obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915374 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39511 příspěvků, 5744 autorů a 390412 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Ježíšek vs. Santa, aneb jak to vlastně bylo 3 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 30.12.2013, 13:44  
Vážení a milí čtenáři... Setkáváme se již potřetí (a možná i naposled) u povídání o Ježíškovi, Santovi a dalších postavičkách, které patří neodmyslitelně k vánočním svátkům - ať už na ně věříme či nikoliv. Doufám, že se bude textík líbit. Pokud v něm čistě náhodou najdete nějaký ten nedostatek, věřte, že ani na Vánoce šotkové Překlepníčci nespí. Prevíti...
 

Opět jsou Vánoce... Jak to poznáme? Jednoduše... Lidi chodí nakupovat mnohem častěji než obvykle. Mají při tom docela nesváteční náladu. Pořád se někam honí, ruce mají vytahané jako opice a myšlenkami jsou neustále kdesi mimo realitu. Copak nevidí tu krásu? Romantiku? Necítí tu atmosféru? „Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas?“ Nic? „Tiše a ochotně purpura na plotně...“ Marná snaha.

Nevidí tu vánoční hvězdu na obloze... Ne, není to kometa, ani se nekoná pozdní konec světa. Santa, Ježíšek, děda Mráz, a další vánoční postavy a postavičky, si mohou nohy uběhat. A ruce utahat... Je sice pravdou, že děda Mráz má kouzelné sáně, Santa je má také, ovšem tažené soby, to jen Ježíšek chodí pěšky a bos. Takřka s holým zadkem... Ovšem nejen sousedy, ale i zaměstnání si prostě nevybereme!

Dnes opustíme tajemnou a zapadlou vísku s kostelíkem, který má věžičku nakřivo. Představte si menší městečko postavené kdesi v rovinaté krajině na břehu nevelké říčky. Co nesmí v žádném městě chybět? Supermarkety. A v jednom z nich došlo k na první pohled docela skandální situaci. Ani na jménu toho obchodu nezáleží, ale říkejme mu třeba... Tesco. Do Tesca přišla sleva! Nic nového, zvláště před Vánoci. Lidé vzali tenhle velkej obchod útokem. Pokladní i prodavači se museli cítit jako Němci na ruské frontě, když přešli rudoarmějci do protiútoku. Samé: bum, ratatata, prásk a řach.

Uličky mezi regály byly plné lidí, nákupních košíků a popadaného zboží. Tlačenice jako hrom. Nebylo se kam hnout, na křižovatkách mezi regály by mohly být postaveny semafory, aby byl provoz plynulejší. Z reproduktoru se linula vánoční hudba. Koledu střídala koleda, zdálo se, že onu vánoční atmosféru protkanou nákupním šílenstvím nemůže nic pokazit. Všichni byli v nejlepším, když se prodejnou ozvala zpráva: „Prosíme maminku, která v oddělení hraček zapomněla své dítě, aby se vydala k informacím, děkujeme!“ Zapomenuté dítě?

Která macecha by byla tohoto schopna? Matka by bylo silné slovo... Ono by na tom nebylo nic divného, kdyby to dítě nevypadalo trochu divně. Jakoby jeho rodiče neměli ani na chleba! Děcko jen v košilce s holým pozadím. Hned bylo poznal, že je to chlapeček. Každý přeci ví, jaký je rozdíl mezi chlapečkem a holčičkou. Co bylo ještě divnější, byl fakt, že to dítě, ačkoliv vypadalo docela mladě, mluvilo jako náctiletý spratek. Chyběla mu snad už jen svatozář, ovšem kdo by se nad ní v dnešní den pozastavil? Kdyby se mezi regály náhle objevil Santa nebo děda Mráz, nikomu by to nepřišlo divné, vždyť reklama dnes letí a kdo vymyslí podivnější šot, ten vyhrává... Co na tom záleží, že se zde střídá realita s absurditou?

„Čí si, chlapečku?“ zeptala se jej stará paní ve vatovaném kabátě, brýlemi jako popelníky. Kdyby neměla vozík, určitě by chodila po kolenou. „Ty ses ztratil, že jo?“

„Ale...“ mávlo dítě rukou.

„Bodejť by se neztratil...“ zamračil se pán v nejlepších letech. Zamával na děcko holí a zahudroval jako krocan: „Všichni jsou to haranti, naplácat na zadek a bude... Parchanti.“

„Běžte někam, dědečku,“ povzdechlo si dítě. „Na vaše kecy jsem tak zvědavej!“

„A jakou má nevymáchanou dršťku!“ přidal se do diskuze pupkatý podnikatel v príma obleku. Bůh ví, co v tom mumraji vůbec nakupoval. Možná nějaké sexy prádélko pro svou mladou milenku. Lidé procházející kolem se jen na okamžik zastavili, zasmáli se, a hledali skrytou kameru. Popřípadě mysleli na to, zda nebudou také v televizi. Dnes je jiná doba a o překvapení není v životě nouze.

„Haló, tady je jeden chlapeček bez rodičů!“ volala jakási mladá slečna. „A bez kalhot!“

„Kde je to dítě?“ ozvala se ochranka prodejny. „Tak pojď, caparte, tví rodiče už na tebe jistě čekají...“

„Marie a Josef?“ zamyslel se chlapeček.

„Tví rodiče jsou určitě velmi věřící, určitě tě tu jen zapomněli!“ usmála se jedna ze starších prodavaček s vozíkem plných zeleniny. Prostě si jen přes oddělení hraček zkrátila cestu. Kdyby měla majáček na vozíku, určitě by se jí jelo snadněji. „Tak lidi, prosím, uhněte, musím jet dál! Děkuji...“

„Neznaboh!“ zamával děda holí a ubíral se dál mezi regály do oddělení alkoholických nápojů. „Neznaboh jeden... Kam ti mladí spějí?“

„Kam asi?“ řekl kdosi. „Je jiná doba!“

„Do prdele...“ povzdechlo si dítě. „A to se to musí stát zrovna mně...“

„A že jsi tak sprostej?“ podívala se na něj babka vlídně, jakoby jej chápala. Ono být sám jen tak v negližé a ztratit se, to není žádná legrace. Lidé se rozdělili do dvou táborů, jedni v tom hledali recesi, druzí jen podbízivou reklamu. Realita zde byla odsunuta kamsi do pozadí. No, posuďte sami, nahaté dítě v Tescu? Před Vánoci? Vyloučeno!

„Jsem sprostej, babičko, jsem,“ řeklo dítě a dalo si hlavu do dlaní. „Protože mám v hlavě nasráno...“

„A že jsi jen tak nalehko, venku je kosa jak v márnici!“ pokřižovala se babka. „Nebudeš náhodou z Ruska? Těm prý zima nevadí...“

„Já nezmrznu, babičko!“ pousmál se chlapeček. „Ani náhodou...“

„A co žes vzpomínal Marii a Josefa?“ nechápala babka. „To jsou tví rodiče opravdu tak pobožní?“

„No jejda...“ povzdechlo si dítě.

„Tak proč tě tu nechali?“ zavrtěla hlavou další prodavačka. „Půjdeš tady s pánem od ochranky do informací, oni se tě rodiče vyzvednou...“

„Ale nevyzvednou...“ řekl chlapeček a seskočil s regálu plného panenek Barbie na zem. Nožičky mu hlasitě pleskly o kamennou podlahu. „Oni jsou mrtví...“

„Ty jsi sirotek?“ spráskla ruce babi. „Ježíšku...“

„Jak víte, jak se jmenuju?“ rozesmál se chlapeček.

„Ty se jmenuješ Ježíšek?“ zasmála se prodavačka, která na něj narazila jako první. „Ty jsi z děcáku?“

„Kdyby...“ povzdechl si chlapeček.

„Houby z děcáku,“ řekl kdosi v obleku Santy. Prošel okolo a tajemně na chlapečka mrkl. Chlapeček na chvíli zpozorněl. Byl to on? Nebyl to on? To už i Santa chodí nakupovat do supermarketu? Kde je kouzlo Vánoc? Čáry? Tajemno? Víra? Prokletá komerce...

„A co tu vůbec děláš?“ zamračil se pán od ochranky. „Poslední dny před Vánoci je tu hotový blázinec! Člověk neví, kde mu hlava stojí. A nejsi tu sám, tak jdeme!“

„No právě,“ řeklo dítě. „Ztratil jsem jeden dárek pro holčičku, která je na vozíku a tak jsem jej šel koupit do supermarketu... Mám děravý pytel na dárky! Kdo to mohl tušit, že mi rodiče nezašili to nejdůležitější z mého vybavení...“

„Děravý pytel? Tví rodiče jsou zloději?“ nechápal jej člen ochranky.

„Ale vůbec ne,“ zavrtěl chlapec hlavou a několikrát přešlápl. Podlaha byla přeci jen krapet studená. „Já nekradu, pane!“

„Ty si hraješ na Ježíška a chtěl jsi někomu koupit dárek? To ti rodiče dávají peníze na dárky a nechají tě nakupovat samotného?“ zamračila se prodavačka. „A to se nebojíš jen tak chodit sám po městě jen v podvlíkačkách? Co kdyby tě někdo okradl?“

„Nebojím se...“ pokrčil chlapeček rameny. „Co by se mi mohlo stát?“

„Co by?“ spráskl ruce muž od ochranky. „Tisíc věcí...“

„Nemohlo!“ řekl znovu muž v červeném oblečku, který projel okolo snad už podesáté. „Jemu se nic nemůže stát!“

„Poslyšte,“ zarazil jej muž od ochranky. „Co vy si tu hrajete na Santu? To tu jako oba děláte reklamu, nebo co? Tohle je skrytá kamera?“

„Kdyby jen to!“ zazubil se muž v červeném. „On je Ježíšek a já jsem Santa. Věřili byste tomu?“

„Teď, před Vánoci?“ zamyslela se prodavačka. „Ježíši, já tu vysedávám a práce mi stojí. Běžte s tím někam... A to dítě musí domů, nenechám se zavřít policajty!“

„Co by se mi mohlo stát horšího?“ povzdechl si chlapeček. „Prd, před tisíci lety mě ukřižovali a co? Vstal jsem z mrtvých...“

„To dítě blouzní?!“ pokřižovala se babka. „Raději půjdu... Postarejte se o něj! Takové rouhání...“

„Ty jsi vážně Ježíšek?“ zeptala se dítěte prodavačka a ukázala palcem nahoru. „A jak ses sem dostal? A to je Santa? Opravdový Santa?“

„Já už taky musím,“ řekl si pod bílými vousy muž v červeném a zmizel i s vozíkem mezi lidmi. Ruku na srdce, Santa je něco jako tajný agent a prozrazení je to poslední, co by potřeboval, přestože na chvíli prozradil svou identitu. Kdo by mu však uvěřil, že ano? Pravý Santa mezi tolika kopiemi a podivíny? Vždyť se s nimi roztrhl pytel, nehledě na ten Ježíškův pytlík na dárky...

„On je tu i Santa? A co tu dělám? Zjevil jsem se...“ zavrtělo dítě hlavou.

„Já se taky zjevím,“ řekla prodavačka, „ale z tebe... Karle, vem ho na informace a uvidí se, třeba se o něj někdo přihlásí!“

„A když ne?“ zamyslel se muž od ochranky. Vypadalo to, že opravdu neví, co si myslet a co dělat.

„Na co jsou policajti a sociálka?“ poklepala si prodavačka na hlavu. „Ty jsi tu od toho, já tu jen obsluhuju zákazníky!“

„Tak, Ježíšku, půjdeme, ano?“ poškrábal se muž v uniformě. „Je tady spousta lidí a nás je málo!“

„To je pravda, lidi kradli, kradou a budou krást...“ řeklo dítě. „A kam půjdeme? A co tam budu dělat? Já musím sehnat tu mrkací pannu pro to děvče, milý pane!“

„Odnesu tě na informace, tam si sedneš, a počkáme, jestli se rodiče o tebe nepřihlásí!“ řekl člen ochranky rázně. Po pravdě už měl toho předvánočního času plné zuby.

„Ale oni jsou už dávno mrtví!“ zavrtělo dítě hlavou.

„Jak mrtví?“ nechápal jej muž v uniformě. „Ty si z nás děláš šprťouchlata, že ano? Ježíšku!“

„Nedělám,“ řekl chlapeček.

„Tak jsi tu s tetou nebo babičkou, že ano?“ zeptal se jej stále bezradnější muž. Tady něco nehraje, ale já na to přijdu, co za tím vším vězí! Říkal si.

„Ne, ne...“

„Tak děda, nebo strýc!“ zamračil se a chtěl jej chytit do náruče, ale chlapeček se mu se smíchem vysmekl.

„Samá voda!“ řekl a zamračil se na něj. „Nemyslete si, že když máte funkci, že můžete všechno!“

„Ale todle je má práce, dělat tu pořádek!“

„A já tu dělám jen bordel?“ nasupil se chlapeček, div si neupšoukl. „Já se tu snažím nakupovat, to mi jen vy a paní prodavačky brání v činnosti...“

„V jaké činnosti?“ zeptal se uniformovaný muž s nápisem: „Ochranka“ na zádech.

„Neříkal jsem to?“ zamyslel se chlapeček. „Hledám dárek pro jednu holčičku!“

Chvílemi se díval po regálech a pak smutně řekl: „Tak já raději mizím... Vypadá to, že tu žádná panna, kterou hledám, není...“

„Jak mizíš, se mnou půjdeš!“ zavrčel pán od ochranky. „I kdyby si pro tebe měl někdo přijet ze sociálky! Já tu nejsem pro srandu králíkům!“

„Ani pro Ježíška?“ pousmál se chlapeček. Chvílemi se mu zdálo, že znovu vidí Santu, který se snažil být velmi nenápadný. Vcelku se mu to dařilo, protože po prodejně se tu a tam mihl muž v podobném obleku Santa Clause. Člověk neznalý věci by měl problém říci, který z nich je kopie a který originál, jenže Ježíšek nebyl jen tak obyčejným člověkem. „Tak já mizím, pane!“

„Ježíšmarjá!“ spráskl ruce člen ochranky. „Stal se zázrak, to dítě zmizelo! Co budeme dělat?“

„Co by?“ proletěl okolo Santa. „Hej pane, neviděl jste tu někde slevu na pravý rum z cukrové třtiny? Mí sobi nejedou na nic jiného...“

„Rum? Pravý? Jamajský?“ nechápal jej muž z ochranky.

„Přestaňte chlastat!“ řekl jim děda oběma, který byl svědkem začátku diskuze s Ježíškem. „A jděte si po své práci... Já taky jdu!“

„A kam?“ zeptal se jej člen ochranky. Okolo stále pochodovali lidé s vozíky porůznu naloženými zbožím. Do jejich vzájemné komunikace stále tiše vyhrávaly koledy za občasného služebního hlášení.

„Domů!“ řekl děda. „Už mě to tu nebaví!“

„Ale kam šlo to dítě?“ naléhal muž ve službě. „Před chvíli tu ten chlapec byl a najednou je pryč!“

„Byl to přeci Ježíšek!“ řekl Santa. „Tak kde maj ten Rum?“

„A vy nechlastejte ve službě!“ obořil se člen ochranky na Santu. „Nebo vás taky nahlásím!“

„A komu?“ zeptal se jej Santa nevinně.

„Vedení prodejny a příště vás už nezaměstnají!“

„Ale já jsem Santa!“ bránil se muž v červeném a snažil se opět takticky zmizet. Přeci jen jej osud Ježíška zajímal. Kolega je kolega.

„No právě!“ vydechl muž z ochranky. „A vůbec, jděte si po své práci...“

„Jaké dítě?“ zeptala se jich paní ve středním věku, kterou zaujal muž v santovském ohozu a rozčílený pracovník Tesca.

„To, které tu před chvílí bylo!“ rozhodil muž ochranky ruce. „To přeci nejde, aby mi tu mizely jen tak děti!“

„A jak se jmenovalo?“ stála si paní za svým.

„Ježíšek...“ řekl hlídač Tesca. „Prý má rodiče už dávno mrtvé a prý ho před tisíci lety ukřižovali!“

„Židé?“ zamyslela se.

„To neříkal...“ pokrčil muž rameny. „Tenhle pán jej viděl také! Kde je?“

Santa na nic nečekal a vytratil se definitivně, alespoň z tohoto obchodního domu. Čeho je moc, toho je až příliš, ten Rum snad sežene jinde, jinak s těmi soby snad nehne. Zatracená bába, musela mu jeho zásoby zamknout ve sklepě, jakoby nevěděla, že bez pořádné dávky nelítají...

„Prosíme člena ochranky, aby se s dítětem, které se ztratilo v oddělení hraček vydal na informace, děkujeme!“ ozvalo se z rozhlasu.

„Tak já snad abych šel...“ řekl muž v uniformě a úkosem se na ženu podíval.

„A co to děcko?“ zazubila se žena.

„Já nechlastám!“ zasyčel člen ochranky a vydal se na informace. „Bylo tady! Ve službě zásadně nepiju! Mladá paní...“

„Ježíšek...“ řekla si. „To jsou dneska věci, co si ti lidi nevymyslí a nechají samotné děti v obchoďáku!“

A bylo to. Kdo by se nad tím pozastavoval? Bylo přeci před Vánoci a že se stal zázrak? Zázraky se přeci dějí každý den. Co na tom, že si Ježíšek odskočil do Tesca pro dárek, který někde ztratil? Roznášejte dárky nějaké té miliardě dětí, že ano? Nehledě na Santu, který hledal pohonné hmoty pro své čtyřspřeží. Mějte přeci rozum, na benzínce by nepořídil...

Takže, milí zlatí, pokud na Vánoce nedostanete žádný dárek, berte na vědomí, že má Ježíšek asi zase v hlavičce nasráno a sedí někde v Tescu, Albertu či jinde, a svou přítomností v obchodním domě vytváří zmatek a pozdvižení. Ono ani být Ježíškem není žádný med. A co Santa? Nic, kdyby mohl, propil by sáně i se sobem. Jeho žena dobře ví, proč mu nedává víc pití, než je potřeba... Co nespotřebují sobi, to vypije Santa, a kdo má ten chlast pořád shánět? Nakonec i tu věžičku nakřivo měla paní Santová stále na paměti...

Šťastné a veselé!

Cililink.


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.2 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:40:50 Odpovědět 
   31. 07. 2014

Nejslabší díl. Téměř bez vtipu a Ježíška jako bys celého předělal. Choval se totiž úplně jinak.
 ze dne 01.08.2014, 12:23:29  
   Šíma: Díky za zastavení. Souhlasím, nejhorší je, když něco píšeme na pokračování, udržet kvalitu textu, pokud se ty předchozí líbily... Ježíškovi zdar. Stačí se podívat na "Kameňáka", jednička se mi líbila nejvíce, dvojka ušla a trojka? Pšt, ať nejde o reklamu... Ještě jednou dík za zastavení.
 Jarda 10.01.2014, 17:24:04 Odpovědět 
   Dzravím.

Povídka je zajímavě podaná. Omlouvám se za upřímnost, jsem zvyklý na tvá lepší podání. Postava Ježíška na mne působí dost křečovitě, nepřesvědčivě. V předchozích částech to bylo lepší. V představě nedokážu pojmout, že sprostě se vyjadřující Ježíšek, s laskavou štědrostí naděluje dětem. Ostatní postavy v posazení do dnešní doby jsou věrohodně vystiženy. Je tu zastoupena jednoduchost myšlení, hloupost, netrpělivost, vypočítavost... Jo fajn.
 ze dne 10.01.2014, 18:19:59  
   Šíma: Zdarec.

Dík, jsem rád, pokud aspoň krapet líbilo! ;-)))

šíma (hříbek)
 salvator 05.01.2014, 22:35:48 Odpovědět 
   Hezké povídání, Šímo, hezké, téměř jsem se přidal k ostatním, ale pak jsem si to rozmyslel a zmizel taky... raději, kdoví, co by se ještě mohlo přihodit.
Pěkný Nový rok a nespočet nových, pozoruhodných nápadů!
Dalimil
 ze dne 05.01.2014, 22:36:50  
   Šíma: Děkuji moc za zastavení a komentík, jsem rád, že se líbilo! ;-)
 D. V. S. 04.01.2014, 0:00:51 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: D. V. S. ze dne 02.01.2014, 21:14:07

   nojo... dárky a žádný mír v duši... z toho mám jako zarytý katolík komplexy.... co lidi udělají z takového daru... :(
jestli jsi to chtěl takto poukázat, tak to beru, jen jsem to asi špatně pochopil... patrně proto, že k čemukoliv, kde vystupuje Santa přistupuji už předem s odporem..
 ze dne 04.01.2014, 11:40:00  
   Šíma: Ahoj, mi se ten konzumní způsob prožití také nelíbí - hlavně je to vo tom, aby velké řetězce vydělaly co nejvíce... A pak Santa, hlavně ve Americe, tam to mají zažitý, že ano, ale proč Santu tahat do Evropy? Tak jsem to všechno zparodoval.

O církvi (bez rozdílu) si také myslím svoje, ať je to ta nebo ta, přestože souhlasím, že nějaká vyšší síla musí existovat - říkejme mu bůh, protože nevěřím na evoluci - nic z ničeho... Brrrr. Dneska se to všem vbíjí do hlavy a každý ví, co bylo před miliony a miliardami let... Nová víra - evoluce, pro boha není místo, je přežitkem. Ale copak není psáno: "Copak nevidí ten, kdo stvořil oko a neslyší ten, kdo stvořil ucho? A každý, kdo se rozhlédne kolem sebe, musí vidět dílo jeho rukou." Nebo vesmír vznikl jen tak pro srandu králíkům? Naštěstí jsou tu věci, které nás převyšují. Jen si myslím, že není církve (ani náboženství), která by brala boha tak, jak by si zasluhoval... A vo tom to je, v nedokonalosti lidí... Ale to je věc názoru (i mého)!

Hezký den.
 D. V. S. 02.01.2014, 21:14:07 Odpovědět 
   no.... upřímně řečeno.... Ježíška se ti vykreslit moc nepovedlo ... to je trochu..zvláštní... pokoušet se udělat z Ježíška evropský moderní protějšek Santy... to mi dost vadí.... a ukřižovali ho přede dvěma tisíci let, nikoliv před tisícem..
vyprávění je ale pěkné, to rozhodně uznávám ;)
 ze dne 02.01.2014, 23:53:40  
   Šíma: Zdravím. Jejda, ano, uteklo mi to, mělo tam být před dvěma tisíci lety... Pardon. On ten Ježíšek slouží o vánocích spíše jako doručovatel dárků, než zvěstovatel pokoje, míru a odpuštění... Na toto jsem chtěl poukázat. Snad se to aspoň trochu povedlo... Dík za zastavení a komentík!
 Dědek 02.01.2014, 17:51:04 Odpovědět 
   Naštěstí jsem nějaký ten dárek dostal, takže to s Ježíškem nebude až tak špatné.
 ze dne 02.01.2014, 23:54:09  
   Šíma: Také mi naježil... ;-) Děkuji za zastavení a milý komentík.
 Apolenka 01.01.2014, 10:30:20 Odpovědět 
   Ježíšku, Ježíšku! Ty, ty, ty! Copak takhle mluví slušné jezulátko?! Styď se! To abych teď přeonačila své kouzelné představy z dětství... ach jo.
Velká jedňucha je tam, uličnický Šímo.
 ze dne 01.01.2014, 13:21:06  
   Šíma: Děkuji, i Ježíšek je jen Ježíšek... ;-)))
 Maruška 30.12.2013, 15:19:27 Odpovědět 
   Senza nápad - Ježíšek v hypermarketu. Proč taky ne, když tam mají všechno. :-)
 ze dne 30.12.2013, 18:03:11  
   Šíma: Že jo? ;-) Dík za zastavení a komentík.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Zuzka
(10.12.2019, 11:24)
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
obr
obr obr obr
obr
Podobenství
pedvo
1. Kapitola: Ži...
Sheizou
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
obr
obr obr obr
obr

Proč to nebereš?
asi
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr