obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2916053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ve znamení kordu XII ::

 autor Zirvith Snicket publikováno: 30.10.2013, 11:12  
 

V ulicích Paříže toho rána mnoho lidí nepobíhalo. Nejspíš bylo ještě moc brzy na to, aby v Paříži začal každodenní život.
I v redakci novin Journal de Paris býval většinou v tuhle dobu klid. Jenže ne dnes. Dnes zde už seděl Benoit Crozier a snažil se psát článek. Vstal poněkud dřív než obvykle, tak si řekl, že zajde do novin, dokud tam ostatní ještě nejsou, aby ho nikdo nerušil. Samozřejmě s jednou věcí nepočítal – nemyslel si, že tady nebude sám. Překvapilo ho, když v rohu místnosti spatřil sedět Xaviera s několika výtisky novin, které si znuděně pročítal. I Xavier se divil, co tam Benoit dělá tak brzo. Příliš se spolu ale nebavili, každý se věnoval své vlastní práci.
„Poslyš, Xaviere,“ promluvil najednou Benoit a odložil psací potřeby. Chtěl si od psaní na chvíli odpočinout. „To tu býváš každý den takhle brzy zrána?“
Xavier se usmál a vzhlédl od novin. „Každý den ne, ale často. Chodím tady rád, a když nemám co dělat, tak zajdu sem.“
„Aha. A co máš vlastně v plánu dělat v budoucnu? Čím chceš být za pár let?“
„Přece novinářem! Chci zůstat v těchto novinách.“
„To rád slyším. Ale co když tyhle noviny do té doby přestanou existovat? Co pak?“
„Nepřestanou!“ nedal se Xavier. „To se nikdy nestane. Ne, to bych prostě nedovolil.“
„Líbí se mi tvoje odhodlání, ale...“
„A co ty, Benoite?“ skočil mu Xavier do řeči. „Ty odsud plánuješ někdy odejít?“
Benoita jeho otázka trochu zaskočila. „Zatím rozhodně ne,“ odpověděl ne příliš přesvědčivě. „Ale v budoucnu? Kdoví, co se může stát...“
Xavier se postavil ze země, přešel až k Benoitovu stolu, vyhoupl se na něj a sedl si tam. Benoitova odpověď se mu líbila, i když s ní moc spokojen nebyl.
„Slez z toho stolu,“ nařídil mu s úsměvem Benoit. „Takhle nebudu moct psát.“
„Neslezu,“ odporoval Xavier. Klekl si a podíval se Benoitovi zpříma do očí.
„Tak co s tebou?“ zamyslel se novinář.
„Nic, nech mě tady.“
„To nemůžu.“
„Proč ne?“
Než stačil Benoit cokoliv říct, otevřely se dveře redakce a v nich stál Gérard. Xavier zareagoval velice rychle a ze stolu seskočil. Nechtěl mít žádné problémy, když už byl čas, kdy do novin přicházejí i ostatní redaktoři. K nikomu jinému by si tohle nedovolil, ale Benoit byl v jeho očích jiný.
„Co vy dva tady děláte?“ zvolal zvesela Gérard. Pobavilo ho, když viděl Xaviera skákat ze stolu.
„Nic, vůbec nic,“ zamumlal pobaveně Xavier.
„Jen jsme si povídali,“ dodal Benoit.
Během další hodiny byla redakce plná života. Postupně zde dorazil zbytek novinářů a všichni se dali do práce.
V poledne měly noviny menší návštěvu. Jakýsi chlapec jim zaklepal na dveře a vstoupil dovnitř. „Je tady nějaký pan Benoit Crozier?“ zeptal se váhavě.
„Tady jsem,“ dostalo se chlapci odpovědi. „Co ode mě potřebuješ?“
„Mám pro vás vzkaz.“ Chlapec přistoupil k Benoitovu stolu, podávaje mu přitom dopis.
„Vzkaz? Od koho?“ Benoit nechápal, kdo by mu chtěl posílat vzkaz, a ještě k tomu do redakce a ne domů.
„To vám nemůžu říct.“ S těmito slovy zacouval chlapec zpátky ke dveřím, ve kterých zmizel tak rychle, jako se objevil.
Benoit si dopis prohlížel se špetkou obav. Kdo by mu mohl psát?
„Ty se máš, Benoite. Dostat takový vzkaz... Třeba ti píše nějaká pěkná šlechtična,“ uvažoval Gérard.
„To je nesmysl,“ podotkl Benoit.
„Tak ti třeba někdo nabízí práci? Někdo chce, abys o něm napsal nějaký článek?“
„Můžeš mlčet, Gérarde?“ okřikl jej Charles. „Ostatní chtějí pracovat. Jestli chceš žvanit, tak můžeš venku.“
Gérard se raději uklidnil a šel se věnovat svému článku.
Benoit byl velice zvědav, co stojí v dopise, jejž před chvílí dostal. Otevřel ho a nahlédl do něj. Bylo v něm jen pár řádků napsaných úhledným písmem.
Dopis hlásal, že by se s Benoitem pisatel rád sešel a popovídal si s ním. Podepsána – Larissa de Moreau. Benoita tenhle vzkaz překvapil, raději jej schoval a na zvědavé dotazy Gérarda a Xaviera odpověděl jen mávnutím ruky. Nemuseli vědět, o co jde.
Benoit Larissu neznal. Jen o ní už něco málo slyšel, jako její jméno a původ. Teď z toho všeho byl ještě více zmaten, nechápaje, co by po něm mohla chtít nějaká bohatá šlechtična. Jeho zvědavost však byla natolik silná, že se v redakci sbalil a omluvil se s tím, že musí ještě něco zařídit. Ostatní novináři se mohli jen domnívat, kam má Benoit namířeno.
Chtěl si napřed sám vyslechnout, co mu Larissa chce říci. Zámek Moreau neviděl ani z dálky, a také by ho nikdy nenapadlo, že se tam může někdy podívat. Vzal si nejbližší volný kočár, na který narazil a vydal se vstříc neznámému místu a neznámému člověku.
Larissa de Moreau Benoita sice očekávala, ale nenapadlo by ji, že na její zámek dorazí jen chvíli poté, co pověřila svým vzkazem jednoho toulavého chlapce, aby dopis novináři doručil.
Jakási služebná dovedla Benoita do přijímacího sálu a brzy nato se za ním dostavila i samotná Larissa. Benoit musel uznat, že je opravdu krásná. Uklonil se jí a představil se, sedaje si ke stolu.
Tak tohle je ten novinář? pomyslela si Larissa. Vypadá celkem slušně. „Četla jsem nějaké vaše články, pane Benoite. Je to od vás odvážné psát o Duboisových. Znáte se s nimi snad?“
„Ach ano. Již jsem se s tímto význačným rodem seznámil. Damien byl tak milý, že mi poskytl nějaké informace.“
„Tak je to tedy? Takže se s Damienem přátelíte?“
„Dalo by se to tak říct.“
Larissa se usmála. „V tom případě vás asi nepotěší to, co pro vás mám...“
„Co tím myslíte?“ nechápal Benoit.
„Tohle.“ Larissa pohodila na stůl před Benoita nějaké spisy.
„Co je to?“
„Když si to přečtete, uvidíte, jaký ten Damien doopravdy je. Jsou tam všechny jeho činy, kterých se v minulosti dopustil, a také to, co plánuje dělat. Vůbec si nezaslouží, aby se o něm psalo tak hezky, jako to děláte.“
„Jak tohle všechno víte?“
„Mám své informátory,“ odsekla Larissa. Nechtěla zacházet do podrobností.
„A vy chcete, abych to otisknul v novinách, nemýlím-li se?“
„Máte naprostou pravdu.“
Benoit vzal spisy do ruky a v rychlosti si je prostudoval. „Tady se píše něco o spiknutí?“
„Ano. Vy to nevíte, ale Damien plánuje spiknutí proti šlechtickým rodům. Je to zrádce!“
„Tomu nevěřím. Damien takový není.“
„Já ho znám déle než vy. Věřte, že on toho schopen je.“
„I kdyby, tak tohle nemohu otisknout!“ Benoit vstal. Rozhodl se, že se vrátí zpátky do redakce.
„Počkejte. Vezměte si ty materiály aspoň s sebou,“ pobídla ho Larissa. Co kdyby si to přeci jen rozmyslel?
Benoit si spisy vzal a naštvaně odcházel ze zámku. Úplně zapomněl na kočár, tak šel zamyšleně pěšky až do města. Cestou mohl hodně přemýšlet. Co je vůbec ta Larissa zač? Proč tak chce, abych otiskl ty pochybné informace? Není to nebezpečné? Ať tak či tak, tohle prostě otisknout nenechám, dokud nezjistím, co je za tím pravdy, rozhodl se ve chvíli, kdy si všechny ty spisy za chůze pročetl. Takhle cesta do redakce utekla Benoitovi poměrně rychle.
Když přišel dovnitř, pohodil spisy na svůj stůl a už si jich prozatím nevšímal. Aby zahnal myšlenky na dnešní setkání s Larissou, začal se věnoval svému rozepsanému článku. Ostatní novináři se jej raději ani neptali, kde byl a proč se sem ještě vracel, když nemusel.
V redakci zůstal do zbytku dne. K večeru se konečně zvedl, protáhl se a vydal se pomalu domů. Na Larissiny spisy o Damienovi přitom zapomněl a nechal je ležet na stole.


 celkové hodnocení autora: 80.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 30.10.2013, 11:12:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Nebylo od našeho hrdiny přímo lehkovážné, že nechal tyto "kompromitující" spisy jen tak válet se na stole, co kdyby je někdo z kolegů našel? Ono se zdá, že bude pan Xavier také "pěkné kvítko" a nejspíš bude také Benoitovým "pracovním sokem" (třeba píše lépe, než-li on). Ale zpět k setkání s tou šlechtičnou: jakoby náš hrdina nevěděl, že i ve světě šlechty existuje nevraživost, lži, podvody a intriky a že tento na první pohled "pozlátkový svět" není tak třpytivým, jak se zdá. Uvidíme, jak se tahle zapomnětlivost vyvrbí... Pozor na opakování slůvek (kupříkladu jméno města), pořád mám pocit, že tomuto dílku chybí silnější náboj (aby více táhl), ovšem, kupříkladu takové setkání obou novinářů v redakci (po ránu) vyznělo zajímavě (a vcelku i dynamicky). Jako když si dravec obhlíží svou kořist...

Hezký den a psání zdar.
 ze dne 30.10.2013, 23:31:09  
   Šíma: Jejda! Tak to mi... uniklo! ;-)
 ze dne 30.10.2013, 20:52:16  
   Zirvith Snicket: Díky :) Jinak Xavier není novinář, ale jen jejich pomocník a roznašeč novin :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
YellowSkye
(29.7.2022, 08:38)
IndigovaRuze
(24.7.2022, 09:11)
Bath
(14.7.2022, 15:52)
Personal Mastery
(8.7.2022, 13:20)
obr
obr obr obr
obr
S láskou - Kone...
Nat Danielová
Posetá hvězdami
Marbal Škutin
Párno
liszt_noferenc
obr
obr obr obr
obr

Kámasútra z Veselého kopečku I...
Adam Axl Rose
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr