obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915659 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392271 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Nechoď do lesa 2. ::

 autor Ivuše publikováno: 19.10.2013, 15:50  
Omlouvám se, za vizi, že povídka bude rozdělaná do dvou částí. Dílo se začíná rozrůstat. Snad potěší a neomrzí.
 

Tu noc Josef Trávníček, nezamhouřil oči. Seděl v přítmí kuchyně naproti oknu a pozoroval houstnoucí tmu za sklem. V odraze vnímal svůj obličej, který byl jediným zajímavým výjevem, který mohlo okno poskytnout.

Na schodech se ozvaly kroky.

„Už by sis měl jít lehnout, měl jsi náročný den,“ položila mu Marie něžně ruce na ramena a pomalu sjela na jeho hrudník. Tváří se dotkla jeho a ucukla před chladem, který z ní sálal. Starostlivě si prohlížela týl svého muže, než prolomil chraplavým šepotem, ticho.

„Krev, ztuhla jí v žilách. Její krev, byla … byla tvrdá jak diamant.“

Marie se zamračila a nakrčila zadumaně čelo.

„Co jsi říkal?“ zavrtěla zmateně hlavou a snažila se dát dohromady kusy slov, které se jí povedly zaslechnout. Josef, už ale mlčel s pohledem stále upřeným do tmy. Marie si bezradně povzdechla a políbila Josefa na spánek. Po chvíli zdolávala schod za schodem a na konci schodiště se ještě otočila, aby se podívala na svého muže. Stále seděl na židli a pozoroval okno, jako divák sleduje film na plátně. Marie byla zmatená, usoudila však, že ráno moudřejší večera.

Josef se o chvíli později dotkl spánku, kam jej políbila ona neznámá žena. Voněla po květinách, ale kdo to k čertu byl? Znal jen její tvář, pamatoval si všechny stíny času, které se o ní otřely, ale jméno, jako by pro ni neexistovalo. Byl ve svém domě, seděl ve své kuchyni na vlastní židli, ale kdo byla ta cizinka, která se ho dotýkala s něžností patřící milence? A kdo je on? A proč předtím klečel v lese na místě, kde ležela mrtvá dívka?

Prsty stále přiloženými na spánku pomalu sjel po temenu až na krk. Něco mu uvízlo mezi prsty. Zamžoural přes brýle, které našel po svém… po nějakém muži na půdě, a rozeznával krátké, hnědé nitky. Trvalo mu pár vteřin, než si uvědomil, že je to trs vlasů, který se donedávna nacházel na jeho hlavě. Otřel prsty o dlaň a vlasy dopadly na džíny. Dlaň znovu rozevřel a vzpomínal na chvíli, kdy se podivně rudé stopy z dívčina zápěstí vpíjely do jeho kůže. Nyní po sobě zanechaly zahnědlé strupy. Jedině tyhle vzpomínky byly ostré jako břitva, na tyhle jistě nikdy nezapomene.



Tomáš se přistihl s otevřenou pusou. Okamžitě ji zavřel a pokoušel se ujednotit myšlenky, které se mu honily hlavou, jakmile přestal doktor vyprávět svůj příběh. Nastala dlouhá odmlka, kterou se mladík neodvážil přerušit dřív, než tak učiní jeho společník. Doktor Trávníček se však díval někam za Tomáše, s očima vytřeštěnýma a rty podivně zkřivenými.

„Pane doktore, jste v pořádku?“ zeptal se pro jistotu, vypnul nahrávací přístroj a bezpečně jej ukryl do kapsy kabátu. Přes látku ještě zkontroloval, zda tam je, jako by se jeho cenný poklad mohl ztratit z vteřiny na vteřinu. Doktor Trávníček pomalu vsunul ruku, kterou měl až po prsty schovanou v rukávu své bundy na stůl a pomalu ji otočil dlaní vzhůru. Druhou rukou si stáhl rukáv a na světlo se objevila stopa, kterou předtím tak úpěnlivě popisoval. Tomáš snad na minutu přestal dýchat. ‚Byla to pravda?“ dohadovala se jeho mysl.

„Jsem unavený,“ prohlásil za okamžik doktor a ruku schoval pod stůl.

„J-já vás, doprovodím vás,“ nabídl se šokovaně Tomáš, ale doktor odmítavě zavrtěl hlavou.

**

Alice se snažila z paměti odpočítat pět minut. Třetí prst se vztyčil na znamení další uplynulé minuty. Zběžně mrkla na návod k použití, který svítil růžovobílou barvou. Nedýchatelný vzduch z chemikálií jí vrknul slzy do očí. Zmučeně se podívala k oknu, jen jej malinko pootevřít, vpustit do pokoje hlt čerstvého vzduchu. Nápad okamžitě zavrhla. Nemůže si dovolit vpustit to zlo k sobě do bytu. Číhalo na každém kroku. Chtělo ji dostat do svých spárů, chtělo dokončit to, co nestihlo v lese.

Zatočila se jí hlava a mdlo se rozlévalo do jejího žaludku. Vyskočila z postele a přeběhla malou vzdálenost k lince, kde se naklonila nad dřez. Začala se dávit a zvracet na špinavé nádobí, které potřebovalo alespoň namočit, než se zbytky jídel stanou jejich nesdílnou součástí. Studený pot ji poléval po celém těle a znovu nabytý strach z nedávných vzpomínek ji zcela pohltil.

‚Musíš se uklidnit,‘ káralo ji podvědomí. Pevně se zapřela o linku a sbírala zpět svůj zdravý rozum. Zvrátila hlavu dozadu a hluboce dýchala. Pomalu se uklidňovala, pustila studenou vodu, aby opláchla si obličej. Svědění barvícího prostředku ji oznámilo, že je načase si přípravek smýt z vlasů. Doklopýtala ještě rozechvělá do koupelny a naštelovala sprchu na vlažnou vodu. Předklonila se a rychlými pohyby smývala barvu. Do odpadu se valila temně černá barva, pak ztrácela na intenzitě, až zbledla a z havraních vlasů odkapávaly jen čiré kapky. Pečlivě si vlasy zabalila do ručníku a osušila si jedním cípem obličej.

S pohledem do zrcadla, stáhla ručník z hlavy a sledovala odstín, který měla celý svůj život. V srdci ji zaplanula jiskřička naděje, že dotek zla, dokáže přelstít. Už stačí jen přebarvit sněhobílé obočí a řasy a…

Začala ječet hrůzou. Mokré, zvlněné prameny se začaly od kořínků bělat po celé své délce.

„Né, to né!“ vřeštěla a dlaněmi se pokoušela zabránit bělobě, aby pokryla opět její hřívu. Marně. Sněhové stigma se rozlilo a zanechalo její vlasy ve stejném stavu, jako když spatřila onu stvůru. Alicin obličej se stáhl do šíleného výrazu. Křičela na svůj odraz, který začínala nenávidět z hloubky své duše. Strhla zrcadlo ze stěny a mrštila jím do vany, kde se rozletělo na střepy. Nyní se na Alici dívalo několik strhaných tváří, podlomila se jí kolena a Alice se sesunula na podlahu.

Její odhodlání sílilo, každou slzou, která se přehoupla přes hráz jejích očí. Zlomená žena se postavila a s odeznívajícím pláčem došla zpět do kuchyně, kde stále ležel nůž, jehož ostří zdobila zaschlá krev. Sevřela pevně rukojeť do své dlaně a čepel namířila ke svému hrdlu. Nechala oční víčka dopadnout a vykreslit tak Jany tvář ve vzpomínkách, kdy se ještě bezstarostně zabývaly svou budoucností na koleji. Poprvé se po dlouhé době usmála a cítila náhlé teplo z myšlenky, že se někde, bůh ví kde, znovu setkají.

„Milado, už jsem si říkala co s tebou je.“

Slova staré sousedky pronikla Alici k uším. Ještě před pár vteřinami, by proklínala ty staré ježibaby na balkónech, které si neustále donášely nové a nové klepy. Před měsícem přemýšlela, zda se kvůli jejich věčnému žvatlání neodstěhuje pryč. Teď už jí to bylo srdečně jedno. Za nedlouho ji objeví v bytě s proříznutým krkem. Alespoň budou mít báby o čem drbat, napadlo Alici a přitiskla si nůž více ke krku.

„Byla jsem v Coopu, Maruško. Víš, že se nějací mladí chystají do tamtoho vašeho lesa? Zastavili mě, aby se mě zeptali na nějaký historky nebo co. Prej jestli o tom místě něco nevím. No rozumíš tomu? Hned jsem jim řekla, že tu bydlím chvilku. Ale starej Hanzlík se jim hned navnucoval, že to tam prej zná jako svoje boty. Ten starej blázen jim určitě natlachá ty svoje habaďury.“

Zbytek hovoru Alice vypustila. Prudce rozevřela oči a sklonila ruku s nožem. Nemůže nikomu dovolit, aby se na to zatracené místo vracel. Věděla, že do doby, dokud se bude zlo živit, bude silnější. Kolik lidí bude muset trpět? Kolik?

Dobře věděla, kdo se do lesa chystá. Ten muž co jí několikrát klepal na dveře. Určitě je to on, pomyslela si.

Rozběhla se do chodby, stáhla bundu z věšáku a spěšně protáhla ruce správnými otvory. Zapnula zip až ke krku, otočila klíčem v zámku. Sáhla na kliku.

V tu chvíli se zarazila. Opět se ozval strach, který jí nedovoloval pohyb klikou dolů. Přešlapovala na místě a hypnotizovala svou dlaň, která po chvíli sjela z kovu a dopadla podél jejího těla. Jistě věděla, že to nedokáže a věděla, že dnes večer zemře hodně lidí, protože s Janou vyvolaly zlo, které mělo spát v temnotě.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 19.10.2013, 20:04:33 Odpovědět 
   Dzravím!

Krásně se to čte. Hehe :) tvůj text to se mnou hezky umí. Popis prostředí, věrohodné myšlenky osob a přirozené dialogy mi vytvářejí v mysli představy, jenž podporují mou netrpělivost v čekání na další pokračování. Sem s ním. Rychle.
 Šíma 19.10.2013, 15:49:57 Odpovědět 
   Zdravím.

Takže budou následovat další části? Jen houšť, hezky se Ti to "vymklo z rukou"! ;-)

Pěkně napínavé čtení plné tajemna a věcí "mezi nebem a zemí". Přestože všechny okolnosti a fakta vysvětleny být nemusí, v rámci pochopení děje a uvěřitelnosti bude nejspíš tato povídka krapet delší, než jsi původně zamýšlela. Pokud udržíš onu atmosféru a napětí, budou se mít čtenáři nač těšit!

Občas Ti chybí v textu nějaká ta čárka (všiml jsem si toho minimálně jednou). Třeba už i interpunkce z Tvého textu prchá, protože tuší, že se strhne něco velmi nepěkného! ;-)

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 19.10.2013, 16:08:44  
   Ivuše: Ahoj, budou následovat ještě některé části sama nevím kolik. Sama jsem napnuta jak to skončí. :-D:-D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Pozor zlý pes
Vanessa Kuzníková
Štěstí poslední...
Kira Mire
Lepší něco nežl...
Centurio
obr
obr obr obr
obr

Tvý soukromý USA
Nikotin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr