obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Jiná Zóna (úryvek) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 10.11.2013, 22:43  
Tohle jsem prostě musel napsat. Trvalo to cca 3-4 dny (i s celkovou úpravou a základní korekturou, ale opravdu jen základní). Já už na to prostě nevidím, případné nedostatky snad čtenáři prominou. Tímto zdravím i své šotky.

Celá kniha (ke stažení) na: http://www.uloz.to/xNfaY7Yt/jinazona-pdf

P.S. Jde opravdu jen o úryvek, celé to má i s grafikou asi 70 stran. A vo čem to je? No, snad své čtenáře nezklamu.
 

(část první kapitoly)

      V ten den, kdy jsem dorazil na hranici Zóny pršelo. Dlouhé provazce deště hlasitě dopadaly na zem a smáčely vše ve svém dosahu. Ne, nepršelo, doslova lilo! Stěrače naší staré Volhy sotva stačily čistit čelní sklo vozu. Náš řidič, který byl nejspíše již zvyklý a za nemalý peníz nás vezl až k armádnímu stanovišti, měl tvář přilepenou na předním skle a snažil se jet co nejvíce uprostřed vozovky, bez ohledu na fakt, že by se s námi mohl střetnout protijedoucí vůz.
       „Bez starosti...“ mávl rukou. „Opačným směrem jezdí málokdo!“
       Muži sedící za mnou na zadním sedadle si hlasitě odfrkli a dali se do smíchu. Něco si polohlasně řekli a začali se řehtat. Neznal jsem je. Do Zóny jsem jel na vlastní triko. Na podlaze vozu jsem měl mezi nohama velký batoh se vším svým majetkem. Nic jiného jsem neměl, žádné další bágly. Jen nějaké to oblečení, jídlo, starou osobní zbraň ještě z doby, kdy jsem sloužil v armádě, několik zásobníků, vodu, kompas a dalekohled. A ještě malý měřák na radioaktivitu – Geyerův počítač. Otřásl jsem se chladem. Když náš vůz najel na větší výmol, nejen věci v mém báglu hlasitě zachrastily. Konzervy jsou konzervy...
       „Co tam budete dělat, smím-li se zeptat?“ otočil se k nám řidič vozu. Hned na to se opět věnoval řízení, protože málem sjel ze silnice do blátivého pole. Projížděli jsme typicky ruskou krajinou, ve které bylo jen minimum osad. Občas jsme projeli okolo nějaké samoty či malé vísky, ale opravdová města jsme nechali daleko za sebou. Kdesi se zablesklo a burácení hromu otřáslo dokonce i palubní deskou.
       „To byla šupa!“ zachrochtal řidič. „Na to si budete muset zvyknout, bouřek si užijete do aleluja...“
       „Proč tam jedeš?“ zeptal se mne jeden z mužů vzadu.
       „Mám své důvody,“ pokrčil jsem rameny.
       „Prý tam leží obrovské poklady, jen po nich sáhnout! Válejí se na zemi jako podzimní listí...“ řekl druhý. V jeho hlase bylo poznat, jaké má důvody on sám. Peníze! Touha po bohatství z něj jen sršela. „Rublíky! Rublíky...“
       „Málem bych zapomněl, za ty prachy, které jste mi zacálovali, vám musím ještě říci jedno...“ odmlčel se významně řidič. Na chvíli jsme čekali, až se vymáčkne. Jediným zvukem ve voze bylo bubnování deště na střechu vozu, pištění a skřípání stěračů, které vypadaly, že nastane jejich poslední hodinka a občasné zahřmění vzdalující se bouře. I deště bylo méně a silnice vypadala o poznání lépe, alespoň co se viditelnosti týkalo.
       „Takže?“ řekl jsem netrpělivě.
       „Cesta tam je jaksi bez problémů, horší to bude z cestou zpět!“ zakřenil se řidič. „No jo!“
       „Cože?“ zeptal se jej muž, který před chvíli básnil o bohatství a slávě. „Co jste to řekl?“
       „Jen to, že do Zóny vás vojáci pustí za nemalý bakšiš, ale zpět, to bude už horší...“ pokrčil řidič znovu rameny.
       V duchu jsem se usmál, ale dlouho mi úsměv na tváři nezůstal, to když ten starý křáp najel předním kolem do výmolu a já se málem kousl do jazyka. Kurva!
       „Jak dlouho ještě pojedeme?“ zeptal jsem se.
       „Tak půl hodiny...“ řekl řidič. „Vyklopím vás u armádního stanoviště, ještě před prvním zátarasem, zbytek bude na vás. Pokud vás nepustí do Zóny, budete muset jít zpátky po svých!“
       „V dešti?“ zeptali se oba muži ze zadního sedadla.
       „V dešti,“ řekl řidič věcně. „A co jste čekali? Zaplatili jste si jen cestu tam, o zpáteční cestě nebyla řeč! Nakonec... Přijeli jste do Zóny a ne na ozdravný pobyt!“
       „Kurva,“ ozval se zlatokop.
       „A co jste čekal?“ odfrkl si řidič. „Že si nabalíte hned u vstupu do Zóny kapsy a vrátíte se tímtéž taxíkem nabalení domů?“
       „No...“ zabručeli oba. Byli bratři, dvojčata, přestože na to nevypadali, ale to jsem se dozvěděl až později.
       „Doufám, že máte dost jídla a pití?!“ pousmál se řidič. „Můžete si také něco koupit u vojáků, ale bude to zatraceně drahý! A pamatujte, zbraně vojáci neprodávají, přestože žijeme v éře po socialismu, kdy se snaží každý přežít, jak se jen dá... Tohle je Zóna a ne bývalý Sovětský svaz. Žijeme přeci jen na Ukrajině!“
       „Tak do vánoc doma asi nebudeme,“ povzdechl si jeden z mužů. „A jak se dostaneme ze Zóny?“
       „Těžko,“ pokrčil řidič rameny.
       Poslední minuty naší jízdy už jen zaraženě mlčel. Bylo na něm poznat, že má nejen ze Zóny strach. Ani vojáci, kteří nás zastavili u prvního stanoviště nebyli příliš vstřícní. Řidič vylezl z vozu a chvíli se s nimi dohadoval. Nakonec jim dal část ze své mzdy a pak nás vyklopil na silnici. To bylo naposled, co jsem na dlouho viděl pojízdný automobil. Jeho koncová světla se ztratila v rodícím se večeru.
       Kdesi zavyl divoký pes, nebo vlk, já to tehdy nepoznal. Vojáci nás sice za úplatek pustili dál, ale nikomu z nás nebylo do zpěvu. Já a mí dva společníci jsme se tiše vydali po popraskané silnici vstříc dalšímu stanovišti, které již bylo uvnitř Zóny. Tedy... Vlastně na jejím okraji, protože místo, ve kterém jsme se ocitli bylo jen přípravou na to, co nás čekalo dál v hlubinách zakázaného prostoru.
       Mlčky jsme prošli prostorem, který vlastně tvořil jakousi zemi nikoho. Oba muži také nepromluvili ani slovo. Tiše hleděli do asfaltu a čekali, co přijde u další kontroly. I zde jsme zaplatili poplatek za vstup. Vojáci na tomto stanovišti nám s úsměvem popřáli mnoho štěstí a nasměrovali nás do jedné opuštěné vesnice, která ležela hodinu cesty po levé straně silnice, která pozvolna stoupala do kopce ohraničená z obou stran malými lesíky a loukami, na kterých rostla až podivně vypadající tráva.
       „Brzy bude tma...“ řekl jeden z mužů za mými zády.
       „A začíná být i pěkná zima!“
       Já neřekl nic, jen jsem si nadhodil batoh na zádech. Konzervy a další vybavení nesouhlasně zachrastilo, což rozesmálo muže za mnou.
       „Co v tom máš? Železářství?“ zeptal se ten ukecanější z obou bratrů.
       „To taky,“ pokrčil jsem rameny a přidal do kroku. Něco mi říkalo, že strávit noc na silnici nebo v poli nebude to pravé ořechové. Než slunce zapadlo za zubatý obzor, spatřili jsme po levé ruce osamocené světlo, které vycházelo z jednoho z polorozbořených domů. Přivítal nás nový domov, opuštěná vesnice, která se skládala ze dvou řad ploty ohraničených domů se zahradami, na jejichž konci byl jen malý remízek s opuštěným bunkrem, jehož vchod byl zapuštěný do svahu. Tehdy mi nepřipadal nijak zvláštní, později jsem se dozvěděl, že se stal nejen hlavním stanem, ale i živobytím jistého Sidoroviče, vychcaného obchodníka, který byl za peníze schopný prodat i vlastí matku.


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.10.2014, 18:30:16 Odpovědět 
   Zdravím všechny (nejen své věrné) čtenáře.

Jiná Zóna vyšla na Jiné-knihy.cz (zdarma jako fanfikce).

Link: http://www.jine-knihy.cz/kniha/jina-zona
 Charlotte Cole 27.09.2014, 18:43:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Charlotte Cole ze dne 27.09.2014, 1:41:48

   Jj, betareading je fajn. Obzvlášť v případě dlouhodobější (a oboustranné) spolupráce. :) S Nancy si takhle děláme vzájemně betareading už roky a minimálně za sebe můžu říct, že jsem se toho díky tomu naučila strašně moc…

Díky za odkaz, mrknu na něj. :)
 Charlotte Cole 27.09.2014, 1:41:48 Odpovědět 
   Zdravím, Šímo! Ukázku jsem začala číst s pochybnostmi (pořád mám problémy s čtením delších textů; tenhle zas až tak dlouhý není, ale stejnak…), ale k mému překvapení jsem se začetla tak, že jsem se dostala na konec, ani jsem nevěděla jak. Je pořád k dispozici celá kniha (odkaz mi nešel spustit)?

Jediné, co mě rušilo při čtení, bylo:

„Projížděli/projeli“ v jednom a tom samém odstavci

„z cestou zpět“

přebytek slov „který“ a „jejichž“ v posledním odstavci

(Možná že to tu někdo zmínil pode mnou… ostatní komentáře jsem nečetla, obvykle je pak člověk ovlivněný. Každopádně jsem si nemohla pomoct a musela jsem tohle zmínit – a s láskou jsem si přitom vzpomněla na staré dobré betareaderské časy… :) )
 ze dne 27.09.2014, 11:50:38  
   Šíma: Sakryš, i ve svém komentu se opakuju! ;-)
 ze dne 27.09.2014, 11:49:45  
   Šíma: Zdravím.

Pomalu začínám myslet na to, že i já budu potřebovat "betu"! ;-) Betareader není k zahození... Odkaz na mých stránkách (sekce pro stažení souborů na mých stránkách psimik.sweb.cz by měl fungovat, knížku jsem dal jednomu nakladateli, zda by se mu nelíbila, ovšem zdarma, abych si udělal (třeba i) širší čtenářskou obec - na tuhle fanfikci nemám v rámci placené publikace autorská práva - viz užité prostředí, obrázky ze hry a podobně, jen free - čili zdarma. ;-)
 Dandy518 01.08.2014, 2:38:44 Odpovědět 
   31. 07. 2014

Nečetl. Jak jsi napsal, jedná se o dlouhé dílo a na to já už nemám sílu. Úryvek by bylo tedy zbytečné číst.
 ze dne 01.08.2014, 12:26:10  
   Šíma: Jak říkáš, celá kniha má cca kolik? Vypadlo mi to... dobře přes sto stran... Todle je spíše fanfikce (čili fanouškovská záležitost), vše, co se týká stalkerské tématiky, ať už jde o film, knihu či hry, se mi líbí... Třeba by Tě to nechytlo... Dík za zastavení. ;-)
 Šíma 21.06.2014, 13:09:35 Odpovědět 
   Jiná Zóna je po korekci, děkuji kolegyni, snad to nevyzní jako reklama:

Markéta Růžičková (http://marketaruzickova.cz/) ;-)
 Šíma 26.04.2014, 15:44:04 Odpovědět 
   Se svolením kolegy ukexe zde předkládám jeho recenzi i kritiku v jednom, děkuji mu také za přečtení knihy a zpětnou vazbu! ;-)

... cituji ...

Ták… Jiná Zóna je za mnou a musím říct, že ve mně převládaly hodně dobrý pocity při čtení.

Předem se chci omluvit, protože jsem příběh četl klasicky jako knížku, takže ve čtečce před spaním a proto jsem nevypisoval chyby, které mě tloukly do očí. Na hrubky jsem teda nenarazil, ale hodně často (hlavně ze začátku knihy, ke konci to snad úplně vymizelo) jsem zahlédl překlepy ve slovech – nějaká písmenka navíc, nebo některá chyběla anebo záměna jsem za jsme…

Na druhou stranu, když jsem k Jiné Zóně přistupoval jako ke knížkám slavných autorů, které mám ve čtečce, praštil mě do očí fakt, že jsem se k příběhu o stalkerovi vracel raději než k Pistolníkovi od Stephana Kinga, kterého jsem měl taky rozečtenýho. To je myslím fakt dobrý znamení.

Ale teď k příběhu…

Líbilo se mi rozdělení do tří částí, ve kterých prožíváme s Vasilijem jeho cestu Zónou. Není to klasická cesta tam a zase zpátky, ze Zóny prostě není úniku. Šlo spíš o to, jak celou tu stezku přežít a nahrabat si. Jakkoli se zdá poslání stalkerů sobecké, během čtení se Vasilij stává součástí toho celého soustrojí, až si nakonec se svojí smrtí najde v Zóně svoje místo.

Vlastně celá druhá část, i když jsem měl strach, že se mi nebude líbit, uměla navodit ten správný pocit obyvatele zóny a musím říct, že patřila k mojí nejoblíbenější. Bylo skvělý vžít se do kůže někoho z druhé barikády a sledovat jak chodí život přirozených nepřátel stalkerů. Nejsou to jen tupé nemyslící bestie. Sice jim jde o zabíjení a přežití, ale lidstvo nebylo ve svých počátcích jiné - co na tom že upíři pijou krev. Mají své společenství, hierarchii, ve které mohou podle svých zásluh postupovat a schopnosti, které z nich dělají ultimátní protivníky. O to víc se mi líbila jejich neverbální komunikace a způsob myšlení (lidé bývají předvídatelní a tyhle bestie mi přišly svým stylem boje a souznění se Zónou mnohdy sympatičtější než stalkeři.)

Třetí část, která mnohé vysvětluje, je jen tím posledním hřebíkem do rakve symbiózy, kdy se hrdina stal nedílnou součástí Zóny. Jediný svého druhu, ani člověk, ani upír, ale stoprocentní unikát, který si našel své místo. (tak mě napadá, musí člověk dvakrát umřít, aby pochopil smysl svého života?:-))

Trošku mě zamrzelo pár nevysvětlených věcí… například kdo byl ten člověk, co se vydával za hadráka. Byl to jen přelud? Podvodník mastící si kapsy na důvěřivých stalkerech? Možná to byl záměr, neříct čtenáři, jak to doopravdy bylo a nechat ho tápat (což určitě podporuje atmosféru ve smyslu, jak Zóna ovlivňuje myšlení svých obyvatel), ale tak nějak jsem čekal, že se tuhle skutečnost dozvím.

Pak jsem chtěl taky zjistit, co se stalo s bratry. Na začátku je načrtnuta jejich motivace a příběh a pak z příběhu zmizí. Je jasné, že být stalkerem je dost osamělá… ehm, práce, ale čekal jsem, že se v pozdějších fázích knihy střetnou s hrdinou a dozvím se, jak to s nimi nakonec bylo. Kdo ví, třeba je náš hlavní hrdina zabil, když jako upír hledal potravu, ale to je jen jedna možná teorie. Každopádně stalkeři přichází a umírají.

Moc se mi líbily vsuvky výslechu před každou kapitolou. Hodně zahušťovaly atmosféru už tak dost kruté Zóny a poukazovaly na to, že lidstvo vlastně vůbec netuší, co se uvnitř děje. S každým výslechem jsem byl napnutější a fakt navnaděný na to, o čem kapitola bude, protože náznaky jsou v tom dialogu podávány tak cynicky a vůbec se s ničím nepárají. To je skvělá cesta podávání příběhu.

Nejsem znalec Zóny, hrál jsem jednu hru a před dlouhou dobou viděl film, ale přesto na mě Zóna hodně pomrkávala. Osvěžil jsem si spoustu věcí a myslím, že atmosféra je ztvárněná hodně věrohodně. Prostě jsem si příběh užíval a občas v něm chtěl být taky…

Co jsem chtěl ještě říct… celkový styl psaní mi sedl. Vyprávění z pohledu první osoby příběhu padl jako ulitý a členitost textu byla úplně v normě. Žádný dloooooouhatánský popisy, který člověka spíš nudí, než aby ho seznamovaly se situací. Přesto je všechno řečeno trefně a člověk vždycky ví, co si má představit a vžít se do toho, jak se cítí hrdina.

Jen vychytat, těch pár chybek a za mě je to perfektní počteníčko, které mi hodně dalo a nic nevzalo. Díky!

... konec citace ...

Poděkování je na mé straně, za práci šotků se omlouvám, přestože jsem si nějaký nedostatek vyhradil, už nejsem nejmladší... ;-)
 ukex 04.04.2014, 20:44:30 Odpovědět 
   Zdravím!
Zkušenosti se Stalkerem jsem už nějaké měl. Hrál jsem jednu z her (Pripiat) a viděl film. Ke knize jsem se zatím nedostal, ale musím říct, že Zóna má atmosféru a tenhle úvod jí uměl perfektně navodit. Chudáci dvojčata, myslím že jejich vidina rychlého a jednoduchého výdělku vyhasne hned s příchodem první anomálie, pokud ne dřív :-)

Mám za to že geyrův počítač by měl být spíše geigerův počítač.

Knížku jsem hodil do stahování a těším se na ní, začátek pěkně navnadil!
 ze dne 04.04.2014, 22:07:51  
   Šíma: Zdravím a děkuji za návštěvu a komentík.

Co se úpravy textu týče, občas mi automatická kontrola docela hezky "zprasí" nejen slovní tvary, ale i gramatiku... Což na druhé straně není žádná výmluva, ale jak říkám, text neprošel plnou redakční úpravou... Pokud jde o námět, viděl jsem film, četl knihu a hrál všechny hry (a to hned několikrát) - otázkou je, zdali už nejde o jakýsi druh závislosti. Můj stalker v rámci fanfikce je docela jiný a méně akční, spíše se kloní k filmu či knize (než ke hře). Ale i akční scény tam jde najít. Otázkou je, zdali jako autor nezklamu, protože... Proto! A pařez! Uvidíš sám... ;-)))
 Šíma 04.04.2014, 17:55:33 Odpovědět 
   Tak, kniha je hotová, zdali je ke čtení, to už musí posoudit jiní... Původně tam byl jen první díl (dopsal jsem druhý a třetí). Vše je na mém webu... Na Uložto jsem to zrušil. tak...

Hezký den.

Link: http://psimik.sweb.cz/Files/JinaZona.pdf
 Apolenka 19.11.2013, 12:34:49 Odpovědět 
   To vypadá slibně - dobrá návnada. Přeji ti, Šímo, dobré oči a nekonečně líbající múzu.
 ze dne 19.11.2013, 13:47:10  
   Šíma: "Kujíííí!" ;-) Snad publikace případné čtenáře nezklame, je to taková "rychlovka ze Zóny" (napsaná na motivy knih, filmu a her s touto tématikou). Jen je trochu jiná... O.O ;-)
 Jujacek 17.11.2013, 10:37:42 Odpovědět 
   Eeehm,

zdravím! :) No, i ten kousíček chytne a nepustí, i když... Nechtěla bych být na tom místě :) Zní to, že to tam bude kruté, brr :)
 ze dne 17.11.2013, 12:49:03  
   Šíma: Ahoooj.

Ano, bude to tam kruté... :-( Dík za zastavení a komentík. ;-)
 salvator 17.11.2013, 0:46:44 Odpovědět 
   Zatraceně Šímovský úryvek...
 ze dne 17.11.2013, 12:48:18  
   Šíma: Děkuji. ;-)
 Šíma 11.11.2013, 21:20:16 Odpovědět 
   Pro všechny čtenáře, pokud máte problémy se stahováním, zkuste tento odkaz (viz mé stránky):

http://psimik.sweb.cz/Files/JinaZona.pdf
 Jarda 11.11.2013, 20:57:45 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jarda ze dne 11.11.2013, 20:41:50

   Až budu mít více času, tak to prozkoumám, ja to s tím stahováním je.
 ze dne 11.11.2013, 21:19:00  
   Šíma: Vrazil jsem tu knížku i na své stránky - viz "Literární jednohubky" (na profilu), popřípadě tento (velmi rychlý odkaz):

http://psimik.sweb.cz/Files/JinaZona.pdf

Drž se a dík za zájem, snad text nezklame!!! ;-)
 Jarda 11.11.2013, 20:41:50 Odpovědět 
   Dzravím
Je to zajímavé. Ten úryvek mi připadá v podobném stylu jako tvé Ohnivé jazyky.
Chtěl jsem si to stáhnout, ale chce to po mne registraci. Registrovat se mi moc nechce.
 ze dne 11.11.2013, 20:50:59  
   Šíma: Zdar.

Jsem rád, pokud líbilo. Registraci? Hm... Zkusil jsem to, a měl jsem na výběr, stahovat jako registrovaný, nebo free jako anonymní uživatel (jen je třeba opsat několik písmen). Hodím to na svůj web a bude to...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
BUNKR 74
Danny Jé
Francouzská rev...
markus
Život po životě...
guru
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr