obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915205 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39232 příspěvků, 5717 autorů a 388991 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Obrat ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příhody lidí i nelidí
 autor pedvo publikováno: 18.10.2013, 14:21  
 

OBRAT

Jarda si natáhl nohy, opřel se o opěradlo židle a lebedil si. Pohoda, nic než pohoda. Co měl udělat, to se mu podařilo hned napoprvé, ačkoliv se obával průtahů a všelijakých nesnází. Pohovor se šéfem také dopadl lépe, než se dalo čekat a i kolegové jsou prima.
Když šel Jarda do práce, počkal na něj řidič autobusu a Jarda sám pak pomáhal nějaké mladé mamince s kočárkem. Vždyť také míval takové mrňousy, i když teď už jsou dávno velcí. Povedli se mu, radost pomyslet, kluk i holka. Samostatní jsou, do ničeho si nedají mluvit. Poradit si nechají, to ano, ale vždycky se pak rozhodují sami. Od malička to s nimi šlo, ani nebývali biti. Snad sem tam trošku na zadek, to nic není. A žena? To je taková duše dobrá, stále s laskavým úsměvem, hodná holka. A v úřadě mu vyšli vstříc! Koukal jako blázen. „Zajisté,“ prý, „ani si sem pro to nemusíte, my vám to pošleme!“
S lidmi se vůbec dá dobře vyjít, medituje Jarda, vždyť jsou v jádru dobří, alespoň většinou. Ne vždycky, samozřejmě, to by ani nebylo možné. Sem tam se najde dareba, na kterého aby si člověk dával pozor, ale proti těm ostatním… Ačkoliv lepší je dávat si pozor na každého, nikdy nevíš, co může kdo mít za lubem. Takhle v kšeftě třeba, tam tě oberou, ani nemrkneš. A on ten úředník taky možná čeká nějakou pětku. To tak, zavrtěl se Jarda, uvidíme, jestli to pošlou, nebo ne! Já se umím ozvat, se mnou už si pár lidí chtělo vypucovat boty, ale narazili. S nikým se nemazlit, to je jediné. Jako ten můj šéf, napadlo Jardu, odkejve kde co, a pak mě natáhne na prémiích, to už tu taky bylo. Kdo ví, kam je zašantročil, možná, že se o ně pěkně šábnul s kolegy, ono je jich taky dost. Do očí se staví, ale po straně…
Však ten autobusák taky asi těžko čekal na něj! Na tu holku s kočárkem čekal, určitě. Kdo ví, co spolu mají; a já jí ještě pomáhám do schodů, fuchtli. Mně nikdo nepomáhal, když jsem se tahal s fakanama. A že jsem si jich užil, jen co je pravda. Žena pořád co má práce, to bych teda rád viděl. Pořád se jen tak uculuje, kdo ví, co se jí tou hlavou honí. Ještě že už jsou ti haranti velcí, ale jsou fakt jak dva mezci. Tvrdohlaví, horem dolem do nich můžeš mluvit, vždycky musí být po jejich; jako bys hučel do dubu. Málo je třískal, to je to. Ale není všem dnům konec! Dokud jste doma, tak jsem táta. Myslej si, že mě můžou oblbovat, napadlo Jardu, ale to by moh každej. Takovejch se najde, co by člověka vyšplouchli! Já se ale nedám, i když teda kolikrát žena říká, že by bylo lepší, kdybych mlčel. Třeba má pravdu, ono je lepší být zticha, ať si každý trhne nohou.
Jarda nevydržel sedět a začal přecházet po místnosti. Já tak budu někomu dávat všimný, vzpomněl si na vstřícného úředníka. Jak jim člověk padne do spárů, byrokratům, tak by z něj sedřeli kůži. Pak se cpou někde v baru kaviárem, a já abych žral… Jarda si honem nemohl vzpomenout na nějaké chudé jídlo, kterým by se tak mohl cpát on, a čím se cpal opravdu, to zase nebylo na konci řady, na jejímž začátku stál kaviár. Já abych vybíral popelnice, kápl na to pravé. Já mu dám ,zajisté‘! A s každým zamotám, mně je to jedno. Je to stejně jeden darebák vedle druhého, žádné ohledy nikdo k nikomu…
Že můžou být lidi takové bestie, vrtí hlavou Jarda, jak psi na sebe. Ale to urážím ty psy, lidi jsou horší. Zase si sedl a podepřel si čelo dlaní. Svoloč, zasyčel. Kam se podíváš, tam se tě někdo snaží odrbat, šidí a šidí… Šidijó šidijó, ozvalo se Jardovi někde za mozkem na melodii ,živijó‘. Už blbnu, ozvalo se tam vzápětí. Ale není divu, vypětí, které člověk dnes a denně prožívá mezi tou sebrankou, někde musí být vidět. Takové úniky – spíš je zázrak, že lautr nezcvoknu. Copak se to dá takhle vydržet? Jak vůbec můžu žít mezi takovou pakáží? Jarda přimáčkl obličej očima na předloktí, položené na stole, druhou ruku si přitiskl k temeni hlavy a prsty zaryl do vlasů: Že já jsem se už dávno neoběsil!


 celkové hodnocení autora: 97.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nemesis 22.07.2014, 22:43:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nemesis ze dne 19.07.2014, 16:59:59

   Kdepak plaší, plaší a uhání a ženou se různými směry tam i zpět.
 Nemesis 19.07.2014, 16:59:59 Odpovědět 
   Pěkný, krátký příběh. Příjemné, já Jardu celkem chápu. Někdy nepotřebuješ důvod a myšlenky se doslova splaší. Zajímavé sdělení.
 ze dne 19.07.2014, 18:48:16  
   pedvo: Díky za komentář. Jsem rád, že máš pro Jardu pochopení; jen doufám, že tobě se myšlenky neplaší stejným způsobem, jako jemu.
 Šíma 18.10.2013, 14:20:25 Odpovědět 
   Zdravím.

S nadsázkou a humorem (i černým) podaná povídka. Ano, obrat o sto osmdesát stupňů. Ale nějak moc rychlý, aniž by k tomu měl hrdina důvod (pomineme-li jeho myšlenkové pochody a charakter, který zde není příliš popsaný, proč tak náš hrdina náhle "otočil"?). Stres? Třeba zde nedovedu "číst mezi řádky tak, jak bych sám chtěl".

Máš čtivý styl a docela "jetý" jazyk, text se nečetl zle, jen bych jej ještě dopiloval po obsahové stránce. Přílišná ukecanost? Chápu, žes zde dal do kontrastu onen náhlý obrat a změnu v myšlení (co bylo předtím kladem, je nyní záporem). Napsáno krátce: chybí tomu silnější náboj. Mé druhé já říká, že tomu chybí "hlava i pata". Ale já bych na něj příliš nedal.

Čím kratší text je, tím by měl být vymakanější, aby na čtenáře patřičně zapůsobil. Ovšem, nevěš hlavu, všem čtenářům se stejně nezavděčíš. Píšu jen, jak na mne textík působil při pročítání (pozor na název povídky, i samotný nadpis prozrazuje, k čemu že nejspíš dojde). Tož tak...

Nejspíše za tím vším hledám víc, než bych měl (viz co tím chtěl autor říci). Vždyť v rámci jednoduchosti se nabízí odpověď: "Proč? Proto!"

Na práci šotků jsem nehleděl a nevypadá to, že ve Tvé práci nějak výrazně řádili (pokud vůbec). Pozor však na odstavce, chtělo by to text více rozdělit na několik "bloků", aby nebyl text jen v jednom chumlu (i v rámci určité přehlednosti). Možná jsi odstavce načrtnuté měl, avšak je prostě jednoduchý SASPI editor nesežral, protože si s Wordem a lepšími textovými editory (a jejich formátováním) jednoduše nerozumí, i tohle je jedna z možností.

Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 21.10.2013, 13:38:37  
   pedvo: Je to tak, jak píšeš, Jarda neměl jiný důvod k takovému obratu, než své myšlenkové pochody; je prostě samonasírací. Mně šlo opravdu o to, jen tak zlehka předvést, jak lze na stejnou věc kouknout zcela opačně. Dík za koment.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Chaos nebo uspo...
Misha01
Smrt v Aréně
Sidonie Kermack
Cyklus kadění j...
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Ve znamení kordu III
Zirvith Snicket
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr