obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915489 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39728 příspěvků, 5764 autorů a 391401 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Člověk a hrob ::

 autor Peter Madness publikováno: 19.10.2013, 15:09  
Arogance
 

Vítr pročesával stromy. Mnoho stromů, které stály v nepravidelných rozestupech daleko i blízko sebe. A mezi těmito stromy, které žily jen v noci a před denním světlem se jakoby skrývaly, stál prastarý a zapomenutý hřbitov. Možná se tu kdysi konaly čarodějnické sabbaty, možná to bylo poutní místo nebo se tu pořádaly veselky a taneční zábavy. Možná. Nyní bylo toto místo už jen hřbitovem, prastarým a zapomenutým. Hlína tu byla černá, náhrobní kameny porostlé mechem a místy popínavými rostlinami, které se snažily ukrást vše pro sebe. Mnoho náhrobků na černé zemi leželo, že se ještě někdy zvednou samo sobě lhalo.
Nad jedním z hrobů se tyčila tmavá postava, která byla kvůli absenci světla okem téměř nezahlédnutelná. Byl to muž. Hledíce do vykopané díry u jeho nohou, vidíc truhlu, přemýšlel. Ne nad tím, jak toto místo zhanobit, nýbrž si chtěl promluvit. Ve své malichernosti doufal, že se mu podaří uzavřít sázku. Zadíval se na hrob a ten mu to němě oplácel.
Pak začal člověk mluvit. Mluvil o mnoha věcech - o svých problémech a zkušenostech, o lidstvu i životě a smrti, o přírodě, nutnosti i nesmyslnosti, válce a radostech. zármutku, obloze, vesmíru, o bohu a jeho nekonečnosti, o nesmírnosti i pochopení, o nadřazenosti, cti a úpadku, o pravdě a lži. Pak se zmínil o sázce a do té doby nemluvný hrob zbystřil a zaujatě se zaposlouchal. Byla to sázka o věčný život. Člověk totiž už dokázal ve svých očích vše a teď chtěl překonat i smrt, tedy její symbol. Hrob nadšeně přijal, protože si myslel, že člověk nemůže zvítězit a tudíž lehce vyhraje.

Uběhlo mnoho a mnoho věků, člověka pomalu obepínaly rostliny a nitro hrobu hnilo a trouchnivělo. Jednoho dne začala člověka pokrývat kůra. Když už v ní byl celý zabalený, staly se z jeho rukou větve a nohy se přeměnily v kořeny. Hrob, jelikož už člověka neviděl se zaradoval. Myslel si, že vyhrál.
Radoval se ještě dlouhý čas, za který strom člověčenství dorostl ohromných rozměrů, jenž připomínaly všechnu nenávist lidstva. Neměl žádné plody, ba ani listí, byl to pouze seschlý kmen a několik větví. Kdysi to mohla být nejpompéznější a nejmonumentálnější ukázka přírody, dnes už to byl ale jen ubohý a skleslý zbytek toho všeho.
Hrob už začal přemýšlet, co provede se svou výhrou, když tu jeho schránu něco narušilo. Byly to kořeny člověka - stromu, které se začaly roztahovat dál a dál a hrob jim překážel. Nejdříve zničily vnějšek a pak se dostaly až do nitra, které postupně užíraly jako nějaká zákeřná choroba. Nakonec hrob zemřel, nijak mu nepomohla jeho nesmrtelnost. Nevyhrál však ani člověk a možná to tak je nejlépe.


 celkové hodnocení autora: 89.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.10.2013, 15:09:13 Odpovědět 
   Zdravím.

Toto vyprávění bude asi (nejspíše) hodně o obraznosti - sám totiž netuším, jak se k tomuto textu postavit. Napadá mne slůvko: podobenství.

Neživé i živé věci zde mají zcela odlišné role (než tomu bývá v běžné realitě) a celek se zdá být dost absurdní. Co zemřelo je přeci mrtvé a neživé věci ožívat nemohou, stejně tak zemřít (nebo myslet, cítit a podobně).

Celková atmosféra je však docela zajímavá a zvláštní, tak trochu jsem se cítil jako Alenka v říši za zrcadlem.

Pozor na správnou koncovku u přechodníku - vzhledem k rodu a číslu podmětu, jde tam přeci jen o muže v jednotném čísle.

Co se stylistiky týče, používáš krapet složitý styl vyprávění, co se týče obsahové stránky věci - vyjádřil jsem se k tomuto výše.

Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 19.10.2013, 19:34:19  
   Peter Madness: Skutečně máš pravdu, je to hodně o obraznosti, přesněji ta obraznost vyjadřuje můj názor na dnešní společnost, kterýžto, jak je doufám vidno, není příliš pozitivní. Absurdita je zde přítomna naprosto úmyslně, přeci jen mne nenapadlo jiné vyjádření absurdity dnešního dění než absurditou. Díky ti tedy za názor a zastavení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Květinko z rajs...
dcera syonska
Přátelství
Theresa
Pokojná, chladn...
RiderOnTheCobweb
obr
obr obr obr
obr

VEĎ TI UŽ ZASE VYSKAKUJÚ
Adam Javorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr