obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."
Théodore de Banville
obr
obr počet přístupů: 2141770 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
obr

:: Legenda o Windeonovi a Robin ::

 autor Annún publikováno: 07.12.2006, 5:20  
Příběh o tom, jak lidé dokáží být zlý, když je někdo jiný než oni.
 


Kdysi žila, na první pohled, úplně obyčejná dívka, která měla zvláštní jméno, protože by se spíš hodilo k chlapci. Jmenovala se Robin a přebývala úplně sama v malém roubeném domku uprostřed Bouřných hor.
Nikdo z vesničanů, kteří přebývali v podhůří nevěděl, kde se tam vzala a odkud přišla. Prostě se tam jednoho dne objevila a usadila se v údolíčku vysoko v horách. Dolů sestupovala jen málokdy a vždy s sebou přinášela zvláštní ozdoby a šperky vytvořené z různých duhových ptačích pírek a tím pak platila místo peněz. Měla totiž zvláštní schopnost a ta jí umožňovala rozumět ptákům.
Jejím jediným a nejvěrnějším přítelem byl skalní orel jménem Deon, kterému před lety zachránila život, když ho postřelili lovci a ona ho našla ve zbídačeném stavu. Od té doby, co ho vyléčila, ji téměř vždy doprovázel na procházky po Bouřných horách, ale občas i při návštěvě vesnice v podhůří.
Lidé z vesnice Mariatel neměli Robin moc rádi, právě proto, že byla jiná než oni. Podle nich byla nečistá, zplozenec černý čar a kouzel, považovali ji za čarodějnici a hanlivě ji přezdívali ptačí dívka. I když jim nikdy nic neudělala a chovala se k vesničanům mile, oni jí opláceli pohrdavými pohledy, nadávkami a chovali se k ní, jako by se jí štítili. Smůla stála na straně Robin, neboť vždy když přišla do vsi, seběhlo se něco nemilého. Jednou kuna potrhala slepice v kurníku staré hospodské, podruhé se splašili koně ze mlýna a podupali chasníka, jindy shořel stoh sena či se neurodilo obilí. Prostě všechno špatné, co se ve vesnici událo, přičítali jejím návštěvám. Lidé si šuškali, že muže, který si koupí její ozdobu či šperk z peří, potom uhrane, odláká ho do svého domu v horách a bůh ví, co s ním pak provede. Zkrátka samé výmysly, ale vesničané těm povídačkám věřili.
Jednou, když Robin sama bez svého orlího přítele sešla po delší době z hor do Mariatel, stala se ve vsi, opět jen velkou náhodou, nešťastná nehoda. Malé děvče si hrálo u potoka, stouplo na kluzký kámen, spadlo a utonulo. Jako obvykle to přisoudili Robin, přestože za to vůbec nemohla. Možná, že by to lidé přešli, jako to dělali vždy předtím, jenže ta utopená holčička byla dcera velmi bohatého kupce a ten se rozhodl, že viníka musí potrestat, aby se nic takového, již nikdy neopakovalo. Rozhodli se ptačí dívku najít a pomstít smrt děvčátka. Někdo prohlásil. "Nikdo z vás neviděl, že by při té nešťastné nehodě byla přítomna ptačí dívka."
"To je jedno, ale byla ve vesnici, když se to stalo." prohlásil jiný vesničan.
"Nemůžete jí to dokázat, byla sice ve vesnici, ale s dívenkou se nepotkala. Nemohla ji uhranout a tak zavinit její smrt." namítl kdo si z vesničanů.
"Vždyť je to čarodějka a zaříkávačka, ta jednoduše může za vše." zkonstatoval kupec. "A chceš-li se jí zastávat, mohu tě prohlásit za jejího kumpána a skončíš na šibenici." dodal.
Žádná další námitka se již neozvala. Tak kupec svolal skupinu mužů mezi, kterými byl i kovář a vydali se po stopách Robin, která mezitím odešla cestou směrem do hor.
Ubohá Robin netušila, co se na ni chystá a vesele si pomalu vykračovala kamenitou stezkou. Když se dostala až do Hromového průsmyku, náhle se na ni ze všech stran sesypali muži z vesnice. Přepadli Robin, zbili ji holemi i pěstmi a potom ji odvlekli do temné opuštěné jeskyně na konci průsmyku. Tam jí dali na ruce i nohy okovy a zmlácenou, zkrvavenou v rozedraných šatech ji kovář pevně přikoval ke skále. Vesničané se báli Robin zabít přímo a tak ji alespoň uvěznili, aby podle nich již nemohla páchat v Mariatel zlé věci. Když vykonali svou pomstu odebrali se muži zpět do vesnice a ji zanechali osudu.
Robin z počátku volala o pomoc, ale nikdo ji neslyšel a zachránit ji nepřišel. Dny v temné jeskyni utíkaly jen velmi pomalu. Těžká zranění, která od vesničanů utrpěla ji čím dál víc oslabovala. Síly ji postupně opouštěly, tak ještě jednou a naposledy zavolala o pomoc, i když tušila, že ji nikdo neuslyší, neboť ji ani nikdo nehledá.
Mýlila se, přece jen ji někdo hledal. Její věrný přítel orel Deon, již několik dní kroužil nad krajem i horama a hledal dívku, jenž mu zachránila život a byla jeho přítelkyní. Nemohl Robin nalézt, jako by se po ní slehla zem. Tu náhle jeho bystrý sluch zachytil její smutný hlas, jak prosí o pomoc. Neváhal ani chvíli snesl se z nebeských výšin a sledoval ozvěnu, až nalezl jeskyni a v ní ke skále přikovanou Robin. Zaslechla šum křídel, zvedla unaveně hlavu a spatřila velkého ptáka. Poznala v něm milovaného orla Deona.
"Přece jen mě někdo našel." pronesla sklesle. "Však tvá křídla ani pařáty drahý příteli nejsou dost silné, aby přetrhly má pouta. Nemám již sil na to žít dál." dodala unaveně ztišeným hlasem.
Orel při pohledu na zmučenou a dívku ucítil ve svém srdci zvláštní bolestné bodnutí. Nemohl jen tak bezmocně přihlížet, jak tam Robin umírá pokořená a spoutaná. Orel porušil své dávné rozhodnutí neodhalovat svou pravou totožnost a proměnil se ve statného muže, oděného ve vznešeném šatu. Zesláblá umírající Robin jen překvapeně hleděla na onoho muže.
"Kdo jsi?" jen stěží ze sebe vypravila otázku.
"Jmenuji se Windeon a jsem bůh větru a bouří, ale ty mě znáš jako orla Deona." odpověděl na její otázku a pomalu se blížil k ní.
"To jsi ty můj věrný příteli? Ráda tě poznávám, však přicházíš pozdě, už mi není pomoci." řekla smutně. "Tak moc bych si přála, ještě jednou spatřit sluneční svit, ale pouta jsou příliš pevná." povzdechla si znaveně.
"Pro člověka možná, ale ne pro boha." řekl Windeon a uchopil do rukou okovy a silně jimi trhnul. Kov zapraskal a povolil, jako by byl z marcipánu. Nejdřív jí osvobodil nohy a pak i ruce. Na všech údech měla kůži odřenou do krve, byla vysílená a nedokázala se udržet na nohou. Jakmile ji oprostil od okovů, sesula se k zemi. Windeon Robin vzal do náruče a vynesl ji před jeskyni na denní světlo. Pleť byla popelavě šedá a její oči pomalu vyhasínaly. Měl zlost, že ji nenašel dřív, protože teď, když ji ztrácel, si uvědomoval, jak moc ji měl rád. Když mu umírala v náruči, připadal si Windeon tak bezmocně. Byl přece bůh a přesto jí nemohl, ne, nesměl pomoci, neboť to byl osud, kdo měl její život na svědomí. Osud, ten nejvyšší ze všech bohů, byl Windeonovím otcem, stvořitelem a vládcem, jemuž se nesmělo odporovat.
V Dívčině těle plamen života pozvolna dohoříval a Windeon pocítil něco, co ze svého nebeské trůnu vídal jen u lidí. Po tvářích Větrného pána kanuly vlahé slzy, tohle se bohům nestává.
Robin se na něho zahleděla zvláštním smutným a zároveň i šťastným pohledem.
" Neplač pro mě drahý příteli, můj lidský život sice končí, ale má cesta teprve začíná. Budu svobodná a volná jako ptáci." dořekla a s těmito slovy na rtech skonala.
Držel ji pevně ve své náruči a jeho slzy skrápěly její nehybnou tvář, jež teď měla poklidný výraz. Nebohá dívka, které zemřela jen proto, že lidé se bojí všeho, co je jiné než oni sami. Pro lidskou hloupost a strach z neznámého.
Teď už její duše ani tělo nepatřilo osudu, a tak se Windeon rozhodl udělat něco zvláštního. Splnit její poslední přání a dát jí svobodu a volnost ptáků. Tuto lidskou bytost, která mu byla velmi blízká, která mu teď bez života spočívala v náruči, proměnil svou božskou mocí v překrásnou poštolku.

Od té doby boha Windeona všude věrně doprovázel dravec se jménem Robin a nikdo nevěděl, jakými útrapami musel projít, než získal křídla a stal se přítelem Větrného pána. Jen ten nejvyšší to tajemství znal, ale nikdy jej nikomu neprozradil.


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 12 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Aenica 29.03.2007, 13:21:55 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Aenica ze dne 29.03.2007, 8:21:49

   Tak to držím všechny palce ;)))
 ze dne 29.03.2007, 18:03:52  
   Annún: Díky myslím, že to budu potřebovat.
 Aenica 29.03.2007, 8:21:49 Odpovědět 
   Tvůj styl vypravování se úplně přesně hodí k legendám a pověstem. Spojitost s řeckými bájemi je podle mě jen okrajová, protože jsi vytvořila jakousi "fantasy báji", trochu podobnou pokusům o fantasy z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Musím tě ale velmi pochválit, když vidím, jaký pokrok v pravopise jsi udělala! Mám ještě stále v počítači tvou knihu, kde je chyba na chybě a tady se jich vyskytne jen pár v odstavci. Je vážně úžasné, jaký boj svádíš sama se sebou a je to čím dál lepší! Vážně tleskám a právě za to ti posílám jedničku. Zlepšuj se dál!
 ze dne 29.03.2007, 8:36:42  
   Annún: Děkuji Aenico, sice se pomalu zlepšuju v pravopise i gramatice, ale musím říci, že za velkou pomoc vděčím jedné kamarádce tady ze SASPI, jež je tak hodná a ochotná mé výtvory před publikací ještě prohlídou a upozornit mě na některé závažnější chyby, abych je mohla opravit. Protože občas a't se dívám jak se dívám sama je zkrátka nejsem schopná najít. Věřím, že jednou už snad tu pomoc tolik potřebovat nebudu, ale zatím jsem ráda, že ji mám.

Jo k té knize. Taky na ni časem dojde, jen co dopíšu románek, jenž mám teď rozpracovaný. Pak ji vezmu a kapitolu po kapitolce ji budu znova kontrolovat, možná i upravovat, když bude zapotřebí a pak ji dám do publikace.
 AryaXX 28.03.2007, 13:47:19 Odpovědět 
   Příběh je krásný, ale moc smutný. Skoro mě rozbrečel, ale ne všechno musí končit happyendem. Chyby ti vyčítat nebudu, nechci se přidávat ke kritice druhých. Za sebe říkám, že je to pěkné dílko.
 ze dne 28.03.2007, 18:31:36  
   Annún: Děkuji za komentář. :-) Ano ne vždy musí skončit šťastně, i když svým způsobem zachránil alespoň její duši.
 Dina 12.12.2006, 16:59:40 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Dina ze dne 11.12.2006, 20:47:48

   No jo, ale bohové se většinou proměňovali v různý zvířata na různou dobu... Nicméně není bůh jako bůh:D
Ve Vanionu je to jináč než ve starým Řecku iD
 ze dne 12.12.2006, 18:39:59  
   Annún: Máš pravdu ve Vanionu je tomu jinak. Tady mají bohové možnost se proměnit sice též v různá zvířata, ale jen na krátkou chvíly a pak si mohli vybrat jedno zvíře do kterého se mohou převtělit na dobu neomezenou.
 Dina 11.12.2006, 20:47:48 Odpovědět 
   ooo, že se draci proměňují v lidi, to jsem věděla. Ale absolutně jsem vedle co se týče orlů a totálně mimo jsem ze tvých povídek. 1
 ze dne 12.12.2006, 8:46:55  
   Annún: Když si to četla tak si určitě na konci zjistila, že ten orel byl vlastně bůh. No a bohové na sebe mohou brát různé podoby. Tím pádem si myslím, že pro boha vychrů a bouří se pták - orel dokonale hodí. Je to majestátné zvíře a dá se říci král nebes, takový vrabčák by se asi k Větrnému pánu moc nehodil a spíš by budil výsměch něž respekt.
Jinak moc děkuji za komentář i hodnocení. Moc mě to těší.
 Kev 07.12.2006, 5:19:45 Odpovědět 
   Dobrý příběh, jemuž je menší kaňkou na kráse opravdu nedobrá interpunkce a občasné ne zcela dotažené formulace v textu. I přesto doporučuji k přečtení!
 ze dne 07.12.2006, 8:36:59  
   Annún: Děkuji Keve, já se tu interpunkci ještě podívám a zkusím si ji v originálu opravit.
obr
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox.
© 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Blog o hypotékách, Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
OprsklinaPlott
(24.5.2012, 18:02)
Jay
(23.5.2012, 16:28)
Kostka
(22.5.2012, 19:55)
mikhal
(22.5.2012, 18:14)
obr
obr obr obr
obr
JINÍ
folenvan
Balada
Ezra Horwitz
Plenitelé-Kapit...
Marcus De Lovei
obr
obr obr obr
obr

Staré tradice III. - Cena přát...
Ekyelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr
obr
Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci?
obr
obr obr obr