obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Hříchy minulosti ::

 autor Trenz publikováno: 19.10.2013, 15:33  
 

Kapitola jedenáctá
Hříchy minulosti

Argon ujel od svého paláce několik desítek mil, než zastavil a nechal sebe a svého koně vydechnout. A zatímco odpočívali, přemýšlel Argon o své budoucnosti. A čím víc o ní přemýšlel, tím míň se mu líbila. Neměl peníze a ani kam jít. Jeho magie nefungovala a cestu k Autumnovi neznal. Zkusil Autumna zavolat. Několikrát vyslovil jeho jméno, avšak ten se nezjevil. Zřejmě to byl jeho způsob, jak ho vytrestat.
Argon si uvědomil, že je úplně sám a to zjištění mu vyrazilo dech a podlomilo kolena. Musel se opřít o strom, aby se na svých nohou udržel. Netušil, co bude dělat. Nedokázal si ani představit, co sežene k jídlu, nebo kde složí hlavu. Nebyl stavěný na život v lese a mezi lidmi se moc ukazovat nesměl, když na něj jeho vlastní dcera vypsala odměnu. Aspoň do chvíle než vymyslí, jak se maskovat, aby ho nepoznali. A pak co? Bude pracovat? Nikdy to nedělal. Nejprve studoval a živili ho jeho rodiče a po nich se o něj a Samuela staral Sebastian, který jako jediný pracoval. Argon se ušklíbl. Už dlouho o nich nepřemýšlel jejich pravými jmény. Jako by to mělo význam. Svou moc ztratil, aniž by tušil, jak se to přihodilo. Všechno se obrátilo proti němu a jemu nezbývalo nic jiného, než…
Tok jeho myšlenek byl přerušen štěkotem honicích psů. Zachytili jeho pach a byli mu na stopě. Zaklel, vyskočil na koně a kopl ho do slabin, aby ho přiměl k vyšší rychlosti, čímž by získal čas před těmi, kteří chtěli jeho hlavu donést až k nohám Universe.


Od vzpomínek se vrátil ke své porci jídla, ale náhle vzhlédl, neboť měl pocit, že nad ním někdo stojí. Poznal Assassina.
„Přišel sis na mě vybít zlost?“ otázal se ho Argon líně, ačkoliv se mu nelíbila představa, že by měl dostat nakládačku od svého bývalého bojovníka, kterého si vychoval. Assassin vytáhl nůž.
„Copak tys neposlouchal mého bratra, když vám říkal, že jsem jediný, kdo vás převede přes zemi Půlnočního slunce?“
Assassin otočil nůž dlani a rukojetí k Argonovi mu ho podával. Argon si ho překvapeně převzal.
„Ohol se!“ vyzval ho Assassin a vrátil se k ostatním. Argon se pro sebe usmál. Assassin se neměnil. Zničil mu rodinu, když byl dospívající chlapec, přetvořil jeho druhou sestru na monstrum, které se mu, ač to nerad přiznával, vymklo z kontroly, a nakonec zabil i jeho první sestru. Pohledem sklouzl na Lily. Všiml si té podoby, ačkoliv byla jen poloviční. Spíš v ní viděl Maky než Šener nebo Isabel až na to, že na rozdíl od svých příbuzných byla světlovlasá. To zdědila po Elys.
Když se nad tím zamyslel, moc ji neznal. Bral ji jako mladší sestru Maky, která jí občas přišla navštívit, a tím to pro něj končilo. To se odehrávalo ještě v době, kdy Maky miloval a kdy milovala ona jeho. Nebo si to aspoň myslel, než mu vyrvala srdce z hrudi a rozdrtila ho na prach. Metaforicky řečeno. Nikdy jí neodpustil, že ho zneužila a Istrie za to zaplatila velkou daň.
Argon se u řeky oholil, a když se podíval na svůj odraz v řece, uznal, že vypadá lépe. Rozhodl se, že vlasy si nechá, dokud se mu nevrátí magie, aby si mohl změnit tvář.
Pokud se ti někdy vrátí, šeptal mu dotěrný hlas v jeho mysli. Ať to bylo cokoliv, Argon to skutečně nenáviděl. Měl ho vždycky, ale poslední dva roky byl čím dál otravnější. Říkal mu, co udělal špatně, kritizoval ho za výchovu Universe, ačkoliv mu Maky nedala moc prostoru a nazýval ho zbabělcem, když se místo boje ukrýval.

„Ještě někdo si myslí, že je tohle vážně špatný nápad?“ otázal se Sean, když Argon podruhé odešel k řece. Přecházel sem tam po paloučku a třásl hlavou. Nikdo mu neodpověděl, a tak pokračoval: „Jestli se někdo dozví, že je s námi, půjdou po nás po všech. Jako by nám nestačila Universe a její loutky. Já vím, že ho potřebujeme, aby nás provedl tou krajinou bla bla, ale nelíbí se mi to.“
„To se nelíbí nikomu, Seane,“ ozval se Cirkis unaveně. Lily se na něj ustaraně podívala a Cirkis se přemohl a povzbudivě se na ni usmál, maskujíc svou únavu. Byl unavený z cesty a ze smrti, která si brala všechny, na kterých mu záleželo. Byl unavený ze Seanova věčného reptání a unavovalo ho předstírat, že je dost silný, aby to zvládl. A Argonova přítomnost všechno jen zhoršila.
Argonovo připojení se Sonye připomnělo Fredericovu smrt a vehnalo jí slzy do očí. Sonya musela zamrkat, aby se jich zbavila a pokud nějaká přece jen unikla a kutálela se jí po tváři, vztekle si ji setřela. Nedá najevo slabost. Ne před ním. Frederic jí chyběl. Jeho syn Rodrigo jí chyběl, neboť ho považovala za svého bratra. A Frederic ji naučil všechno, co věděl a uměl o zlodějně. Díky němu měla pocit, že si našla druhou rodinu. A Argon ho zabil jen proto, aby ji vystrašil. Ještě pořád měla nutkání mu podříznout hrdlo, jakmile by se jí naskytla příležitost a její vlastní nenávist ji děsila. Přála si, aby tady byla Eris a uklidnila ji. Potřebovala její oporu. Potřebovala se o někoho opřít.
Pro Assassina Argon už nic neznamenal. Nepovažoval ho za hrozbu a nezabýval se pomstou. Argon z něj vychoval chladnokrevného zabijáka, kterému zůstaly jen slabé emoce pro rodinu a jeho jediného přítele Cirkise. Jediné, co ho mrzelo, bylo, že nedokázal Cirkisovi pomoct. Viděl, jak se hroutí pod náporem událostí, které proběhly, a nedovedl mu dát lepší radu, než aby zůstal silný.
Adam cítil úlevu, když Argona ztratil z očí. Znamenalo to, že mu z očí zmizely i duše, které se kolem Argona motaly. Tušil, že jsou to duše těch, které Argon sprovodil ze světa a které k němu zůstávaly připoutány, neboť nenašly cestu na druhý břeh. Adam jejich množství ani nedokázal spočítat, natož aby věděl, jak je převést. A za nejhorší považoval, že všechny ty duše plné nenávisti a zoufalství získají na síle, jakmile vstoupí do nížiny Duchů, a stáhnou Argona do pekla, což nemohl připustit. Avšak zatím vůbec netušil, jak z toho Argona dostat, aniž by to jeho samotného nestálo život.
Meranis, Rick a Lily jen sledovali, co s ostatními Argon dělá. Snad všichni ostatní měli důvod Argona nenávidět nebo jím pohrdat. Meranis se s Argonem nikdy předtím nesetkala a on nechával Květinové děti být. To jen dokazovalo, že není skrz na skrz prohnilý, jako se o něm říkávalo. Rick ho téměř neznal. Věděl o něm jen to, co mu řekl Sean, ale to považoval za předpojaté. Sean měl s Argonem špatné zkušenosti, a proto se mu nedivil, nicméně si raději udělá svůj vlastní názor, než začne odsuzovat. A Lily? Setkali se jen jednou a to setkání v ní probouzelo emoce, o kterých nevěděla, že je má. Tenkrát ji to vyděsilo, ale od té doby po emocionální stránce dospěla. Obzvlášť po zkušenostech s Aaronem. Už nikdy nikomu tak snadno nenaletí.

Reptile z povzdálí pozoroval skupinu nových sloužících, které si Universe nechala přivést z několika vesnic v okolí. Někteří půjdou do kuchyně, jiní budou uklízet a ti nadějní by se mohli stát muži činu, čímž by jim bylo umožněno potěšit svou královnu nejen na bojišti ale i v posteli. Pomyslel si, že vzhledem k její náročnosti to není žádná výhra.
Chystal se zmizet, když na sobě ucítil pohled, který mu propaloval kůži. Zadíval se do řad sloužících pozorněji a ucítil šimrání na zátylku. Někoho z nich chránila magie. Když se ho pokusil vyhledat, začaly ho brnět ruce. Ať to kouzlo seslal kdokoliv, disponoval obrovskou mocí. Reptile zavřel oči a zašeptal kouzlo. Narazil na bariéru a musel zatlačit, aby ji prorazil. Povedlo se mu to až na druhý pokus a překvapilo ho, kolik sil ho to stálo. Avšak výsledek byl skvělou satisfakcí. Nejen, že zjistil, kdo je chráněn magií, ale také pochopil, proč tomu tak je. Na rtech se mu rozlil potěšený úsměv, který nevěstil nic dobrého.

Od chvíle, co zabila Aarona, neměla Universe dobrou náladu. Žádný muž ji nedokázal potěšit. Žádný vězeň nevydržel dost dlouho, aby jí to začalo bavit a žádná kniha nenabízela nic zajímavého. Začínala litovat své unáhlenosti. Možná Aarona neměla hned zabíjet. Možná ho měla přesvědčit k rozumu. Ale pak si vzpomněla, co jí řekl a znova se rozlítila. Nikdo s ní nebude takhle jednat ani mluvit.
Podívala se o zrcadla a spatřila svou rozhněvanou krabatící se tvář a pomyslela si, že není ani trochu hezká. Narovnala se a usmála se. Měla přece narozeniny. Krásné třicáté narozeniny. Měla před sebou celý život v luxusu a nadvládě. Jediné, co zbývalo udělat, bylo zabití té malé mrchy Lily, která jí neustále unikala.
Uslyšela za sebou kroky. Reptilea poznala okamžitě, neboť zaván jeho magie se jí stal poměrně známým. Avšak překvapilo ji, že k ní nepřicházel sám. A její zvědavost vzrostla o to víc, že ať s sebou vedl kohokoliv, nebyl to pouhý člověk. Něco z něj vyzařovalo, ale nemohla přijít na to, co to je. Otočila se k nim čelem, aby je přivítala. Muž po Reptileově boku působil zjevem zcela obyčejně. Nebyl nijak zvlášť vysoký ani svalnatý. Jeho nakrátko ostříhané vlasy měly barvu kaštanů a jeho věku odpovídal jejímu. Za jediné dvě věci, které Universe zaujaly, se daly považovat jeho šedé oči, které si ji klidně a nenuceně prohlížely, jako by ani nevěděl, kdo před ním stojí, a to cosi, co z něj vyzařovalo a ona to nedokázala pojmenovat.
„Přinesl jsi mi dárek k narozeninám?“ otázku směřovala na Reptilea, ale nepřestávala se dívat do očí toho muže vedle něj. Někoho jí připomínaly. Vrtalo jí to hlavou, nicméně vzpomenutí si k ní nepřicházelo. Cítila, jak se vpíjí do jeho očí, jako se inkoust vpíjí do papíru.
„Ano, přinesl,“ slyšela Universe Reptileův hlas, který k ní přicházel z dáli či jako ozvěna. Chtěla se odtrhnout od mužových očí, ale nedařilo se jí to. Naopak mu propadala hlouběji a hlouběji. A pak spatřila jeho duši. Tak čistou a neposkvrněnou, až se jí z toho chtělo brečet. Připomnělo jí to časy, kdy byla jako on. Kdy v její duši a v jejím srdci neměla temnota žádné místo. Jeho duše ji přinutila se vrátit do časů, kdy ještě nepřekypovala zlostí, nenávistí a krutou radostí z utrpení jiných. Dostala se do doby, kdy žila se svým dědečkem Stříbrným mágem. Viděla chvíli, kdy se setkala se svým otcem. Právě teď cítila jeho objetí stejně, jako když se před několika lety odehrálo. Slyšela jeho slova, ve kterých jí říkal, že by ji zkazil, neboť on je zlo. Co se to s ní stalo?
Co se to s tebou děje teď?! Křičel na ni hlas v její mysli. Ten hlas patřil jejímu temnému já a rozhodně se mu nelíbilo, co se s Universe teď děje.
Slzy stékající po tvářích ji navrátily do reality. Její oči zčernaly, jak se k ní navrátila temnota.
„Buď opatrná s tím, co uděláš,“ snažil se ji varovat Reptile, ale rozběsněná Universe ho neslyšela a prudce udeřila muže do tváře. Praskl mu ret a krev potřísnila jeho oblečení a to samé se stalo jí. Vykřikla bolestí a nevěřícně zírala na krev na svých prstech, když si je přiložila k naběhlému rtu. Zapotácela se a málem sletěla na zem. Reptile se nenamáhal s tím, aby jí nějak pomohl. Ostatně ji varoval. Nemohl za to, že ho neposlouchala. Ještě jí dal chvilku času, aby se vzpamatovala, a poté je představil: „Simonide. Tohle je Universe. Universe. Představuju ti Simonida…,“ Reptile udělal dramatickou pauzu, „…tvého bratra.“

Argon byl na cestách již tři měsíce. Za tu dobu mu narostly vousy a vlasy přes celou šíji, což v době léta považoval za obzvlášť otravné, ale neměl moc příležitostí s tím něco udělat. Jeho jediným společníkem byl kůň, o kterém už několikrát uvažoval, že ho zabije a sní, ale pokaždé ho zarazilo uvědomění, že bez něj bude zcela sám. Když už nic jiného, mohl si stěžovat, jak je nespravedlivé, že se všechno obrátilo proti němu, a kůň mu pozorně naslouchal. Nebo mu to tak aspoň připadalo.
Snažil se vyhýbat vesnicím a městům, neboť měl na paměti, že je stále lovnou zvěří. Nikdy ho nenapadlo, že oblíbený sport jeho bratra Arsena se mu může stát osudným. Dosud se mu dařilo unikat, aniž by se přitom musel moc umazat. Přesto za sebou nechal pár mrtvol bláznů, kteří si mysleli, že ho můžou porazit sami.
Jednoho večera ho zastihla silná bouře. Snažil se pro sebe i svého koně najít úkryt, ale široko daleko nebyla žádná jeskyně nebo přístřeší. Do stromu několik metrů od něj udeřil blesk. Kůň uskočil a bokem drncl do Argona. Ten klopýtl a hlavou narazil do stromů. Napůl v bezvědomí sjel dolů. Pokusil se postavit, ale hned zase upadl. Celý svět se s ním točil. Zkusil to znova a pak ještě jednou, avšak výsledek byl pokaždé stejný. Nakonec to vzdal a zůstal sedět pod stromem. Kůň se k němu sklonil a podstrčil mu svou hlavu, jako by se chtěl omluvit za to, co mu udělal. Argon mátožně zvedl ruku a pohladil ho po lysině. Začalo se mu zatmívat před očima. Poslední, co zaznamenal, bylo zakřupání větviček a pak ztratil vědomí.

Pohnul se na lůžku a zasténal. Cítil, jak mu voda stéká po tváři a někdo mu otírá čelo. Otevřel oči, ale pocítil závrať. Proto je raději hned zase zavřel.
„Lež klidně,“ slyšel ženský hlas, jehož majitelka se mohla pohybovat v rozmezí od padesáti do šedesáti let.
„Máš vzadu na hlavě pěknou bouli, mladý muži,“ promluvila znova a Argon se v duchu ušklíbl. Za mladého se už rozhodně nepovažoval.
„Můj kůň,“ vypravil ze sebe namáhavě.
„Je v pořádku a ustájený. Ty teď musíš odpočívat.“
Argon chtěl ještě něco říct, ale přemohla ho únava.
Znovu se probudil, když vycházelo slunce a paprsky mu strkalo přímo do obličeje. Zavrtěl se na posteli ve snaze jim uniknout.
„Jsi vzhůru. To je dobře. Matka začínala mít obavy.“
Hlas pro změnu patřil mladému muži. Argon otevřel oči, a když se nedostavila žádná závrať, posadil se. Nacházel se v chalupě, která mohla mít tři nebo čtyři místnosti. Ta, ve které ležel, měla krb, ve kterém plápolal oheň a nad ním visel kotlík, ve kterém se cosi vařilo. Vonělo to jako ty bylinky, co používala Maky. Argon tu myšlenku vytěsnil.
„Čaj je hotový a snídaně taky. Zvládneš to ke stolu?“ promluvil znovu ten muž a nakoukl do místnosti, kde Argon ještě před chvílí ležel.
„Myslíš, že zvládnu,“ řekl, ale neznělo to moc přesvědčivě. Nakonec ho ale překvapilo, že se na nohou udrží a dokonce má i sílu dojít do jídelny. Aspoň tak by popsal místnost se stolem a čtyřmi židlemi, několika poličkami, na kterých stály různé ingredience na vaření či dochucení pokrmů a něco, co sloužilo jako odpadkový koš.
Posadil se na jednu ze židlí a mladý muž mu naservíroval chleba s kozím sýrem a bylinkový čaj. Argon se nejprve zakousl do chleba a pak si teprve prohlédl svého hostitele. Působil úplně obyčejně, dokud se neposadil naproti němu a Argon neuviděl jeho šedé oči. Připadalo mu, jako by se díval do tváře sám sobě, když byl mladší. Ztěžka polkl a v paměti pátral, jestli nepočal ještě s nějakou ženou kromě Maky, ale nedokázal si vzpomenout.
„Matka mi řekla, že se jednou setkáme. Jen mi neřekla, že při tom budeš v bezvědomí. Jmenuju se Simonides,“ promluvil mladý muž, zatímco Argon přemýšlel.
„A tvá matka je…?“
„A ptáš se na ženu, která mě porodila, nebo na tu, která mě vychovala?“
„Která ti to řekla?“ odpověděl Argon otázkou, jak měl ve zvyku.
„Ta první.“
„Maky,“ vydechl Argon dřív, než to stihl zastavit.
„Ano, tak se jmenovala.“
„A já jsem…“
„Můj otec. Aspoň tak mi to bylo řečeno. Má matka, myslím tu, co mě vychovala, říká, že když tě uviděla, spatřila tam tu podobu.“
„Ale Maky mi nikdy neřekla…“ Argon zmlkl a začal usilovně přemýšlet. Podle odhadovaného věku byl Simonides stejně starý jako Universe, a tudíž byl její bratr. Ostatně už nikdy po narození Universe s Maky nespal. Jednak měl plno práce s pustošením Istrie, a jednak se Maky celkem jasně vyjádřila k tomu, že ho už nadále ve svém životě nechce. Každopádně musela porodit dvě děti. Universe a tohohle Simonida. Proč mu to ale neřekla? Nebo ještě lépe. Proč ho poslala pryč?
„Asi ti Maky nikdy neřekla, proč tě nevychovala sama, nebo ano?“ zeptal se, když sám nedokázal vymyslet žádnou vhodnou odpověď.
„Řekla mi, že tady budu ve větším bezpečí. Řekla mi, že jsem se narodil bez daru, a proto na mě číhá víc nebezpečí.“
„Předpokládám, že ti dala nějakou ochranu.“
„Jsem skryt před zraky ostatních čarodějů. Pokud by to tedy nebyl někdo opravdu mocný.“
„Ale já jsem tě poznal.“
„Jsi můj otec. Proč bys neměl?“
„Protože…“ Argon nepokračoval. Hlavně proto, že pro to neměl odpověď.
„Maky se nebála, že bys mi ublížil. Říkala, že bys tím ublížil i Universe a to bys nikdy neudělal.“
Argon na Simonida chvíli zíral a pak mu to došlo.
„Vy dva jste propojeni. Co se stane jednomu, stane se i druhému.“
Simonides přikývl.
„Pouto dvojčat?“
Simonides znova přikývl.
„Teď už mi to dává větší smysl,“ pronesl Argon nakonec a dojedl.


„Chceš říct, že jsi o existenci svého syna neměl ani ponětí?“ otázal se ho Sean, kterému se Argonova historka příliš nezdála.
„Jako by se to ve vašem světě nedělo,“ odvětil mu Argon sarkasticky.
„Je to i tvůj svět,“ připomněl mu Cirkis.
„Už ne. Už dávno ne,“ odtušil Argon.
„Strávil jsem s ním a jeho náhradní matkou několik týdnů a poté jsem odešel.“
„Proč jsi u nich nezůstal?“ zajímalo Sonyu.
„Protože dřív nebo později by mě tam lovci odměn našli a já jsem nechtěl Simonida vystavit nebezpečí.“
„Kvůli němu samotnému nebo kvůli Universe?“ neodpustil si malé rýpnutí Adam. Argon mu věnoval shovívavý pohled a obrátil se k Cirkisovi, který si potřeboval ujasnit, co jim Argon právě řekl: „Jestli tomu rozumím dobře. Když zemře Simonides, zemře i Universe?“
„Ano.“
„To tedy znamená, že musí umřít nejspíš úplně nevinný člověk, aby byla Istrie zachráněna.“
„Tak jsem to pochopil.“
„Ještě někdo si myslí, že je Maky mrcha?“ položil Sean řečnickou otázku.
Po chvíli ticha vyslovila Lily otázku, na kterou nikdo nechtěl slyšet odpověď, ačkoliv ji všichni znali: „Co budeme dělat?“
„ K Simonidovi bude snazší se dostat,“ vykalkuloval Assassin chladně.
„Najdeš ho ve vesnici vzdálené dvě stě mil na severozápad.“
Assassin přikývl a obrátil se k Cirkisovi.
„Až udělám, co musí být uděláno, vyhledám si tě.“
„Hlavně se opatruj,“ vyzval ho Cirkis, a aniž by čekal na svolení, Assassina objal. Argon povytáhl obočí, když se Assassin nechal, ale zdržel se komentářů.
„Víš, že to neschvaluju, že ano?“ promluvila Lily a Assassin se na ni podíval.
„Ale nemyslím si, že bych tě mohla zastavit.“
„Nikdy bych ti neublížil.“
„Přála bych si, aby bylo jiné řešení.“
„Bohužel ta potvora Maky už umřela, a proto nemůže to jejich spojení či co to je zrušit. Ne že by to udělala, ale člověk by se toho aspoň mohl držet.“ Podotkl Sean
„Udělej to rychle,“ požádal Argon Assassina. Ten znovu přikývl a poté nasedl na svého koně a odjel. Argon se za ním díval a myslel na to, co svým novým společníkům neřekl. Měl příležitost Simonida zabít. Ten mu to dokonce nabízel, neboť věděl, že jeho smrt bude i smrtí pro Universe, ale Argon to nedokázal. Nedokázal zabít vlastní dítě, i když ho znal jen pár týdnů. Když nahlédl do jeho duše, našel tam jen dobro. Byly časy, kdy by mu to nečinilo potíže, ale ty časy již minuly. Už nebyl tím stejným mužem. Změnil se. Jen čas ukáže, jak moc a jestli mu to pomůže přežít, nebo ho to naopak stáhne do pekelných hlubin.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 19.10.2013, 15:31:59 Odpovědět 
   Zdravím.

Situace se krapet komplikuje a nic nejde tak, jak by mělo (na obou stranách). Další díl (vlastně celé pokračování) bude zajímavé... Na šotky jsem dnes příliš nekoukal, ani mne po pravdě nic výrazného neplesklo do tváře.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 19.10.2013, 15:33:00  
   Šíma: P.S. Můj komentář se může zdát příliš rychlý a "neprofesionální", ale třeba se k tomuto textu ještě vrátím... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
DOBRODĚJ
Elis66
Prýštění úchvat...
Seky
Dva nevidomí
triste.franceska
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr