
„Ale je jen žena. Jen žena!“
„Jen?! Podceňuj si ženy s klidem i nadále, mě je to jedno, ale uvědom si, že Kasumi, přestože je ženou, si s tebou poradila. Můžeš ji nenávidět, můžeš jí přát tu nejbolestivější smrt, ale vím, že ve svém nitru ji obdivuješ za to, co dokázala navzdory tomu, že je kvůli svému pohlaví tak 'oslabená.' To, že se mě na ni stále vyptáváš značí, že ti není lhostejná, ale měla by být. Když jsi mě dnes pozval do svého hradu, vyptával ses znovu a opět jsem tě nepotěšila...“ Lilith se ušklíbla a zopakovala to, co Samael již věděl: „Kasumi se má výborně. Nejen, že přemohla všechny, kteří se jí postavili do cesty, ale navíc se brzy vrátí na Black Mirror, kde se chce vdát za Samuela Gordona a počít s ním dítě. Určitě si uvědomuješ, co to znamená, že? Další Gordon může již brzy přijít na svět. A to, že teď Kasumi bude patřit k té rodině, tě jistě netěší, že ne? Vlastně budete příbuzní... Měl bys na ni být hrdý.“
Samael dlouho mlčel a dusil v sobě zlost, ale poté procedil vztekle mezi zuby: „Já ji dostanu. Dříve nebo později Kasumi dostanu a připravím ji ta nejšílenější muka, jaká si dokážu vymyslet.“ Lilith se zasmála a viditelně si užívala toho, že je její bratr na kolenou a stále se cítí jako poražená troska. Otočila se, pokynem ruky naznačila, že ji má Cura následovat a vydala se k odchodu. „Já ji zničím!“ řval Samael jakmile Lilith odešla. „Dostanu Kasumi sem do Pekla a tady ji zničím! Ji nebo jen její duši – na tom nezáleží. A ještě ten den, kdy se sem dostane, se mi bude plazit u nohou a líbat mi je jako svému pánu, jako bohu, který nad ní má absolutní moc!“

Lilith se svojí služebnou odcházela pryč ze Samaelova hradu jež se honosil jménem Karasal. Když prošli přes nádvoří za hlavní bránu, Cura si neodpustila pohled za sebe na gigantický hrad s bezpočtem věží a věžiček. Stál na vysoké strmé skále, okolo které byla propast naplněná lávou. Právě láva, a také mnohé svícny všude okolo se staraly o osvětlení okolí. Nad hlavní bránou hradu byl z kamene vytesaný chrlič, jež nápadně připomínal Samaela s roztaženými křídly. Déle si Cura Samaelův hrad neprohlížela, neboť zjistila, že její paní už kráčí dolů po pěšině. Doběhla ji a následovala až na okraj Samaelova území – na konec kamenného mostu, za nímž začínala typická Pekelná krajina – skály, hory, sopky, bažiny, pouště, ale i rudá moře, či vojenské tábory netvorů. Šlo o neutrální půdu a všichni tři vyšší démoni měli možnost sami sebe, či druhé bytosti volně přenášet – teleportovat, přičemž cílová destinace mohla být i sídlem onoho vyššího démona, nikoli však démona cizího. Lilith tedy kupříkladu mohla z tohoto území zavítat rovnou do svých jeskyní, kde žila a klidně až k Černému zrcadlu – bráně mezi světy, ale do Samaelova hradu nemohla, nejdále na tento most. To samé platilo pro Curu – Lilith by ji nikdy nemohla teleportovat dále než na most. Teleportování bylo užitečné, neboť přechod takřka mrtvé a nehostinné krajiny byl záležitostí dlouhých týdnů. Lilith svoji služebnou vzala do náruče a během mrknutí oka se s ní přenesla k jejímu domu - součástí Lilithina území.

Dům nebyl na konec dvacátého století nijak zvláště přepychový a připomínal spíše Incký palác. Byl z dokonale opracovaných kamenů a střecha z došku. Měl celkem dvě patra a mnoho oken, které byly jen otvory mezi kameny. Dům stál u křišťálově čisté řeky, která tudy protékala. Po levici pak měla Cura zelenavou stráň a na jejím vrcholku začínal listnatý les. Bylo tu krásně. Přesně takový domov si Cura přála a přesně takový taky dostala. Celé toto její území připomínalo ve všem svět lidí. Dokonce tu nechyběly ani menší zvířata jako hmyz nebo ryby. Střídalo se tu počasí i denní doba, jak si Cura přála, ale celý tento svět měl rozlohu jen necelých deset kilometrů čtverečných a končil vysokou zcela rovnou a hladkou stěnou. K okraji svého světa Cura raději ani nechodila, neboť by ji to jen připomínalo, že žije v jakési umělé ulitě. I tak tu ale byla mnohem šťastnější než na povrchu.
„Až budu něco potřebovat,“ řekla Lilith, „zase tě přivolám. Do té doby máš volno.“
„Má paní… mohu s tebou pohovořit?“
„Proč ne.“
Cura usedla na placatý kámen před svým domem. Byla hrozně ráda, že její paní se nechová přehnaně povýšeně, není pyšná a nedává tak najevo svoji ohromnou moc. Vlastně ji Cura považovala skoro za přítelkyni a i na Lilith bylo patrné, že má Curu ráda. Démonce chyběla společnost myslícího tvora, který dokáže uvažovat a má své emoce a city. Lilithiny Stíny byly něčeho takového schopny jen v omezené míře a ostatní velké démony nijak zvlášť nemusela. Poté, co ji Samael podvedl s lidskou ženou se Lilith sblížila s třetím z démonů, Azazelem, a to jednak proto, aby dokázala Samaelovi, že o ni definitivně přišel a pak především z výhod, které ze vztahu mohly vyplynout a také vyplynuly. Mezi třemi démony panoval odnepaměti jakýsi status quo, který však byl velmi nestabilní a nebylo divu, vždyť tři bytosti, jež disponují ohromnou mocí a žijí v těsné blízkosti, se těžko dokážou shodnout. Platilo proto nepsané pravidlo – každého co jeho jest. Démoni se navzájem nemíchali do věcí druhých, ale Lilith nebyla tak hloupá, aby si neuvědomovala, že všechno může jednou skončit a když dva uzavřou spojenectví, třetí bude bezmocný. Ač to znělo velice nepravděpodobně, v poslední době bylo takové spojenectví blíž než kdy jindy. Samael opět ztratil svoji moc a byl potrestán – jeho schopnosti i doposavad nashromážděné duše živých bytostí byly značně omezeny samotným Vládcem. Čím dál více se stával pouhou loutkou a bylo otázkou času kdy buď zcela přestane hrát svoji roli nebo se raději dobrovolně přidá na stranu někoho jiného a Lilith moc dobře věděla, že na její stranu se nepřidá ani za nic. Démonka tento stav předpokládala už před stovkami let, kdy byl Samael poprvé poražen svým vlastním synem Mordredem. Nechtěla nic ponechat náhodě a tak svoje možnosti i vliv rozšiřovala, aby se nemohlo stát, že ji jednoho dne ostatní démoni smetou.

Černé Lilithino tělo kontrastovalo s jasnou zelení trávy a nepůsobilo tak hrozivě jako v temných kobkách Samaelova doupěte. Přestože to démonka k životu nepotřebovala, nejprve se napila vody z řeky. I démoni si mohli užívat života a radovat se z přírody a toho, co nabízí. Kdyby to Samael viděl, jistě by to považoval za známku slabosti, ale Lilith se jím už nenechávala ovlivnit. Vrátila se k Cuře a usedla do trávy. Ocas složila vedle sebe.
„Chci ti poděkovat, Lilith,“ začala princezna, „za to, co jsi provedla Samaelovi. Jsem… šťastná, protože…“ Cura se rozplakala. „… protože si to zasloužil. Za to, čeho se dopustil, by měl jen a jen trpět.“
„Už jsme spolu dlouhou dobu, Curo. Dost dlouhou, abych se mohla o vás lidech naučit víc. Jsem šťastná, že tu jsi a že mám s kým žít, ale nepláču kvůli tomu.“
„Asi… asi to necítíš jako já v případě Samaela. Lidé nepláčou, jen když jsou smutní. Tohle jsou slzy štěstí. Já… bála jsem se o tebe. Tam když jste bojovali.“
„Tomu rozumím. Kdybych zemřela, tak bych tě nemohla před bratrem ochránit.“
„Nešlo jen o tohle. Odpusť mi, že to takhle řeknu, ale mě na tobě záleží, protože tě mám ráda.“
„To je dobře. Měla jsi mě ráda i před lety jako svojí bohyni a nezměnilo se to. To je moc dobře. Značí to, že mi budeš věrná i nadále a já věřím, že budeš.“
„Ano… tedy já tě mám ráda i jako člověka… ehh tedy jako živého tvora. Jde o to, jak se mnou jednáš a jak si se mnou povídáš. Vedle tebe se necítím jako něco podřadného nebo naopak vysoce postaveného. Líbí se mi to a hrozně moc, vždyť mám pocit, jako bych měla… měla přítelkyni… Ehh, promiň, já… tohle je… sakra měla jsem mlčet. Odpusť mi, tohle jsem přehnala.“ Cura cítila rostoucí nervozitu a pokoušela se uklidnit.
Na Lilith bylo patrné, že je překvapená ale ne rozzlobená. „Netušila jsem, že mezi člověkem a démonem může vzniknout láska,“ pronesla Lilith.
„Láska?! No… když to říkáš…“ Cura se začervenala a protože se obávala kam, až může rozhovor zajít, raději změnila téma. „Eh, já hloupá husa – ani jsem se nezeptala na to, jak se cítíš. Samael tě přece zranil!“ Lilith pohlédla na své břicho, na kterém stále byla zasychající krev.
„Ano… takhle mě už dlouho nikdo neublížil.“
„Copak to nebolí? Možná… by to chtělo ošetřit?“ Lilith se pohodlně natáhla do trávy, tak aby na zranění nepůsobil žádný tlak.
„Ani moje schopnosti ránu zcela nezacelí. Bude to vyžadovat čas.“
„A odpočinek…“
„Přesně tak. To znamená, že tu zůstanu, dokud se neuzdravím. Pokud tedy chceš. Chápu totiž, jak je pro lidi důležité soukromí, takže jestli chceš zůstat o samotě…“
„Kdepak!“ vykřikla radostně Cura. „Zůstaň prosím se mnou. Měla bys ale jít dovnitř. Stahují se mraky a asi bude pršet.“
„Mohu je odehnat pryč.“
„No… víš, proč jsem si přála, aby se to tu přibližovalo mému světu? Náš svět nemáme ve své moci a tak se musíme přizpůsobovat prostředí a jeho změnám. Proto je náš život zajímavý a ne tak stereotypní.“
„Nerada se podřizuji čemukoli jinému, ale dobrá - můžeme počkat na déšť, anebo se mu vyhneme tím, že zajdeme do domu.“ S druhou variantou Cura velice ráda souhlasila.

Člověk i démonka vstoupili do domu, který ani uvnitř nijak neoplýval přepychem. Hned v první místnosti byla pohodlná postel, která rozhodně z dob Inků nepocházela. V poličkách tu bylo mnoho knih, které si Cura ve volném čase četla. Šlo převážně o filosofické texty z doby Antiky nebo o legendy ze světa dálného východu. Cura si v podstatě mohla přát jakoukoli knihu, která kdy byla napsána ale dávala přednost zásadně knihám z dávných dob, které jí byly bližší a u kterých měla jistotu, že v nich nebude zmínka o křesťanství či Peklu. To první k smrti nenáviděla a o tom druhém věděla více než kdokoli jiný a tak nestála o četbu výmyslů, jež s realitou měly společného jen pramálo. V jedné z vedlejších místností Cuřina domu, byla spíž s několika druhy čerstvého ovoce. Cura odsud vzala dvě papayi a vrátila se do pokoje. Jídlo si Cura zásadně nacházela sama, neboť v okolí ho bylo hojně a to včetně ryb. Tu a tam dostala chuť na něco, co zde nerostlo nebo nežilo a tak požádala Lilith, aby jí onu věc vytvořila. Vzhledem ke Cuřině skromnosti a oddanosti, neměla Lilith ani jedinkrát problém s jejím přáním. Když se Cura vrátila k Lilith, zjistila, že démonka leží na podlaze vedle postele.
„Ehh, nikdy by mě nenapadlo, že budu ve svém domě hostit tebe,“ řekla Cura a nabídla Lilith papayu. „Je to moc dobré… Teda alespoň mě to chutná, ale nevím jestli…“
Lilith se do papayi zakousla a řekla: „Chutná to zvláštně. Jinak než naše potrava.“
„Já se bála, aby ti to neublížilo.“
„Ne, toho se neobávej. Ne, že by nebylo možné mě otrávit, ale mé trávicí ústrojí vydrží téměř vše, co jedí lidé nebo zvířata.“
„Přijde mi hloupé, že má paní tu leží na chladné podlaze. Totiž… nechceš moji postel nebo alespoň deku? Bude ti zima.“
„Nemůže mi být zima. Ne v takovýchto podmínkách. Především nechci, abys ty musela ležet na podlaze. Pro tebe by to bylo nepohodlné a to více než pro mne.“
„Tak dobře,“ odvětila Cura, dojedla ovoce a ulehla na postel. Venku se pomalu stmívalo a začalo pršet. Cura si připadala docela nesvá, vzhledem k tomu vedle koho to ležela. Znala Lilith už dost dlouho, ale přesto se nedokázala uvolnit.

„Myslíš, že se Samael může zmocnit Kasumi?“ zeptala se po chvíli ticha Cura.
„Nevím. Nenapadá mě žádný způsob, jak by toho mohl docílit. Snad jedině, kdyby se vrátil k moci, ale Kasumi ho znovu nevyvolá, tím jsem si zcela jistá.“
„Co když ho vyvolá někdo jiný?“
„A kdo? Už nemá žádné své služebníky – během jeho minulé vlády se nezmohl na nic a pouze si užíval opětovně získané moci. Nepřipouštěl si možnou porážku – a už vůbec ne od ženy. Hltavě sbíral nové duše zemřelých a doufal, že jeho démoni konečně dostihnou a zničí Samuela Gordona a jeho tehdy nenarozeného vnuka. Nic se mu nepovedlo a Kasumi ho přemohla ani ne rok poté, co ho vyvolala. Opravdu neznám jediný způsob, jak by se mohl vrátit na Bránu pekel, ale kdyby se mu to povedlo a kdyby přeci jen získal Kasumi pro sebe… těžko bych dokázala jen nečině přihlížet těm mukám, která by musela vytrpět.“
„A můžeš tomu zabránit? Mě je líto i Angeliny a Catherin. Mučí je a způsobuje jim smrtelná zranění. Má je jako svoji hračku a když ho omrzí nechá je se zase uzdravit, aby je mohl příště opět týrat. Je to hrozné… “
„Nepletu se do Samaelových věcí, takže jim nepomůžu, ale kdyby měl Kasumi… postavila bych se celé jeho armádě netvorů i jemu samotnému, abych ji ochránila.“
„To ne! Vždyť by tě zabili!“ vyděsila se Cura.
„Samozřejmě, že bych se nepostavila celé armádě sama.“
„Ale… vždyť my… ehh vlastně ty žádnou pořádnou armádu nemáš. Jen Stíny, a když je pošleš do boje, Místo moci bude bez energie.“
„Ne každý Stín se hodí do války, ale těch, kteří mohou bojovat, mám miliony. Armádu mohu mít během okamžiku, Curo. Potřebuji jen velitele a teď nemyslím velitele celé armády, ale jenom těch nejlepších, malé skupiny, která může napáchat v řadách našich protivníků hrozivé věci. Kdyby Samael zemřel jeho netvoři by zdivočeli a pobili se mezi sebou. Nemůžu se oslabit tím, že vyšlu celé armády ale pokud bych měla někoho kdo zabije vůdce...“
„Mluvíš o Kasumi… Opravdu by byla tak dobrou velitelkou?“
„Tou nejlepší. Stíny nejsou lidé, není možné je přimět k poslušnosti domluvou nebo vzájemnou pomocí. Je nutné prokázat vnitřní sílu, právě ta dělá Stín Stínem. Kasumi má takovou vůli, že za ní půjdou všichni. Pohltí ty nejlepší a sama se stane téměř nepřemožitelnou. Potíž by byla v tom ji přinutit ke spolupráci, ale jsou metody na které i Stíny slyší. Nechci ale, aby Kasumi předčasně zemřela. Ona stojí za Samaelovou prohrou, je živoucím symbolem vzdoru vůči Peklu, podobně jako moje dcera Shaira. Hmm, víš vůbec o tom, že mám dceru?“
„Netušila jsem to.“
„Ona ale není tady v Pekle. Nebylo to místo pro ni. Je to smutný příběh a někdy ti ho povím, ale ne dnes. Když jsem smutná tak mě to zranění totiž víc pálí.“
„Počkej…“ řekla Cura a vstala. Vzala kus jemné látky z vedlejšího pokoje a vyšla ven, aby ho namočila v řece. Poté se vrátila a přiložila ho Lilith na ránu. „Není to nic moc, ale…“
„Je to dobré. Ještě nikdy se o mě nikdo takhle nestaral. Ani Samael, když jsme se měli rádi a tu a tam se poprali… tak ani když mi ublížil, ho nezajímalo, jestli mě to bolí a už vůbec se nesnažil mi pomoci.“
„Vy jste se prali jen tak?!“
„To je přece normální, že si mezi sebou dva tvorové poměřují síly.“
„Normální? Když to říkáš..“
„Ano, normální. V každém páru nebo skupině musí být dominantní jedinec. A souboj je ideální způsob jak určit, kdo má větší moc. V tvém světě se to myslím obvykle řeší méně násilně, ale my démoni jsme velice hrdí a dominanci si nevybudujeme pouhými slovy.“
„Smím vědět, kdo z vás byl… dominantní?“
„Bylo to různé, ale ani jeden z nás se s druhou pozicí nedokázal smířit a tak jsme zápasili velice často. S Azazelem jsem naopak vůbec nezápasila, ale ne proto, že bych na něj nestačila, ale jelikož to bylo výhodné. Myslím, že i na povrchu se to takto praktikuje – ženy úmyslně hrají roli totálně neschopné ubožačky a intrikují, jen aby z toho ve výsledku získali co nejvíc. Ženy jsou obecně velice podlé bestie, ale to není urážka, spíše naopak – dokážou si navzdory mnohem pevnějšímu postavení muže vydobýt své a mnohdy jsou to ony, kdo ve skutečnosti vládne. Pověz mi Curo, jak vidíš náš vztah? Budeš mít rozhodující slovo? Budeš dominantní?“
„Já?! To… to přece nejde… Jsem jen…“
„…člověk?! Ale no tak – ve vztahu na tom přece nesejde. Máme se rády a to je důležité. A to, že jsme obě ženy… co na tom záleží? Možná že žena a žena si rozumí víc než žena a muž. Pravda, budeme mít jistá omezení - nemůžeme píchat, ačkoli ani to není tak úplně pravda.“
„Taky nemůžeme porodit děti…“ hlesla Cura a ani pořádně nevěděla, jestli by po tom toužila. Dokonce si ani nebyla jistá případným vztahem. Jak může milovat démona? Ovšem říká se, že člověk potřebuje k životu lásku a kde jinde ji má tady v Pekle sehnat?

Angelina byla připoutána na oltáři. Její ruce i nohy byly v okovech a po jejím těle stékal pot a krev. Samael stál nad ní a drásal její tělo zbytky svých drápů. Angelina křičela bolestí na celý sál a každou chvíli omdlévala. V ten okamžik Samael počkal, až přijde k sobě, aby mohl pokračovat. Přestože Angelina již vytrpěla šílené a hlavně smrtelné rány, tak stále žila. Samael z jejího rozevřeného břicha právě vytahoval střeva. Angelina tomu přihlížela a děsila se toho, co bude následovat. Samael jí jeden konec střev vecpal do úst a přinutil jí, aby je začala kousat a zbytky polykat.
„Můžeš poděkovat Lilith…“ řekl Samael a dál si vychutnával děsivé mučení. Když Angelina Samaela omrzela, přejel jí svými prsty po těle a ty nejvážnější rány se zacelily. Opět jí dorostly vyjmuté orgány a tělo se doplnilo krví. Samael ji na oltáři však nechal připoutanou.
„Musí existovat způsob, jak se ti zavděčit, abys mě přestal týrat,“ řekla chraptivým hlasem Angelina.
„To si myslíš?! Koho bych pak měl na hraní, ty smradlavá čubko?!“
„Moji matku, tu hnusnou bestii Catherin, kvůli které jsem zde! Může mě přece ve všem nahradit. Sice má nejlepší léta za sebou, ale tady v Pekle už nezestárne a popáleniny jsi jí vyléčil. Dokonce bys ji mohl vrátit mládí...“
„A zvýšit sebevědomí?! Ani omylem! I přes její věk je však Catherin mnohem krásnější než ty, ale jí v žilách neproudí krev Gordonů! Catherin se do rodiny přivdala a nebaví mě vylévat si na ní zlost, tak jako na tobě. Ona má jiný úkol – má mě těšit.“
„A kdybych za sebe našla adekvátní náhradu? Jinou ženu, kterou nenávidíš?“
„Ty sviňská čubko,“ vykřikl Samael. „Kde ji chceš hledat?! Tady jsme v Pekle!“
„Musela bych na povrch, to je jasné, ale za Kasumi by to stálo, ne?“
„Kasumi…“ zasnil se démon. „Risknul bych i Lilithinu zlobu jen kdyby byla Kasumi moje.“
„Tak vidíš… dovol mi ji sem vlákat. Zajdu k Trůnu kostí a požádám Azazela o pomoc.“
„Když jsem žádal já, odmítnul mě. Nikdy se nepletl do záležitostí nás dvou. Já i Lilith jsme mu byli u prdele. Opovrhuje námi!“
„Možná jsi jen netlačil na správnou strunu. Už tu jsem dost dlouho a od tebe i ostatních si vyslechla mnoho věcí. Často mluvíš, když mučíš mé tělo i mysl a co jiného během mučení dělat než tě poslouchat a skládat si střípky informací? Myslím, že vím, co mám dělat. Dokážu ti pomoct, Samaeli. Vím, jak sem vlákat Kasumi.“
„Zkus to, ty malá děvko. Přenesu tě tam.“ Samael zpřetrhal Angelinina pouta a ta se pomalu posadila na oltář. Bolelo jí celé tělo. „Jestli ale neuspěješ… ztrestám tě tak, jako ještě nikdy!“ Démon chytil Angelinu za ruku a během mrknutí oka byla pryč.

Samael přišel do místa, kde obvykle odpočíval. Neustále zde hořely obrovské kamenné svícny. Celý pokoj měl tvar kruhu a uprostřed ležela žena se zlatavými dlouhými vlasy. Byla zcela nahá a čekala na svého pána. Ten ji vztekle zvednul do výše, přistoupil s ní ke stěně a strčil jí do úst svůj pohlavní úd.
„Jaký byl Samuel Gordon?“ zeptal se démon. „Dělala jsi mu to radši než mě?“ Žena cosi zahuhňala a Samael jí uvolnil ústa, aby mohla odpovědět.
„Ne, můj pane. Samuel nebyl v porovnání s tebou ničím.“
„Ha, ha, jak by taky mohl.“ Samael ženu ohnul a zezadu jí znásilnil. „Už jsem ti vyprávěl o tom, že Samuel teď šuká jinou pičku?“
„Ano, můj pane.“
„A co si o té šikmooké kurvě myslíš ty?“
„Je to… ta největší zrůda jaká kdy žila. Měla by se navěky smažit v Pekle.“
„Jsem rád Catherin, že to vidíš jako já. Ovšem, kdyby se mnou měla bojovat… přála bys vítězství jí, ty štětko!“ Samael od sebe Catherin odstrčil a třísknul jí pěstmi do zad. Catherin padla k zemi s téměř přeraženou páteří. „Nechám tě tu skučet bolestí, ty jedna mála podlézavá svině! Stejně nemůžeš chcípnout…“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.10.2013, 11:55:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Další série je tu. Tentokrát jsi mne potěšil více (či o to více) zmínkou o větší roli nadpřirozena. Hned na úvodu jsme (my čtenáři) měli možnost seznámit se více s démony, kteří budou v této sérii nejspíš spolu s lidskými hrdiny na povrchu hrát hlavní roli. Co se děje a popisů prostředí (i charakterů postav týče), tomu se říká: Peklo! Snad jej (ve svém podání) přiblížíš svým čtenářům více, přestože všeobecné popisy z jiných příběhů, které napsali jiní autoři mohou napovědět (lidské výmysly o peklu ;-))) Jo, napsal bych: "Bůh ví!", ale kdo to ví, jaké to v Pekle (s velkým písmenem na začátku) skutečně vypadá... Třeba opravdu není o co stát!

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Kasumi se Samuelem nejspíš nečeká nic příjemného a čas (který jim oběma ještě zbývá) může být řádně okořeněn démony a jejich přisluhovači. Teď mne napadlo - čistě mimo mísu - co když Lilith Samuela vyléčí? Nebo co když i Kasumi zemře (v Pekle) při souboji se Samaelem? Avšak zde ono: co by - kdyby, neplatí, protože příběh je teprve na začátku a já tu jen fabuluji! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Sedm životů - D...
Element
Opium
MarkízDeSade
Pavouk
Anna Weberová
obr
obr obr obr
obr

Společenstvo Elementálů:Posled...
MC_Kejml
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr