» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je paměť, která touží."

Honoré de Balzac

počet přístupů: 2915442

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39644 příspěvků, 5754 autorů a 391003 komentářů :: on-line: 1 ::

:: PŘÍBĚH O VZNIKU GM (Game Master) ::

Domčuška@liasPoppy	publikováno: 24.10.2013, 14:54

Má to být vymyšlený příběh o tom, jak asi vznikli lidi, co se starají o online hry( o dodržování pravidel apod.)Příjemné čtení a děkuji za kritiku i pochvalu :)


	V dobách, kdy ještě existoval Olymp, a bohové vzhlíželi na lidstvo, propukla na světě velká občanská válka. Lidé se zabíjeli a malé děti neměly ani krajíček chleba. Bohové odmítali smrtelníkům pomáhat za jejich slabé povahy. Jen jedna z bohů, bohyně Iris velmi smutnila pro zbytečné ztráty. Bohužel ani ta nemohla zradit své bratry a sestry. V oblasti, kde válka propukla, byla půda bez života a ani matka příroda neměla možnost s tímto problémem bojovat. Země umírala a lidé jen bez povšimnutí pokračovali v nelítostném zabíjení. Jenomže jeden člověk by něčím jiný. Do nedalekého města přišel potrhaný poutník Darkfall, do této doby, bylo jeho jméno neznámé. V nůši nesl tvrdý chléb a láhev čiré vody. Bloudil městem a vídal mrtvá těla. Viděl tolik zkázy a smutku kolem sebe. Děti plakaly u těl svých rodičů. Poutník našel ve městě celkem patnáct dětí, byly to děti v různém věku. Rozdal jim chléb a snažil se utěšit jejich žal. Řekl, že přichází z velké dálky, kde země žije a je plná vláhy. Nejstarší z dětí Zagan se postavil a řekl:“Můj otec a matka za mě položili život, jsem jim dlužen vrátit čistou půdu a nebesa pro jejich duše“. Postupně se postavilo všech patnáct dětí. Mladé dívky i chlapci. Tyto děti nebyly plné hněvu, ale bolesti, které je spojovala. Moudrý Darkfall jim odpověděl:“Nechci, abyste zabíjeli a odevzdávali tak další oběti“. Mladá Kaithy mu odpověděla:“Moje matka byla moudrá žena, vždy mi říkávala, že nesmím ublížit živému tvoru, bez rozumného důvodu". Její bratr Klaymor pokračoval:“Můj otec byl lovec, ale nikdy nezabil zvíře, pokud jsme měli co jíst." Jejich počínání pozorovala bohyně Iris a žádala své bratry, aby těmto dětem pomohli. Nejstarší z bohů své sestře řekl, že dokud tyto děti nepomohou bez nápovědy Darkfalla, tak jsou to jen loutky, které snadno ovládne jejich slabá stránka. Mezitím, co se bohové přeli, o osud těchto děti se občanská válka začala posouvat i do okolních oblastí. V jejich čele stál Kres, po jeho boku věrně posluhovali Krip a Beuty. Byli to synové a dcera hospodáře, kterého vrchnost odsoudila k smrti za odcizení chleba a soli. Kres byl nejstarší, Krip a Beuty byli ještě pouhé děti, které v sobě nesly smutek a hněv proti vrchnosti. Pro Krese bylo důležité změnit a potrestat vrchnost pro to, co udělala jeho otci. Neměl žádný plán ani cíl, hnala ho pomsta, která se pomalu měnila na denní režim. Už se nesoustředil jen na vrchnost, ale zabíjel i ty, kteří se k němu nechtěli připojit. Krip s Beuty byli pouhými loutkami svého bratra, býval to hodný a milující syn, ten jež by obětoval vše pro svou rodinu, ale jeho dobrá stránka byla zastíněna touhou ovládnout svět. Beuty byla ze svých sourozenců nejvyzrálejší i přesto, že byla nejmladší. Začalo jí docházet, že Kresovi nejde o ně, ale o jeho zájem. Začala se vůči svému bratrovi bouřit a pokoušela se ho přesvědčit a poukázat na to, co se z něj jeho pomsta udělala. Kres byl slepý a své sestře řekl:"Pokud se chceš stavět proti své rodině, tak jdi a přidej s k těm zrádcům!"Beuty sklonila hlavu a vydala se do rozbořeného města. Při své cestě se potkala s Kaithy, zaútočila v domnění, že musí bránit svůj život. Kaithy ji však zastavila. Beuty byla zmatená tím, že jí nechce ublížit. Tohoto okamžiku si všiml nejvyšší z bohů a pronesl větu:“Dej sílu a nesmrtelnost tomu, kdo bude myslet v zájmu druhých, ten jež překročí svou ješitnost a dá průchod svému srdci“. Beuty byla vyhladověla a slabá, ztratila vědomí a oči otevřela až v obklopení šestnácti osob. Mezi kterými byla i Kaithy, která ji před nedávnem zachránila život.Beuty poděkovala a prozradila kým je, její slzy byly upřímné. Darkfall ji zašeptal:“ Není důležité kým jsi byla, ale na tom, čím chceš být nyní." Beuty byla překvapená z veškeré té dobroty kolem ní. Po této události si uvědomila, že musí svému bratrovi pomoct i kdyby jí to mělo státá život. Její starší bratr Krip, oslněn starším bratrem, ale po své sestře velice smutnil. Občanská válka trvala velmi dlouho dobu. Z nevyzrálých dětí se postupně stávali dospělí muži a ženy. Děti přežily nejhorší chvíle. Kaithy s Beuty byly nyní nejsilnější dvojicí společenstva, ne však silou fyzickou, ale moudrostí, která z nich vyzařovala. Postupem času se k nim přidalo spoustu lidí, i ti co bojovali po boku Krese.Kres byl stále ovlivněn svou nenávistí, jenomže jeho moc upadala. Jeho věrní umírali i pod jeho rukou. Bohové už nadále nemohli vydržet takový úpadek společnosti kvůli jednomu člověku. Vrchní bůh Notos seslal ničivou bouři, která ničila i zbytek země. Společenstvo Kaithy a Beuty a ostatních dětí a lidí, pozorovali zkázu světa. Poutník, který vše začal, byl velice slabý a jeho tělo už nevydrželo stálý tlak, jeho duše odešla. Skupina dospělých dětí uctila jeho památku a zasadila strom, který vyrostl jen za pár dní a stal se opravdu statným stromem.Byl to zázrak, ale boží zklamanost pokračovala i nadále. Když zkáza došla i na jejich úkryt, tak se skupina dětí rozprostřela kolem stromu, který byl pojmenován „Poutníkova naděje“. Jejich čistá srdce a odvaha, zachránit jen pouhý strom bohy zlomila. Nejvyšší z bohů opět pronesl větu:“Obětovali byte životy jen pro neživou věc, překročili jste svůj pud sebezáchovy, vycházelo to z vás a vašich čistých duší, za svou obětavost budete odměněni“ Dávám vám nekonečnou sílu a nesmrtelnost, abyste svou spravedlnost a lásku mohli předávat dál, jak nejvyšší z bohů řekl, tak se i stalo. Mocný Kres padl a země začala opět žít. Společenstvo „Malých dětí“ stále šíří svou sílu dál. Toto byl příběh o mocných, ale ne sobeckých, společenstvo nikdy neublížilo, pouze pomáhalo……


celkové hodnocení autora: 88.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 4.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 22		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	24.10.2013, 14:53:01

Zdravím. Tuto povídku jsem Ti chtěl původně vrátit, ať si ji opravíš, ale... Ne, pokusím se Ti vypsat, co děláš špatně a třeba mi pomohou i kolegové a další čtenáři. Takže můj komentář se právě rozjíždí, držme si klobouky, pojedeme z kopce a bude to trochu drncat! Nedalo mi, abych si nepročetl (či neproletěl) Tvou dosavadní tvorbu. Ze začátku to vypadalo (a skutečně jsem nabyl dojmu), že se zlepšuješ. Tvé práce byly stále více a více opečovávány a nejen redaktorské komentáře dávaly jasně znát, že máš snahu (i tendenci) se zlepšovat. A nyní? Bác ho, jsi tam, kde jsi byla. Ach jo. Ne, vážně, jakýkoliv nedostatek nejen sráží kvalitu textu, ale také dělá nejen sobě, ale i svému tvůrci zápornou reklamu. Zkus si se svými texty více pohrát? Obrazně (až expresivně) řečeno: Naše dílka jsou našimi dětmi, a jen na nás záleží, jak moc (a kvalitně) je připravíme na ono vylétnutí z "rodného hnízda" vstříc široké čtenářské obci (a také jak si u čtenářů povedou). Tak... Mezi námi: Game master? Nic mi to neříká, také nemůžu vědět (a znát) všechno. Dobře, jedeme dál. Z povídky je vidět, že se zde pokoušíš smísit antickou mythologii s příběhem prostých lidí, kteří se vzbouřili proti svým pánům (a vládcům). Pokud měli důvod a již nemohli snést všechen ten útlak, je to pochopitelné. Bohové zde však z počátku jen přihlíželi (I to se dalo čekat, proč by měli zasahovat do lidských dějin, když k tomu neměli důvod?), aby nakonec přeci jen oněm utlačovaným pomohli, protože si to svou pílí a houževnatostí (odvahou a neústupností) zasloužili. Hm... Pojďme se na to podívat zblízka! Na celou zápletku. Co má společného s Game master, jak jsi uvedla v perexu, aniž bych Tě (nedej Bůh) chytal za slovíčka? Už jsem byl natěšený, že bude tato povídka určitým druhem sci-fi namíchaným s fantasy žánrem (jak se sluší a patří). Namísto toho na mne vybafl příběh, který je napsaný čistě "novinářským stylem" (co se kde stalo, co kdo udělal a co řekl). Kde je nějaká dramatizace? Pořádný děj? Zápletka? Jednotlivé postavy lze od sebe rozlišit jen podle jména. Kde jsou lidské a "boží" pohnutky? Kde jsou emoce? Potřeby a podobně? Jak se má čtenář řádně "položit" do příběhu, když mu k tomu nedáš šanci? Pro mne zcela nevyužitý potencionál, ještě si budu muset krapet zagoooglit, co že to ten GM vlastně je. Po stránce gramatické, stylistické a typografické, prostě technická stránka věci... Krátce řečeno: tenhle text je na první pohled "odfláknutý", kdyby šlo o živou bytost, nejspíš by brečel někde v koutku a nadával na svůj těžký úděl a osud. Bez legrace. V profilu jsem mrkl na Tvůj věk, ale mi připadá, že tuto práci napsalo nějaké dítko, které chodí do základní školy. Text vyznívá nejen prvoplánově, ale také je podán v původním znění (bez toho, aby ses nad ním zamyslela, sedla si a dala jej krapet "dokupy" - tu jej učesala, tu mu utřela špínu, tu narovnala oblečení, popřípadě zalátala díry, kterými prosvítá holá kůže). Autorské vychrlení? Bez urážky, prostě jsi jen napsala svou první verzi příběhu a šup ji ven (Co by tomu asi řekl skutečný nakladatel?). V celkovém vyznění je příběh příliš plochý, jen klouže po povrchu, nejsou zde žádné detaily, i dialogy nejsou příliš uvěřitelné. Natěšení čtenáři nejspíš budou myslet na to, že je to celé krapet "neslané a nemastné". Zapracuj na ději, zdramatizuj jej. Seznam čtenáře s postavami a přibliž je čtenářům. Ať si k nim i k příběhu udělají Tví čtenáři nějaký vztah. Ať se bojí o hrdiny, myslí na to, jak to celé asi dopadne, fandili jim, nebo se zlobili, když se děj vydal jiným směrem, než předpokládali. Pohraj si se svým textem i se čtenáři. Psaní je přeci o tom, napsat něco, co se bude líbit nejen Tobě, ale i čtenářům (a hlavně to bude mít nejen hlavu a patu, ale bude to i v celkovém zpracování něčím zcela jedinečným - Tvým, v každém našem textu je přeci i kus nás - autorů). Co se gramatiky týče: pozor na chybějící mezery, na interpunkci, pravidla psaní přímé řeči a další maličkosti. Nebudu nic vypisovat. Nesloužím primárně jako "kontrola pravopisu", přestože mi to tu a tam nedá. Napoví jak pravopisná pravidla, tak nějaká dobrá kniha, popřípadě strýček Goooooooooogle. Dobrá je i pomoc kamaráda, který zvládá gramatiku a stylistiku (lépe), každý názor se hodí. Chce to jen si dát práci a dát do svého textu více oné lásky ke psaní. Hezký den a psaní zdar. P.S. Mé horší druhé já říká, že bych Ti měl dát rovnou kouli (pětku). Má hodnější polovina říká, že v každém člověku je něco dobrého. Než se dohodnu se svým druhým já, popřemýšlím, jaké hodnocení Ti dát, přestože má známka se do celkového hodnocení autora nezapočítává a je spíše orientační. Mezi námi, horší známky jsou jako lízátka, na které se chytají vosy, čím horší je hodnocení, tím více čtenáře zajímá, proč...


ze dne 24.10.2013, 18:39:32
Domčuška@liasPoppy: Zdravím.Hned ze začátku bych vše uvedla na pravou míru.Byla jsem omezena počtem slov, proto jsem nemohla popisovat a přibližovat každou postavu.Jedná se o příběh o vzniku GM(Game Master) jsou lidé, kteří se starají o chod online her nebo o chod server o dodržování pravidel apod.Tvé kritiky si moc vážím, protože bohužel nemám přístup k jiné kritice a proto ráda chodím sem na saspi.cz :). Vše co jsi mi vyčetl má určitý smysl a plně jsem ho pochopila, opravdu jsem text psala si 20 minut a to nelžu.Někomu se zdá odfláknutý, ale já jsem byla celkem nadšená.Avšak jak je vidět uspěchala jsem se a sním si chleba, který jsme si upekla. Takže ještě jednou mockrát děkuji za rozepsání mých chyb a do příštího příspěvku si dám jistě více záležet :-). Hezký den