obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915113 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39060 příspěvků, 5698 autorů a 387971 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: I.kapitola-Osud nebo jenom náhoda? ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Nuclear Hazard- Projekt Tritium
 autor BioHazard publikováno: 13.12.2013, 12:39  
První kapitola (po předělávce) do knihy Projekt Tritium :)
 

Minulost...
Jsou tři hodiny odpoledne. Na chodbách fyzikálně-chemických laboratoří jaderné elektrárny problikává světlo, které se nedávno rozbilo. Normálnímu člověku by to tady přišlo jako u doktora někde v nemocnici, to dělá ten pach dezinfekce. Já vždycky říkal, že chemici nejsou jenom tak normální lidi. Teda, aspoň mě to někteří říkali… Pootevřel jsem dveře do své laboratoře. Natáhl jsem nohu ke kroku. Ani jsem se nenadál a PRÁSK!

„GEORGI!!!“zařval jsem naštvaně, když jsem se vzpamatoval. Ležel jsem ve střepech a pod sebou cítil vlhko z nějaké reakční směsi. „Jejda! Promiň! Já zapomněl, že jsem to tu nechal…“ ozval se pokáraný hlas mého kolegy George, který se díval, jak se neohrabaně snažím postavit na nohy. Ale podrážky bot krásně kloužou po chemikálii, takže jsem chvilkami balancoval jako na kluzišti. Vítězně jsem se chytil stolu, aby se mi nerozjížděly nohy do roznožky a pokusil jsem se dostat z dosahu vylité látky.
„Pro příště si to laskavě ukliď, než vlezeš někomu jinému do laborky, sakra!“vrčivě jsem přecedil přes zuby. A můj kolega ani necekl, jenom se němě chopil hadry. Začal jsem střepy pomalu sbírat, aby se případný další „krasobruslař“ na nich nepřizabil.

„Hele, já ti to tu uklidím, Marty… Já fakt nechtěl, ono to jaksi vybuch…“ svého kolegu jsem zarazil v dalším pokračování věty. „Mlč… Je mi to jasné, co tím myslíš, stane se to… Ale probůh, příště si to lépe hlídej…“ zavrtěl jsem hlavou a pomalu se postavil.

„Fajn, ale mám tu stanovení rychlostní konstanty jedné reakce… Protože si snad někdo stěžoval, že ty iontoměniče, co nově dovezli, jsou nějaké hodně divné… Tak si chci udělat vzorek s nějakou směsí iontů a schválně, jestli to bude probíhat tak, jak má… Můžu si to tedy ověřit u tebe v laboratoři?“ zeptal jsem se a George beze slova přikývl. Já jsem se pouze pousmál a vydal se s protokolem chodbou k jeho laboratoři.
*************************************
Georgova laboratoř, ve které budu právě stanovovat rychlostní konstantu chemické reakce, je vcelku blízko jadernému reaktoru HT-45, takže na vše perfektně vidím. Připravil jsem si věci, které potřebuji a s posledním pohledem, věnovaným reaktoru, jsem se pustil do práce.
Stanovení mi jde od ruky, léta zkušeností jsou cennou pomůckou pro rychlou práci. Pootáčím stupnicí, abych na trubce podobné kukátku v teleskopu natočil stupnici. Okem pozoruji čáru uprostřed kruhu a snažím se, aby čára splynula s prostředím. Dívám se na stupnici a zapisuji si hodnotu do předtištěného protokolu. Otevřel jsem horní dvířka trubky a vyjmul krátkou „tyčku“, která ve skutečnosti byla jakousi nádobou pro měřený vzorek. Odšrouboval jsem víčko, následně sundal sklíčko a obsah vylil do výlevky.
Odložil jsem vymytou tyčku a následně lehce zaštěrkal reagenční láhví kyseliny sírové. „Sakra! Došla…“ povzdychnul jsem si a u digestoří našel láhev s koncentrovanou kyselinou, kterou jsem u stolu začal ředit, ale najednou…

CÁK! A já nevidím na levé oko! Zařval jsem a škubnul sebou, div jsem neshodil kyselinu na zem. To už jsem se hnal rychle k umyvadlu, vodu jsem pustil na plný proud a strčil si hlavu pod tekoucí kapalinu. I přes to, že jsem to umýval, jsem cítil bolest, krátce jsem na to křikl. Za chvilku jsem vodu zastavil a zvednul mokrou hlavu, abych se podíval na poleptané místo. Zrcadlo mi neukázalo zrovna pěkný obraz. Krvavá vyleptaná čára přes levé oko. Jsem rád, že jsem o něj nepřišel… Ale stejně to pálí jako čert, měl bych to nahlásit na ošetřovně.

Došel jsem znova ke stolu pouze zavřít kyselinu a chtěl se otočit k odchodu, když v tom… Tříštění skla, šílená rána, bílé světlo zaplavující všechno… Mé tělo, jakoby to byl kus papíru, strhnula tlaková vlna, která se z nenadání prohnala celým komplexem.
Skončil jsem na zemi u zdi, netušíc vůbec, co se stalo…

Probouzím se…

Pomalu otevírám oči, které mám slepené jemným prachem ze zdi. Vidím rozmazaně, jakoby vše bylo pod vodou. Rychlým zamrkáním se snažím zaostřit. Téměř jsem se nepohnul a pocítil jsem ostrou bolest v hrudníku, která mi skoro bránila v dýchání. Zasyčel jsem a s vyděšeným pohledem se podíval na střep z havarijního skla, který mi trčel skrz žebra. Zaskučel jsem, ale rozhodl jsem se postavit na nohy.
Můj úmysl mě málem přešel, když mi pravou nohou projel další bolestivý impulz. Měl jsem jí taky „pěkně“ dořezanou.

I přes tyto překážky se mi podařilo vyškrábat se pevně na zaprášenou zem. Poplašný systém opožděně houkal, světla nefungují.
Co se to kruci stalo! Proč se neozval poplach! Kdo všechno je dole?! Kdo všechno tu umřel?! Nebo umírá?! Proč se tohle stalo?!
Mysl najednou zaplavilo plno myšlenek a otázek, na které není nikde odpověď. Zmateně jsem se přemístil na chodbu, kde jsem se na pár okamžiků zastavil a opřel o stěnu, abych uklidnil dech. Asi budu mít i nalomená žebra, špatně se mi dýchá. Nemohu pořádně pohybovat levou rukou, jako bych měl vyhozené rameno. Malými krůčky, které zdobí cákance krve, se dostávám do hlavní haly s reaktorem. Scházím pomalu po bezbariérovém vjezdu a rozhlížím se.
Popravdě, chce se mi brečet… Vidím své kolegy, jak leží v troskách reaktorů, zdí a nejeví známky života. Cítím, jak mě s unikající krví opouští i síly… Ale v tom…

„Pomoc! Pros…ím!“ nakřáplý hlas se ozval zpoza jednoho kusu zbořené zdi. Otočil jsem hlavu tím směrem a můj zrak spatřil zakrvácenou ruku ženy, jak se zvednula, aby na sebe upozornila. Snažil jsem se k ní přispěchat, jak nejrychleji to šlo. Dopadl jsem na kolena a tiše sykl. „Elis…“ vyrazil jsem ze sebe, když jsem spatřil mladou blonďatou dívku, zavalenou velkým kusem zdi. Její jinak andělsky vypadající tvář, nyní byla zdobena černými fleky a čerstvou krví. „P... pane Fug…axi…“ vykoktala ze sebe, tím se jí zpoza plných bledých rtů vyvalila krev. „Pšššt… Nemluv, Elis… Pomoc dojde brzy. Jenom… Jenom neusínej, rozumíš mi?!“ hlesl jsem k ní zoufale, přičemž jsem jaksi tušil, že mé snahy jsou marné. Elis byla dívka, která nedávno nastoupila. Dodělala vysokou školu a já jí dostal „pod křídla“. Byla v pohodě, co jsem jí dal na práci, tak s pohotovostí udělala. Věčně usměvavá dívka… A nyní tu leží na zemi a lapá po dechu.

„Já… Já… Omlouv-“ nedořekla, a její tvář ztuhla v kamenný výraz. Otevřené oči byly matné, bez jiskry života. Sklonil jsem hlavu a natáhl ruku, abych jí sklopil víčka. Postavil jsem se na vrávoravě na nohy a pomalu se vydal dále. Ale mé tělo začalo odporovat, chůze začíná být vratká, jako když se opijete. Dech je hlasitější, kroky nejistější…
Najednou jsem se rozkašlal a na zem vystříkla krev. Otevřel jsem doširoka oči, když jsem to spatřil a to byla poslední věc, co si pamatuji z elektrárny…

Mé tělo rozřízlo prach na zemi a já se skácel na bok vedle zničeného reaktoru… Netušící, co dále se mnou bude…


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 13.12.2013, 12:39:27 Odpovědět 
   Zdravím u prvního dílu,

musím se přiznat, že úvod se mi četl lépe, přirozeněji a především se mi zdálo, že má v sobě i přes svou délku o mnoho víc potenciálu, než tu jako autorka ukazuješ (mimochodem se omlouvám za záměnu ženy za muže, předpokládála jsem mužského autora ;)).


Když se podívám na šotky, tak si nemůžu stěžovat - chyb tam moc není, jen je potřeba např. dávat si pozor na mezery za interpunkcí, které ti občas utekly, nebo sem tam na nějakou haprující čárku, prostě nic hrozného, naopak, drží se to na minimu. Jen bych ještě ukočírovala ty trojtečky - stále jich je tam hrůzně až děsivě moc v poměru k délce textu. Pryč s nima!!!

Co se týče atmosféry, tak bych se nebála přidat trochu více detailů - v tomhle u tebe vidím právě ten potenciál, že smysl pro detail máš, tak se neboj této schopnosti využít. Třeba po tom výbuchu - nejprve mi vůbec nebylo jasné, jestli se něco stalo jen v jeho laboratoři, nebo v celé budově - přišla mi pravděpodobnější ta první varianta.

Dala bych si pozor na nelogické věci typu, že neměl ochranné brýle (přece je zkušený, nechce se mi věřit, že by byl tak hloupý a nepoužil je...), nebo že mu trčel střep skrz žebra (to musel být velký střep!) a on se i přesto dokázal se střepem v těle někam přemístit a jen trochu se u toho zadýchal? Tomu se mi taky nechce věřit.

A také pozor na stavbu některých vět - např. poslední odstavec skoro nedává smysl, jsou tam asi chyby, co měl být ten prach, co rozřízl tělo? A ty krkolomné věty.


Celkově musím konstatovat, že je to horší než úvod. Doporučuju si s textm víc "hrát", několikrát si ho po sobě přečíst, zamyslet se nad každou větou, jestli je to správně napsané, jestli tam není něco zbytečného, něco chybějícíoho. Jestli vše dává smysl. Jestli by nešlo zhutnit atmosféru... Určitě to bude vyžadovat od tebe víc času, aby to nepůsobilo, žes text napsala a rovnou poslala do éteru.


Zdraví
Nancy
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Johannes Faustus
(24.3.2019, 20:03)
Maura.A
(20.3.2019, 22:36)
Danny Rain
(13.3.2019, 14:09)
Moni mini
(10.3.2019, 15:31)
obr
obr obr obr
obr
Příliš mnoho mr...
nightwallker
Prázdno
Rodny
A padej
Cynis Sarkus Zapalsi
obr
obr obr obr
obr

Pozdrav a jdi dál
namenloss
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr