obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39397 příspěvků, 5729 autorů a 389839 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: TAR-15 (Prolog) ::

 autor Thorpe publikováno: 15.12.2013, 12:13  
Má dřívějíší trojice se vrací v nově předělaném textu. Pojďme se podívat za Thomasem, Jamesem a Jackobem a vším, co se kolem nich dělo v bitvě o jejich domov. O Qwarab.
 


Qwarab - Torwent
Hřbitov padlých - 12. 5. 3384

„James byl dobrý přítel a voják a ještě lepší manžel,“ začal nad hrobem, který ztvárňoval bílý kříž s vytesaným jménem, hovořit blonďatý, sotva metr osmdesát vysoký, muž v černé uniformě s označením speciálních jednotek TAR-15 u kterých sloužit spolu s Jamesem. Okolo kříže stálo několik dalších lidí. Pozůstalá Samantha s půvabnou devatenáctiletou dcerou Sarah, kteří stáli nejblíž a za nimi stálo několik mužů i dvě ženy v černých uniformách s různým označením jednotek TAR, kteří se přišli rozloučit. Zpovzdálí byl slyšet hluk probíhajících oprav hlavního města, které neutichají ani po setmění. Slunce se pomalu chýlilo k západu, ale stále se drželo nad obzorem a schovávalo se za mraky. „S Jamesem jsem se poprvé setkal při nástupu do armády. Poté mne přiřadili k FROTH a jeho k ERGO. Nečekal jsem, že se s ním ještě někdy setkám…“

Taroth
Evakuační zóna - 2. 5. 3366

Muž si prohlížel hloučky utahaných, ale oslavujících vojáků v bílých, zimních uniformách. Všichni vypadali stejně. Bílí sněhuláci, co se řadí do zástupu a čekají na další transporty z téhle ledové planety.
„Pohyb,“ křikl na ně důstojník zodpovídající za transport a mávl rukou ze strany na stranu. „No tak, hněte sebou, fofrem chlapi!“ transportní letouny RX-8 přistávaly a zvedaly oblaky čerstvě nasněženého sněhu, který tak vytvářel bílou mlhu do chvíle, než transport dosedl na promrzlou zem. Otevřeli se zadní, podocasní dveře a v jejich útrobách se ztráceli vojáci vracející se na Gerwath, Bugaron a Theron. Bitevníky, které čekali na orbitě. O něco mohutnější RX-28 přistávající opodál, nakládaly těžkou techniku, která mizela z planety pomaleji než vojáci, ale za to jí bylo míň.
Blonďák stále stál stranou a pohledem přejížděl každého, koho uviděl. Po chvíli si sundal přilbu a rukavicí si projel zpocené vlasy.
Důstojník se k němu otočil a těkavým pohledem si ho změřil. Malý vrásčitý Nerach s obrovsky výbušnou povahou si to namířil přímo k němu.
„Nastupuješ, nebo ne?“
„Čekám na zbytek týmu,“ odpověděl a dál se díval na čekající skupinky.
„Pohni zadkem! Hned,“ vyštěkl podrážděně Nerach. „Musím dodržovat plán!“ Voják se prudce otočil a přitiskl mu chránič s energetickým nožem ke krku. Nerach pochopil, co si o jeho požadavku myslí. „Tak si nastupte, až budete chtít, pane,“ těžce polkl a otočil se od něho. Jen co udělal několik kroků od blonďáka, začal řvát na řadové vojáky, kteří si dopřávali zaslouženého odpočinku.
Znovu zkontroloval frekvenci na komlinku a několikrát se pokusil spojit, ale vždy se mu nedostalo odpovědi. Nevěděl, co se stalo se zbytkem týmu. Litarf, zemřel tři dny po výsadku, kdy šlápl na protipěchotní minu a pod Malusem, se utrhl kus ledu. O Kaitu Zwenovi neví od doby, co se rozdělili v podzemních laboratořích.
Těžká technika už zmizela a vojáků bylo čím dál míň. Doufal že se objeví. Čekal ještě půl hodiny, než k němu přistoupil důstojník s označením Gerwathu, který přihlížel konfliktu s Nerachem a odkašlal si.
„Teď už byste měl nastoupit, pane,“ promluvil a zadíval se blonďákovi do obličeje. „Všichni už odletěli. Tedy, všichni živí,“ dodal přes rameno a zamířil k poslednímu transportu. Mer-wit se naposledy podíval k bílému obzoru, odkud stoupal černý dým ze zničených tanků Tochmanské Federace. Stále měl pocit, že se otáčí k někomu, kdo potřebuje pomoct.
„Už jdu,“ řekl a zamířil za Nerachem. Letoun se už vznášel nad zemí a zvedal čerstvý sníh a bílou clonu. Oba nastoupili bočním vchodem a vmísili se mezi ostatní.
Není nic ztracený, ještě se porozhlídnu po Gerwathu. Říkal si v duchu a sledoval šťastné tváře těch, které ani neznal.
Byly dobrých deset metrů nad zemí a boční dveře se zavřely. Letoun se lehce zatřásl, to jak proletěl atmosférou. Nastalo ticho, nebo aspoň Mer-wit nic neslyšel. Úplně vypnul, nic a nikoho nevnímal, jen čekal, než budou na Gerwathu.
Poslední letoun vplul do obřího hangáru. Jakmile dosedl, všichni se vyploužili ven a znovu se pozdravili s přáteli. Blonďák se opakovaně rozhlížel, ale nebyl jediný, kdo někoho hledal. Procházel mezi vojáky v bílých uniformách, ze kterých stále sálal studený vzduch. Zastavil se poblíž jednoho ze stolů.
„Jméno?“ promluvil na něj důstojník, ale Mer-wit neodpověděl. „Chlape, co je s tebou? Mluv sakra.“
„Thomas Mer-wit,“ odpověděl, aniž by se podíval na důstojníka. „Čtvrtý taktický tým Froth.“
„Froth?“ zvedl oči od datalistu. „Dobrá práce tam dole.“
„Pane,“ otočil se k němu a pohlédl mu do obličeje. „Nějaké zprávy o Kaitu Zwenovi?“
„Prosím?“ zarazil se důstojník a jeho obličej náhle zkameněl. Sice takovéto otázky slýchal od přistání prvního letounu, ale toto ho vážně zarazilo. „Bohužel, nemáme žádné záznamy, ale třeba bude na jiné lodi.“

Mer-wit zamířil na ubikace. Ploužil se chodbami, kterými proudili ostatní. Sledoval každou tvář, která se kolem něho mihla. Připadal si jako ve zlém snu. Doufal že se probudí a že bude zpět na Tarothu a setká se se svým velitelem, jak se dohodli.
Zabočil do větší chodby a za rohem vrazil do muže v šedivé uniformě. Otočil se na něho a zarazil se. Přes pravé oko se mu táhla dlouhá jizva až k hornímu rtu. Šedivé vousy mu tvořily kolečko kolem úst a nechával si růst menší bradku.
„Mer-wite, dobrá práce,“ pousmál se, ale když spatřil jeho výraz v obličeji, spustil koutky dolu. „Děje se něco?“ položil mu ruku na rameno a Thomas na něho pohlédl.
„Neslyšel jste o Kaitovi? Pane?“
„Ne, neslyšel, co se stalo?“ svraštil obočí a dvěma mužům, kteří stáli u muže, pokynul, aby odešli.
„Od chvíle co jsme se rozdělili a on šel do těch laboratoří, nemám o něm žádné zprávy, pane. Komlink byl úplně hluchý.“
„To mi je líto, Thomasi. Ale třeba je na jiné lodi. Běžte na ubikace. Důstojníci mají tři hodiny na to, aby zorganizovali přesun jednotlivců, kteří jsou na jiné palubě,“ poplácal ho po rameni. „Vzmužte se, chlape, dole jste odvedl prvotřídní práci.“
„Hmm. Ano, pane,“ ušklíbl se Thomas a pokračoval dál.

O čtyři hodiny později
Thomas ležel na své posteli a díval se na fotky, které si vylepil nad hlavu. Rodina, přátelé. O dva roky mladší bratr, který ho považoval za svůj vzor a chce taky nastoupit do Qwarabské armády. Matka učitelka historie a otec podnikatel s Fenakem, jedním z nejlepších druhů obiloviny na Qwarabu. Na fotce s přáteli byl i Kaito, se kterým se zná odmalička. Kaito byl o tři roky starší a vzal si Mer-wita pod svá ochranná křídla. Byli jako bratři.
„Thomas Mer-wit. Plukovník Haressen Vás očekává ve své kajutě,“ ozvalo se v palubním komlinku u dveří a Thomas se ihned zvedl z postele.
Všechny tři plavidla byla už hodinu ve Warpu a vracely se na domovskou planetu Qwarab, která byla vzdálena jen několik stovek světelných let.
Uzamkl ubikaci a vyrazil na důstojnické podlaží. Ve výtahu se střetl s dvojicí nádherných kadetek, které si ho měřili pohledem, a něco si stále šeptaly. Když vystoupil z výtahu, vrazil do něho o hlavu vyšší podplukovník vypadající celkem naštvaně. Došel ke kajutě Plukovníka Haressena.
Dveře se otevřely a ven vystoupil o něco vyšší muž s označením jednotek ERGO. Silnější o něco starší. Hnědé oči se mu schovávaly pod svraštělým černým obočím. Černé vlasy mu vyčnívaly zpod černého šátku. Kývli si na pozdrav a Thomas přemýšlel, kde ho už někdy viděl.
„Pane?“ vstoupil do dveří a postavil se do pozoru.
„Pohov Thomasi a přisedněte si,“ ukázal na otočnou židli u stolku. Dveře se zavřely a Thomas si udělal pohodlí. Ubikace důstojníků byly podobné těm ostatním, až na jeden rozdíl. Každý měl svojí a vojáci byli na ubikaci po čtyřech a více lidech.
„Nějaké zprávy?“ okamžitě se zeptal plukovníka, který se natáhl pro zdobenou láhev s Dosketskou whisky.
„Bohužel, Thomasi. Žádné zprávy. Prošel jsem záznamy jmen vojáků, kteří se sem přeřazovali z Bugaronu a Theronu,“ nalil dvě skleničky zlehka do čtvrtiny. „Kaitovo jméno nebylo ani v jednom z datalistů. Projel jsem je několikrát, jestli jsem ho nepřehlédl, ale bohužel.“
„Co teď bude? Nechci k řadovým vojákům, pane,“ popadl skleničku a pozvedl ji k přípitku.
„Na FROTH, Thomasi.“
„Ne, pane. Na Kaita. Byl to skvělý velitel. Snad je mu země lehká,“ přiťukli si a oba se zlehka napily.
„K řadovým nepůjdeš. O to se postarám,“ pousmál se Haressen.

Qwarab – Torwent
Vojenská akademie – 27. 9. 3367

Mezi budovami prolétaly letouny a slunce bylo vysoko na nebi. Torwent žil svým každodenním ruchem a na place před Vojenskou akademií se shromažďovaly jednotky. Muži i ženy v šedivých uniformách s označením jednotlivých jednotek na rukávech. Seřadili se do zástupů a otočili k podiu s pultem, kde stáli důstojníci a pod pódiem stáli muži v černých uniformách bez hodností.
„Vojáci,“ promluvil u pultu muž a přitom si sundal důstojnickou čepici se znakem Qwarabské armády. „Jsou to čtyři měsíce, co jsme se vrátili z Tarothu a ukončili tak válku s Tochmanskou Federací. Za těch několik let, jsme přišli o dost dobrých mužů i žen. Někteří přišli o své jednotky a tak jsme se rozhodli, že budou přiřazeni k novým speciálním tříčlenným jednotkám, jejichž velitelé jsou zde před pódiem. Budu číst jména. Vy vystoupíte a přiřadíte se k veliteli, kterého jsme vám určili. Tak začněme,“ oddechl si a asistent mu předal datalist. „Jackob Croft a George Japor,“ řekl jména a počkal než vystoupili z řad. Stáli vedle sebe, poměrně stejně vysocí, jen Jackob měl pihovatější obličej. „Jste přiděleni k TAR–1. Vaším velitelem je Marus Hofftren. Zařaďte se, pánové,“ zasalutoval, muži jemu a zařadili se ke svému veliteli. „Další. Jane Lasmetová a Trevor Grims. Jste přiřazeni k TAR-2. Velitelem je Gers Marstop. Zařaďte se.“ takhle pokračoval dál, až vyřkl dvě jména. „Thomas Mer-wit a James Marcus Staedler. TAR–15. Velitel Jackob Grath. Zařaďte se.“ Oba zasalutovali a šli přímo k velitelovi Grathovi.
Metr devadesát. Plnovous, okolo padesáti let. Snad nejstarší z těch, co stáli podél pódia. Došli před něj a postavili se do pozoru.
„Těší mne pánové. Jackob Grath,“ usmál se velitel a zasalutoval jim.


 celkové hodnocení autora: 90.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.12.2013, 12:12:24 Odpovědět 
   Zdravím.

Docela zajímavě vytvořená atmosféra a funkční svět... Příběh začíná v době, kdy Tví hrdinové (alespoň ti, kteří přežili) odlétají z planety "po dobře vykonané práci". Hledání spolubojovníků a kamarádů dodává celému příběhu hloubku (určitým citovým vazbám se přeci nevyhneme ani v armádě - kamarádi jsou kamarádi). Co mne krapet mátlo, byly názvy jednotek (útvarů), možná by to chtělo nějaké poznámky "pod čarou" a vysvětlit, co která zkratka znamená a jakou má daná jednotka funkci (ale to jen na okraj). Napsáno krátce - líbilo (při druhém pročtení jsem si začátek vychutnal více, než při prvním prolítnutí).

Po technické stránce, pozor na Tvé obvyklé chybky, také vím, co je ona "autorská slepota", kdy si autor myslí, že svůj text zná do mrtě, šotci pak mají hody (také začínám mít pocit, že sám potřebuji betu jako soli).

Hezký den a múzám zdar.

P.S. Co mi padlo do oka či mne plesklo do čenichu:

-- Pozůstalá Samantha s půvabnou devatenáctiletou dcerou Sarah, kteří stáli nejblíž a za nimi stálo několik mužů i dvě ženy v černých uniformách s různým označením jednotek TAR, kteří se přišli rozloučit. -- (stylistika + obě postavy jsou ženského rodu)

-- ...transportní letouny RX-8 přistávaly a zvedaly oblaky čerstvě nasněženého sněhu, který tak vytvářel bílou mlhu do chvíle, než transport dosedl na promrzlou zem. -- (oblaka čerstvě nasněženého sněhu ??? TA oblaka, čert ví.)

-- Otevřeli se zadní, podocasní dveře a v jejich útrobách se ztráceli vojáci vracející se na Gerwath, Bugaron a Theron. -- Otevřely (TY dveře)

-- Bitevníky, které čekali na orbitě. -- čekaly (TY bitevníky)

-- Není nic ztracený, ještě se porozhlídnu po Gerwathu. Říkal si v duchu a sledoval šťastné tváře těch, které ani neznal. -- (slovosled + nepřímá řeč) -- Nic není ztracený, ještě se porozhlídnu po Gerwathu, říkal si v duchu a ...

Tož tak (nehodící se škrtni). ;-)
 ze dne 15.12.2013, 12:35:54  
   Thorpe: Zdravím,
jsem rád, že se líbilo. ;-)

Ano šotci... Musím se přiznat, že co jste vypsal, tak jsem přehlédl, ikdyž jsem si text asi pětkrát přečetl.

No tak opravíme i na stránkách, kde bude veškeré vysvětlení kolem tohoto příběhu.
Jinak k těm jednotkám. Nejsou to zkratky, ale názvy. Vlastně něco jako označení jednotek v našem světě. Alfa, Beta, Charlí atd.

Ale vše vysvětlím na stránkách.

No tak snad jsme se vyjádřil ke všemu, chyby si u sebe opravím a přeji hezký zbytek dne. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
6. Darl
kadla
Není to málo?
Bira
Panenky - 2.
Amater
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr