obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Pohádka o bleší princezně pro divné děti. ::

 redaktor čuk publikováno: 17.10.2013, 13:28  
Ozvěna WS o sportu. Aneb jak sportovkyně mohou skončit v říši divů s perpetuem mobile á la Jára da C.
 

Za devatero horami a devatero řekami, jak se sluší, rozkládalo se království, ale už napohled poněkud divné. Pan král byl silně nahluchlý a netečný a princezna byla postižena sportovním duchem.

Usmyslela si stát se světovou rekordmankou ve skoku do výše z místa a bez rozběhu.
A tak celé dny skákala a skákala, a dvorní dámy (většinou to byly dívky) poslušně s ní. Až se jim na lýtkách boule a na hyždích pletence svalů začaly rýsovat. A vskutku: po týdnech se výška skoku zvětšovala a bohužel i otřesy podlahy pod údery ženských a dívčích tenisek byly stále silnější a silnější. Zesnulou královnu, spící sladkým spánkem v rodinné hrobce, tu neprobudily. Natož pak netečného krále. Ba ani statiku hradu vibrace nenarušily. Naneštěstí však vyrušily z vinných dřímot starého kouzelníka, který se před mnoha léty uložil na brokátové polštáře ve sklepení hned vedle královy vzácné vinotéky.

Když zacítil a zaregistroval ty rušivé zvuky a chvění, probudil se a otevřel oči. Vzhlédl. Zachmuřil se. Poznal, co je jejich příčinou. A politoval princeznu, že si zvolila tak náročného sportovního koníčka, který jí brání zabývat se krásami života.
Vyšel do skákacího sálu, tedy přesněji: sálu pro skákání, a takto promluvil k princezně:
„Vzácná princezno, v době, kdy vše je relativní, oddáváte se bludu absolutna. Není důležitá výška výskoku vzhledem k měrné jednotce délky zvané v našich krajích metrem délkovým. O skutečném rekordu rozhoduje výška výskoku vzhledem k parametrům skákajícího. Ve vašem případě k výšce postavy."
„Hle, výskok, nerozumím vám, doskok. Uf.“ Pravila princezna fandíc si nahlas při své sportovní disciplíně.
„Víte, kdo nejvíc vyskočí vzhledem k výšce svého těla, milostivá princezno?“
„Ne, nějaký Afroameričan či kdo?“
„Někdo, kdo má velice malé tělo.“
„Trpaslík?“
„Přihořívá. Blechy, zvířátka malá zvaná latinský Siphonaptery.“
„Neznám.“
„Blechy jsou při své velikosti maximálně 1 mm na délku, šířku a výšku schopny vyskočit do výšky až 20 centimetrů, přičemž v okamžiku výskoku bylo naměřeno zrychlení 1 500 m/s2, což představuje přetížení 150 G (tedy 25krát více, než zažívají astronauti při startu rakety). Tedy blechy vyskočí dvěstekrát výš, než kolik samy měří."
„To musí být nádherné, pane kouzelníku. Chtěla bych být blechou,“ zaplesala princezna
„Vyplním ti tvé přání, princezno, i tvým dámám,“ řekl kouzelník potutelně, neb si byl jist, že tím zbaví budovu hradu otřesů vznikajících při skákání dámských těl. A skromné přání vyplnil. Pozdě si však uvědomil, že takové množství blech, savců a sajců to lidské krve, by na něho mohlo dostat chuť, pročež se na něho vrhnout, kousat a sát. Tak nevděčně se mu odvděčit. Bylo by to možné. Kdopak se v psychice blech vyzná, že? Pro kouzelníka by to byla velice nemilá situace, neb přes všechno své umění byl přece jenom zranitelným člověkem.

Aby tomuto smrtelnému nebezpečí předešel, vyvolal velký vichr, ba přímo hurikán.
Ten odnesl roj blech (v čele s bleší princeznou) daleko pryč z hradu. Kam, inu, to už je jiná pohádka, ale budiž, budu vyprávět dál.

Kdybych byl škodolibý realista, nechal byl kouzelníka přenést bleší ekipu k jedné své známé žijící v haciendě u lesa nedaleko města Plzně.
Dětští čtenáři nechť tuto pasáž přeskočí.

Nuže k té známé, význačné to ženě. Návštěvou blech u ní bych vytvořil vhodné téma ke konverzaci na dálku, při které bych mohl oslňovat svými zoologickými znalostmi. Například následujícími otázkami. O jaký druh blech se jedná, do jaké podtřídy je kouzelník zařadil, navštívily vás blechy psí, kočičí, lidské, písečné nebo nedej bůh: morové? Máte nějakou techniku chytání blech? A radil bych. Třeba byste se mohla poučit na obrazech Guiseppe Maria Crespiho nebo George de la Tora. Jistě byste ocenila ladnost pohybů při těchto úkonech. Zažila i to, jak chytání blech bystří zrak, zdokonalují umění hledačské i slaďuje motoriku pohybů, ke stáru většinou nemotorných.
Dovedu si výšeuvedené velice živě představit. Ale představy jsou to někdy necudné a dá se říci i neestetické, občas také nechutné. Neřku-li sadistické. Vrozený můj humanismus mi praví: člověk by neměl být trápen, tím méně pak krásná žena. Nicméně, bolest je někdy podněcující, bývá i zdrojem umění. Ale když jsem zvážil psychiku této mé známé, odmítl jsem naději, že by blechy u ní mohly přivolat uměleckou inspiraci. Naopak: rozzuřily by postiženou, vyvolaly by v ní hněv, který by se mohl přenést na příbuzenstvo, žijící poblíž. A tato dobrá žena by byla ponížena, kdyby ji v celém širokém okolí říkali vyčítavě: „Zablešila jste nás.“

Ale to jsou asi jen prkotinky. Štípání blechou (neuvažujeme vzácné blechy morové) ještě nikoho nezabilo. A společenské disharmonie jsou dnes zcela běžnou věcí.
To, safraporte, větší nebezpečí hrozí blechám. Přímo smrt!

„Kouzelníku,“ pravím kouzelníkovi, „nemůžeš přece nechat zemřít princeznu, byť byla v bleší podobě.To by ti děti neodpustily. A ta muka při umírání blech, když jsou mačkány lovícími prsty, topeny v lavoru, nebo když na ně vytáhne ona dotyčná celý arzenál chemických zbraní. Jehož použití v lidských rozměrech je důrazně zakazováno, a to nejen Zelenými. Tak to ne, kouzelníku. Zařiď, ať se roj blech na svém úletu vyhne haciendě u lesa poblíž města Plzně.“
Zařídil.

„A teď, milé děti, další text už můžete číst.Nebo vám ho budu vyprávět.
Náš kouzelník dostal nápad: blechy se dají vycvičit a někde prý zaslechl o bleším cirkusu, což byla velká atrakce. Snad kdesi v minulu se konala, v uzavřené společnosti estétů, za přísných bezpečnostních opatření. Z toho byste vy děti nic neměly!
‚Kouzelníku, zamítá se.‘
Kouzelník navrhl:
‚Prodáme je do cirkusu.‘
Odpověděl jsem:
‚Cirkusy musí být velké, aby se uživily po stránce ekonomické. Na rozdíl od blech zvířata musí být krmena.‘“
A dodal jsem tak nějak všeobecně:
„Dnes nikdo nikomu nevěří. Jedině vy, děti, milé posluchačky a čtenářky: paní učitelce věřit musíte. I rodičům. Ale blechám? Těm zvířátkům věřit nejde, určitě by ztropily nějakou neplechu. Nikdo by je v maneži nebyl schopen vidět. A tak by se zhrzeny rozutíkaly, lépe řečeno rozeskákaly se. A drbal by se celý circus. Konstukce by se otřesy vznikajícími při drbání mohla zřítit a a plachta šapitó diváky zavalit. Přijeli by experti na biologické zbraně, a to nemáte představu, děti, jak tito lidé vypadají.”
Načež promluvil jsem kouzelníkovi do duše:
"Milý kouzelníku, vzpamatuj se. I tohle je špatný nápad!”
A tak jsme dumali a dumali, kam jen že ten roj blech odklonit. Já jsem to vydumal.
„Kouzelníku, což je vrátit zpátky do lidské podoby? A ty by ses mohl přestěhovat jinam, tajemných hradů a zámků máme přece nespočet.“
“Když já je odčarovat a vrátit do lidské podoby neumím. To jsme se v kouzelnické škole neučili.”
Inu to školství, to chátrající školství! A tak jsme přemýšleli a přemýšleli dál. Až jsem to vymyslel. Opět já.
“A promluvím nyní k vám, vážené děti. Řeknu vám to tak nějak vlastními slovy. Jistě budete se mnou, moji milí, souhlasit, že existují upíři. Samozřejmě vám to pedagogové zapírají, neb učebnice jsou dnes prý psány vědecky. A existují-li upíři, musejí někde bydlet. Ne, nebojte se, neusídlí se u vás. Tohle by moderní společnost a osvícení politici nedovolili. Vždyť člověka je třeba chránit! A kde tedy bydlejí upíři, ptáte se?
V Upírově: nebojte se podruhé, nejsou to gheta nebo nějaké zpustošené bytovky. Není to ani hrad v Karpatech. Upírov, to je krásný zámek a přilehlé pozemky, kde se za nocí upíři procházejí zahradami s černými a krvavými květy. Většinou tito savci hladoví, neboť sát krev zvířat jim připadá nedůstojné. A lidská krev je v poslední době nekvalitní. Z květin olizovat rudou barvu jim nelze: nejsou přece vegetariáni.
Už vám zablýsklo v hlavičkách, kam mířím? Předškoláci, školáci i poškoláci! I vám dospěli?”

Také kouzelník pochopil a můj nápad opravdu důkladně rozpracoval až k realizovaci. Neb jsem se již dostatečně duševně napracoval.
Kouzelník navštívil Upírov, to je kouzelníkům dovoleno. Upírům přednesl přednášku o občanském soužití a vzájemné výpomoci. Citují z ní:
’Milí upíři! Vynalezl jsem potravní neboli potravinové perpetum mobile. Vy sajete krev, blechy sají krev. Máte podobný způsob obživy. S malým zádrhelem. Pracně musíte hledat objekty sání. Což se dát dohromady? Blechy budou upírům sát krev. Upíři tím dostanou ještě větší hlad. Upíři budou sát krev blechám. Tím se upíři nasytí a blechy dostanou hlad na upíří krev. A koloběh se bude opakovat do nekonečna. Je to symbióza a perpetum mobile současně. Všichni budou spokojeni, zmizí bída, která se i mezi upíry často vyskytuje.’

Upíři byli uvedenou ideou nadšeni. Blechy též. A ono soužití se uskutečnilo a trvá bez problémů do dneška.

“Pepíčku, ty tam v zadní lavicí, máš nějakou připomínku? Že jaksi princezna bude ochuzena o ten sexuální, co to říkáš, rošťáčku jeden, tedy o lásky život? Že klást larvy, jak to blechy obvykle činí ji, je, nebude bavit?
Na to ti odpovím. Ne, nemyslím míšence vznikající láskou mezi upíry a blechami. Vždyť máme kouzelníka, který si zrovna před chvílí dostudoval kouzelnické vzdělání. Kouzelník je nyní velmi mocný: je schopen přeměňovat blechy v upíry a upíry v blechy. Tak najde zakletá princezna svého prince: skvělý to bude pár: ona krásná upírka a on krásný upír. Anebo recipročně: ona krásná blecha, on krásný blešák.
A naopak: upíři unavení upířími makrovelikostmi budou se zmenšovat a v převlečení jezdit mezi blechy do luxusní čtvrti Blecholand. A opačně. Jasněji pro méně chápavé: z Upírova se bude jezdit na dovolenou do Blecholandu a z Blecholandu do Upírova. A všichni budou šťastni až… ne, ne, ne do smrti. Cožpak nevíte, že upíři jsou nesmrtelní? A tím se stanou nesmrtelnými i blechy. Ne, Pepíčku, ty se blechou nebo upírem nemůžeš stát. To by ti rodiče určitě nedovolili.“

Teď jsem si vzpomněl na kamarádku z haciendy. Jestli bude zlobit, vypraví se k ní nesmrtelné blechy jako do své kolonie. A nic ji od neustálého drbání nezachrání.

O nesmrtelnosti a povyraženích s blechami se dověděli zatoulaní upíři ve vyšších patrech společnosti a odstěhovali se do Upírova. Tím značně ubylo i politiků a národ měl zdravější krev a více úsměvů na rtech.

Poznámka odborného lektora.
Udaje o parametrech blešího skoku převzal autor z Wikipedie. Obdobná symbiosa mezi komáry a upíry nebyla dosud zaznamenána.

Omluva autorova.
Pokud se v tomto textu objevily překlepy (třeba uvozovky nahoře místo dole), je to dílo blechy, která mi zalezla do počítače.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 19.10.2013, 0:44:54 Odpovědět 
   Většina smrtelníků nedokáže ostatní pobavit, to ovšem není, Jiří, tvůj případ. Totiž to, co nosíš v hloubi své duše, aniž by to navenek bylo nějak zvlášť znát, dokážeš podat tak, aby se lidé zastavili, ohlédli se, i na sebe a řekli si:" Je to možné? Ale vlastně, proč ne?" Rozdíl mezi skutečností a fikcí je tenčí, než se zdá.
Ať ti na obloze mraky kreslí nové, krásné inspirace.
Dalimil
 ze dne 19.10.2013, 9:56:08  
   čuk: Děkuji ti moc za koment a známku. Jestli jsem tě pobavil, to mě moc těší. Přemýšlel jsem, jak se v hloubi mé duše vzali ti hrdinové. Ano! Chtěl bych skákat jako blecha a v dobách, kdy byl žlab vysoko, jsem se dost často živil t.zv. krevní tučnicí. A děkuji za malířský pozdrav o mracích inspirace, už jenom sem tam skrápne.
 Apolenka 17.10.2013, 23:24:10 Odpovědět 
   Prima pohádka před spaním, ale že by uspávala...
Dost mě při čtení rušila Němcová a Babiš, ale ty vedeš, čuku, byl jsi mnohem zábavnější.
Proč ozvěna... proč ne WS?
 ze dne 18.10.2013, 7:14:11  
   čuk: Prošvihnut teremín odevzdání a také proč tam soutěžit?
 Adam Javorka 17.10.2013, 22:27:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Adam Javorka ze dne 17.10.2013, 22:26:59

   pobavil si ma...
 Adam Javorka 17.10.2013, 22:26:59 Odpovědět 
   A aj blchy majú svoje porztíva a možno aj upíri, ale podľa toho kde sú a komu chcú sať krv. Jirko, obavil si ma...
 ze dne 17.10.2013, 22:52:49  
   čuk: Děkuji Adame. Blechy jsou výsledkem evolučního vývoje (neby byly stvořeny), upíři vznikli...jak vůbec upíři vznikli?
 Jarda 17.10.2013, 18:31:54 Odpovědět 
   Dzravím!
Čuku, ty jsi Matěj :)). Kam na ty náměty chodíš. Krásně jsem se pobavil. Pokud by upíři a blechy nešli při saní do páru, vím o osobě, která druhým ráda pije krev. Hned bych ji k nim poslal.
 ze dne 17.10.2013, 22:50:28  
   čuk: Díky. Jo, člověk ke stáru dětinští. A tayk: už dlouho jsem neviděl blechu. Těch osob pijících krev je fůra, zvlášť teď před volbami. O sídle blech ovšem vím.
 Rado Roh 17.10.2013, 17:09:11 Odpovědět 
   Legrační, lehce mi to připomenulo onen druh humoru z pohádek "Fimfárum" od J.W.
 ze dne 17.10.2013, 22:44:46  
   čuk: Děkuji. Fimfárum jsem nečetl, nevím proč, pan W mi v pozdější době nebyl zase ža tak sympatický jako v době V+W.
 Šíma 17.10.2013, 13:49:24 Odpovědět 
   ;-)))

šíma (hříbek)

P.S. Co dodat? Pobavilo, kolega čuk se nezapře!!! ;-)
 ze dne 17.10.2013, 22:43:30  
   čuk: Děkuji za hodnocení, z kterého jsem vyčetl, že zase až tak moc nedegeneruju
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
6. Darl
kadla
Není to málo?
Bira
Panenky - 2.
Amater
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr