obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915372 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39507 příspěvků, 5743 autorů a 390398 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Povídka—Zimní čarování ::

 autor Zuzana Černá publikováno: 05.01.2014, 1:29  
 

Byl listopad a byla středa.Frenciz Lamordová se probouzela do sychravého rána.Protáhla se na posteli ,dala své dlouhé nohy dolu a obula si své trepky.Poté se zvedla přešla k oknu,koukla se ven a znovu se protáhla.Odešla do kuchyně,kde si postavila vodu na kávu a
mezitím odevřela venkovní dveře , kde si vzala noviny ,které jí tam nechávala pošta. Když zavřela dveře přešla zpět do kuchyně a dělala si kávu. Frenciz se pohodově usadila ke stolu vzala noviny a začala v nich listovat.Vtom zazvonil telefon Frenciz se odklonila od stolu a zvedla sluchátko.Halo,halo volala do sluchátka, tady Frenciz Lamordová, z druhé strany se ozval známi hlas,tady Filip.Ahoj Filipe co se děje ,mám kafe a pospíchám do práce , četla jsi dnešní tisk,proč zeptala jsem se,to ti řeknu až odpoledne,sejdeme se v kavárně LA PETIT,fajn odpověděla Frenciz,tak zatím orevuár. Frenciz Lamordová byla mladá dáma plná života,svobodná,měla ráda,umění hlavně staré baroko,historii a architekturu. Pracovala jako úřednice v jedné veliké firmě,která se zabývala vydáváním leteckých map.Tato práce jí vůbec netěšila,šla tam vlastně kvůli svému otci. Její otec byl letec na stihacích strojích,šla tam protože měla otce velice ráda.Frenciz dopila kávu,oblékla si na sebe kalhotový kostým barvy bordo, k tomu hnědé vysoké boty a hnědý dlouhý kabát,otevřela dveře prošla,dveře zavřela, otočila klíčem a pomalu šla po schodech směrem dolu. Když vyšla před dům, šla směrem na autobus, do práce jezdila vždy autobusem, měla to pár zastávek. Do práce přišla o pár minut později,sundala kabát a zasedla ke stolu. Měla celkem dost práce ale stále myslela co jí Filip chce,neměla vůbec tušení. Pracovala pilně a rychle.Po celou dobu stále sledovala hodiny, musela přemýšlet proč s ní chce Filip mluvit, když udělala kus své práce,vzala si dnešní tisk a s velikým zájmem si začala noviny prohlížet. Najednou jí zaujal podivný inzerát, kde nějaká starší dáma hledá architektku pro starý dům. Strašně jí to zaujalo, zvedla telefon a zavolala do redakce novin odkuď inzerát pocházel,zvedla to nějaká madam Žargonová a hned se zeptala co potřebuji.Salute odpověděla Frenciz,byla bych Vám velice vděčná, kdyby jste mě sdělila kontakt na tu starou dámu, která hledá někoho pro svůj dům. Madam Žargonová zalistovala ve svém zápisníku a ochotně my prozradila jméno a adresu, pěkně jsem poděkovala a rozloučila se.Všechno jsem si zapsala do notísku, mezitím se hodinová ručička přiblížila k dvanácté hodině, já se oblékla vypnula počítač, zastrčila židli a odebrala se na schůzku s Filipem v kavárně LA PETIT.Šla pomalu,klidným krokem a ani si nevšimla, že poletuje sníh, v této době to bylo docela brzy. Paříž byla už v této hodině plná lidí, kavárna, kde měla schůzku s Filipem, byla už blízko. Kavárna LA PETIT byla blízko Seiny, byl tam krásný pohled na Eifelofku. Frenciz vešla do dveří ovanula jí vůně cigaret a kávy, Sedělo tam několik nedočkavých lidiček, kteří si obědvali nějaké dobré menu. Pomalu se rozhlížela u kterého stolu sedí Filip, seděl až vzadu a přímo u výhledu na prostranství pod Eifelofkou. Filip vstal, pomohl Frenciz z kabátu, políbil jí na tvář a odsunul židli od stolu. Frenciz se posadila a dlouze se na Filipa podívala. Proč si mě sem vlastně pozval, zeptala se Frenciz. Četla si dnešní noviny a hlavně ten inzerát té staré dámy o ano a dokonce má už i kontakt.Prima odpověděl Filip,to jsi,ale rychlík.Jak se zachováš Frenciz Lamordová,nevím,ale něco mě na tom velice láká.Nechám si to projít do večera hlavou. Mezitím Filip objednal dvě kávy a kruasanty.Frenciz se dívala z okna na davy chodců, kteří se pomalu vraceli z práce,byla zasněná a vůbec nezaregistrovala,že Filip obědnal.Otočila se zpět ke stolu, uchopila hrnek s kávou a usrkla si. Už jsem se rozhodla,vychrlila ze sebe,tu dá mu zítra navštívím a v práci si vezmu volno,vyndala z kabelky telefon vyťukala číslo a pochvíli něco zamumlala do sluchátka. Je rozhodnuto, zítra jdu do toho, mám jít s tebou zeptal se Filip, ne půjdu tam sama. Zvedli se ze židlí, Filip zaplatil a s Frenciz se rozloučil. Doufám,že mě budeš informovat, jak to dopadlo, Frenciz přislíbila a s tím se rozešli.
Druhý den ráno se Frenciz pomalu probouzela. Převalovala se na posteli. Koukla ven s postele.Venku poletoval sníh, lidé chodili zahaleni až po uši. Byl listopad dvacátého pátého a to byl pro Frenciz velice významný den,dnes půjde za starou dámou do toho starého domu. Rychle vstala z postele, vzala si župan a dala vařit vodu na kávu. Mezitím si vyčistila zuby a učesala se .Vrátíla se zpět ke kávě a usedla na židli. Venku mezitím se rossněžilo, tak že nebylo vidět ani na krok.Frenciz dopila kávu a začala se oblékat.Byla trochu nervozní,nevěděla co jí čeká.Vzala si notýsek, kde měla zapsanou adresu staré dámy. Nazula si kozačky, oblékla si teplí kabát, okolo krku si dala teplý šál a na hlavu teplou čepici, vzala klíče a odevřela dveře.Vyšla ven z bytu dveře zavřela a zamkla.Nechtělo se jí jít pěšky a tak si zavolala výtah.Vešla do velmi mrazivého dne,sníh padal velmi hustě a tak se rozhodla,že raději pojede metrem. Sešla dolu poschodech do stanice metra,jelo okamžitě.Frenciz nastoupila a usedla na volné místo,jela celkem mnoho stanic až na úplný konec Paříže, byla to skoro periférie.Když byla u konce své cesty a souprava zastavila vyšla z metra rovnou ven.Bylo to zvláštní místo,nikde ani živáčka jen psi a kočky.Otevřela kabelu a z ní vyndala svůj notýsek, kde měla zapsanou adresu.Ulice se jmenovala LA Jardén číslo popisné 57.Chvili chodila kolem dokola,najednou zpoza rohu se vynořil jakísi stařeček ,popoběhla,aby se zeptala na udanou adresu.Starý pán se zastavil ,když Frenciz zavolala.Nejprve se představila a pak se zeptala na uvedenou adresu.Pán se trochu zamyslel ,pak zvedl oči a řekl.To bude ta podivná stará paní,co bydlí v tom starém domě.O ano vyhrkla,jak se ta paní jmenuje? Je to bývalá hraběnka,ze starého hraběcího rodu a jmenuje se madam Lafatová.A ta ulice je hned za kostelíkem,Frenciz poděkovala a dala se do kroku.Když přicházela k domu,byli tam veliké železné vrata,šla blíž a vzala za obrovskou starou kliku,vrata se pomalu odevřela.Když vstoupila dovnitř ,byla ohromena velikou zahradou.Zahrada byla ve stylu raného baroka,byl to překrásný pohled.Frenciz byla úplně unešena,šla úzkou cestou,která byla poseta malími kamínky,okolo byli veliké okrasné keře,které byli zahaleny sněhem,jedním slovem nádhera.Frenciz se opravdu kochala překrásným pohledem a to netušila co jí čeká uvnitř.Když byla u hlavních dveří,rukou třesoucí a rozechvělou stiskla zvonek.Chvíli čekala.Najednou se otevřeli dveře,které příšerně skřípali a ve dveřích se objevila úžasná stará dáma.Salute Frenciz ,salute madam Lafatová,přišla jsem na ten Váš inzerát.Tak pojtte dál Frenciz,madam otevřela vice dveře,aby Frenciz mohla projít Dům byl celí dřevěný,všude dřevěné obložení ,schody překrásně vyřezáváné ,zábradlí ze slonoviny ,podél schodů byli portréty všech hraběnek a hrabat z tohoto rodu.V další místnosti byla veliká jídelna,kde uprostřed stál veliký dlouhý stůl a na něm několik svícnů ,které svítili, kolem dokola byli samé krásné obrazy a sochy.Když mě pak vzala madam Lafatová do horních místností,které byli rozděleny na příjímací pokoj a několik ložnic.Jak se Vám zde líbí mé dítě,zeptala se madam Lafatová,Frenciz odpověděla, jsem ohromena,je to skutečně nádherný starý kouzelný dům.Obě dámy se posadili do křesel k malému stolku ,kde byl připraven čaj a káva s nějakými sušenkami .Tak co budete chtít paní Lafatová,zeptala se Frenciz.Paní Lafatová chvíli přemýšlela,jak má Frenciz odpovědět.Víš děvečko,já jsem si podala ten inzerát,protože jsem doufala,že si ho přečteš právě ty.Proč zrovna já,optala se Frenciz,budu ti muset vyprávět příběh,který je velice zvláštní.V roce 1890 bydlel zde starý hrabě,který si vzal děvče ze vsi.Svadba byla velice skromná.Mladá hraběnka,se hned přispůsobyla nové situaci a začala v domě dělat různé úpravy.Starý hrabě chtěl mít potomky,ale mladá manželka o tom nechtěla ani slyšet.Po roce jejich soužití,starý hrabě zemřel.a byl pohřben do rodinné hrobky ve Španělsku.Po uplinutí smutku,mladá hraběnka začala s úplnou přestavbou svého domu.
Když přestavba byla dokončena,začaly se dít podivné věci,z různých místností se ozývali podivné zvuky,skřípot a něčí hlas.Trvalo to ně kolik let až se hraběnka z toho zbláznila a byla odvezena do sanatoria pro šlechtu do Le mans .Mezitím dům stále mněnil majitele až v roce 1925 se v domě usídlil rod Grégrů,byl to starý německý rod.Manželka pana Grégra,byla velice půvabná a velmi chytrá žena.Byla taky zasloužilá matka,svému manželovi porodila 9 dětí z toho 5 chlapců a 4 děvčátka.A pomalu tento příběh je u konce, řekla paní Lafatová,. ale stále nerozumím proč jsem tady,zeptala se Frenciz.To jedno děvčátko,když vyrostlo,tak si vzalo vlastně Vašeho dědečka.Tak,že jste vlastně má příbuzná a já jsem Vaše babička a Vaše matka,je moje dcera.Frenciz koukala jako opařená,madam Lafatová chytla Frenciz za ruku a pobídla jí,aby vstala a podívala z okna.Krajina kolem domu,jakoby ožila.stromy a keře se rozsvítili z nebe padal sníh a zkrášloval krajinu kolem dokola,vypadalo to jako,když padají perličky.Madam Lafatová se otočila na Frenciz a řekla,vidíš mé dítě ,proto je tento dům tak kouzelný a ještě dodala,tento dům a celá zahrada je ted tvoje,jenom bych tě poprosila o to,abych zde mohla dožít.Frenciz madam objala,a se slzami v očích jí poprvé oslovila babičko.Obě ženy tu stáli v obětí. Venku se zatím hodně rossněžilo,bylo to jako zimní čarování,všechno se měnilo ve vnitř a venku.Když se ženy pustili,sešli po schodech dolů do veliké jídelny,kde byl pro ně připraven oběd,Frenciz se podivovala nad tím,kdo toto všechno mohl připravit.,když nikoho v domě neviděla.Madam Lafatová ucítila velké rozpaky u Frenciz,ničemu se děvenko nediv ,už jsem ti říkala,že tento dům je kouzelný.Já vim babičko,trochu se zarazila nad tím slovem,ale madam dělala,že jí to vůbec nevadí spíš naopak,jsme přece ve 20 století a pohádkám už jsem trochu odrostla.Drahá Frenciz,pohádky a kouzla ekzistují stále,až budeš mít dětí,uč je tomu,že každý z nás si ponese do života trochu těch pohádek a kouzel.Než se pustili do jídla,Frenciz měla ještě jednu otázku na svou babičku.Proč má matka o tobě nikdy nemluvila,zeptala se Frenciz.Tvá matka odešla ve svých 18 letech a od té doby jsem jí neviděla .Jak jsem se doslechla,tebe dala na vychování do kláštera Svatého Jana Nepomuckého v Praze a tam ses mě ztratila.Tvoji rodiče se mezitím rozvedli a ty po vysoké škole,kterou si udělala v Praze,ses vrátila zpět do Paříže.Často jsem tě vídala s tvím otcem,ale neměla jsem odvahu tě oslovit.Měla jsem však štěstí,protože jsem potkala Tvého přítele Filipa úplně náhodou to on mě přivedl na ten nápad s tím inzerátem,řekl ,že máš ráda staré věci a historii a tak jsem to zkusila a ono to vyšlo.Frenciz se trochu zlobila na Filipa,ale pak si řekla,že jeto vlastně prima,že poznala svojí babičku a vlastně celí příběh a krásný dům.Šáhla do kabely a vyndala si telefon,omluvila se madam,že zavolá Filipovi,než budeš volat,řekla madam,tak mu řekni,že ho zvu na návštěvu.Frenciz natukala Filipovo číslo a za chvilku se ozval ton.Halo,halo tady Filip,ahoj ty tajnůstkáři tady Frenciz.Ahoj Frenciz,jak se vede,prima odpověděla.Proč si my nic neřekl,když jsme spolu mluvili v kavárně.Chtěl jsem,abys byla překvapená,no to se ti povedlo.Kde ted jseš zeptal se Filip,jsem v tom domě s mojí babičkou,ten dům je nádherný a celá zahrada,babička tě zve na návštěvu,tak přijed adresu asi budeš znát,že Filipe řekla to strochou nadsázky,ano znám.Zatím oběd trochu vystydl atak,alespoň ochutnala .Mezitím dorazil Filip,jsem uchvácen,jak domem tak i zahradou,podíval se na madam a mrkl okem,co vy dva máte zálubem. Zeptala se Frenciz. Nic odpověděla madam Lafatová,ale mám na Vás velkou prosbu ,velmi si přeji,aby jste tady za čali Vaš nový život,chtěla bych obnovit historii tohoto domu a vy dva jste k tomu stvořeni.Filip a Frenciz se na sebe podívali.To jako ,že se máme vzít ? Ano a vychovávat své děti právě zde.Musíte my to slíbit a přísahat na tuto starou bibli.Oba to slíbili a přísahali na starou bibli.Tak tet si mohu konečně oddychnout jsem dokonale štastná a můžu odejít na onen svět,za svými předky.Frenciz prudce vstala od stolu a křikla to né,vždyt jsem tě teprve našla babičko.Pojd ke mně má děvečko,Frenciz si dala svojí hlavu na její klína začala plakat.Neplač už mám svůj čas,pánbů nám víc nedá řekla madam.Tet si půjdu odpočinout do svého pokoje,vstala a oba políbila na čelo z, jejího políbení bylo cítit záván smrti.Filip a Frenciz se dívali za madam Lafatovou,jak mizí ve svém pokoji.Slibme si Filipe,že se nikdy nerozejdem a neodejdeme z tohoto domu.přísahám,řekl Filip Venku začal opět padat sníh,byla to opravdu zimní čarování.Madam Lafatová zemřela ještě týž den a byla pohřbena v rodiné hrobce.Zemřela štastná


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 5.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 11.01.2014, 12:27:07 Odpovědět 
   Dzravím

Čte se to, jako když běží kolovrátek stále stejným tempem. Přečetl jsem jen několik prvních vět a pak jen namátkou skočil do několika odstavců. Námět není špatný, ale jeho podání je potřeba lépe propracovat.
Souhlasím se Šímou.

...dostat od něj pětku, to říká hodně.
 Šíma 05.01.2014, 1:25:16 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

V první řadě musím podotknout, že Tě nepotěším... Zkus se juknout do lepší povídkové knihy, novely či románu, jak takový text vypadá. Ruku na srdce, co by Ti asi řekl takový nakladatel, kritik nebo lektor, kdyby viděl podobně "laděnou práci" s mořem nedostatků?

Pojďme rovnou k tomu očividnému, co čtenáře uhodí do tváře:

- formátování textu (za interpunkcí se obvykle dělá mezera, stejně tak se mezera nevkládá před interpunkci, napoví nahlédnutí do oblíbené knihy či pravidla českého pravopisu. Občas mám pocit, jakoby autoři psali SMS-ku a ne literární dílo...

- když jsme u interpunkce, mrkni na pravidla psaní čárek ve větách a souvětích, pomůže (kupříkladu) spočítat si slovesa, nebo se zamyslet nad stavbou samotného souvětí (jde tuším o učivo druhého stupně ZŠ),

- hned z kraje se musím zmínit o opakování slůvek, občas to funguje, někdy také ne, není třeba zdůrazňovat čtenáři známá fakta, pokud je v daném čase (vzhledem k ději) řeč o samotné hrdince, která nemá kolem sebe žádné další postavy (třeba i v podobně přivlastňovacího zájmena),

- opravdu je nutné vše podrobně popsat (takřka polopatisticky - až s dokumentárním či novinářským stylem)? Co kdo udělal, jak to udělal, proč to udělal, a podobně. Příliš zbytečných informací může spolehlivě zabít děj a jeho běh (či rytmus). Čtenáři se mohou začít nudit a mít tendenci přeskakovat řádky,

- další věcí jsou odstavce, text je takřka v jednom bloku, oči čtenáře si nemohou odpočinout, stejně tak tato skutečnost může mít negativní vliv na samotný vzhled (a přehlednost) textu,

- pozor (opravdu pozor) na přímou řeč a její vyjádření, zde jsi nepoužila uvozovky (jak bývá běžně zvykem), ano, existují autoři, kteří píší takovým stylem (či způsobem), že uvozovky nepoužívají, ale pak do textu vkládají před přímou řeč jiné znaky (například pomlčky), či jej (samotný text) postaví tak, aby bylo jasné, kdy mluví hrdinové a kdy jde (jen) o popisy (děje, prostředí a podobně),

- dalším kamenem úrazu je správné skloňování zájmen (zde ONA), pomůže dosadit si za krátké "ji" TU a za dlouhé "jí" TÉ (vzhledem k danému pádu) - příklad (nesouvisející s textem): Řekl jí... (TÉ ženě); Viděl ji... (TU ženu); Nebavilo ji to. (TU ženu); apod.,

- číslovky - mnohdy je lepší je opsat slovy, než vypisovat číslicemi (zbytečně to pak nerazí do očí), pokud opravdu nechceš, aby autor viděl (to či ono) vypsané číslicemi, kupříkladu datum, kolik je hodin a podobně (je-li tato skutečnost pro samotný děj skutečně důležitá),

- chybí zde jakákoliv dramatizace, nechci psát rovnou o "autorském záměru", ale zde nejspíš nebudou mít čtenáři zdání, proč tato povídka vůbec vznikla (prosím, neuraž se, ale každý text přeci vznikne z nějakého důvodu, pocitu a tak dále), proč vznikl tento text? O čem měl vypovídat a co měl svým čtenářům přednést? Ono "lepidlo na čtenáře" je důležité - ve smyslu vlastního děje, tady mne napadá, že tato povídka nemá vlastně žádnou zápletku (ani rozuzlení), jde jen o výčet "událostí", které se staly a Ty o nich prostě (jen) své čtenáře informuješ, je vše, o čem jsi psala opravdu tak "banální", nebo to má "hlubší smysl"?

- co se děje týče, každá povídka začíná (u jednoduchého děje) vyprávěním od bodu "A" do bodu "B", mezi tyto dva body můžeš vepsat co se Ti zlíbí, dát povídce určitý "děj" (zaplnit ji událostmi, přizpůsobit ji žánru, který preferuješ, oživit své postavy a vložit je do určitého prostředí), mrkni do nějaké povídkové knihy, jak v nich autoři pracují s textem, třeba i toto napoví (nevěš ovšem hlavu, nikdo učený z nebe nespadl),

- zapomněl jsem snad už jen na odsazení přímé řeči (ať už je uvozena uvozovkami či jinak oddělena od běžného textu), aby se čtenář neztrácel v textu, mám na mysl vložení každé nové přímé řeči na nový řádek, pokud daná přímá řeč nenavazuje na popisný text a nezačíná (kupříkladu) po dvojtečce (pravidla a dobrá kniha i v tomto případě napoví).

Suma sumárum všechny tyto nedostatky zbytečně snižují kvalitu textu a nejspíš i mohou odrazovat případné čtenáře od čtení. Když si Tvou práci prohlížím (horem i dolem), kdybys textu věnovala patřičnou péči, mohl by vypadat lépe (po všech stránkách). V tomto okamžiku však negativa převyšují pozitiva - vypadá to, že máš určité schopnosti pro skládání textu (ve smyslu psaní), neházej proto flintu do žita, ale dál se snaž psát, ono se to časem spraví.

Ještě maličkost, pokud plaveš v gramatice, stylistice a formátování textu, poraď se s někým, kdo tomu více rozumí a řekne Ti, co jak dělat a nedělat. Opět zde platí ono pravidlo, že chybami se člověk učí a tento text není určitě "koncem světa".

Přeji hezký večer a múzám zdar.

P.S. Původně jsem Ti chtěl textík vrátit, ale to bys pak třeba nevěděla, kde (a v čem) děláš chyby...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Livinginthedream
(7.12.2019, 22:31)
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
obr
obr obr obr
obr
Cyklus kadění j...
Amarantine
Lucie
Sonic
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Proč padá listí... ?
Popelka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr