obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Krize identity ::

 autor Trenz publikováno: 25.12.2013, 23:29  
 

Kapitola šestnáctá
Krize identity

Všichni se na Cirkise podívali.
„Nechtěl bys nám něco říct?“ otázala se ho Sonya v Seanově těle.
„Tohle je fakt divný.“
„Jo, to je. Zlodějce už nestačí ke krádežím šperky, a tak mi ukradla tělo,“ utrousil Sean a přistoupil blíž.
„Hele. Uklidni se, Williamsi. Já jsem na tom hůř.“
„Hůř? Dívala ses v poslední době do zrcadla? Vlasy máš zplihlé a překáží v obličeji. Podejte mi někdo nůž, ať se jich můžu zbavit.“
„Opovaž se sáhnout na mé vlasy!“ vyjekla Sonya a po Seanovi se ohnala.
Rick mezi ně vstoupil právě včas, aby zabránil ve vyškrábání jejích vlastních očí. Aspoň to tak vypadalo. Rick se znovu podíval na Cirkise a zeptal se: „Co se to s nimi stalo?“
„Kam na ty inteligentní otázky chodíš, Ricku? Je celkem jasné, co se nám stalo. Jak se to stalo, je mnohem lepší otázka,“ promluvil znovu Sean a Rickovi chvilku trvalo, než mu došlo, že to neřekla Sonya ale Sean, u kterého je na takto vlídná slova zvyklý.
„Obávám se, že je to z části má vina.“
„Jenom z části?“ Sean povytáhl obočí.
„Nedělej to. Budu mít vrásky,“ napomenula ho Sonya. Sean se zašklebil.
„Zatraceně. Mám chuť vyrazit zuby sama sobě,“ ulevila si Sonya.
„Nech mě hádat. Šel jsi požádat vílího krále o laskavost,“ ozval se Argon, který se dobře bavil.
„Ano. Netušil jsem, že z toho vznikne tohle,“ Cirkis rozhodil rukama.
„Proto jsem se od víl vždycky držel dál. Nikdy ti nedají to, co opravdu potřebuješ.“
„Sean a Sonya nejsou jediní s tímhle problémem,“ promluvila Drena a její hlas zněl podivně přátelsky. Vysloužila si za to znechucený pohled od Adama.
„Nechte mě hádat.“
Rick ukázal na Drenu.
„Ty jsi Adam,“ ukázal na Adama, „A ty jsi Drena.“
„A ty máš vskutku postřeh,“ utrousila Drena a pak se otázala: „Ten zástup mrtvolně vypadajících lidí vidím jenom já?“
Adam přikývl.
„Ano. To je můj dar.“
„Zvláštní. Polovina těch mrtvol za tebou, tedy za mnou, je mi povědomá.“
„Měla by. Ty všechny jsi zabila.“
„Á, teď už chápu, proč mě nenávidíš. Ti mrtví tě deprimují. Moc se tím zabýváš. Jsou to jen mrtví.“
„Není to jen o tom je vidět,“ opáčil ji Adam.
„A o čem ještě?“
Než ji stihl Adam odpovědět, přerušil je Argon: „Ještě někdo si s někým přehodil tělo?“
Dostalo se mu záporných odpovědí. Obrátil se proto na Cirkise.
„A teď mi řekni, oč přesně jsi vílího krále žádal, ať vím, jestli s tím něco svedu.“
Sean se zasmál.
„Ty? Co ty zmůžeš bez své magie?!“ zeptal se ho výsměšně.
„Můj stav je jen dočasný. Buď hodný a já tě neusmažím, až přijdu na to jak,“ odvětil mu Argon klidně.
Sean se jen ušklíbl, ale už nechal mluvit Cirkise.
„No požádal jsem ho o kouzlo, které by nám mohlo pomoct v boji s Universe.“
„Co ti odpověděl?“
„Povídal něco o nesnášenlivosti a o kouzle, které jim pomůže otevřít oči.“
Argon si promnul bradu.
„A tohle je výsledek.“
„Řekl, kdy to kouzlo přestane účinkovat?“ zajímalo Ricka. Cirkis jen zavrtěl hlavou.
„Doufám, že dřív, než Pavlovičová zvládne napáchat nějaká škody.“
„Nechápu, jak by nám tohle mohlo otevřít oči. Akorát se budeme víc nesnášet,“ dodala Sonya.
Cirkis si povzdechl.
„Nezbývá nám než doufat, že vílí král věděl, co dělá.“
„Mezitím můžeme pokračovat v cestě. Nebylo by moudré setrvávat na místě v jakékoliv podobě,“ prohodil Argon.
Ostatní mu to odsouhlasili.
„Skvěle. Můžeme se najíst a vyrazit.“
„Opovaž se mě osahávat, Williamsi!“
„Jo, jako bych byl až tak zoufalý!“ odsekl jí Sean a vzal si svou porci jídla. Rick si vyměnil pohled se Cirkisem a připojil se k Seanovi i přes nezvyk, že se vlastně dívá na Sonyu. Po jídle si sbalili věci a pokračovali v cestě.

Pro Adama bylo zvláštní usínat, aniž by kolem sebe viděl ty duše. Žádný sténavý hlas, který by si mu stěžoval na úděl, který ho potkal. Najednou mu všechno připadalo nezvykle tiché. Přesto zde nacházel něco, co mu motalo hlavu. I přes to, že nikoho neviděl, cítil, že není sám. Jako by ho někdo neživý pozoroval. Ne. Tohle bylo něco mnohem intenzivnějšího. Jako by s ním někdo sdílel tělo. Možná to tak cítili i ostatní, kteří si vyměnili těla. Zavřel oči a usnul rychleji, než se mu kdy podařilo předtím.
Vzbudil ho šramot nedaleko místa, kde ležel. Než otevřel oči, uvědomil si, že jeho pravá ruka svírá dýku. Drenino tělo na tohle muselo být naučené a on nevěděl, jestli ji má litovat nebo obdivovat, že by byla teoreticky schopna zabíjet ve spánku. Otevřel oči a spatřil Drenu, jak si přisedá blíž k ohni. Vypadala unaveně. Jeho tělo vypadalo unaveně. A on přesně věděl, co to znamená.
Vstal, aby udělal několik kroků k ohništi, a posadil se naproti Dreny. Buď si ho nevšimla, nebo se neobtěžovala dát to nějak najevo.
„Jsou vytrvalé, že ano?“ promluvil k ní, aby upoutal její pozornost.
Mlčky se na něj podívala.
„Duše. Mluví a mluví a ani na chvíli tu pusu nezavřou,“ vysvětlil, co tím mínil.
Nic neřekla.
„Dreno. Podívej. To, co zrovna teď prožíváš, je něco, s čím žiju už mnoho let. Nemusíš být drsná holka za každou cenu. Občas dostaneš víc, když ukážeš i nějakou tu slabinu.“
„Nebo zemřu.“
„Nebuď hned tak pesimistická.“
„Nepleť si pesimismus s realismem. Mám dost zkušeností, abych věděla, že na smrt stačí jedna slabina,“ odtušila Drena.
„Jistě. Věřím, žes tu slabinu pokaždé využila k tomu, abys toho dotyčného mohla zabít, že?“ rýpl si.
Drena se ušklíbla.
„Nepotřebovala jsem jejich slabinu, abych je zabila,“ odvětila mu samolibě.
Její pohled zabloudil někam za Adama. Ten se ohlédl, ale nikoho neviděl. Byl to vskutku zvláštní pocit.
„Přemýšlelas někdy o tom, co se stane s dušemi těch, které zabiješ? Nebo ti šlo jen o peníze? Ne, neodpovídej. Je mi jasné, že šlo o peníze. Inu. Teď máš příležitost to zjistit. Některé přešly na druhou stranu a jiné zůstaly zaseknuté mezi dvěma světy tesknící a kvílící po odplatě.“
Drena vypadala, že Adamovi něco řekne, ale pak si to rozmyslela a zůstala potichu. Adam měl sto chutí mávnout nad ní rukou, ale neudělal to. Drena zvedla ruce a ohřála si je nad ohněm.
„Tvé tělo je křehké. Připadá mi, že si nemůžu ani pořádně lehnout, aniž bych se nemusela bát, že něco zlomím.“
Adam se pousmál.
„Nenech se zmýlit. Něco vydržím.“
Drena se zatvářila skepticky a Adam na ni viděl, že nad něčím váhá.
„Pokud se mě chceš na něco zeptat, nemusíš se bát.“
Zlostně se jí zablesklo v očích.
„Já se nebojím!“ zavrčela.
Adam pokrčil rameny.
„Jak chceš. Kdyby sis to rozmyslela, stačí říct,“ sdělil ji a vrátil se na své místo. Během chvíle se znovu ponořil do spánku. Drena se podívala na stíny, které se kupily za jejím tělem, a promnula si zmrzlé ruce. Nechápala, jak jí může být zima, když byl teplý letní večer. A ty táhnoucí se šepoty jejímu klidnému spánku také nepřidaly. Měla se ho zeptat. Měla se ho zeptat, jak se mu s tím daří spát. Ale neudělala to. A teď bude muset zůstat celou noc vzhůru. S povzdechem si přetáhla přikrývku přes ramena a schoulila se víc do sebe. Nezbývalo než doufat, že se brzy zase vrátí zpátky do svého těla.

Cirkisovi se zdál sen o Emily. Znovu byli spolu. Povídali si a smáli se. Líbali se a milovali se. Byl to sen o životě, kdy se Emily nezamilovala do Alana. Avšak když se z něj probudil, byl mrzutější a smutnější, než když usínal. Vleže zíral na oblohu pokrytou hvězdami a snažil se vybavit útržky ze snu, ale připadalo mu, že mu unikají mezi prsty.
„Co bys dal za to, kdybys ji znovu mohl sevřít v náruči?“ uslyšel hlas ve své mysli.
„Vypadni!“ zavrčel Cirkis.
Ozval se smích.
„Mě neodeženeš pouhým slovem, můj drahý Cirkisi.“
„Já nejsem…“ začal Cirkis, ale pak nad tím mávl rukou.
„Co chceš?“
„Není důležité, co chci já, ale co chceš ty.“
„To určitě říkáš každému,“ opáčil mu Cirkis a snažil se ovládnout svůj hlas.
Znovu ten smích.
„Nikdy jsi ji nepřestal milovat, že? I když dala přednost tvému příteli Alanovi.“
„To se tě netýká!“
„Můžu ji přivést zpět, Cirkisi. Můžu ti vrátit Emily.“
„Nikdo nemůže přivést zpět mrtvé!“
„Já tu moc mám,“ oponoval mu Reptile.
„I kdybych ti uvěřil, proč bys to dělal? Co z toho budeš mít?“
„Potěšení, že jsem udělal dobrý skutek.
Kdyby Cirkis nevěděl, s kým jedná a že by mu ten dotyčný neváhal zlomit vaz, nad tou absurditou by se rozesmál. Takhle si však jen odkašlal a zeptal se: „Co bych musel udělat, kdybych se rozhodl tvou blahosklonnou nabídku přijmout?“
Reptile ignoroval jeho sarkasmus a odvětil mu: „Nic moc. Jen zabít Corru.“
Cirkis se zakuckal.
„Tomu říkáš jenom?“
„Neříkej, že by ti její smrt vadila. Copak by ses tím nepomstil Argonovi, který tvého přítele poslal na jistou smrt?“
„Byls to ty, kdo Assassinovi setnul hlavu!“ zavrčel Cirkis.
„Což by se nestalo, kdyby Argon přiznal, že je i jiná možnost, jak se zbavit Universe,“ nedal se Reptile odbýt.
„A proč vlastně musí Corra umřít?“
„Ale Cirkisi,“ povzdechl si Reptile v Cirkisově mysli, „Cožpak ses nic nenaučil? Život za život, příteli. Vzpomeň si na nebohého Sorise, který se obětoval, aby Alan znovu žil. Pokud bys chtěl, aby Emily mohla znovu žít, musíš něčí život ukončit.“
„Odpověz mi na jednu otázku a pokus se být upřímný.“
„Poslouchám.“
„Když máš tu moc přivést mrtvé, proč jsi nepřivedl svou ženu a dceru?“
Reptile dlouho neodpovídal a Cirkis nevěděl, jestli je to proto, že váhá, nebo proto že se mu odpovědět prostě nechce. Nakonec se své odpovědi dočkal: „To je součást mého prokletí, příteli. Nikdy znovu nebýt se svou rodinou. Aby něčí smrt posloužila k oživení někoho jiného, musí mít ten s krví na rukou svou duši. Jedině tak se smí duše zemřelé osoby vrátit mezi živé.“
Reptileův hlas utichl a Cirkis si domyslel, že jeho mysl opustil. Přesto už znovu neusnul.

Mezi přestávkami, které činili během cesty, se Argon snažil najít svou magii. Corra mu vytrvale tvrdila, že o ni nikdy nepřišel, ale on ji necítil. Připadal si zcela odříznutý od zdroje. Při jedné ze zastávek odešla Corra k řece, aby se opláchla. Políbila ho a slíbila mu, že se brzy vrátí. Chvíli poté si k Argonovi přisedla Lily.
„Myslím, že tě má ráda,“ řekla mu.
„Hm.“
„A co ty? Máš ji taky rád?“
Argon se na ni podíval s povytaženým obočím.
„Nejsi na tyhle řeči a otázky trochu moc mladá?“
„Je mi téměř dvacet pět.“
„A mě přes osmdesát.“
„Opravdu? Ani na to nevypadáš,“ sdělila mu s nevinným úsměvem.
Argon si odfrkl.
„Trávíš moc času ve Williamsově přítomnosti. Očividně ti škodí.“
Lily nevěděla, co na to říct, a tak začala z jiného soudku: „Autumn mi řekl, že jsem čarodějka.“
„Ano, to jsi.“
„Ale já nic necítím. Autumn mi řekl, že najdu svou magii, až klesnu na dno, ale já si myslím, že se po tom dnu pohybuju už pár dní a magie nepřichází.“
Argon se ušklíbl.
„To je celý můj bratr. Věčně mluví v hádankách.“
Podíval se na své ruce, ze kterých nedokázal vykřesat ani jiskřičku magie.
„Já nejsem ten pravý, za kým bys měla chodit pro rady ohledně magie. Zrovna teď já sám žádnou neoplývám.“
„V tom případě si můžeme založit spolek čarodějů a čarodějek bez magie,“ usmála se Lily a sledovala, jak se i přes Argonovu tvář mihl náznak úsměvu.
„Pamatuješ na naše první setkání? Jak ses objevil u Autumna a já do tebe vrazila?“
Argon se ušklíbl.
„Ach ano. Vzpomínám si. Pohlédl jsem ti do očí a viděl tu zkázu, kterou jsme s Arsenem napáchali.“
„Nabídl jsi mi, abych šla s tebou. Že ze mě uděláš královnu.“
Argon znovu povytáhl obočí.
„Máš obdivuhodnou paměť, děvče.“
S vážným výrazem ve tváři přikývla.
„Některé věci se pamatují dobře. Můžeš své slovo stále dodržet? Udělat ze mě královnu?“
Argon se jí podíval do očí.
„Myslíš to vážně?“
„Znáš obě strany. Kdo jiný by to mohl být?“
Argon musel uznat, že má pravdu.
„Jedno mi ale vysvětli. Tehdy jsem chtěl po Williamsovi vrhnout dýku, ale tys mi položila ruku na zápěstí a řekla mi, že takhle to nemá být. Jak to tedy má být?“
Argon ještě nikdy neviděl, aby něčí oči mohly najednou vypadat tam smutně.
„Sean zemře, avšak nikoliv tvou rukou,“ promluvila a její hlas zněl slabě a zlomeně.
„A ví to?“
„Já jsem mu to neřekla, ale Veritas možná ano.“
„No jistě. Dětský všeználek.“
„Je mrtvý,“ podotkla Lily jako by tím chtěla Argonovi naznačit, aby o něm takhle nemluvil.
Argon protočil oči, neboť chápal, co mu Lily naznačuje. A pak si začal dělat starosti, kvůli Corře, která se už měla vrátit, a nikde v táboře ji neviděl.

Cirkis se snažil o Reptileově nabídce příliš nepřemýšlet, ale vracelo se to k němu jako bumerang. A ničemu nepomáhalo vidět Corru a Argona dohromady. Když viděl, jak ho Corra políbila předtím, než odešla k řece, vzedmula se v něm vlna vzteku a zlosti. Proč Argon mohl mít to, co on ne? Nezaslouží si ani kousek štěstí, a přesto ho má víc než on sám. Cirkis potřásl hlavou. Tohle není on. To se mu Reptile snaží vymýt mozek. Corra za nic nemůže. Nemůže jí vzít život. Na druhou stranu Emily by si zasloužila žít víc. Oba by si zasloužili nový start. Mohli by být spolu. S ní po boku by jeho cesta byla mnohem snesitelnější. Její přítomnost by mu lépe pomohla vyrovnat se se smrtí přátel.
Cirkis vstal a zamířil k řece. Corra si zrovna oplachovala obličej a jeho kroky, které ztlumila tráva, neslyšela. Cirkis se znovu zarazil. Corra byla nevinná. Co bude za člověka, když jí vezme život? A co by tomu řekla Emily, kdyby se dozvěděla, co musel udělat, aby byla navrácena mezi živé? Náhle se k němu vrátil sen, ve kterém byl šťastný s Emily, a rozhodl se. Jak jen to šlo, připlížil se potichu ke Corře. Ta ho uslyšela ve chvíli, kdy už stál za jejími zády. Chystala se k němu otočit hlavu a on věděl, že kdyby ji nechal a ona se na něj podívala, nikdy by nedokázal udělat to, co plánoval. Uchopil ji za šíji a strčil jí hlavu pod vodu.

Rick napůl ucha poslouchal Seanovy stížnosti na bytí v Sonyině těle, když jeho pozornost upoutala Drena, tedy spíš Adam v jejím těle. Chvíli mu vždycky trvalo, než si uvědomil kdo je kdo.
„Se Cirkisem budou problémy,“ řekl Adam a Rick si okamžitě vzpomněl, že Meranis mu po smrti Assassina řekla to samé.
„Cos to řekl?“ otázal se ho Rick, aby se ujistil, že dobře slyšel.
Adam se na něj udiveně podíval.
„Co? Já jsem nic neřekl.“
„Ale řekl. Já jsem tě slyšel.“
„Myslím, že by věděl, kdyby něco řekl, Ricku,“ ozval se Sean.
Rick si však byl jistý, že to nebyla jeho představivost.
„Kde je Cirkis?“
„Viděl jsem ho jít k řece. Proč?“
Rick neodpověděl. Vstal a rozeběhl se k řece.
„Co to do něj zas vjelo?“ zakroutil Sean hlavou, ale nechal ho běžet.

Cirkis držel Corře hlavu pod vodou, ačkoliv sebou Corra škubala a zmítala se. Nepomohlo jí ani to, že Cirkise poškrábala na ruce, která ji držela. Nakonec znehybněla a Cirkis ji pustil. Tělo zůstalo ležet na hladině. Cirkis ustoupil a vypadal zděšeně. Jako kdyby si teprve uvědomil, co provedl. Klesl na kolena a složil hlavu v dlaních.
„Co jsem to udělal?“ zašeptal nevěřícně.

Rick doběhl k řece ve chvíli, kdy Cirkis klesl do trávy. Uviděl Corřino tělo na hladině a okamžitě se tam rozeběhl. Měl štěstí a proud nebyl příliš silný. Její tělo by už jinak odnesl pryč. Vytáhl ji z řeky a položil do trávy. Bez zaváhání jí začal dávat první pomoc. Nejdřív několikanásobné stlačení hrudníku a poté vdechnutí do jejích promodralých úst. A pak znova stejný proces.
„Nemá to cenu, Ricku. Zabil jsem ji. Je to moje vina. Já ji zabil. Chtěl jsem, aby se Emily vrátila. Zabil jsem ji. Zabil jsem ji. Zabil jsem ji,“ opakoval Cirkis pořád dokola.
„Ne, nezabil. Nedovolím, aby umřel ještě někdo jiný,“ opáčil mu Rick, zatímco pokračoval v resuscitaci.
Corra nejdřív začala kašlat a až poté otevřela oči. Cirkis rozšířil oči a dokud úlevou nevydechl, ani si neuvědomil, že zadržoval dech. Rick pomohl Corře do sedu, aby se jí voda lépe vykašlávala.
„Už je to v pořádku. Budeš v pořádku,“ tišil ji Rick, když se Corra třásla zimou.
„Doběhni pro deku, Cirkisi.“
„Ale…“
„Hned!“ křikl na něj Rick a snažil se Corru zahřát třením jejích paží.
„Co se stalo?“ zeptala se, když konečně mohla dýchat, aniž by se dusila.
Rick si vyměnil pohled se Cirkisem, který se mezitím vrátil s dekou a Argonem za zády.
„Někdo tě napadl a pokusil se tě utopit. Nikoho jsme neviděli, ale Cirkis tě vytáhl z vody a společně jsme tě přivedli zpět k životu.“
„Děkuju,“ zašeptala a nechala Argona, aby jí přehodil deku přes ramena a sevřel v náruči, jakmile Rick vstal a odstoupil od ní.
„Pojď se mnou,“ vyzval Cirkise a ten bez odmlouvání šel. Když byli dostatečně daleko, aby je ani Argon a ani Corra neslyšeli, Cirkis se ho zeptal: „Proč jsi lhal?“
„Nelhal jsem. Aspoň ne úplně. Neviděl jsem nikoho, kdo by ji topil.“
„Ale byl jsem to já. Přiznal jsem se ti. Ani jsem ji nevytáhl z vody. A už vůbec jsem ti nepomáhal ji oživovat.“
„To jsou jen detaily, kterými je nemusíme zatěžovat,“ smetl jeho námitky ze stolu.
Cirkis se na něj podíval.
„Proč jsi na mě tak hodný?“
„Protože vím, jak je těžké odolat Reptileově nabídce.“
Cirkisovy oči se rozšířily.
„Jak o něm víš?“
„Vím, že Argona nenávidíš nebo jsi na něj přinejmenším pořádně naštvaný, ale Corře bys neublížil jen proto, abys ublížil jemu. To chtělo víc, a tak ti něco slíbil. Slib mi, že ho už nebudeš poslouchat, a na celou záležitost zapomeneme, ano?“
„To ti slibuju hrozně rád. Ty chvíle, kdy jsem si myslel, že je Corra mrtvá, že jsem jí já zabil, byly strašné. Štěstí, že ses objevil a zachránil ji.“
„Ano, to bylo štěstí,“ přikývl Rick a vzpomněl si na Adamova slova. Jako kdyby k němu znovu promluvila Meranis. Ale to přece nebylo možné. Nebo ano?


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 25.12.2013, 23:28:40 Odpovědět 
   Zdravím.

V této části je opět překvapení na překvapení a určitě "bude hůře". I čtenáři budou váhat, komu mohou věřit (a důvěřovat) a komu ne. Intriky a boj o moc (i strach o trůn a vládu o Istrii). Jsou opravdu všichni zúčastnění tak silní (i co se magie týče), aby obstáli? Uvidíme. Na šotky jsem nekoukal.

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
MANATUA
Danny J
Ostrov Aldor - ...
Ellien
Oheň
Joe Care
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr