obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Bolestná ztáta ::

 autor Trenz publikováno: 27.10.2013, 23:07  
 

Kapitola dvanáctá
Bolestná ztráta

Universe zprvu nechápala, o čem to Reptile mluví. Jak mohl být ten muž před ní její bratr? Matka jí nikdy neřekla, že má bratra. I když pokud věděla, co se z ní stane… Universe nedokončila myšlenku a obrátila se na Reptilea, který si tohle rodinné setkání zjevně užíval.
„Kde jsi ho našel?“
„Mezi vesničany, kteří byli přivedeni.“
Obrátila se k Simonidovi, avšak jeho očím se vyhnula.
„Úmyslně nebo nešťastnou náhodou?“
„Proč bych se k tobě chtěl dostat, když se Maky tolik snažila, abych zůstal ukryt před zraky všech, kteří by se mnou mohli manipulovat nebo mě zabít, čímž by se zbavili i tebe?“
„Co třeba proto, že u mě máš větší šanci na přežití?“
„Když zemřu, zemřeš také, a Istrie bude zachráněna.“
„Kdybys to chtěl takhle, už dávno bys rozhlásil, že jsi můj bratr. Málokdo by s tvým zabitím váhal.“
„Argon váhal.“
„Můj…náš otec,“ opravila se Universe, která si na myšlenku, že není jedináček, jen těžko zvykala, „…je slaboch. To mě vůbec nepřekvapuje. Ne. Řekla bych, že ses nechal zajmout a poté upoutal Reptilovu pozornost, neboť si věděl, že on neodolá a přivede tě sem. Já zjistím, že jsi můj bratr a ochráním tě.“
„Možná mám jen pud sebezáchovy,“ pokrčil Simonides rameny.
„Možná,“ připustila Universe, ale vzápětí dodala: „A možná si myslíš, že mě můžeš změnit. Najít na mě něco dobrého a přinutit to k vyplutí na povrch. Ale musím tě zklamat. Ve mně už není nic dobrého.“
Simonidus se podíval na Reptilea, ale mluvil k Universe.
„Ne. V něm už není nic dobrého. Ty bys měla naději, ale musela bys chtít.“
Universe se ušklíbla, ale už k tomu nic neřekla. Místo toho poznamenala: „Dostaneš komnaty vedle mých. Budeš představen jako můj milenec. Tak si k tobě nikdo nic nedovolí. Občas si tě pozvu do ložnice, ale buď bez obav. Nebudu po tobě nic chtít. Ani já nejsem tak zvrácená.“
„Co chceš na oplátku?“
„Zůstaň naživu.“
Simonides přikývl.
„Dohodnuto.“
Reptile se spokojeně usmál. Šlo to líp, než myslel. A pokud začne Simonides dělat potíže, zbaví se ho, aniž by tím ublížil Universe. V jeho domě je dostatek místa pro nepohodlné lidi, kteří nesmějí být zabiti.

Lily nemohla spát. Převalovala se ze strany na stranu a nedokázala zabrat. A pokud se jí přece jen podařilo na několik okamžiků upadnout do spánku, pronásledovaly ji noční můry, ve kterých viděla mladší verzi Argona. Ten ji vyčítal, že na něj poslala vraha. Jeho slova doplňovala krev vytékající z různých částí mužova těla. Lily se mu ve snu pořád dokola omlouvala, avšak odpuštění se jí nedostalo. Pokaždé se probudila se slzami v očích.
Tyhle sny ji pronásledovaly od chvíle, kdy Assassin odcestoval, aby zabil Simonida a tím zabil i Universe. Trápily ji výčitky pro muže, kterého neznala, ale i tak ji nepřipadalo správné, že by měl zemřít. Musel být jiný způsob, jak Universe zastavit.
Po několika probdělých nocích se cítila unavená a projevovalo se to podrážděností a nechutenstvím k jídlu. Slyšela Argonovu otázku směrovanou k Cirkisovi, zda není těhotná, a věděla, že si o tom musí s někým promluvit, avšak všichni nesli stejné břemeno. Všichni kromě Argona, kterému, jak se zdálo, zcela nezáleželo na tom, že zemře nevinný člověk. Taky proč by mělo, když jich sám tolik zabil? Jenže jak si s ním promluvit, aniž by se jí vysmíval? Na tuhle otázku si neuměla Lily odpovědět, a tak se dál potýkala s nedostatkem spánku. Aspoň do doby, než vyčerpáním spadla z koně a ztratila vědomí.

Předtím, než otevřela oči, si uvědomila, že její hlava spočívá na něčím klíně. Pomyslela si, že je to Sonya, ale ruka, která se dotkla jejího čela, když jí odhrnovala vlasy z obličeje, byla mužská. Otevřela oči a spatřila Andyho, který se na ni otcovsky usmíval.
„Jsem mrtvá?“ zeptala se.
„Ne, nejsi,“ ozvalo se z boku. Musela se posadit, aby se mohla podívat, kdo to řekl. Spatřila Alana.
„Ale vy jste mrtví.“
„Ano, to jsme,“ přikývl Andy.
Lily se rozhlédl kolem. Byla na nějaké louce a dva nejdůležitější muži v jejím životě tu byli s ní. Jestli nebyla mrtvá, musel to být sen.
„Co se stalo?“
„Nedostatek spánku způsobil, žes spadla z koně a ztratila vědomí,“ vysvětlil jí Alan a pomohl jí vstát. Lily na nic nečekala a prudce ho objala. Alan ji jemně sevřel ve své náruči a konejšivě hladil po vlasech.
„Chybíš mi,“ zamumlala mu do trička.
„Já vím,“ odvětil jí něžně a Lily měla co dělat, aby se nerozbrečela.
Alan vzal její obličej do dlaně a jemně jí zvedl hlavu, aby se mu dívala do očí.
„Ještě není ani zdaleka konec, Lily, avšak nejsi sama. Já i Andy s tebou budeme, dokud si nás budeš pamatovat.“
„Nikdy nezapomenu.“
Alan ji pohladil po tváři.
„Já a Andy nejsme posledními ztrátami. Říkám ti to, aby ses mohla připravit, i když vím, že slova stěží něco zmůžou. Vím, že se trápíš kvůli Simonidovi. Assassinova cesta je zbytečná. Již je v paláci Universe.“
Lily od Alana překvapeně odstoupila.
„Jak to víš?“
„Nejsme tu náhodou, Lily,“ promluvil znova Andy a Lily se na něj podívala.
„Poslala nás Maky, abychom ti mohli říct, že existuje ještě jiná možnost, jak zabít Universe, aniž by musel zemřít i Simonides.“
„Jaká?“
„Maky nebyla jediná, kdo to kouzlo propojení může zrušit.“
„Kdo ještě?“ zeptala se dychtivě, když se jí náhle Alan s Andym začali rozplývat.
„Kdo ještě?“ zavolala znovu.
„Přece jejich otec,“ zněla odpověď, a poté se rozplynuli.


Nová služebná mající na starost praní prádla v Universině paláci mířila s plným košem prádla do prádelny, když se otevřely dveře jednoho pokoje a něčí ruce se jí omotaly kolem pasu, zakryly jí ústa a vtáhly ji dovnitř. Slyšela u svého ucha pokyn k tomu, aby byla potichu. Přikývla a ruce ji pustily. Otočila se k dotyčnému, a když ho poznala, rozzářily se jí oči.
„Simonide!“ vyhrkla šeptem a políbila ho. Simonides ji chytil za boky a přitáhl blíž k sobě. Znovu se políbili.
„Co tady děláš, Simonide?“ zeptala se ho překvapeně a ustaraně zároveň.
„Nemohl jsem být bez tebe, Nat.“
„Ale nechat se zajmout…“ nedokončila větu. Příliš ho milovala, aby se na něj zlobila, ale zároveň si o něj dělala starosti.
„Buď bez obav. Uzavřel jsem s Universe dohodu. Jsem v bezpečí.“
„Nemůžu uvěřit, že jsi tady jen kvůli mně,“ řekla a věděla, že by se měla cítit strašně, protože Simonidovou povinností bylo zemřít, aby byla Istrie osvobozena od Universe, avšak raději bude sobecká, než mít zlomené srdce.
„Musím se vrátit ke své práci,“ zamumlala mu u rtů.
„Já vím. Najdu si tě později,“ zašeptal a naposledy ji políbil. Nat vyklouzla z pokoje, urovnala si šaty, sebrala koš s prádlem, který jí předtím vypadl z ruky, a pokračovala ve své cestě jako by se vůbec nic nestalo.

Assassin přijel do vesnice, kde měl najít Simonida a zjistil, že je vypleněná. Neviděl ani mrtvé a ani žádné hroby, tudíž museli buď utéct, nebo byli odvlečeni k Universe. Prohledal všechny domy, případně trosky, jestli tam nenajde toho, koho hledá, avšak nikoho neobjevil. Vrátil se ke svému koni, aby odjel zpět k ostatním a řekl jim, že plán na zabití Universe nevyšel, když u svého koně spatřil stát nějakého muže. Vytáhl meč a vyčkával.
„Takové nepřátelství,“ promluvil Reptile a v klidu polaskal koně po pleci.
„Stojíš u mého koně. Čemu se divíš?“
„Pravda,“ odtušil Reptile klidně.
„Obávám se, žes přijel pozdě. Simonides je již v bezpečí.“
Assassin neodpověděl. Jen sevřel meč oběma rukama.
„Pověsti o tobě nelhaly. Opravdu neztrácíš čas mluvením.“
Reptile mávl rukou a ze země se vynořilo několik postav, které se zformovaly do podoby ozbrojených mužů.
„Rád bych věděl, jestli i tvé bojové schopnosti jsou takové, jak se říká.“
„Pojď a přesvědč se sám.“
„To udělám, pokud tohle přežiješ,“ odvětil mu Reptile a pak už jen sledoval, jak se muži na Assassina vrhají. Tito muži pro Assassina nepředstavovali žádný problém a Reptile to věděl, ale chtěl vidět, jak bojuje. Chtěl odhalit jeho slabiny, aby ho posléze sám snadněji zabil. Pokaždé, když Assassin nějakého muže sekl, muž se rozpadl v bahno. Nakonec zůstal stát sám v hromadě bláta. Ozval se potlesk.
„Bravo. Argon tě vycvičil dobře, to se mu nedá upřít. Uvidíme, jak si povedeš s někým skutečným,“ řekl Reptile a vytáhl svůj meč.
Nejprve kolem sebe jen kroužili a odhadovali protivníka před sebou. Reptile z Assassinova umění již něco viděl, ale to byla stěží polovina. To pravé si nechával pro něj. Assassin sledoval, jak se Reptile hýbe. Pozoroval pohyb jeho nohou, aniž by spustil oči z jeho tváře. Reptile zaútočil první. Jejich meče se střetly v půli cesty a odrazily se od sebe. Následovalo několik dalších útoků a Assassin se pokaždé ubránil. Reptile začínal být zadýchaný, což pro něj byla novinka. Mohl použít magii a zabít ho na místě, ale to nebyl jeho styl. Rád si vítězství vybojoval klasickou cestou, a jelikož mu v krvi stále kolovala nesmrtelnost, neměl se čeho bát. Assassin na okamžik prolomil jeho obranu a jeho meč se otřel o Reptileův bok. Rána se zacelila téměř ihned. Reptilea překvapilo, že v očích svého protivníka nevidí odevzdání. Muselo být jasné, že tohle nemůže vyhrát. Assassin se přesto nevzdával. Byl to boj na život a na smrt a on věděl, že tenhle boj prohrál již ve chvíli, kdy si uvědomil, kdo před ním stojí, ale nehodlal se svým životem rozloučit snadno. Rozhodl se využít toho, co ho Argon učil. Nevzdávat se ani tehdy, když už je boj prohraný. A tak na Reptilea opakovaně útočil a zasadil mu několik ran. Ačkoliv se rychle zahojily, zůstával pocit, že mu způsobil bolest.
Netušil, jak dlouho spolu bojovali, ale nakonec začal Assassin cítit únavu. Toho Reptile využil a jeho útoky se staly agresivnější. Nejprve ho zasáhl do paže a rozřízl mu kůži od paže k loktu. Assassin si přehodil meč do druhé ruky, se kterou mu to šlo úplně stejně jako s tou první, a Reptile ho prostě musel obdivovat. Další ránu vedl k jeho břichu, ale té se Assassin stihl vyhnout. Assassin sebral zbytky svých sil a mířil útok na Reptileovu hlavu. Ten na poslední chvíli uskočil a mečem zajel do Assassinovy míchy. Assassin klesl na kolena, ale stále držel meč, připraven bojovat až do úplného vykrvácení. Avšak Reptile mu už příležitost nedal. Vytáhl svůj meč z jeho zad a na otočku mu usekl hlavu.
„Bojovals jako nikdo jiný,“ složil mu Reptile posmrtnou poklonu.
„Zasloužíš si důstojný pohřeb,“ dodal a kouzlem připojil hlavu k tělu. Poté jej přenesl na koně a poslal ho za jeho přáteli.

Když Lily znovu otevřela oči, nebyla si jistá, jestli se nejedná o další sen. Ležela v posteli přikrytá peřinou. Jakmile se ale pohnula a její tělo při tom bolestivě zaprotestovalo, uvědomila si, že to sen nebude. Odsunula peřinu a s námahou se posadila. Vypadalo to, že nemá nic zlomeného. Poslední, co si pamatovala, bylo, jak vyčerpáním spadla z koně. Vzpomněla si na sen, ve kterém ji navštívili Alan s Andym a řekli jí, že lze Simonida zachránit. Uvědomila si, že je oblečená do něčeho, co vypadalo jako noční košile. Rozhlédla se, jestli nenajde svoje oblečení, ale nikde ho neviděla. Místo toho spatřila nové kalhoty a košili, obojí přehozené přes židli. Navzdory bolesti při každém pohybu se převlékla a vyšla z pokoje. Nacházela se v patře domu a zezdola k ní doléhaly hlasy. Rozpoznala, že patří Seanovi a Sonye. O něco se přeli, ale nerozuměla jim natolik, aby věděla, o co šlo. Čím víc se k nim po schodech blížila, tím se jejich slova stávala zřetelnější. Nejprve nechápala, co to říkají. Jedna část jejího mozku to odmítala přijmout, kdežto ta druhá pochopila, že je to pravda. Lily si nebyla jistá, kterou by měla poslouchat.
„Je to pravda?“ otázala se, když sešla poslední schod a stanula tři metry od nich. Teprve teď si jí všimli.
„Lily. Jak se cítíš?“ zeptala se jí starostlivě Sonya. Lily její dotaz ignorovala a obrátila se na Seana. U něj měla jistotu, že k ní bude upřímný.
„Je to pravda. Je Assassin mrtvý?“
Sean zaváhal jen na chvíli a pak odpověděl: „Ano, je to pravda. Teď jsme se to dozvěděli.“
„Dobře. Děkuju,“ řekla jen a prošla kolem nich.
„Lily. Lily!“ volala za ní Sonya a chtěla jít za ní, ale Meranis ji chytla za ruku.
„Nech ji. Chce truchlit sama.“
„Ale neměla by být úplně sama,“ namítla Sonya.
„Cirkis je venku.“
„Ten je teď platný asi jako gumový medvídek,“ utrousil Sean.
Sonya po něm vrhla zlostný pohled, nicméně se zdržela jakéhokoliv komentáře. Usoudila, že Williams za tu námahu nestojí.

Lily vyšla ven z chalupy. Ani se nemusela příliš rozhlížet, aby Cirkise našla. Stál u již připravené hranice, na které ležel Assassin. Polkla a udělala několik kroků k němu. Assassin byl její bratr, ale nikdy neměla příležitost ho pořádně poznat. Necítila se tak strašně, jako když zemřel Andy, ale přesto ji bolelo u srdce. Možná proto, že věděla, co Assassin znamenal pro Cirkise. Došla až k němu a čekala, jestli Cirkis promluví první.
„Je to moje vina,“ řekl.
Lily si vzpomněla na svůj sen o Alanovi a Andym.
„Pokud bychom měli někoho obviňovat, byl by to Argon.“
Cirkis se na ni nechápavě podíval a Lily mu vyprávěla o svém snu. Cirkis ji poslouchal s doširoka rozevřenými očima a Lily viděla, jak se v nich oblevuje zmatenost, kterou vzápětí vystřídalo překvapení, které nahradila zlost.
„Neříkám, že je to pravda. Byl to jen sen, Cirkisi.“
„Řekli, že je poslala Maky. To nemůže být náhoda.“
„Možná mi to jen všechno splynulo. Možná je to jen můj způsob hledání způsobu, který by nestál nevinného život. Kdo ho vlastně zabil?“
„Reptile. A pak ho poslal zpátky k nám, aby se nám vysmál,“ odvětil Cirkis hořce a zlostně zároveň.
Lily přistoupila k Assassinově tělu blíž a pohlédla mu do tváře. Vypadal klidně. Pohledem sjela níž k jeho hrdlu, na kterém byla patrná jizva, jako kdyby hlavu někdo přišil k tělu.
„Neřekla bych, že je to výsměch,“ promluvila a obrátila se k Cirkisovi.
„Cože?“ ten na ni koukal, neboť netušil, co jiného by to mohlo být.
„Mně to připadá, jako když chtěl, abychom věděli, že si ho cenil jako bojovníka. Proč by se obtěžoval ho posílat vcelku? Myslím, že kdyby se nám chtěl vysmát, dostaneme buď jen tělo, anebo hlavu, ale ne obojí a ještě k tomu dohromady.“
„Opravdu tomu věříš?“ otázal se jí Cirkis nedůvěřivě.
Nic jiného mi nezbývá, chtěla říct, avšak ze Cirkisova výrazu vyčetla, že potřebuje slyšet něco jiného.
„Ano, věřím. Assassin byl nejlepší bojovník, kterého jsem za dva roky v Istrii potkala a poznala. I když ho Reptile nakonec zabil, jsem si jistá, že to neměl snadné.“
„Určitě máš pravdu,“ souhlasil Cirkis nakonec. Znal Assassinovy schopnosti, a kdyby Reptile nebyl nesmrtelný, možná by ho i zabil. I když pro jeho přítele už bylo pozdě, ta myšlenka Cirkise potěšila.
„Chceš být sám?“ zeptala se ho Lily tiše.
„Jestli ti to nevadí…“
Lily zavrtěla hlavou a před svým odchodem soucitně stiskla Cirkisovu ruku.
Svou osamělost si Cirkis neužil dlouho. Po krátké chvíli se k němu připojil Argon.
„Assassin byl vskutku výjimečný bojovník. Naučil jsem ho všechno, co znám a on se nikdy nepřestal učit dál. S každým mrtvým toho uměl víc a víc. Je ho opravdu škoda.“
Když Cirkis neodpověděl, Argon poznamenal: „Zanechám tě tvému truchlení.“
Argon byl v půli cesty k chalupě, když Cirkis promluvil: „Ale nemusela být, kdyby měla Lily pravdu.“
Argon se zastavil a zvažovat, jestli se má zeptat, neboť mu jeho instinkt našeptával, že se mu to nebude líbit, ale nakonec se zeptal: „Kdyby měla pravdu v čem?“
„V tom, že Maky nebyla jediná, která mohla spojení Universe a Simonida zrušit.“
„A jak na to přišla?“
„Maky jí to řekla. Jistým způsobem,“ dodal Cirkis, když Argon povytáhl obočí.
„Nedělej si to horším, Cirkisi.“
Cirkis cítil, jak se ho znovu začíná zmocňovat zlost.
„Takže to je pravda?!“
„Co? Že bych mohl být schopen je rozdělit?“
Cirkis přikývl.
„Nechceš to vědět,“ řekl jen a zamířil pryč. Avšak Cirkis ho nechtěl nechat jít. Předběhl ho a zatarasil mu cestu.
„Měj rozum, Cirkisi,“ snažil se mu domluvit Argon. Teď už začínalo být jasné, že se střetu nevyhne a pro jednoho z nich to skončí špatně. Možná pro oba.
„Odpověz mi!“ trval na svém Cirkis, ale Argon ho chtěl obejít. Cirkis mu to však nedovolil.
„Můžeš to spojení zrušit?! Tak můžeš?!“ zařval na něj Cirkis, čímž vytáhl ven Sonyu, Seana, Lily a Meranis.
„Ne, nemůžu,“ odvětil mu Argon.
„Nevěřím ti!“
„Co se to tady děje?“ zeptala se Sonya.
„Cirkis je jen lehce rozrušen. Bude lepší, když odejdu.“
„Řekni nám pravdu, Argone. Opravdu je nemůžeš rozdělit?“ otázala se ho Lily hlasem, který slýchával u Maky, když z něj chtěla dostat pravdivou informaci. Netušil, že je Lily něčeho takového schopna. Pravděpodobně to netušila ani ona.
„Ne, nemůžu. Aspoň ne teď,“ dodal, i když nevěděl, proč to dělá. Vážně tu schopnost donutit ho říct i to, co nechce, zdědila po své tetě.
„Proč ne?“ pokračovala v otázkách jemným hlasem.
„Protože…“ zaváhal. Její vliv nebyl dost silný.
A v tu chvíli to Cirkisovi došlo. Ten pobyt ve vězení. Jeho vizáž. Měl na to přijít mnohem dřív.
„Tys ztratil magii,“ vydechl. Slyšel Seana v pozadí vyprsknout, ale to bylo teď to poslední, co ho zajímalo. Pohlédl Argonovi do tváře a věděl, že má pravdu.
„Proč jsi to neřekl?“
„Proč asi? Nemůžu přiznat, že jsem momentálně prakticky bezmocný.“
„Ale Assassin mohl žít. Kdybychom to věděli, našel bych způsob, jak ti ji navrátit. Assassin by nemusel do té vesnice a Reptile by ho nezabil. Můj přítel mohl žít,“ poslední slova zašeptal zlostně.
„Co se stalo, stalo se. Musíme jít dál,“ prohlásil Argon prostě. Sonya dostala chuť ho praštit, ale Cirkis ji předběhl. Napřáhl se a Argona udeřil. Avšak rána se od Argona odrazila a odhodila Cirkise pryč.
„Cirkisi!“ vykřikla Lily a rozeběhla se k němu.
„Zajímavé. Zapomněl jsem, že mi nemůže ublížit nikdo z mých přisluhovačů,“ poznamenal Argon spokojeně.
„Ještě že nejsem a nikdy jsem nebyla tvůj přisluhovač,“ promluvila Sonya, která se mezitím k Argonovi přemístila, a posléze ho udeřila.
„To je za Assassina!“
Udeřila ho znova.
„Tohle je za Frederica!“
Argon byl tak překvapen, že se nechal udeřit i potřetí.
„A tohle je za Rodriga!“
„S tím já nemám nic společného,“ namítl Argon a další ráně se mu podařilo vyhnout.
„Ale mohls tu bestii zastavit!“ odsekla mu.
„Nemohl. Její moc rostla každým dnem, a čím víc Argon ztrácel svou magii, tím víc nad ním Šener získávala převahu. Nemohl tvého přítele zachránit,“ ozvalo se pár metrů od nich. Všichni se tím směrem otočili a Argon zamrkal, neboť si nebyl jist, jestli ho nešálí zrak.
„Kdo je to? Ty ji znáš?“ otázal se Argona Sean, který si všiml jeho reakce.
„Ano, to je Corra.“
„Kdo?“
Argon neodpověděl. Jen na ni zíral.
„Kdo je to? Hele, chlape. Teď neupadej do transu!“
„Je to někdo, kdo už je přes dva roky mrtvý.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 27.10.2013, 23:06:26 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh hezky a zajímavě pokračuje. Zdá se, že se držíš stále své laťky. Nepolevuj. V tomto díle je překvapení na překvapení. Uvidíme, jak se bude příběh dále vyvíjet. Na šotky jsem nekoukal, nic vážného (či očividného) mne neplesklo do tváře.

Hezký večer a psaní zdar.
 ze dne 27.10.2013, 23:56:02  
   Trenz: Děkuju a doufám, že jsem laťku udržela celou dobu:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Funkce umění ve...
pilot Dodo
Obraz v letokru...
Marek
L+L (10) - Požá...
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr