obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Vendelín ::

 autor kuti publikováno: 29.10.2013, 17:34  
 

Sjedu na kole pěšinou ve stráni k prvním chalupám, přejedu lávku, zatočím kolem Rybářovic baráku a automaticky čekám, že narazím na Vendelína. Není možné, aby tu nebyl. Buď ryje na zahradě do hlíny, leze s pilou po stromech nebo má otevřená vrata do stodoly, vystrčené auto a montuje. Vendelín... Dělat a dělat, až do smrti. Kdyby byli všichni jako Vendelín, ze světa by zmizela krása.

Stojí před chalupou a řeže třímetrové poleno. Mám na něj vztek, kousek za vsí zapadá slunce, vzduch voní k zbláznění, a on se potí do montérek a piliny se mu sypou na boty. Když to není zločin, je to alespoň hřích. Brzdím.

"Zdravím," zavolám do chroustání dřeva. Vendelín zavěsí pilu a odejde ke švestce, která mu roste pod oknem. Rozepne si poklopec a otočí se ke mně zády. Kmen je za chvíli mokrý. Vendelín se vrací a prohodí ke mně: "Mám dneska nějak rozechcáno." Slezu z kola. Vendelín si sedne na lavičku. Tak mě napadá, že teď by možná byla příhodná chvíle se ho zeptat. Tady si může každý sednout na kterou lavičku chce.

"Ty, poslyš, Vendelíne," obracím se k němu, "že se pořád potřebuješ v něčem hrabat! Nepamatuju, že bych tě kdy viděl jinak než v montérkách. To ti stačí?"

Pokrčí rameny. Kdyby měl jen trochu ducha, došlo by mu, že je to poprvé v životě, kdy se ho na něco takového ptám. Místo toho odštipuje z prkna lavičky třísku a uhlazuje to místo prstem. Asi vrchol tvořivosti. Zavrtím hlavou: "Byl jsem teď U křížku, nádhera, Vendelíne, prostě nádhera teď večer. Na tohle by sis měl taky udělat čas, ne tady pořád strašit v modrákách. Že tě to baví."

"Nebaví," řekne Vendelín nečekaně.

"Cos říkal?" zeptám se.

"Že mě to nebaví," zopakuje mi Vendelín.

"No a proč tedy pořád děláš?" ptám se překvapeně.

Vendelín si obrovskou rukou uhladí kalhoty a několikrát škubne za rukávy, aby zapravil vlnky na montérkové blůze. Potom se rozpovídá.

"Heleď se, já se znám, já moc dobře vím, co od sebe můžu čekat. To, co ty mi pořád vyprávíš o kráse a duši a všechno to okolo, to já moc dobře znám i bez tebe. Já ti něco řeknu... když mně bylo dvacet, seděl jsem třeba hodiny tamhle u lesa na stráni a díval se, jak zapadá slunce za obzor. A věděl jsem, že nic krásnějšího na světě není. Až se mi z toho spustily slzy, to si nedělám srandu. A ruku v ruce s tím na mě tenkrát padnul hroznej smutek, ale tak hroznej, že to nebylo k vydržení. A já ti pořád nemohl přijít na to, z čeho jako že ten smutek pochází. A kdykoliv jsem zase viděl něco tak krásnýho, hned to na mě znovu padlo. A pořád ne a ne se domáknout, proč jsem uprostřed vší tý nádhery div ne nešťastnej. No, nebudu to protahovat, nakonec jsem na to přišel.

Jednou takhle jdu navečer tam z kopce od Kapličky a taky... v dálce to žhnulo všema barvama, ve vzduchu voněla tráva a kytky, vál takovej ten teplej větřík, šeřilo se. Tak se na to dívám a skoro nedejchám, abych tu krásu neodfouknul. A zase ten smutek. A jak se mi to tak nějak tím smutkem tady někde u srdce sevřelo, tak ti najednou, ani nevím, co mě to popadlo, zakřičím přes celý pole a louky: Bože můj, nesmrtelnost, prosím tě!!!"

Vendelín se na mě podívá, aby se ujistil, že se mu nesměju. Nesměju se. Vrátí se pohledem zpátky a mluví dál: "Tak takhle to se mnou bylo. A je pořád. Mně nemůže přijít na oči nic krásnýho, protože já v tom vidím věčnost a svojí pomíjivost. A je to pořád horší. To se ví, že mi tenkrát nikdo neodpověděl. Tak tomu utíkám, jak se dá. Zavřu oči a dělám. Dělám a dělám. Jinak bych se zbláznil."

Vendelín vstává, lavička se zhoupne a zapraská úlevou. Jde ke švestce a mokrý kmen se zaleskne ve večerním slunci. "Kurva, to mám dneska rozechcáno," řekne, když se vrací k pile. Sedám na kolo. Párkrát šlápnu do pedálů a podívám se za sebe. Vendelín je skloněný nad kládou a řeže. Řeže a řeže, jako o život.


 celkové hodnocení autora: 99.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kulička 31.10.2013, 19:25:42 Odpovědět 
   Práce osvobozuje...dobře napsáno.
 Jarda 30.10.2013, 20:59:15 Odpovědět 
   Hezké. Nyní už vím, v čem je tajemství workoholiků.
 ze dne 30.10.2013, 21:00:16  
   kuti: Tajemství odhaleno :)
 Maruška 30.10.2013, 17:40:04 Odpovědět 
   Krásné. O některých lidech jsem přesvědčená, že nejsou schopni se zastavit a "jen se dívat" - a ono to nemusí být pravda. Poučné.
 ze dne 30.10.2013, 21:01:25  
   kuti: Člověk je tvor ze všech lidí ten nejsložitější :)
 Veo Ochmanek 30.10.2013, 16:22:37 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 30.10.2013, 15:26:22

   Tak to tleskám a tiše závidím =)
 ze dne 30.10.2013, 16:49:35  
   kuti: A já pořád, kdo to tady tleská... :))
 Moudré Já 30.10.2013, 16:13:35 Odpovědět 
   Moc pěkné, lehké a zároveň tak akorát hluboké. Do toho ta příroda a mírně zábavný Vendelín, do kterého bych tedy na začátku dle jeho chování neřekl, že je schopen té závěrečné, tak trochu filosofické úvahy :-).
 ze dne 30.10.2013, 16:49:16  
   kuti: Děkuju tvému Moudrému Já :)
 Veo Ochmanek 30.10.2013, 15:26:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 30.10.2013, 12:16:27

   Takže "jen" soukromý náklad? 8)
 ze dne 30.10.2013, 15:48:09  
   kuti: No, vydal to nakladatel za své peníze a na své riziko. Ale zase má větší podíl z prodeje :)
 Veo Ochmanek 30.10.2013, 12:16:27 Odpovědět 
   Aneb, všechno není takové, jaké se může zdát... :) Nějak těm tvým filozofickým okénkům začínám přicházet na chuť... A propos, nepřemýšlíš nad nějakou -- alespoň Saspáckou -- sbírkou? o.O
 ze dne 30.10.2013, 13:59:36  
   kuti: Mně přemýšlení moc nejde... ale fakt je, že něco se mi podařilo nacpat do knížky, která nedávno vyšla a měla obrovský úspěch... u nás doma a u sousedů :))
 maja52 30.10.2013, 1:04:21 Odpovědět 
   Nelituji, že jsem zavítala do prózy. Moc krásná povídka. Zdravím.
 ze dne 30.10.2013, 14:00:03  
   kuti: Taky zdravím a taky nelituji :)
 Šíma 29.10.2013, 17:33:29 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkný textík nejen o lidské pomíjivosti, ale o tom, že některé věci mohou být právě "v opačném gardu" než si myslíme. Náš pracovitý hrdina pracoval právě proto, že byla pro něj všechna krása tohoto světa k nevydržení... Střípek k zamyšlení napsaný čtivým stylem. Na práci šotků jsem nenarazil, asi se kochají pěkným večerem...

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 30.10.2013, 14:00:52  
   kuti: Děkuji za přečtení
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zločin a trest ...
aegitalos
Večerní rozjímá...
Bel Riose
Lukášův život
AnnaSova
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr