obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392511 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kapačka ::

 autor mylencz publikováno: 22.10.2013, 22:08  
 

Obrácená láhev nad mou hlavou je skoro celá důsledně pokrytá alobalem, jako by průhledná tekutina uvnitř byla pravdou, co denní světlo neunese.
Kanylou mi po kapkách vtékají do žil nové příběhy.
Copak těch starých bylo málo?
Výstražný trojúhelník na štítku plastové půllitrovky se kroutí podtlakem.
Radioaktivní materiál.

Kap.

Pravda je hustá. Do dávno kolujících lží se doslova tlačí. Nataženou ruku mám v předloktí ledovou, trochu promodralou.
Dnešní hladina nepříjemností už ze dna klesla až k hrdlu láhve.
V místech, kde kousek hliníku odtrhla sestra, sleduju posledních pár mililitrů mrtvé vody.
Pár příběhů, z nichž mám žít.
Jen do mne!

Kap.

I v tak zanedbatelným množství se skrývá dobrých tři sta šedesát uronění. Tři sta šedesát flashbacků. Vím to. Řady tupých čísel totiž proudí hlavou příjemněji, než ostré myšlenky.
Znám počet kapek na lžíci vody...

"Jak jste se mohla vrátit v takovýmhle stavu?"
Rázná doktorka, která mi nikdy nic nepřikrášluje, vypadá dost zděšeně. "To bylo řečí, jak se na dovolený dáte do pohody! Že si pozvete skvělý přátele! Tohle má bejt výsledek?"
Nemá. Jenže je. Řečí, řečí bylo vážně dost. Tohle, v příhodném středním rodě, jsem teď já. Zelenošedé, nesmírně apatické Cosi. Sídlo nočních můr.
"Chcete bojovat?!"
Nechtěla jsem. Tehdy ne. Váhavě přikývnu jen proto, že opak by byl trapný.
"Tak teď koukejte myslet jenom na sebe, nebo prohrajete!"
Taky pěknej paradox. Ti skvělí přátelé mi vyčetli právě sobectví. Bůhvíproč s tím počkali zrovna na chvíli, kdy mi bude nejhůř, a hrdě odešli středem. Jenže o tom se cizím nevypráví. Stejně by ani nevěřili.

Kap.

Dlouhá chodba v budově ozařovny. Na každých dveřích stejný výstražný trojúhelník.
"Moje" doktorka rychle přijde k pobledlému muži. Vztáhne ruce a z jeho náruče přebírá krásné děvčátko.
"Tak jak ses měla, beruško?"
"Dobře..." usmívá se holčička.
Nemůže chodit.

Kap.

První noc v nemocnici. Útlá, křehoučká, sotva třicetiletá žena na vedlejším lůžku.
"Já děti mít nemůžu. To víš, po přechodu... ale pořídili jsme si pejska. Chceš vidět fotky? Krásnej, viď? To je můj chlapeček..."
Psí máma jinak moc řečí nenadělá, často usíná. V obličeji i na rukou ji rychle, takřka před mýma očima, čas nemilosrdně posypává černým pepřem.

Kap.

"Sestřičko, já ale vážně nesnáším léky. Mohla bych tu... tu šílenou infuzi... absolvovat radši bez prášku?"
"No, to byste mohla, Leni, ale co když se vám udělá zle? Táhnu už druhou noční v kuse a jsem tu dneska úplně sama na deset pokojů, už tak se nezastavím. Mějte přece slitování!"
Mám slitování. Svůj první prášek polknu kvůli ní.

Kap.

Jako v salónu krásy.
"... a za ten měsíc jsem pak přibrala skoro kilo!" chlubí se ženská v jídelně.
"Vy se máte," závistivě zahučí chór od stejného stolu. Polovina dam by možná potřebovala nějaké kilo shodit, ale tady o to nikdo nestojí.
"Kde jste sehnala tak pěknou paruku?"
"Kdepak, nikde...to jsou moje... jsem tu teprv první den..."
Vlasy, vlasy, vlasy.
Prstýnky vlasů v umyvadlech, na košilích, po zemi. Poklady, které uklízečky třikrát denně nestačí zametat.

Kap.

To se jde člověk radši procházet po chodbách nebo rovnou ven. Na lavičku támhle za keřem chodí i sestřičky kouřit.
"Jasně, že to škodí zdraví. Víte, já dělám na dětským. Zrovna včera nám přivezli pětitýdenní miminko s nádorem, dítě nekuřáků... a kde je teda nějaká spravedlnost? Na tohle já nemám nervy ani po tolika letech ve zdravotnictví, sakra! Ale o mě nejde... ti rodiče aby zešíleli... jenže nesmí..."

Kap, kap, kap. Počítám.

Osmdesátiletá paní při vizitě:
"Tak kdy, pane doktore?"
"Podívejte, my jsme si všechno ještě jednou promysleli, radili jsme se, a žádnou operaci nakonec..."
Stařenka vlídně, chápavě přikyvuje. Usmívá se.
Ale promluví až dlouho po odchodu lékařů.
"Tak už mě nebudou operovat, Leničko. Nestojím jim za to. Pustíte mi telenovelu?"
"Paní Jano, prosím vás...!"
Co mám, proboha, říkat, co mám dělat, co můžu?!
Pustíme si tu telenovelu.
Nikdo ji nesleduje.

Kap.

Zlatý dny, kdy jsem doma.
Máma zlatá.
Stará se mi o dceru, vaří, uklízí, skoro denně se mnou jezdí do ozařovny.
Unavená. Jinak než já, ale neměnila bych s ní ani zanic.
Kamarádi mi píšou. Zůstali hlavně ti, od kterých bych to nejméně čekala.
A přibylo pár nových.
Horlivě pročítám literární servery.
Šestnáctileté děti, zklamané první láskou, tu v básních prosí o smrt.
Sociální sítě.
Lidé, venčící své utrápené statusy jak rozmazlené pokojové psíčky.
Nějak přestávám komentovat.
Nějak jim nemám co říct.

Kap.

Moje první, vlastně jediná krize.
"Bolí to," brečím. "Fakt to šíleně bolí. Pane profesore, ať už mě, prosím vás, nechají! Jenom odpočinout. Jenom pár dní. Prosím! To přece nemůžu vydr..."
"Neblázněte, ženská. Nebudem hazardovat s časem. Nechám vám píchnout něco proti bolesti, a uvidíte, že to půjde..."

Kap.

"...ale nejvíc mě tehdy podržel docent, víš?" vyprávím kamarádce na pokoji.
"Najednou se ke mně otočil, tak hezky, s úsměvem, pohladil mě po rameni a říká Hele, to bude dobrý... to je normální, že jsou komplikace, věř mi... a já mu fakt věřila: připomíná mi někoho, koho mám ráda."
"Docent? Ten studenej čumák? Nevěřím. Toho si vůbec nedovedu představit s úsměvem. Natož, jak tvrdíš, že je s ním legrace!"
"Je, vážně. Když se ho nebojíš. Já jsem drzá klidně i na docenty. Tuhle jsem mu řekla..." zakuckám se smíchem, a zbytek kamarádce došeptám. Tady jsou lidi hrozně všímaví, každá hloupost se hned roznese, opravdu! Ještě by o tom někdo vyprávěl... nebo psal!
"Zřejmě už se uzdravuješ," culí se kámoška.
"Asi. Asi jo."

Znám počet kapek na lžíci vody. Možná to vůbec není důležité.
Ale každá mi teď koluje v žilách jako jeden příběh.
Tři litry příběhů každý týden.
Ještě jsou příliš utěsněné, ještě je nedokážu vypsat ven. Tlačí se v přeplněné místnosti s jmenovkou mylencz, v místnosti, jejíž dveře se otvírají dovnitř.
Ale jednou... doufám...

Zazvoním na sestru. Je dokapáno.


 celkové hodnocení autora: 99.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 14 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 33 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 49 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 10.11.2013, 6:53:09 Odpovědět 
   Nejít o tak závažné téma, řekla bych: "Krásné!" Doufala jsem, že jméno Lenka je jen vzácná shoda, ale ta závěrečná jmenovka...
Zbývá jen dodat: Drž se, Leni, nejsi v tom sama.
 ze dne 11.11.2013, 9:22:53  
   mylencz: No, je to autentické, bohužel. Ale jak říkáš: nejsem sama.
Děkuju moc, Apolenko.
 Ellien 05.11.2013, 19:10:14 Odpovědět 
   Ahoj Leni,
K Tvému textíku jsem se dostala tentokrát s malým zpožděním, proto se ozývám až teď. Tedy - to si tak člověk myslí, že má starosti, a potom si přečte něco takovéhleho a ze starostí je rázem vyléčen. Zdraví je skutečně ze všeho nejdůležitější.
Napsala jsi to úžasně. Až mě z toho mrazilo.
Držím Ti palce.
 ze dne 06.11.2013, 10:28:46  
   mylencz: Děkuju, Jíťo. Jako autora mě těší, že je to tak působivé.
 Ludvík Brejer 01.11.2013, 22:12:05 Odpovědět 
   Běhá mi mráz po zádech a držím palce! :)
 ze dne 02.11.2013, 10:46:56  
   mylencz: Ty jsi moje zlatíčko saspíčko. Děkuju :-)).
 KranadLesnár 27.10.2013, 11:11:13 Odpovědět 
   Já deformovanej lyrikou....ále co, ta poslední dialogová kapka je excelentní, skvěle povídkářsky vypointováno!! Mazec, jak říkají ty děti.
(dovolím si zaplatiti malou mincí a jednotkou:http://www.totem.cz/enda1.php?a=304571)
 ze dne 27.10.2013, 16:03:58  
   mylencz: Děkuji Ti...
... a pokud obsah odkazu správně chápu... velmi důkladně tou lyrikou šifruješ... taky mazec...
 Veo Ochmanek 27.10.2013, 8:38:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 27.10.2013, 8:36:40

   PS: "Šestnáctek žadonících o smrt" jsem si taky všiml. Člověk jim to nemůže mít za zlé, čím později totiž přijdou na skutečnou podstatu reality, tím víc je to bude štvát; člověk si neuvědomí jak moc chce žít, dokud nepřijde něco co mu v tom brání...
 ze dne 27.10.2013, 16:12:48  
   mylencz: Však já jim to nemám za zlé... ;-).
Díky za důkladné přečtení a milé komentáře, Veo.
 Veo Ochmanek 27.10.2013, 8:36:40 Odpovědět 
   Ahoj Mylen :) Páni, vůbec jsem netušil, že...

Opravdu báječně zvládnutá biografie, popisující nelehké období v životě; popisující jej s jakousi poetickou lehkostí, ze které člověka mzrazí...

Jsi bojovnice a my ti věříme ;) Vážím si toho, že ses s námi podělila o své strastiplné zážitky, o kterých se ti jistě nemluví lehce ;)

Zdraví Veo a taktéž drží pěsti ;) B-|
 ze dne 27.10.2013, 16:08:49  
   mylencz: V klidu, pořád jsem to já ;-).
Pokud jde o tu otevřenost zpovědi, kopíruju, co už jsem napsala jinam:

...nevydávám se zas tak moc, jak se může zdát. Jsou a vždycky zůstanou věci, o kterých psát nikdy nedokážu. Třeba i proto, že jsem se z nich, třeba i jen sama pro sebe, nevypsala včas... a zůstanou v člověku jaksi zadřené...
Ale pokud cokoli zveřejním, třeba i hodně autenticky a bolavě, jde o věci, s kterými už jsem se nějakým způsobem poprala, vyrovnala, vstřebala je natolik, abych unesla i případnou kritiku... a hlavně: usoudila jsem, že by mohly někoho oslovit, někomu pomoct, byť jen k nadhledu, nebo... vyrovnat se třeba s tímtéž. Kdo píše jen proto, aby exhiboval... no, je to většinou poznat...
 sumus 26.10.2013, 10:21:39 Odpovědět 
   Šestnáctileté děti, zklamané první láskou, tu v básních prosí o smrt. Asi víš, proč jsem tuhle větu vytáhnul. Ani mne by nenapadlo, čím jsi prošla... Psaní - no: bezva... i když já vím, že každou větu vážíš - vypadá to velice spontánně a přirozeně. Žádný okatý patos, je to drama i tak. a ta první kopírovaná věta je můj odkaz na tvou povídkovou zpověď, aby pochopili, hlupáčci, že až budou smrti nejblíž nebudou si s ní tykat... děkuji, mylencz
 ze dne 26.10.2013, 10:35:45  
   mylencz: Já děkuji Tobě. A nejen za vyzdvižení oné klíčové věty. Děkuji moc.
 6thSun 25.10.2013, 9:27:55 Odpovědět 
   Kristepaní! :-)
 ze dne 25.10.2013, 9:45:53  
   mylencz: Necháš toho?! :-D
;-)
 javavia 24.10.2013, 21:08:55 Odpovědět 
   Ahoj Leni, už dlouho mi při čtení neběhal mráz po zádech jako teď, strhující a silné dílko. Jsi velmi šikovná a silná. Držím pěsti.
Podala jsi to skvělou formou, a ještě citlivě.To umí málokdo.
 ze dne 24.10.2013, 21:34:58  
   mylencz: To se krásně čte... díky, Jarmilko :-).
 salvator 23.10.2013, 23:36:32 Odpovědět 
   Pěkně, sugestivně napsáno, v duchu vlastního prožitku, který i já považuji za nejlepší způsob, jak se co nejvíce přiblížit ostatním.
Takováto situace je však především nezávidění hodnou. Na druhou stranu ovšem skýtá nepřeberné množství námětů z bezprostředního, takříkajíc, nevšedního, pro nás nezdravotníky, prostředí.
Tvoje odkapávání, Lenko, je součástí tebe samotné a ve mě vyvolává dojem částečné osamělosti duše a zároveň obrovské hloubky citu, v tobě se ukrývající.
 ze dne 24.10.2013, 8:24:51  
   mylencz: Tvé dojmy bývají velmi empatické a přesné... děkuji :-).
 Jarda 23.10.2013, 20:04:49 Odpovědět 
   Dzravím!
Pěkně jsi nám to naservírovala. Jen co je pravda. Nevím co říci, je to krásné dílo a to se chválí samo. Několik vět v krátkých kapitolách a přitom toho tolik řeknou o pocitech lidí, nemocničním prostředí apod.

Jedna metafor, jenž se mi moc líbí, je přirovnání ženských vlasů k pokladu. Skvěle jsi vystihla, co pro ženu znamená ztráta vlasů.

Palec nahoru!

...a co říci hlavní hrdince na závěr? Bojuj a piš!
 ze dne 23.10.2013, 22:36:33  
   mylencz: Díky Ti moc. To si piš, že budu! I ty vlasy mi naštěstí zůstaly... ;-)
 maja52 23.10.2013, 19:56:46 Odpovědět 
   Nooo, jak toto dílko komentovat, mám husinu. Perfektně napsané, jsem ráda, že jsem (tentokrát) rozklikla prózu. Přeji ti ještě spoustu krásných dnů, měsíců, roků. Pomyslná přímka stoupá. Ahoj.
 ze dne 23.10.2013, 22:34:26  
   mylencz: Díky Majko, já Ti ty krásné roky přeji též ;-). Nejlépe jsem asi odpověděla dole u Petra...
 pedvo 23.10.2013, 19:49:14 Odpovědět 
   Lenko, až takhle? Nezbývá, než držet ti palce a moc, moc fandit. Způsob, jakým jsi vše popsala, je úžasný, přečetl jsem to jedním dechem.
 ze dne 23.10.2013, 22:30:44  
   mylencz: No, až tak... ale já už jsem dost v pohodě. Upřímně řečeno, jsem ráda, že je ten článek působivý. Ono taky zdaleka nejde jen o mne a o některých věcech by se mluvit MĚLO... snažila jsem se o formu, která není nevkusná.
Díky Ti, Petře.
 Maruška 23.10.2013, 18:17:06 Odpovědět 
   Ty jo. Strašně moc tě zdravím. Maruška
 ze dne 23.10.2013, 22:26:08  
   mylencz: Taky Tě strašně moc zdravím a díky ;-).
 kulička 23.10.2013, 11:36:04 Odpovědět 
   Po dlouhé době mě něco hodně vzalo. Četla jsem jedním dechem a budu dlouho rozdýchávat...jsi šikovná.
 ze dne 23.10.2013, 22:25:26  
   mylencz: Děkuji moc, Julie.
 Šíma 22.10.2013, 22:08:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Autobiografie? Kristepane! Hezky napsáno.

Zdraví šíma (hříbek) a přeje príma večer.
 ze dne 24.10.2013, 11:04:42  
   Šíma: ;-)
 ze dne 23.10.2013, 22:23:07  
   mylencz: Taky zdravím a rozhodně jsem nechtěla nikoho uvést v rozpoložení "Kristepane"... tak to ber třeba jako reportáž, Hříbku ;-). Díky moc za publikaci a pochvalu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Sedmička
Quasarius
SÁM
dcera syonska
Dva životy: Kap...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Vlak bez kolejí
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr