obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915377 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39516 příspěvků, 5744 autorů a 390432 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Démoní Lord Země I. - III. ::

 autor Sirnis publikováno: 08.05.2014, 18:01  
Další část.
 

Na protější straně ulice stála jedna z mnoha kaváren, kde pracovaly servírky v různých cosplay oblečcích. Některé se vydávaly za služebné, jiné zase měly policejní uniformu, další pak kostým učitelky, ale jedna z nich vypadala jako anděl. Ohromná bělostná křídla na zádech, dlouhé zlaté vlasy až po lopatky, krátkou modrou minisukni a bílé tričko s ohromným červeným srdcem na prsou. Byla krásná a vypadala jako anděl, doslova. Také z ní nejeden zákazník nemohl spustit oči.
Zrovna vyšla ven na ulici a začala kolemjdoucím rozdávat reklamní letáky, oznamující speciální víkendovou akci servírek „v plavkách“, když uviděla přes ulici Tara. Vypadal exoticky. Opálený, rudé vlasy a i to oblečení vypadalo cizokrajně. Černé kalhoty a košile s dlouhým červeným kabátem podivného střihu ze zvláštní látky, která jako kdyby do sebe vtahovala světlo z okolí. Nikdy nic takového ještě neviděla.
Jakoby nic přešla na druhou stranu ulice, kde pokračovala v rozdávání letáků. Přitom po očku pozorovala Tara, který bezduše zíral do chodníku. Vedle něho pak ležel batoh, jenž obklopovala podezřelá aura. Přišla ještě kousek blíž, v naději, že ji dokáže identifikovat. Usmála se. Nebylo o tom pochyb. Byla to démoní aura! Ale šel opravdu po ní? Nevypadalo to, že by jí zaregistroval nebo přinejmenším to dobře skrýval. Mohla to být past, ale na druhou stranu se jí konečně naskýtala příležitost. V kavárně pracovala už druhým týdnem a zatím se žádný démon neukázal. Rozhodla se a přistoupila k Tarovi: „Ahoj, nechtěl bys o víkendu navštívit naší kavárnu? Budeme mít speciální akci,“ řekla a pak se na něho usmála.
Tar vzhlédl a podíval se do blankytně modrých očí. Dívka před ním byla neskutečně krásná. I na svou sestru, poloviční Sukubu, v tu chvíli dočista zapomněl. Kručící žaludek ho však rychle probral z omámení: „Je mi líto, ale nemám čím zaplatit,“ odpověděl. I když nežil na Zemi, v Pekle platilo něco za něco a z vyprávění Tyrael věděl, že tady to není jiné.
„Máš hlad?“ zeptala se s očividným zájmem.
Tar nechápal, proč dívka před ním ještě neodešla. Doposud se s laskavostí nesetkal, a tak nevěděl, jak se zachovat. Nakonec kývl na souhlas. Na to se dívka znovu usmála, podala mu svou ruku a pomohla Tarovi se postavit. ‚Není pochyb, slabá, ale rozhodně aura démona,‘ pomyslela si, když jí chytil za ruku.
„Já jsem Lily a ty?“
„Tar.“
„Dobře, Tare, co kdyby si šel se mnou támhle do té kavárny přes ulici, a já ti dám něco k jídlu.“
„Ale já nemám čím zaplatit!“
Lily se znovu usmála a pak odvětila: „S tím si nedělej starosti. Určitě se najde něco, čím by sis jídlo odpracoval.“
Tar chvíli přemýšlel nad nabídkou, ale další kručení v břiše rozhodlo za něho. Ostatně neměl moc na výběr, pokud nechtěl umřít hlady.

„Už jsi skončil?“ zeptala se Lily a vyndala z ledničky čokoládový dort. Z něho pak kus ukrojila, dala ho na modrý talířek a zbytek vrátila zpátky do ledničky.
Tar se na chvíli přestal věnovat špinavému nádobí v dřezu, otočil se k Lily a odpověděl: „Už to bude, zbývá jenom pár talířků.“
„Dobře. Až skončíš, tak tu na mě počkej. Jen vyřídím tuhle objednávku a pro dnešek budu mít padla,“ s těmito slovy pak Lily odešla z kuchyně.
Tar umyl poslední talířek a posadil se na židli u stolu. Nikdy podobné jednání nezažil. Tedy, když nepočítal péči Tyrael, ale to stejně nešlo považovat za normální. Sám pro sebe, aniž by si to uvědomoval, se začal usmívat. První okamžiky strávené na Zemi nebyly vůbec špatné: ‚Možná jsem měl odejít už dřív…,‘ pomyslel si a uculil se.
„Hotovo. Jenom se dojdu přestrojit a půjdeme.“
„Dobře,“ odvětil Tar a stále se usmíval. Nejen jídlo, ale díky Lily bude mít dnes i kde spát.

„Vážně nebude vadit, když u tebe přespím?“ zeptal se ještě jednou Tar.
Lily se k němu jen otočila a znovu ho obdarovala svým hřejivým úsměvem: „Samozřejmě, že ne. Bydlím sama a společnost uvítám.“ ‚Na démona si překvapivě milý. Pěkně dobrá přetvářka. Ale aspoň už jste se konečně odhodlali. Už mě to přestávalo bavit!‘ Potom se Lily otočila a nenápadně zkontrolovala dva muže v oblecích s černými slunečními brýlemi, kteří se je v menším odstupu nenápadně pokoušeli sledovat. Za nimi pak v o něco větším odstupu démony v oblecích a Tara s Lily sledovali ještě dva bratři.
„Myslíš si, brácho, že tentokrát se už poperou?“
„Nevím, ale vypadá to tak.“
„Doufám, brácho, že se navzájem pozabíjí a my je už nebudeme muset dál sledovat.“
„Uvidíme a pospěš si nebo je ztratíme z dohledu!“

Místo: Portál – 9. pekelný kruh

Lidské hrady byly odpradávna budovány tak, aby odolaly útoku zvenčí. A i když téměř všechny pekelné kruhy byly jednou velkou pevností, žádný z nich neměl vnější obranu. K čemu taky, když se nacházely ve vlastní dimenzi, do které byl přístup skrze jediný portál. Byly sice i jiné způsoby, jak se do nich dalo dostat, avšak pokud chtěl nějaký vládce ovládnout říši jiného, mohl učinit jedině tak, že svou armádu poslal portálem. A ten byl v každém pekelném kruhu těžce opevněn…
Úryvek z Wornixsových pamětí

Tyrael stála ve svých nejlepších šatech kousek od portálu. Průsvitná černá róba, s několika metry dlouhou vlečkou, na ní vypadala překrásně, ostatně jí to slušelo ve všem. Za ní pak stála nastoupená Rudá garda, elitní jednotka složená z nejsilnějších démonů Devátého pekelného kruhu. Všichni byli v lidské podobě, v brnění barvy krve a vyzbrojeni magickými zbraněmi.
Portál, trhlina v prostoru spojující všechny démoní dimenze, se uprostřed velkého sálu, ukrytého v bludišti plném smrtonosných pastí, rozzářil a napjatě očekávaná chvíle nadešla. Navázalo se spojení s Šestým pekelným kruhem a z portálu vystoupila mladá černovlasá žena drobnějšího vzrůstu s malým doprovodem čítajícím půl tuctu minionů, kteří pouze položili zavazadla na zem a potom se poslušně vrátili do svého domovského kruhu.
Černovláska po svém příchodu zamířila rovnou k Tyrael, kde se na vzdálenost několika metrů od ní zastavila.
„Vítám tě,“ řekla Tyrael srdečně a vykročila naproti své budoucí švagrové. Neudělala však ani dva kroky a najednou zpozorněla. Zastavila se a důkladně se na Tarovu nastávající zadívala. Lewira na první pohled vypadala jako obyčejná lidská žena. Po ramena dlouhé rovné vlasy, růžová barva kůže, střední poprsí a další vzhledové atributy člověka. Nebyly na ní sebemenší stopy toho, že by byla démonkou. O to podezřeleji působila. Jak si Tyrael Lewiru prohlížela, na malou chvíli uvolnila svou moc, která obklopila i Lewiru a její podoba se rozostřila. Na okamžik vládkyně Devátého pekelného kruhu uviděla skutečnou podobu démonky před sebou. Iluze! „Mohla jsem to tušit, přeci jen jsi neteř vládce Šestého pekelného kruhu,“ prohodila znechuceně. Po chvíli zamyšlení pak Tyrael dodala: „Prostě Tarovi neukážeš svou pravou podobu,“ a na Lewiřině tváři se mihl stín hněvu.
„Má paní,“ pronesla Lewira formálně a poklekla před Tyrael na pravé koleno na důkaz své pokory. Její poznámky pro teď ignorovala, ostatně po svatbě měla dost času k naplánování její smrti. Prostě jí jen zosnuje o něco bolestnější…
Tyrael učinila nepatrné gesto rukou a zezadu k ní přistoupil Yerdol, velitel Rudé gardy: „Ať Tar přijde do trůnního sálu. Měl by poznat svou nastávající,“ rozkázala. Potom vládkyně Devátého pekelného kruhu udělala pár zbývajících kroků k Lewiře a napřáhla před sebe pravou ruku. Černovláska podle etikety nabízenou ruku uchopila, ale než ji stačila políbit, vládkyně ucukla. V odpověď na tázavý Lewiřin pohled Tyrael odvětila: „Nemusíme dodržovat všechny formálnosti,“ pak se otočila a vydala na cestu. Lewira, spolu s tuctem gardistů, ji v krátkém odstupu následovala do trůnního sálu.

Jak se tak vládkyně Devátého pekelného kruhu, Lewira a malý doprovod tvořený gardisty proplétaly labyrintem, ukrývajícím ve svém středu portál, narazili cestou na nečekanou osobu.
Hádes nedokázal zůstat v klidu. Celou noc přemýšlel nad podivným zakončením jeho hovoru s Qerolem, a tak se nakonec rozhodl podívat na Tarovu nastávající a vražedkyni, aby se konečně uklidnil.
„Strýčku?! Nečekala bych, že tě tu potkám?“
„Má paní,“ pronesl Hádes a uctivě se Tyrael uklonil. „Vím, že se to nehodí, ale Tar je přeci jenom můj jediný synovec a vždy mi šlo o jeho blaho.“
Tyrael se vlídně usmála a ustoupila stranou, aby její strýc mohl spatřit černovlásku stojící za ní, která se hned na to uklonila: „Dovol mi, abych ti představila Lewiru, neteř vládce Šestého pekelného kruhu. Možná znáš jejího otce, Qerola.“
Hádes na několik okamžiků oněměl. Stěží se udržel pod kontrolou. Ještě déle mu pak trvalo, než rozdýchal Lewiřinu poznámku: „Můj otec Vás pozdravuje.“
Tyrael se překvapeně otočila k Hádovi: „Ty se znáš s jejím otcem?“
Hádes spolkl celou svou hrdost, už teď mu bylo jasné, že několikadenní mučení lidských duší v jeho věži mu náladu nezlepší: „Ehm, ano, známe se, … já a Qerol jsme kdysi úzce spolupracovali. Ale to už je minulost,“ sám pro sebe pak v duchu dodal: ‚Jak je vidět.‘

Když se Tyrael s Lewirou konečně dostala do trůnního sálu, čekalo ji další překvapení. Tar tam nebyl. Rozhlédla se, jestli se náhodou neschoval za některý z ozdobných sloupů, jak to jako malý dělával, ale ani tam ho neobjevila. Pokynula tedy na Yerdola, který k ní šouravým krokem nepříliš ochotně přistoupil.
„Kde je Tar?“
Yerdol si setřel pot z čela, když šlo o bratra, vládkyně se často nechovala klidně, natož rozumně. Připravil se na nejhorší a řekl: „Ve svých komnatách nebyl.“
„Cože?!“ Tyrael ztrácela na klidu a její moc se drala na povrch. Byla jako sopka těsně před výbuchem: „Kde je můj bratr?“
„Dal jsem po něm vyhlásit pátrání. Brzy ho jistě naleznou,“ pokoušel se Yerdol vládkyni uklidnit, než bude mít lepší informace, ale něco mu říkalo, že to je pro něho předem prohraná bitva. Krátce na to do trůnního sálu, v doprovodu dvou gardistů, vstoupil Dito a Tyrael se trochu uvolnila. ‚Právě včas,‘ úlevně si Yerdol vydechl.
Dito upíral svůj pohled na podlahu. Jeden z gardistů mezitím podal hlášení Yerdolovi o tom, jak Dita našli spoutaného ve skříni v Tarově pokoji. Nezapomněli přitom zmínit, že oblečení a pár dalších věci bratra vládkyně zmizelo.
Dřív, než stačil Yerdol zopakovat hlášení, Tyrael přistoupila k Ditovi, poklekla u něho, vzala jeho hlavu do dlaní a přinutila ho, aby se na ní podíval. Všechny v trůnním sále tím šokovala, ale nikdo na to nic neřekl. Pak se Tyrael vlídně zeptala: „Ty víš, kde teď Tar je?“
Dito se rozbrečel, jako kdyby byl jen obyčejným osmiletým chlapcem. A to i přes svůj podstatně vyšší věk, než měla Tyrael. Mezi jednotlivými vzlyky potom odpověděl: „Tar šel do Tartaru… už dál nechtěl … způsobovat problémy … své sestře.“ Tyrael klesly ruce. Připadala si, jako kdyby z ní někdo vysál veškerou sílu. Jako kdyby někdo sfoukl plamen jejího života.
Lewira v duchu zaklela. Pak se ale podívala na Dita a rázem o celé jeho historce začala pochybovat: ‚Však já už si zjistím pravdu!‘
Yerdol se také díval na Dita a i jemu to přišlo podezřelé. Nikdy démonovi beroucímu na sebe podobu lidského chlapce moc nedůvěřoval, ale zatím jeho chování neshledával důležitým, ostatně někteří démoni měli mnohem horší úchylky. Už se chystal vládkyni navrhnout, že pokud mu dá svolení, dostane z Dita celou pravdu, ale v tom Tyrael vykřikla: „Najděte mého bratříčka!!“ a vzápětí nechala zburcovat celou armádu Devátého pekelného kruhu, aby se Tara vydala hledat do Tartaru. Yerdol si jen povzdechl, teď už bylo na námitky pozdě. V tomhle rozpoložení nebyla s vládkyní žádná řeč.


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 08.05.2014, 18:00:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Předně se chci omluvit za dlouhé čekání na publikaci - práce a další světské radosti se nahrnuly v počtu víc než zvládnutelném.

Nad textem jsem ale o to déle přemýšlela. Vlastně jsem chvílemi pociťovala i nutkání poslat ti ho zpět, protože hej, je to dobrý materiál, ale šitý křivě. Jenže tohle je saspi, ne Triumvirát, kde nenechávám suchou ani jednu nit, takže to shrnu jen po povrchu a tak, aby to moc nebolelo:
- jak může Lily vidět auru? Jak taková "podezřelá aura" vypadá?
- coby zaměstnanec v práci jen tak vezmu podezřele vyhlížející individuum, ujmu se ho, nakrmím ho a pozvu si ho domů. Copak na to můj zaměstnavatel, zvlášť drobný živnostník?
- i když se jeví, že Lily není běžný člověk, stále vyvstává tatáž otázka: proč si ho sakra bere domů, když ho nezná? Komplex samaritána nebo co? Jde o to, že i mocná bytost, vědoma si své síly, zbytečně neodhaluje své slabiny a nepozve si cizince do svého hájemství, do své nory, kde se cítí v bezpečí. Co když za cizincem přijdou další, kteří domov rozvrátí? Instinktivní chování a obrana domova tady jaksi nefunguje a osobně mi to jde dost proti srsti, vidím v tom nelogičnost.
- Tyrael mi stále přijde svým způsobem dětinská. "Najděte mého bratříčka" - a to prosím pronese před jeho nevěstou. Která by ho i mohla zabít, stačí, aby se začala nudit. Úžasné.

Těch poznámek bylo vícero, ale točily se stále kolem toho samého. Tenhle díl mi víc než cokoliv jiného připomíná japonské seriály, kde se příliš neřeší realistická stránka života hrdinů, jen jejich Velké Úkoly. Což je škoda, protože Tar, který nikdy nebyl na Zemi, mohl mít pár vtipně lidských střetnutí s naší realitou - jenže místo toho jsi mu hned podstrčil Lily a tím to zhaslo jak svíčka v průvanu. Žádné seznamování se světem, s běžnými lidmi, co nemají o pekelných kruzích a magii a všem to chaosu ani ponětí, žádná interakce ani kolize.
Stejně tak dění u přijetí nevěsty bylo... na mne příliš přímočaré. Lewira hned odkryje čtenářům své karty, takže místo figury, která vzbuzuje otázky (na čí straně stojí, kdo ji ovládá atd.) je z ní jen další figurka na autorově šachovnici. Tyrael by mohla ubrat na té dramatičnosti; když chceš svět pekel vylíčit v barvách pochmurných a intrikánských, rozhodně bys neměl nechat jednu z vládkyň ukazovat, jak moc jí záleží na někom z rodiny. Tenhle vztah se totiž posléze dá snadno použít jako páka k vydírání, ovládání, zkrátka je to moc okaté, na můj vkus.
Rýpala bych do toho dál, ale to bych mohla rozebírat odstavec po odstavci. Zkrátka myšlenka je dobrá, zpracování horší. Ne o moc horší než předešlý díl, ovšem k výbornému čtení to má ještě pořád pár schodů daleko.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Prolog
Liem Hill
Některých věcí ...
Centurio
Strašná generac...
Kasparek
obr
obr obr obr
obr

Nalgašský průsmyk - třetí část
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr