obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Rozumný muž může být zamilován jako blázen, ale ne jako hlupák."
Rochefoucauld
obr
obr počet přístupů: 2915688 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39805 příspěvků, 5808 autorů a 392455 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Klára, Tereza a Pavel ::

 autor Alenka1993 publikováno: 30.12.2013, 12:37  
Předem se omlouvám za gramatické chyby.
 

„Vyspala jsem se s Pavlem.“ Řekla jsem jí to, když jsme se právě domilovaly. Byla krásná a já chtěla být jako ona. Proto jsem svedla Pavla a vyprovokovala s ní tenhle experiment. Ležela nahá na posteli vedle mě a já ještě cítila její chuť. „Co že? S mým Pavlem?“ Zeptala se udiveně. „Proč jsi to udělala? Ty krávo jedna! Myslíš si, že mi ho přebereš? Ty ubohá socko, na tebe je tak zvědavej. Za tohle mi zaplatíš. Vypadni z mýho bytu. Dělej, vypadni!“ Vyskočila z postele a dostrkala mě do předsíně. Přitom pořád křičela, jak jsem ubohá. „Dej mi moje věci.“ Štěkla jsem na ní. Odeběhla do ložnice a v náruči přinesla moje oblečení. Otevřela dveře na chodbu a hodila ho na schody. „A teď vypadni!“ Strčila do mě a zabouchla dveře. Rychle jsem se oblékla a doufala, že mě nikdo neuvidí. Když jsem si zapínala bundu, tak jsem si všimla kamer na chodbě. Samozřejmě, že musí bydlet v rezidenční čtvrti, v baráku plném kamer. Řekla jsem si a pomyslela si, jaké budou mít sekuriťáci divadlo.
Venku byla podzimní plískanice. Šla jsem na metro a přemýšlela o tom, co se stalo. Klára to určitě poví všem kamarádkám a za chvíli to bude vědět celá škola. Budou mě pomlouvat a nikdo se se mnou nebude bavit. Už takhle se všichni motají jenom kolem ní. Musím rychle něco vymyslet, než to všem vykecá. Vzala jsem telefon a zmáčkla její číslo. Hned po prvním zazvonění mi to típla. To se dalo čekat, ale já s ní musím mluvit. Poslala jsem jí textovku, kam jsem napsala, že jsem jí to nejdůležitější neřekla a jestli to chce vědět, tak ať mi zavolá. Moc jsem tomu nevěřila, ale za pár minut skutečně zavolala. Zeptala se mě, co chci a já jí na hlase poznala, že určitě musela brečet. Trochu jsem zaváhala, ale svůj plán jsem už změnit nemohla. „Jestli někomu cekneš, že jsem spala s Pavla, tak z tebe přede všema udělám Lesbu.“ Vyštěkla jsem a zavěsila.
Klára držela nevěřícně mobil v ruce a říkala si, že tohle všechno musí být sen. Čekala, že se každým okamžikem probudí, ale nic takového se nestalo. Proč mi to Pavel udělal? Přemýšlela. Vždyť spolu chodíme už dva měsíce. Může mě mít, kdy bude chtít a on si vybere takovou krávu. Proč jsem se vůbec nechala takhle zblbnout. Proč jsem ho neprokoukla dřív? A tu sketu Terezu už v životě nechci vidět, vždyť nejsem žádná lesba. Jak sem mohla přistoupit na tu její hru. Stejně se mi to nelíbilo. Měla jsem jí to říct hnedka na začátku. V představách vypadá všechno jinak. Položila telefon a šla se vysprchovat. Cítila, jak se pomalu uklidňuje. Místo vzteku na ní začal doléhat smutek. Věděla, že Pavla miluje a že by mu dokázala odpustit. Věděla, že by v sobě dokázala potlačit hrdost a nic mu neříct, jen kdyby měla jistotu, že se to nebude opakovat. Po sprše si zalezla do postele, skrčila se do klubíčka a začala brečet.
Pavel mezitím seděl s kluky v hospodě, jako každý pátek, když jim skončil fotbalový trénink. Byl sám se sebou spokojený. Kluci ho jako kapitána brali, holky se kolem něj neustále motaly a škola ho moc nezajímala, protože jak říkal: „Von to fotřík nějak zařídí“. Po dvou pivech se většina kluků zvedla a šla domů. Zůstal tam sedět se třemi nejvěrnějšími, kteří začali před lety chodit na fotbal s ním. „Pánové, musím se vám s něčím pochlubit.“ Začal. „Musí to, ale zůstat jenom mezi námi.“ Počkal, až mu to všichni odsouhlasí a potom pokračoval. „Tak už jsem měl obě dvě. Kláru, i tu její kamarádku Terezu.“ „Ty vole, tak to je hustý“. Pronesl uznale jeden z kamarádů. „A která je lepší?“ Zeptal se druhý. „Asi Tereza“. „Má fakt luxusní kozy. Ale, na druhou stranu,“ zauvažoval, „ Klára má zase nádhernou prdelku. Tak nevím, nejlepší by bylo mít asi obě dvě najednou.“ Všichni se zasmáli. Pavel vzal do ruky půllitr. „A na to si přiťukneme.“


 celkové hodnocení autora: 94.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 3.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Veo Ochmanek 01.01.2014, 19:08:25 Odpovědět 
   Smutné a relativně i vážné téma -- po filozofické stránce však jenom klouže po povrchu a vyznívá do prázdna. Na druhou stranu, leckdo může namítnout, že všechno mít duši nemusí...

U mě za tři.
 Cuprumov 30.12.2013, 15:13:03 Odpovědět 
   Nerozumím tomu, proč to lidé dělají.
 Šíma 30.12.2013, 12:35:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Vcelku zajímavý textík o lidských potřebách a intimitě. Potřeba lásky se zde mísí s potřebou experimentování (a jakousi "nenažraností", proč nemít vše, když je každá dívka jinak krásná - ta je taková, ta zase maková, ale když se spojí obě, mohla by z nich "vzniknout" dokonalá žena). Zdali s tím přišel Pavel nebo naše hrdinka (jedna z nich), to v příběhu napsáno není. Jedno je jisté, pocit ublíženosti a vlastnictví není to pravé ořechové, láska nám přeci nepatří, byla nám dána - zamilovali jsme si, proč si protějšci myslí, že jim ten druhý patří? Pokud nás ten druhý nemiluje, nejde o lásku, ale citové poblouznění... Ovšem, jak ve válce, tak i v lásce je prý dovoleno vše. Text je zřejmě na hranici psychologické prózy, avšak nezabývá se příliš charaktery postav a jejich jednání, spíše jakoby jen svým dějem a popisy "klouzal po hladině" a nešel více do hloubky (viz onen milenecký trojúhelník). Možná jde ze Tvé strany i o určitý pokus a snažíš se o nový styl či psaní v tomto žánru (zachycení lidských životů, jejich myšlení a jednání).

Po technické stránce: pozor na překlepy (napomůže kontrola pravopisu, pozornější pročtení nebo betareader - další pár očí navíc) a také na přímou řeč a uvozovací věty (a jejich návaznost).

Hezký den a múzám zdar (i vše nej do nového roku).

P.S. Několik linků na přímou řeč:

http://fabulator.cz/prima-rec-a-jak-ji-nezmrvit/

http://pravopisne.cz/2012/10/pravidla-jak-se-pise-prima-rec/

http://www.latrine.cz/pravidla-psani-prime-reci
 ze dne 30.12.2013, 12:37:33  
   Šíma: Ještě maličkost: zkus se více rozepsat a více se "položit" do jednotlivých postav a přiblížit je více čtenáři, nám autorům čtenáři do hlavy nevidí, proto nemusí chápat vše tak, jak jsme jim to jako autoři přednesli, aby také (třeba i) pochopili samotnou pointu (a podobně)...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Invaze
Pán Amberu
Čas svěží
Kuba77
Spravedlnost (3...
Petr Seth
obr
obr obr obr
obr

Lavór
sumus
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr