|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Záchrana ::
| Hodne stara povidka..tak treba se zalibi |
| |
|
|
Byl večer. Venku bylo velmi ošklivo. Pršelo, bylo šero a ani bouřka na sebe nenechala dlouho čekat. Zkrátka by psa ven nevyhnal. Sice jsem se dost divila, ale rodiče se rozhodli jet na delší návštěvu ke známým a já zůstala doma. Sama doma. Chtěla jsem toho dokonale využít. Udělala jsem si popcorn, všude zhasla a šla se dívat na TV! Právě dávali skvělou parodii Scary Movie 2 a to jsem si nechtěla nechat ujít. Asi v půli filmu mě přepadl podivný pocit. Takový svíravý, nevysvětlitelný,..... Bylo to, jako by mně někdo volal, já však netušila kdo, odkud, kam. Začala jsem se trochu bát, jelikož na podobné tajemno nevěřím. Nějaká vnitřní síla mi napovídala, abych šla ke hlavní knihovně a přečetla si 23. knihu z 5. poličky. Kniha by se dala zařadit mezi román s prvky fantasy. Takový neurčitý žánr. Čím déle jsem četla, tím více jsem pociťovala nějaké pouto s hlavní hrdinkou Janette, která byla spasitelkou světa. Nejen její skoro stejné jméno, ale i její podobné myšlenky mi stále vrtaly hlavou. Bylo mi to trošičku jasné, někdo mě musel přivolávat a nedalo se tomu odolat. Navíc mi zase nějaká divná síla říkala, ať jdu na net. Poslechla jsem. K mému velkému údivu nebyl domovskou stránkou Seznam, ale nějaká divně vypadající černá pochybná stránka. Na obrazovce blikal velký svítivý nápis „VÍTEJ, JANI!!!“ a pod tím mě nějaké obyčejné tlačítko vybízelo ke kliknutí. I když jsem měla v těle prázdno, v mozku strach, klikla jsem. Byla to asi osudová chyba, jelikož se kolem mě začalo všechno točit a já si připadala jako při velké halucinaci. Náhle jsem se objevila asi v nějakém jiném světě. Pochopila jsem, že tohle místo je cíl mého přivolávání a já zde musím něco podniknout. Co, to mi však bylo záhadou a já nechala věcem volný průběh. Radši. Kolem mě byla ulice, avšak vůbec žádné obchody, jen mnoho lidí. Všichni lidé, které jsem potkávala se na mě přátelsky usmívali a zdravili mě veselým: „ Vítej Janette!“. To jsem nijak nechápala. K mé smůle se všude kolem nacházeli samí starší lidi, ale žádní – náctiletí. Ani nevím proč, ale šla jsem pořád rovně a pak vpravo. Říkal mi to nějaký instinkt, pud. Ovšem hned, jak jsem zabočila doprava, vše se změnilo. Kolem mě byli konečně samí puberťáci. Většinou veselé partičky, zamilované páry, nebo jen nejlepší kámošky. Abych řekla pravdu, bylo by z čeho vybírat:) Já jsem tady určitě nebyla za účelem flirtu a proto jsem se rozhlédla pozorněji. Pak se to stalo...spatřila jsem kluka, který nebyl žádný krásný modrooký blonďák, ale přitahoval mě. Ne vzhledem, ale svým smutným výrazem, tím, že potřeboval pomoct. Taková už je asi má povaha. Měl smutný, utrápený výraz a kolem sebe i v sobě prázdno. Soucitně jsem si k němu přisedla a neutrálně se zeptala : „ Jak se máš?“ On mi odpověděl: „Janette, když máš rodinu a povahu jako já, nemůžeš se mít dobře.“ .Já, zarytá optimistka jsem se ho snažila přivést na jiné myšlenky a rozveselit ho. Ze začátku se se mnou bavil, jako bychom byli na nějakém chatu, ale později se rozpovídal a já se dozvěděla zajímavé informace. Jmenuje se Sam a je mu 15(zase někdo starší). Nedávno chtěl spáchat sebevraždu kvůli své holce. Než jsem přišla, měl v plánu nechat se přejet právě projíždějícím autem, protože už ho nebavil takový život. Já jsem mu trochu pomohla, naladila ho na jiné myšlenky a dodala mu optimismus. On byl moc rád a proto mě pozval k sobě domů. Pohostil mě, nechal mě odpočinout a opět si se mnou povídal. Teď však optimisticky. Náhle celkem smutně pronesl: „ Milá Janette, moc jsi mi pomohla asi nejen mně. Bylo mi ctí se s Tebou seznámit. Jako odměnu si můžeš zasurfovat u mě na kompu. Možná se už neuvidíme a proto si vem tohle.“ Podal mi krásný, pravděpodobně stříbrný přívěšek ve tvaru srdce s vyrytým S na stejně krásném přívěšku. Byla jsem velmi spokojená a zmohla se jen na Díky. Než jsem usedla ke kompu, dala jsem Samovi krásnou dlouhou pusu a řekla: „ Budeš mi moc chybět. Už se nikdy nepodceňuj, buď optimista a kdyby něco, přivolej si mě. Pa.“ Na kompu se opět objevila černá stránka tentokrát s nápisem: „Díky, Janette!!!“ Po kliknutí jsem byla opět doma, u svého PC, na stránce Seznam.cz. Na netu jsem si ještě chvíli pobyla, avšak nejdřív jsem si spokojeně a smutně šáhla na svůj přívěšek. Poté jsem šla spát se skvělým pocitem, pocitem záchrany.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 11 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 22 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
