obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Oko za oko (Pelion a Šíma) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 06.01.2014, 9:36  
Autoři: Pelion a Šíma
námět a dějová linka: Pelion
text: Šíma

Děj příběhu je zcela fiktivní, osoby v něm obsažené neodpovídají skutečnosti. Za případnou práci šotků Překlepníčků se omlouváme...
 

      Byl večer. V zimním období se stmívá velmi rychle a lidé povětšinou sedí doma u televize, namísto aby se courali venku na ulici. Pro něj byl tento stav věci jen přínosem. Aspoň nebude nikomu na očích... V hlavě měl pořád jen jedno: peníze! Musí sehnat ty peníze, jinak bude v prdeli a to doslova a do písmene. Ale kde je vzít? Tak narychlo?
      Vzpomněl si na jednu babku, kterou potkal v poledne na trhu. Nechtíc jí strhl kabelku z ramene, ale jakási jemu neznámá síla jej donutila jí kabelku vrátit. Naneštěstí se vysypala, takže musel všechny ty krámy, které ženské s sebou nosí, naházet zpět. Všiml si také občanky. Jeho nevypočitatelný zrak padl na adresu trvalého pobytu a on se tiše pousmál. Nikdy nevíš, kdy se ti to bude hodit...
      Nyní, když slunce zapadlo za zubatý obzor, který tvořily nedaleké kopce se smíšenými lesy a stožáry elektrického vedení, spolu s komíny nedaleké teplárny, kráčel zadumaně podél sídliště a díval se, jak se po silnici první třídy po jeho pravé ruce řítí dva pruhy světel. Jedny byly bílé a druhé červené. Sníh a krev. Pousmál se. Na okamžik se nechal unést vlastní fantazií, kterou však rázně zaplnila zásadní otázka: Kde vzít ty zatracené prašule, než bude pozdě?
      Babka! Vydal se na adresu, která se mu vryla do paměti. Jakoby jej něco k tomu domku přitahovalo. Šel jako poslušná ovce ztichlou ulicí na okraji města a sledoval dění za okny domů. Všechna okna až na výjimku, byla rozsvícena. Lidé se za nimi procházeli a dělali to, co doposud. Jedli, četli, dívali se na bednu nebo seděli u počítače. Odfrkl si. Co je to za život?
      Po několika minutách našel na konci ulice dům, který hledal. Svítilo se jen v jednom okně. Zbytek domku tonul v šeru. Lampa pouličního osvětlení na konci slepé ulice také dvakrát nesvítila, což nahrávalo jeho plánu. Tiše prošel brankou a zkusil, zda je zamčeno. Nebylo. Ta babka má v hlavě nasráno, řekl si. Vešel do domu, aniž by se otáčel, jakoby patřil do rodiny...
      Našel ji v obýváku. Nejprve se lekla. Hleděla na něj s úžasem v očích.
      „Přejete si?“ zeptala se jej.
      „Nebylo zamčeno!“ řekl suše.
      „Já zapomněla...“ zamračila se. Nevěděla, zda má nevítanému hostu uvařit kafe, nebo na něj zavolat policisty. V bedně právě šly večerní zprávy. Nejspíš TV stanice Nova... Zářící obrazovce nevěnoval příliš pozornost, spíše jakoby si uvědomoval absurditu této situace. „Nejste vy ten chlápek, který...“
      „Ano, jsem to já, kdo vám pomohl dneska v poledne,“ řekl s úsměvem.
      „Přišel jste si pro odměnu?“ nechápala jej. „Tvrdil jste, že za to nic nechcete...“
      Začala vypadat velmi nejistě. Díval se jí do očí a vycítil v nich strach a obavy.
      „Kde máš prachy, babko!“
      „Ale já... Tady žádné pořádné peníze... nemám!“ rozhodila ruce a hned na to se musela chytit křesílka, aby neupadla.
      „Nekecej, v peněžence jsem viděl několik tisícovek, nebo si je utratila za dárky? Kde máš prachy, babo!“
      „Běžte pryč... nebo zavolám...“
      „Na policii se vykašli, čarodějnice! Kde máš prachy! Víckrát to říkat nebudu!“ přistoupil k ní blíže.
      Vylekala se ještě více. Začala se třást a do očí jí hrkly slzy. Takové opomenutí. Zapomněla zamknout, jenže, kdo by se k ní dobýval takhle k večeru?
      „Nemám...“ zavrtěla hlavou.
      „Kurvo,“ vrazil jí jednu pěstí. Falešné zuby dopadly hlasitě na konferenční stolek. Žena se rozbrečela a tiše štkala. Nebyla připravená na takové násilí, hlavně ne od muže, který jí dnes tolik pomohl.
      „Pe-ní-ze,“ vzal do ruky nějakou sošku a ohnal se po babce. Ruce měl zkřehlé zimou, soška mu vypadla z ruky. Jako na potvoru dopadla ženě nevelkého vzrůstu rovnou na hlavu. Padla s heknutím k zemi. Zdálo se, že je v bezvědomí. Hlasitě zaklel a ještě do ní kopl, aby si vybil vztek.
      Bezostyšně překročil její bezvládné tělo a dal se do prohledávání obýváku. Nakonec našel v celém domě jen několik stovek. Když tu kdosi volal u vchodu, že je odemčeno. Nějaký mužský hlas. Že by syn? Nebo vnuk? Zazmatkoval. Běžel muži vstříc, srazil jej k zemi a proběhl hlavním vchodem.
      „Kreténe!“ zavolal na překvapeného mladíka. „Idiote!“
      A pak zmizel v šeru ulice. Co nečekal, byl fakt, že mu přitom z kapsy vypadla jeho vlastní občanka. Ironie osudu? A přestože na adrese trvalého pobytu nežil, policie jej vypátrala o několik dní později na základě popisu onoho mladého muže. Náš recidivista netušil, že tu ženu zabil. Našel se vražedný nástroj, dokonce i s docela znatelnými otisky. A přestože jej nikdo neviděl vcházet do domu, byl násilník usvědčen právě díky svědectví vnuka zavražděné ženy.
      Co mi můžou? smál se násilník, jak šeredně se mýlil...

      Intermezzo

„Vážení diváci, parlament České republiky dnes dopoledne schválil novelu trestního zákona číslo čtyřicet lomeno dva tisíce devět sbírky, který obsahuje dodatek, jež pozměňuje výšku trestů u zvláště brutálních činů proti lidskosti, životu a zdraví spoluobčanů. Zvláště brutální činy proto nebudou trestány již jen trestem odnětí svobody na doživotí, ale také trestem smrti, který byl v našich zemí zakázán v devadesátých letech minulého století po sametové revoluci. Avšak tlak veřejnosti a stále brutálnější činy delikventů podnítily rozsáhlou debatu nejen co se veřejnosti týče, ale také v parlamentu a senátu. Po několikaměsíčním jednání byl tento trest znovu zaveden, ovšem bude udělován jen výjimečně s ohledem na lidská práva a ústavu naší země. Jedinou osobou, která bude mít pravomoc k zastavení tohoto činu – milosti – bude prezident republiky. Ovšem podle kanceláře prezidenta, nebude hlava státu zasahovat do právní moci v případě, že bude tento výjimečný trest uložen oprávněně a v rámci zákona... Podle všeho projde novela bez problémů i senátem, a pak už nebude nic bránit v tom, aby ji svým podpisem kvitoval i samotný prezident republiky...“

      -- O několik měsíců později --

      Seděl sám v cele smrti a myslel na ten den... Na tu sošku a ženu, která ležela na podlaze. Nezdála se mu mrtvá... Znechuceně si odfrkl a bouchl pěstí do stolu. Týdny vyšetřování a pobytu v cele předběžného zadržení uběhly jako voda. Pak přišel soud a závěrečný verdikt. Trest smrti? Odkdy? U nás? Která svině todle odhlasovala? To přece... Nemohl uvěřit svým uším. Jeho advokát jen zavrtěl odmítavě hlavou. Svědectví vnuka zavražděné bylo směrodatné a hlavním kamenem obžaloby. Co na tom, že neměl v úmyslu zabíjet? Nešlo prý o zabití v nedbalosti, ale úmyslný čin... Že se tak stalo při loupeži? No a?
      Stará bába! Kráva jedna. Kdyby mu ty peníze dala, mohla žít, ale ona ne! Ona musela dělat fóry. Zatracený dobrý skutek. Nevěřil v boha. Nevěřil ve spravedlnost. A nyní už nevěřil ani sám sobě. Kvůli několika stokorunám a novele zákona? Debilové, copak má cenu život té staré báby, kterou nyní žerou červi, několik stovek? Uchechtl se. Před celou se zastavil strážný a otevřel dvířka, aby zkontroloval odsouzeného. V cele byla i průmyslová kamera, zákon nemohl dopustit, aby se odsouzený zabil sám, na to tu byli jiní.
      Kat a jeho oprátka. Jaké to asi je? Dusit se na oprátce? Myslel na dokumentární filmy z druhé světové války. Na procesy na začátku komunistického režimu... Politika jej nikdy nezajímala. Jediné co jej zajímalo, byly prachy. Prašule! Mergle.
      „Potřebujete něco?“ zeptal se strážný. „Za chvíli si pro vás přijdou...“
      „Běž do hajzlu!“ zavrčel a díval se chvíli muži na opačné straně dveří do očí. „Svině!“
      Okénko se zavřelo a kroky muže utichly...
      Čas se zastavil.
      Pak se dveře znovu otevřely... Stál v nich ředitel věznice, kněz a dva muži od vězeňské služby.
      „Jménem republiky... Jste odsouzen k trestu smrti za zločiny proti životu a majetku, za loupežné přepadení a úmyslnou vraždu staré ženy... V souladu s rozsudkem budete odveden do k tomuto určené cely, kde bude na vás vykonán samotný rozsudek. Okamžitě!“
      „Kreténi, běžte do řiti!“ odplivl si s hrůzou v očích. Smrt měla nyní až příliš reálnou podobu. Oprátka se mu takřka houpala před očima. Prý bývá nejtěžší vykročit. Každý další krok je i tím posledním...
      Otevřely se další dveře.
      Postavili jej doprostřed místnosti... Zemře tedy beze svědků? Zabíjel také beze svědků a výrok soudu byl jasný! Úmyslná vražda provedená zvláště bestiálním způsobem. Ovšem to, že by tu stařenu umlátil nějakou starou soškou, protože mu nechtěla dát peníze, to si již nepamatoval... Mnoho věcí se mu vytratilo z paměti. Zůstala jen smrt, která byla nyní tak hmatatelná!
      Bez smilování a bez lítosti...
      „Chcete ještě něco říci, než bude rozsudek vykonán?“
      „Byla to jen stará ženská...“ zavrtěl hlavou. „Chtěl jsem jen peníze, nechtěl jsem, aby zhebla...“
      „Z moci mi svěřené státem Česká republika nařizuji katovi, aby vykonal rozsudek... Pokoj vaší duši!“
      Hadr přes hlavu... Smyčka... Utáhnutí... A pak? Zhoupnutí a tma. Taková je smrt? Když bylo po všem, pohlédl kat do očí správci věznice. Ano, který trest je horším utrpením? Doživotí nebo smrt? Nechť tedy sám bůh soudí živé i mrtvé...
      Oko za oko, zub za zub!?


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 22 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 31 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 09.08.2014, 15:35:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kondrakar ze dne 09.08.2014, 14:37:50

   To určitě ne, na to si nevzpomínám, že bych použil tuhle formulaci. Spíše, že život byl laciným zbožím.
 ze dne 09.08.2014, 22:41:58  
   Šíma: Aha, tak to byl někdo jiný, pardon! ;-)
 Kondrakar 09.08.2014, 14:37:50 Odpovědět 
   Souhra nešťastných okolností a událostí a touha po penězích dovedla našeho "hrdinu" až do cely smrti. Říká se, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě, ale tady mlely rychle (viz ta vypadlá občanka).
 ze dne 09.08.2014, 14:56:53  
   Šíma: Zdravím.

Jj, možná je to o náhodě, ono prý spravedlnost neexistuje, alespoň ta světská (ne nadarmo má v ruce váhy a přes oči pásku). Tento příběh je spíše obrazem té spravedlnosti vybájené, jak by měla vypadat a zamyšlením nad tím, jakou cenu má lidský život (v očích vraha a v očích státu)... Neříkal jsi (někdy v minulosti), že na divokém západě měl cenu život amerického padesátidolaru? Zlatá mince?

Dík za zastavení a komentík.
 Dandy518 01.08.2014, 2:40:56 Odpovědět 
   31. 07. 2014

Stála mu loupež za smrt?
Škoda, že jsi neuvedl motiv, proč peníze potřeboval. Napsáno poutavě, až se nad tím člověk zamyslí.
 ze dne 01.08.2014, 12:21:41  
   Šíma: Ahoj, nad motivem jsem po pravdě neuvažoval... Šlo mi o to, zamyslet se nad tím, kdo má (a nemá) právo kohokoliv zabít (vrah svou oběť a stát vraha). Je to děs...
 salvator 17.01.2014, 12:05:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator ze dne 13.01.2014, 13:42:00

   To je samozřejmě problém, s těmi, co si ani neuvědomují, že svými činy nezpůsobí jen čin jako takový, ale ovlivní tím kolikrát až nespočet životů ostatních lidí. Soudcem bych být ovšem nechtěl, na to je třeba mít skutečně pořádný žaludek.
Pěkný den, Šímo.
 ze dne 17.01.2014, 13:57:29  
   Šíma: Jakoby nebylo psáno: "Nezabiješ", ale když se člověk rozhlédne kolem, nejen co se historie a kultury (té či oné části světa týče), jakoby lidský život neměl žádnou cenu a pokud ano, je jen položkou v seznamu bohatých a mocných.

Lidi se vlastně vraždí a zabíjejí (nejen ve válkách) už od začátku, jakoby nestačilo, že nás kosí nemoci... Stačí juknou do "svatých písem" různých kultur a náboženství. Lidé jako oběti. Lidé nadbyteční, protože nebyli zdraví a krásní a podobně. Děs a hrůza. A to se člověk nedívá na kriminalitu a schopnost násilníku toho druhého přizabít pro několik korun, protože nemají na jídlo, pití, oblečení, drogy či bůh ví co. Kdo za to může? Společnost?

Tohle nejspíše nevyřešíme, vždy budou hlasy pro a proti. Nejsem vyloženě pro trest smrti, ale když jeden vidí, co se dneska dějou za zvěrstva a není na ně léku (trestu). Jsme lidé, nejsme skot... Ty jo, na toto téma by bylo zajímavé napsat nějakou obšírnější úvahu, nebo rovnou nějakou "vědeckou práci". Ale to se mi zrovna nechce... O.O
 salvator 13.01.2014, 13:42:00 Odpovědět 
   Pravidla se časem mění, podstata však zůstává stejná a realita, je-li skutečná jako taková, nám dává poznat svojí přítomností, co jsme vlastně my lidé zač. Ty hranice máme každý z nás v sobě a tak či onak, zčásti i předem dané, často však ovlivněné přítomností, v jaké se od malička ocitáme, takže... Kdo to rozhodne? Zase lidé. Nikdo neomylný a vševědoucí nad námi rozhodně nestojí... i když, možná, že jen o sobě nedává vědět.
Ahoj Šímo a Pelione. D.
 ze dne 13.01.2014, 19:04:57  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík. Dneska jsem četl listinu základních práv, ve které se píše: Nikdo nesmí být odsouzen k trestu smrti ani popraven. Otázkou je, zdali to vědí ti, kteří dokáží zabít člověka (nemám na mysli zabití z nedbalosti), ale úmyslně a cíleně...
 sumus 11.01.2014, 17:38:45 Odpovědět 
   Tohle není o možnosti justičních omylů, panstvo... To je o filosofii ceny života a tady je to pa-rád-ně zpracované. Jakou cenu má život staré ženy a jakou cenu má život vraha... v podstatě je to literárně prima zpracovaná agitka za obnovení trestu smrti - jen bych to udělal s několikaletým odkladem. Jednak se dá ještě zvrátit rozsudek s justičním omylem, jednak hovado, které vraždí, ať si tu myšlenku na násilné ukončení vlastního života řádně vychutná.
 ze dne 11.01.2014, 17:41:32  
   Šíma: Děkujeme za návštěvu a komentík!
 Jarda 10.01.2014, 17:52:41 Odpovědět 
   Dzravím.

Vtáhlo mne to od začátku do děje. V některých místech mne zamrazilo, protože jsem se ocitl v těle hlavního hrdiny. Zejména v závěru mne napadaly děsivé myšlenky: "Není lepší rychlá plánovaná smrt provazem, než dlouhé umírání na kapačkách v nemocnici?" Uff! Mrazí mne stále!
V porovnání s Ježíškem, je to velice zdařilý a přesvědčivý. Všechny čtyři palce dávám nahoru.
 ze dne 10.01.2014, 18:20:51  
   Šíma: Děkujeme, Jardo! ;-)

šíma a Pelion se klaní.
 Apolenka 08.01.2014, 22:07:30 Odpovědět 
   Žádná šímovina se dnes nekoná... to dílko je odstrašující a smutně varující. Myslím, že se ti podařilo vystihnout povahu zlotřilce, který bez výčitek připravil o život starého člověka. Od jisté doby, kdy se zvýšila úroveň dokazování zločinů, jsem pro trest smrti. Bohužel by nevyřešil nápravu, jen odplatu, ale i to by bylo lepší než současný stav. No nic, jdu zkusit myslet na něco lepšího.
"nechtíc jí strhl kabelku" správně NECHTĚ - přechodník rodu mužského
 ze dne 10.01.2014, 13:23:07  
   Šíma: Teď bych zapomněl i na kolegu Peliona, děkuje taktéž, milá Apolenko, aby nebyly zapomenuty i jeho zásluhy! ;-)
 ze dne 09.01.2014, 14:32:05  
   Šíma: (viz mé školácké chyby v textu) O.O
 ze dne 09.01.2014, 14:31:28  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík.

P.S. Buď i pro mne platí pravidlo, že i "mistr" (v uvozovkách) tesař se občas sekne, nebo bych se měl stydět... Uf...
 Dědek 08.01.2014, 12:34:33 Odpovědět 
   Trest smrti může vést k justičním omylům či politickým vraždám, ale když si vemete několikanásobného brutálního vraha, tak co dál. Umožnit mu nerušený život v cele s televizí, bez práce a starostí o živobytí? Dneska jsou některé cely oproti holobytům velice luxusní. Nevím.
 ze dne 08.01.2014, 13:19:37  
   Šíma: Lidé budou nejspíš i nadále rozděleni do dvou táborů: pro a proti. Otázkou je, kdo zaručí, že ten, kdo bude takto potrestán je opravdu tím, kdo ten či onen čin spáchal? Sami víme, v jakém světě žijeme, otázkou je, zda riziko justičního omylu vyváží možnost spravedlivého trestu (život za život) a ne doživotní dovolené... Ovšem, toto téma je jen k zamyšlení. Dík za zastavení a komentík. (P a Š)
 Jujacek 06.01.2014, 11:07:38 Odpovědět 
   Ahojky,

tak jsem chvíli přemýšlela, co tu napsat :) Příběh, asi lehce typický, nevím, jak to říct, ale nutí k zamyšlení, v té dnešní době... Jen tohle opět povolit, mohli by taky umírat ti nevinní, aneb flákání u vyšetřování a po deseti letech zjistí, že to vlastně nebyl on, ale úplně někdo jinej...
Asi mi tam na konci chybí nějaká ta větší pointa :) Babči je mi líto, ale má si sakra zamykat! Aneb dnešní naivita starých lidí :(
 ze dne 06.01.2014, 11:19:03  
   Šíma: Ahoj, díky, jsme rádi, že přimělo k zamyšlení.

Nebezpečí justičních omylů hrozí vždy, neřkuli, u těchto trestů nejde odsouzeného rehabilitovat. Na druhé straně, existence tohoto trestu by nejspíše také neodradila pachatele konat až takto násilnou trestnou činnost. Jsou země, kde se s tím nepárají, kdo zabíjel (úmyslně a vědomě - i za účelem vlastního prospěchu a zisku) - byl také potrestán smrtí. Je deprimující, že když někdo někoho připraví o život (nemám na mysli nehodu), dostane jen pár let a nic se neděje. Stačí se podívat do USA a dalších zemí, kde je tento trest stále zaveden... Otázkou je, co s lidmi, kteří si neváží lidského života? Jak k tomu přijdou pozůstalí oběti? Máme brát zabití (či vraždu) jako běžnou nehodu (například v dopravě)? Co je lepší? Odnětí svobody na doživotí (jako dnešní absolutní trest zavedený u nás) nebo trest smrti? Pomohla by zlepšit situaci hrozba trestu smrti? Lidská práva jsou lidská práva, ale stejná práva měla přeci i oběť toho či onoho činu, při nichž přišli o život a ten jim už nikdo nevrátí...

Ještě jednou dík za zastavení a komentík.

P.S. Ještě maličkost, textík je opravdu k zamyšlení, nic víc a nic méně!!! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr