obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915581 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39859 příspěvků, 5778 autorů a 391981 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Hrozba tiše vyčkává-kapitola 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Jednorožcův řád I. Prsten z dračího rohu
 autor Lesní Čarodějka publikováno: 08.11.2013, 22:42  
Takže dávám sem první kapitolu celou, jelikož jsem prováděla změny v poslední části kapitoly, a tak jsem musela trochu upravit i tu první, aby to dávalo smysl. Při této akci jsem přidala i pár nových detailů, nebo trochu pozměnila některé věty :)
Mimochodem román, o který se pokouším je rozdělen na pět částí,
I. Hrozba tiše vyčkává, II. S nenávistí v patách, III. Bílá pevnost, IV. Peklo, V. Rozbřesk.
 

Silné sluneční paprsky nemilosrdně pálily do vyprahlé australské půdy a nedovolily, aby se v sebemenší puklině udržela kapka vody. Divoká i domácí zvířata vyhledávala stinná místa, aby se vyhnula silnému slunečnímu žáru, ale v teplotách, které vládly jim to k ničemu nebylo.
Většina obyvatel malého venkovského města raději seděla doma u televize a s nadějí čekali až teploty poleví, aby se mohli věnovat práci na zahradě, svému dobytku, nebo jenom tak lenošit na zahradních houpačkách a zchladit se v bazénu.
Po šedé silnici, která nyní svým leskem vzdáleně připomínala tekutou ocel šel muž. Navzdory horku, které venku vládlo byl celý zahalený v černém plášti s kápí na hlavě.
Podle jeho opatrného chování bylo jasné, že nestojí o cizí pozornost. Ostražitě se rozhlédl kolem, jako by se bál, že ho někdo pronásleduje a zaběhl do malé tmavé uličky mezi dva opuštěné domy. Na jejím konci stála stará šedomodrá studna. Přišel k ní blíž, klekl si na kolena a s velkým soustředěním ji pozoroval. Po pár vteřinách se jeho prsty dotkly velmi malého obrázku koňské hlavy s rohem. Chvíli se nic nedělo, ale pak se velká studna dala do pohybu a odkryla schody vedoucí do podzemí. Muž se narovnal a rychlým krokem zamířil dolů, dokud úplně nezmizel v tajemné tmě. Studna tiše zavrzala a zvolna se vrátila zpět na své původní místo.
V chodbě panoval příjemný chlad. Po ledově bílých zdech se v řadě za sebou rozsvítily velké křišťálové koule. Vydávaly syté žluté světlo, které zde bylo jedinou teplou barvou.
Zdálo se, že chodba nemá konce, než se před ním z prázdna zjevily mohutné kaštanově se lesknoucí dubové dveře.
Muž se zastavil. Váhal jestli má jít dovnitř, nebo ne. Sundal si kápi a jedním prudkým pohybem ruky ji nechal zmizet. Měl až na ramena dlouhé ebenové lesklé vlasy, mírně zahnutý nos a hluboké černé oči. Nejistě stiskl pozlacenou vyřezávanou kliku a vešel dovnitř.
Místnost za nimi byla plná dalších, ale již zanedbaných dveří. Barva na nich byla zašlá a oprýskaná. Kliky byly na několika místech rezavé a na některých z nich se drolil kov. Zdi měly vybledle modrou barvu a nutně postrádaly nový nátěr. Uprostřed místnosti na kamenné podlaze ležel velký černý koberec a vysoko nad ním visel malý kovový lustr. Vše působilo jako vystřižené z nějakého hororu. Otevřel první dveře vlevo a vešel.
Místnost za nimi byla velká jako cvičné tenisové hřiště.
Uprostřed stál mohutný ořechově hnědý dlouhý stůl a na sněhovém stropě byly nádherné modré kresby souhvězdí a v každém z nich se rýsoval obrys zvířat a věcí, jejichž názvy souhvězdí nesla. Ve všech koutech trůnily překrásné borovicové skříně většinou plné knih. Naproti stolu stál vyhaslý černý krb. Byl mohutný a pečlivě sestavený z ozdobných cihel.
Okolo stolu stálo sedmnáct židlí. Na patnácti z nich seděli lidé v modrých, nebo černých prapodivných oblecích. Obleky některých z nich byly dlouhé tak, že vypadaly jako župany, a jiné zase vzdáleně připomínaly oblečení zaklínačů z legend a pohádek.
,,Eleasi!“ vykřikla žena, která právě vyšla ze stejných dveří.
Oči jí zářily štěstím a hvězdičky, které se v nich zračily v sobě měly cosi kouzelného.
Eleas se rychle podíval do podlahy, aby předešel přímému kontaktu s nimi.
,,Jsem tak ráda že jsi přijel,“ přivítala ho s úsměvem na tváři. Měla dlouhé mírně zvlněné hnědé vlasy, které hrály několika odstíny mědi a štíhlou postavu.
,,Hnědo očko má dobrou náladu, to je nebezpečné. Za chvíli ji napadne něco šíleného,“ řekl vysoký plavovlasý modrooký muž se smíchem v hlase.
,,Neříkej mi hnědo očko, nejmenuji se tak,“ rozzlobila se na něj.
,,Jak se tedy jmenuješ? Kometa Bramboráková?“
,,To je smutné, že si nepamatuješ moje jméno.“
,,Tak mi ho připomeň.“
,,Kathryn Bellová.“
,,Aha, to mě nenapadlo. Já si vždycky myslel, že se jmenuješ Hnědo očko Kometa Bramboráková.“ Při posledním slově se pobaveně ušklíbl a Kathryn se k němu otočila zády.
Lehce jí šťouchl do žeber a spokojeně zamířil k malé rusovlásce se kterou hned začal flirtovat.
Protočila oči v sloup.
Do místnosti vešel vysoký opálený muž.
Královsky se nesl a vítězoslavně se na Elease podíval.
Eleas ho probodl vražedným pohledem.
Usmál se a dal se do řeči s na první pohled povrchně vyhlížející ženou v modrozeleném plášti.
Eleas něco zašeptal a mužovi tkaničky se na obou botách nepozorovaně rozpletly a svázali boty k sobě.
Když se muž rozhodl, že si půjde sednout, tak se mu místo jeho obvyklého pavího kroku zamotaly nohy a s překvapeným výkřikem dopadl na podlahu jako Titanik na dno oceánu.
Nebýt jeho rychlé reakce rukou, tak by si ošklivě potloukl obličej. Zavrčel a bolestně se chytil za loket.
Eleas se škodolibě usmál a krátce se na Kathryn podíval.
V obličeji se mu mihlo hned několik emocí.
Radost, smutek a velká bolest. Stejně rychle, jak se objevily také zmizely a místo nich se jeho obličej změnil v kamennou masku.
,,A co jiného mi zbývalo? Na schůzi se musí neprodleně dostavit každý, když dostane zprávu.“ pronesl ledovým hlasem a posadil se vedle plavovlasé ženy, která byla uprostřed vášnivé debaty se svou sousedkou.
Úsměv na její tváři pohasl rychleji než svíčka zavřená do sklenice. Nechápavě se na něj podívala, ale on jí nevěnoval sebemenší pozornost. Posadila se vedle něj a zamyšleně se zadívala do prázdna.
Z levého rohu vstal vysoký starý muž a loudavým krokem šel doprostřed místnosti. Všichni na něj upřely své pohledy plné upřímné zvědavosti a očekávání a jejich tlumené rozhovory utichly. Vypadal jako mudrc. Měl velmi dlouhé šedé vlasy a vousy a tmavě zelené oči. Jeho oblečení tvořil dlouhý zelený hábit, pocházející z dob středověku doplněný nezvykle dokonale vyleštěnými černými botami.
,,Určitě se ptáte proč jsem vás zavolal,“ promluvil a rozhlédl se po ostatních, aby se ujistil, že ho všichni poslouchají, ,, mám podezření, že brzy dojde k pokusu o probuzení Evelleorda z věčného spánku.“
Z tónu jeho hlasu byly znát velké obavy.
,,Můžete to dokázat ?“ zeptala se plavovláska sedící vedle Elease.
,,V posledních třech dnech došlo k nevysvětlitelným vraždám a vzpourám strážců vězení v Galvatrixu.“
Mezi čaroději to zašumělo.
,,Řekněme, že máte pravdu, ale hlídají jej i kouzelníci,“ nesouhlasila.
,,Kelly, Evelleordovým spojencům nebude dělat problém se lovcům postavit, pro svého pána udělají všechno,“ vložil se mezi ně Eleas.
,,Co ale teď můžeme dělat?“
,,Nic.“
,,Měly bychom se připravit na tvrdou odvetu z jeho strany,“ pokračoval stařík sklesle a unaveně se posadil.
,,Ale co ostatní Edgare? Žádný z čarodějů nám neuvěří,“ odtrhla Kathryn oči od stolu a tázavě pohlédla do jeho vrásčité a ustarané tváře.
,,Budeme muset čekat na dostatečné důkazy,“ promluvil plavovlasý muž, který Kathryn škádlil. Na první pohled na něm bylo znát že se nudí, o čemž svědčilo jeho zívání a líné postávání vedle dveří.
,,Souhlasím s vámi Anibale, ale nejdříve by jsme si měli ověřit, zda je Evelleord tam kde je a ve stejném stavu,“ rozhodl Edgar a znovu vstal.
,,Měli bychom s naší teorií seznámit i ostatní členy řádu,“ navrhl Eleas.
Edgar souhlasně pokýval hlavou.
,,Já to zařídím,“ ujala se toho Kelly a zatvářila se velice důležitě.
,,Pomůžu ti“ mrkl na ni Anibal.
,,Dík. Potom můžeme někam zajít, co ty na to?“
,,No víš já...“
,,Prozatím všem doporučuji opatrnost, přerušil Edgar rázně jejich rozhovor, nikdy nemůžete vědět kdo na vás vyskočí z trafiky, kterou znáte, nebo zpoza dveří ve vašem domě, kterými procházíte každý den a jste si jisti, že se vám na tom místě nemůže nic stát. Zlo je tiché a trpělivé. Počká si na svou chvíli. Zjistí si naše slabiny a naší sílu, a až to budeme nejméně čekat, tak udeří. Tvrdě a bez lítosti. Zlo číhá i v každém z nás. Zůstaneme věrní světlu, nebo se propadneme do temnoty? Temnota je snadná cesta, ale je těžké a někdy i nemožné ji opustit. Pamatujte, že se vám vše zlé vždy vrátí. Ve chvílích, kdy si budete myslet, že bude lepší se vzdát a nechat se pohltit lákadly a zápornou stranou své duše, tak si uvědomte, že přátelství a lásku vám zlo nikdy nedá. Způsobí vám jen bolest,“ domluvil, podíval se na všechny hlubokým pohledem malého důvěřivého štěněte a poté zmizel jako pára řinoucí se z vroucího hrnce.
,,Proč to říkal? Tuší snad něco? Máme mezi sebou zrádce?“ ozývaly se od stolu znepokojené hlasy.
,,Eleasi počkej!“ zavolala Kathryn na Elease, který se právě chystal odejít.
Zaváhal a zastavil se.
,,Pojď zlato půjdeme,“ promluvil na Kathryn muž, kterému Eleas provedl škodolibost s tkaničkami.
Sladce se na ni usmál a pohladil ji po tváři.
,,Počkej na mě venku,“ odbyla ho a uhnula pohledem.
,,Hm,“ zabručel a bez jakéhokoliv protestu následoval ostatní ven ze dveří.
Počkala dokud v místnosti nezůstali jen oni dva, a pak se opatrně zeptala:
,,Co je to s tebou?“
,,Se mnou není vůbec nic, to s tebou se něco stalo!“ štěkl a vztekle pohodil rukama.
,,Co tím myslíš?“ ztišila hlas a udělala krok vzad.
,,Nechápu jak jsi si mohla pustit někoho, jako je Beltran k tělu. Copak už jsi zapomněla jaký byl ?! jak se k tobě choval? Tak já ti něco povím, takový už bude pořád! On je zlý, jízlivý, povrchní a hlavně nenapravitelný a ty to moc dobře víš! Moc mi na tobě záleží a nechci se dívat, jak si s tebou hraje.“
Zůstala stát jako opařená.
Otevřel ústa, aby ještě něco řekl, ale pak je zavřel, zavrtěl hlavou a odešel.
Překvapeně zírala na místo kde před chvílí stál. V hrudi cítila tlukot svého srdce. Mlátilo jako perlík o kovadlinu. Teď už věděla o co Eleasovi jde. Žárlí. Vzdychla a její pohled ulpěl na nedaleko ležícím útržku z novin.
Na cáru papíru byl obrázek vysoké stavby bez oken a dveří. Sebemenší pohled na ní vyvolával v člověku tísnivý pocit strachu, prázdnoty a beznaděje.
Kathryn tu stavbu znala. Přezdívalo se jí vězení pro zatracence, nebo také osamělý chrám černých slz. Bylo to vězení pro přízraky a bytosti, které nešlo nijak zabít.


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.11.2013, 22:41:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Zatím co předešlý text byl jen ochutnávkou, tento je již celou kapitolkou (a vlastně i plnohodnotným úvodem do příběhu). Když tak nad tím přemýšlím, mají se čtenáři nač těšit. Máme tu nic netušící svět lidí a pak svět čarodějů a kouzelníků (jak je libo), kteří mají své problémy (jež mohou - třeba i ohrozit svět lidí a tak dále). Takže, nakročeno celkem zajímavě...

Co se chybek týče, pozor na chybějící interpunkci, na to, jak správně psát přímou řeč (některé chybky se prostě opakují z minulého textu), a také si dovolím rýpnout do uvozovek na začátku přímé řeči, hele, když Tvůj editor neumí uvozovky "nahoře" a "dole", používej jen ty nahoře, jako já ve svém komentáři. No a co? Svět se nezboří!

Takže... Styl máš čtivý, chybí mi hlubší dramatizace (či jak to nazvat), ale opět píšu, že vím, že jsme na začátku. Popisy jsou zajímavé, dialogy také, místy je vidět, že Tě to fakt baví a že z tohoto příběhu může ještě něco být (ve smyslu zajímavého počtení, které může čtenáře zaujmout právě Tvým stylem - ale prozatím je tu "polojasno", snad se časem vyjasní). ;-)

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Zůstanu u dvojky.
 ze dne 08.11.2013, 22:43:02  
   Šíma: P.S. Mé druhé já říká, že jsem krapet zlý, tak napíšu: Piš, piš, piš! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
crook
(24.6.2020, 21:22)
Dany
(21.6.2020, 15:45)
obr
obr obr obr
obr
Hrozně
Meisek
Křižovatka živo...
Beatrice
Přitulený
Raba
obr
obr obr obr
obr

Alkyoné a Kéýx
Pondi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr