obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915317 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39434 příspěvků, 5735 autorů a 389989 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Post Funus II. ::

 autor Peter Madness publikováno: 31.10.2013, 12:26  
Pokračování "hororu"
 

O několik málo hodin později se Jared a Druce za lehkého podvečerního vánku a následováni tmou, vraceli do svého bytu. Za celou cestu spolu neprohodili ani slovo, protože na to byli až příliš mimo. Krom nových znalostí, jak dobře a kvalitně pěstovat si s sebou přinášeli i několik semínek marihuány a dočasně zhoršené prázdno v hlavě.
Bydleli v odlehlejší části města, takže cestou nepotkali prakticky nikoho s výjimkou několika bezdomovců a podobných lidí demonstrujících životodárnost dnešní demokracie. Vyhovovalo jim to však, protože zde byl i mnohem větší klid, než v jakékoliv jiné části. To zase ale zmenšovalo jejich možnosti, co se dealování týkalo. Ačkoliv čím blíž centra se podobné existence pohybovali, tím větší byla šance na jejich brzkou rozlučku se svobodou, bylo zde i mnohem víc potencionálních zákazníků a zboží se dalo prodat dráž.
Jakoby se něčeho bál, prolétl kolem nich s tichým zašustěním igelitový pytlík a pak se zastavil o železný koš, jediný široko daleko. Šero již se definitivně vystřídalo s tmou a jelikož žádná lampa v okolí nesvítila, jediným zdrojem světla bylo občas nějaké okno v přízemí, které stejně nebylo nijak lákavé nebo příjemné.
U kraje chodníku parkovalo několik aut, jenže ve většině případů stejně nebyla pojízdná. Některé už se začínaly rozpadat kvůli stáří, ale ostatní, a tato možnost převažovala, se staly oběťmi vandalů. Roztřískaná skla, propíchané pneumatiky, urvané nárazníky a někdy dokonce i kompletně rozebraný motor, to vše byla jejich práce.
Někde v dáli zamňoukala kočka.
Jared následovaný Drucem, vešel vchodovými dveřmi do domu, ve kterém vlastnili garsonku. Ozvalo se zaskřípání, jak se již dlouho nepromazané panty pohnuly. Rozlehlo se po chodbě a vyšplhalo i po schodech do vyšších pater, ale bydlelo zde jen málo lidí, kterým by to vadilo.
Jejich kroky nejprve směřovaly ke schodům, po kterých následně vystoupali do druhého patra až stanuli před svými dveřmi. Klíč zajel do zámku a ozvalo se několik cvaknutí, která se také roznesly po domě. Vstoupily do neosvětlené místnosti. Ruka nahmatala vypínač a stiskla jej. Dvě žárovky pověšené ze stropu zablikaly a pak se rozsvítily, aby ozářily poházené oblečení, zbytky jídel, odpadky a několik kusů nábytku, včetně starší kabelové televize. Druce došel ke staršímu rozkládacímu gauči umístěného přímo uprostřed místnosti, před televizí.
V jednom z rohů, který jinak patřil několika časopisům Playboy, se choulila postava celá v černém. Hlavu měla položenou na kolenách, přičemž se dívala, pokud měla otevřené oči, mezi své nohy. Nikdo si jí nevšímal.

Po večeři, což byla míchaná vajíčka s chlebem, Jared za mírne pomoci Druce, který spíš jen tak stál a tupě zíral na nějakou změnu povrchu na podlaze, rozložil gauč. Postava v rohu za celou dobu ani trochu nezměnila polohu a byla pořád opomíjena.
Druce zamířil k vypínači a na třetí pokus dokázal vypnout světla. Přesně v ten okamžik blikla televize a za doprovodu mírného zrnění se na ní objevil film. Zřejmě to byl nějaký starší krvák. Oba se vysvlékli až na nich zůstaly jen trenky a trika. Ulehli na gauč, který již byl potažený prostěradlem a obohacen i o dvě tenké deky. Zatím bylo ještě poměrně teplo na konec září, takže nic lepšího nepotřebovali.
Postava v rohu mírně zamručela. Současně s ní se ale z televize ozvalo zavřísknutí hlavní hrdinky, která asi ani nic jiného neuměla.
Mihl se nůž a zdi pokropila krev. Ovšem záběr nic z tohoto činu nesnímal, takže pravý hororový fanoušek, kterým Druce byl, mohl jen zklamaně vydechnout a doufat, že příště to bude lepší. Postava opět zamručela a tentokrát jí nic nepřehlušilo. Jared sebou trochu škubl, ovšem Druce se dál zaujatě díval na film. Jared do svého kamaráda šťouchl, ale musel to zopakovat ještě několikrát, aby to mělo zamýšlený účinek. Až pak se na něj zadíval pár očí, který byl ovšem poměrně nepřítomný.
"Druci, ty jsi nic neslyšel?" otázal se Jared. Druce ho chvíli sledoval, pak se podíval někam za něj a nakonec se zahleděl opět jeho směrem.
"Ta holka hrozně řve, ani se nedivím, že se jí snažej zabít. Já bych to na jejich místě udělal hodně pomalu, jenže kdybych to udělal, asi by mně zavřeli a ty ostatní by se mnou vyjebávali. Ovšem když si vezmeš, kolik je místa ve vězeních..." na chvíli se odmlčel, evidentně ponořený hluboko ve své hlavě, něco tam hledajíc. To něco tam ale nejspíš nebylo.
"Kolik je místa ve vězeních?" vypadlo z něj už jenom. Jared chvíli počkal, jestli se z jeho kamaráda ještě něco dostane a pak otevřel pusu, aby promluvil. Jenže z rohu se opět ozvalo to nicneříkající zamručení. Teď už to bylo opravdu hlasité a zvuk zaslechl i Druce.
"Co to bylo?" zeptal se, jenže než mu přišla nějaká odezva už stál na nohou a řítil se směrem ke kuchyňské lince. Po tmě však mnoho neviděl a zakopl o větší hromádku oblečení válející se na zemi. Mezitím někdo rozsvítil.
Druce popadl příborový nůž a rozhlédl se po osvětlené místnosti, několikrát při tom přejel pohledem i přes postavu, která se nepatrně hýbala. Až pak si uvědomil, že tu něco nesedí a jeho oči opět našli postavu, která se pomalu začala zvedat. Jared i Druce se rozeběhli s křikem na postavu. Jeden svíral v ruce nůž, druhý ulepenou, plastovou tyčku, na které kdysi byla i americká vlajka, která ale už dávno skončila někde v plamenech.
Sotva se postava, mimochodem velmi hubená a nízká, zvedla, už byla obklíčena majiteli bytu a zdí, která byla zřejmě ráda, že také mohlo pomoci. Aspoň Drucovi se zdálo, že má takový spokojený výraz.
"Kdo jsi a co tu sakra děláš?!" zakřičel naštvaně, ale i dost polekaně Jared. Na postavu to mělo zřejmě fatální dopad, protože se okamžitě roztřásla a to tak, že se skoro neudržela na nohou. Drucovi zřejmě přišlo toho člověka líto, protože pustil nůž a přátelsky se rozešel k postavě. Než však stihl cokoliv dalšího udělat nebo říct, postava se rozkřikla.
"Ne, ne, ne. Nepřibližuj se ke mně! Ne, proč se mně každý pokouší zabít?" Muž, protože to opravdu muž byl, měl vysoký a pisklavý hlas, plný strachu a bojácnosti. Jako člověk, který prošel mnoha útrapami nebo si to aspoň myslí.
"Ale my tě nechceme zabít, nemusíš z nás mít strach." zjihnul už i Jared a také odhodili svou zbraň. Muže to ale nejspíš moc neuchlácholilo, ačkoliv se třásl o něco méně, pořád měl ze všeho kolem sebe nejspíš hodně velkou hrůzu.
"Já vám nevěřím, všichni po mně jdou. Když jdu ráno po ulici nebo procházím obchodem. Nejhorší to je ale v podchodech. V těch prochcanejch dírách je jich vždycky nejvíc a jdou na mně ze všech stran." Ta představa ho asi moc nepovzbudila, protože se opět hrozně roztřásl.
"Hele," pronesl Druce pomalým a tichým hlasem, o němž si nejspíš myslel, že je uklidňující, "teď si představ, že z toho podchodu vedou schody daleko pryč a s každým schodem jsi klidnější a klidnější. Představ si to, jeden schod, druhý schod..." Druce však přerušil zvuk, který byl z části vydechnutím, zakašláním a vyprsknutím smíchu a pocházel od Jareda. Druce na něj vrhl pohled, který říkal něco jako 'každý má právo jednou si splnit svůj sen a já vždycky chtěl bejt psycholog' a jeho kamarád mu to oplatil pohledem říkajícím 'to, že se koukáš na Mentalistu ještě neznamená, že jsi psycholog a ten člověk, který ho si asi k smrti vyděsil, nám při nejlepším jenom vyskočí z okna a zabije se', pak následoval další pohled z druhé strany řeky, který dával tušit asi něco jako 'jenom mi závidíš, že mám na rozdíl od tebe nějaký sen a chceš mi to skazit' a bůh ví jak dlouho by ještě tato nonverbální komunikace trvala, ale naštěstí se do toho vložil opět onen človíček, nyní ale klidným a vyrovnaným hlasem.
"Tady to nemá cenu, jdu se zabít." To Drucovi i Jaredovi pohledy okamžitě umlčelo a oba naráz vykřikli: "Ne!!", rozeběhli se k človíčkovi a povalili ho na zem.

Nakonec se jim podařilo ho uklidnit a několik dalších hodin poslouchali vyprávění z jeho života, i když on sám dosavadní dění nazýval cestou, jak zemřít. Mimo jiné se dozvěděli, že se jmenuje Murdoch Hangman a před několika málo lety jeho ženu a dvě děti zabila utržená vrtule z helikoptéry a on to celé viděl. Sám unikl smrti jen o kousek, protože asi minutu před tím incidentem se vydal koupit párek v rohlíku pro všechny. Druce byl toho názoru, že mu aspoň více zbylo, ale raději si to nechal pro sebe, přeci jen zápach mrtvoly z vašeho bytu nepůsobí na sousedy moc dobře. Murdoch by nejspíš vyprávěl i dál, jenže při jednom kratičkém okamžiku ticha se mu podařilo usnout. Druce i Jared byli už příliš unavení, než aby si povídali o svém novém prozatimním spolubydlícím a vydali se také do své postele. A tak spali a vlastně i žili šťastně až do dalšího rána.

Jako na povel vyskočil Jared z postele. Něco ho vyděsilo a polekalo, ale nemohl přijít na to, co to vlastně bylo. Nezdál se mu žádný sen, ani v okolí nebyly slyšet žádné hrůzostrašné zvuky. Rozhlédl se po místnosti. Spící Druce, všude bordel, z okna vyhlížející Murdoch, oběšený Jared, ponožka v umyvadle. Počkat, oběšený Jared? Podíval se zpět, ale nevěděl kam, protože se tu neměl nikdo kde oběsit. Zvláštní.
Přešel k umyvadlu a napustil si vodu. Nevypil jí však. Přešel k Murdochovi a vyhlédl také z okna. Líbali se tam nějaké dvě postavy, dost vášnivě. Jared už se chtěl otočit a vrátit se do postele, když tu se žena odklonila od muže, na čemž by nebylo nic tak zvláštního, přeci jen člověk si občas musí dát přestávku, jenže společně s ní se od muže odtáhl i značně velký kus masa. Muž se skácel k zemi, zřejmě mrtvý už delší dobu. Jared nahlas vykřikl, což probudilo Druce, který k následujícímu výskoku z postele už měl důvod. Následně celou místnost ozářila série výbuchů několika nedalekých budov. Jak zvěstoval Nostradamus, Harold Camping, prorok Daniel, Roland Emmerich i jedna chobotnička, která rok na to skončila na pánvi, konec světa nastal.


 celkové hodnocení autora: 89.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 4.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 31.10.2013, 12:25:31 Odpovědět 
   Zdravím.

Tak to byl horor (ne, myslím to upřímně), chceš vědět, co říkalo mé druhé já? Bez obalu? "Ježíši Kriste!" Takto úpím (jako autor, redaktor i kritik v jedné osobě) jen velmi zřídka, dnes ovšem nebylo zbytí!

Když jsem dočetl tuto část, musel jsem se vrátit k předchozímu dílu, protože jsem se lekl, že tu první část psal asi (nejspíš) někdo jiný. Opravdu se mi úvod do příběhu líbil více než toto pokračování. Ovšem, nevěš hlavu, časem se vypíšeš, pokud to se psaním budeš (opravdu) myslet vážně.

NESPĚCHEJ! Psaní je běh na hodně dlouhou trať... Ze začátku sice jeden takřka nemůže chytit dech a píchá jej v boku, ale čím více se bude snažit, tím mu to půjde lépe a už se tolik nezadýchá. (konec podobenství)

Nevysvětluj! Piš jak ti zobáček narostl. Nesnaž se být někým jiným. Čtenáři to poznají! Když začneš čtenářům vysvětlovat každou maličkost, spolehlivě tím zabiješ (jakoukoliv) atmosféru, kterou si (i třeba) tak pracně budoval. Pak i ten největší horor nezapůsobí na čtenáře jako horor, pokud neměl být parodií na horor. Ovšem o to více je pak hororem pro ty, kteří mají již citlivější oči i ouška! Děs a běs!

Začal jsem vypisovat jednotlivé nedostatky, ale když jsem zjistil, že bych opsal takřka celou tuto část, nechal jsem toho a vypíchl jen to, co mne vyloženě uhodilo do tváře. Ne, nepíšu to proto, abych Tě odradil od psaní, chraň bůh, ale proto, aby ses zastavil a zadumal se.

Víš co? Piš dál, piš a piš a také hodně čti. Čti nejen to co tě baví, čti a koukej i na to, jak pracují s texty jiní autoři. Nemusíš je rovnou kopírovat (to by také nebylo ono), ale pomůže Ti to najít si svůj styl. Uvidíš jaké "prasárny" vyvádějí oni (pokud nejde o vyloženě vypsané autory, jejichž tvorba je již "kultivovaná" a má určitou úroveň). Čti jak dobré tak i horší díla a dívej se na text nejen jako čtenář, ale i jako pomyslný kritik. I chyby druhých nás mohou poučit. A co se týče těch vypsaných (skorem i mistrů pera), zde člověk uvidí, kam se dostali autoři, kteří na sobě pracovali! Tož tak... Psaní není jen o psaní, ale i sečtělosti.

Po stránce gramatické a stylistické... Nebudu vypisovat (sumárně), kde Ti to skřípe a rovnou vypíšu pasáže, (nejen) u kterých jsem vyl jako divoký vlk:

-- O několik málo hodin později se Jared a Druce za lehkého podvečerního vánku a následováni tmou, vraceli do svého bytu. -- (tu tmu bych vynechal, přeci jen se stmívalo a tma nešla za nimi doslova a do písmene)

-- Za celou cestu spolu neprohodili ani slovo, protože na to byli až příliš mimo. -- unavení ???

-- Krom nových znalostí, jak dobře a kvalitně pěstovat si s sebou přinášeli i několik semínek marihuány a dočasně zhoršené prázdno v hlavě. -- (stylistika)

-- Ačkoliv čím blíž centra se podobné existence pohybovali, tím větší byla šance na jejich brzkou rozlučku se svobodou, bylo zde i mnohem víc potencionálních zákazníků a zboží se dalo prodat dráž. -- pohybovaly (zřejmě TY existence + stylistika + vysvětlování)

-- U kraje chodníku parkovalo několik aut, jenže ve většině případů stejně nebyla pojízdná. -- (nestačilo napsat, že u chodníku parkovala nepojízdná auta?)

-- Klíč zajel do zámku a ozvalo se několik cvaknutí, která se také roznesly po domě. -- (zvuk odemykání zámku se nejspíš roznesl po celém domě - zase vysvětluješ)

-- Postava v rohu za celou dobu ani trochu nezměnila polohu a byla pořád opomíjena. -- (zkus tu postavu zamíchat do děje jiným způsobem, že se prostě krčila někde v rohu či za závěsem, čtenáři se mají bát a přemýšlet co tím chtěl autor říci)

-- Po večeři, což byla míchaná vajíčka s chlebem, Jared za mírne pomoci Druce, který spíš jen tak stál a tupě zíral na nějakou změnu povrchu na podlaze, rozložil gauč. -- (zbytečně rozepsané a opět vysvětlující, napiš jen že povečeřeli vajíčka s chlebem a pak si rozložili gauč, popřípadě že jeden z hrdinů jen tupě zíral na zem, zatím co ten druhý se pachtil z gaučem, zkus to napsat, aby to mělo náboj) -- Povečeřeli míchaná vajíčka s chlebem. Byl čas na večerní film. Jared se proto dal do rozkládání starého gauče, zatím co Druce jen tupě zíral do koberce, jako by mu na něj spadl kus smaženice s chlebem.

-- Až pak se na něj zadíval pár očí, který byl ovšem poměrně nepřítomný. -- (jeden z našich hrdinů hledá v místnosti cokoliv podezřelého, setkají se pohledem - on a ona postava, já bych se vylekal, co když je to zombie?) -- Jeho pátravý pohled padl na pár očí, které nepřítomně svítily z šera.

-- že se jí snažej zabít -- ji (Tu ženu)

-- Mezitím někdo rozsvítil. -- (kolik jich tam bylo? dva + ona osůbka, takhle to vypadá, jako by bylo v pokoji párty)

-- Sotva se postava, mimochodem velmi hubená a nízká, zvedla, už byla obklíčena majiteli bytu a zdí, která byla zřejmě ráda, že také mohlo pomoci. Aspoň Drucovi se zdálo, že má takový spokojený výraz. -- (nevysvětluj + stylistika)

-- Líbali se tam nějaké dvě postavy, dost vášnivě. -- Líbaly (TY dvě postavy)

Víc toho nevypisuji...

Hezký den a psaní zdar.

P.S. Pohraj si víc s textem, sežeň si kamaráda či kamarádku, kteří jsou vypsanější a více rozumí gramatice... Proč? Protože nejen víc očí víc vidí, ale mnohdy je ta správná kritika a názor k nezaplacení. Nakonec, uvidíme co řeknou další čtenáři. Ten úvod byl vážně lepší, tak se příště více snaž!!!
 ze dne 12.11.2013, 18:35:55  
   Peter Madness: Byl jsem připravený na ledacos, ale že bych to mohl až takhle, s prominutím, dosrat jsem vážně nečekal. Je pravda, že já sám jsem s první ani druhou kapitolou nebyl příliš spokojen a vlastně jsem to, co se dělo neměl ani moc pod kontrolou, ale doufal jsem, že se to zlepší. Ovšem teď vidím, že původní nápad, což byl scénář k filmu, byl asi lepší a nejspíš to zkusím v těchto vodách. Vlastně všechny obrazy, které jsem popisoval, jsem si představoval příliš filmově, obzvláště ty humorné, které jsou v podstatě spíše výrazové a v románu, či novele vyzní spíše trapně. No snad dílo, které jsem poslal včera dopadne lépe. Díky za kritiku, myslím, že teď mi docela pomohla.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Vzpomínky pod p...
Bajaja
..na moji manže...
dufka
Arn Dresko VII....
jindra
obr
obr obr obr
obr

Klavír 1921
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr