obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2915369 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39501 příspěvků, 5742 autorů a 390372 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Posel smrti VII: VII - Ve službách ďábla 3. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VII - Tvář šelmy
 autor Lukaskon publikováno: 05.01.2014, 1:47  
Setkání Samaela a Kasumi se blíží. Dokáže Japonka přimět svého nepřítele aby pomohl na smrt nemocnému Samuelovi, když Samael necítí ke svému vzdálenému potomkovi víc než nenávist? A co všechno je Kasumi schopná za život svého milého obětovat?
 

Během půl hodiny Edward dovařil oběd a tak zatímco Desmond jedl v jídelně, Samuel si vzal oběd do haly. Usedl na pohovku vedle krbu a dal se do jídla.
„To si děláš prdel!“ vykřikla Sakura.
„Nemáš hlad, Sakuro?“ zeptal se Samuel.
„Hele, tohle je podvod! Děláš mi strašný chutě a to máš jen… zelný salát!“
„Není to nespravedlivé, vždyť Kasumi dělám chutě taky.“
„Jen se na ní podívej. Už půl hodiny nehnula ani brvou, nevysiluje se a je zcela v klidu. Kasumička je jak stroj a mě už začínají bolet nohy.“
„Nejste tam ani hodinu,“ upozornil Samuel.
Po jídle Samuel ženy opustil a z pracovny si vzal hromádku vytisknutých svatebních oznámení. Měl v úmyslu je roznosit po panství a nechtěl tím zatěžovat Edwarda. Vyšel ze zámku a zamířil nejprve do vesnice. Chtěl pozvat úplně všechny lidi z panství krom Conrada Spoonera. Doručil pozvánky téměř všem vesničanům a to buď přímo osobně, nebo do poštovní schránky. Zbývalo ještě zajít k domku Mirandy.

Samuel zastihnul Mirandu před jejím domem, kde právě vysypávala odpadky do popelnice.
„Zdravím vás, Mirando,“ řekl už z dálky.
„Dobrý den, pane Samueli. Příjemná návštěva, musím říct.“
„Jsem tu jen na skok. Od Sakury už asi víte, že se budeme s Kasumi brát a chceme vás na svatbu pozvat. Udělalo by mi radost, kdybyste přišla.“ Miranda si od Samuela vzala pozvánku a přečetla si ji
„No né… krásná báseň. Určitě přijdu, můžete se spolehnout. Samozřejmě vám gratuluji, zasloužíte si milující ženu a nepochybuji o tom, že Kasumi je pro vás ta pravá.“
„Věřím, že ano. Stálo za to na ni čekat celé ty roky.“
„Směla bych se na něco zeptat?“
„Jen mluvte.“
„Teď tu bydlím se svým bývalým přítelem Carlem a bavili jsme se o úmrtí Marka, mimochodem upřímnou soustrast, a Carl jevil zájem o volné místo u vás na zámku.“ „Popravdě je mi jasné, že Markovy šikovné ruce a všelijaké znalosti budou chybět, ale ještě jsem o nikom novém neuvažoval. Potřeboval jsem na to čas… víte, Mark byl spíše rodinný přítel než pouhý zaměstnanec a ještě jsme se s ním ani nerozloučili… Nicméně jak už jsem řekl, místo, které musí někdo zaujmout, tam je. Ví váš přítel, co Markova práce obnášela?“
„Vyprávěla jsem mu to. Abych pravdu řekla, já jsem ráda, že si dovedu vyměnit žárovku, ale Carl se prý v posledních letech živil rukama a to všelijakými věcmi. Tvrdí, že Marka zastoupí tak, že ani nepoznáte rozdíl.“
„Uvidíme. Každopádně bych si ho rád vyzkoušel, ale záleží také na Kasumi.“
„To plně chápu, Samueli.“
„Vyřiďte mu, ať se staví zítra na zámku. Buď bude okamžitě zapojen do té, řekněme zkušební lhůty, nebo bude muset nejprve přesvědčit moji přítelkyni. Mezi námi, pokud nastane druhý případ, ať se váš přítel raději drží zpátky. Kasumi nejde pro urážku daleko a v poslední době je navíc dost podrážděná. Pokud vašeho přítele k něčemu byť nechtěně vyprovokuje… nebudu se bát o ni, jestli rozumíte.“
„Rozumím, raději na to Carla připravím. Nezlobte se prosím, že se na to takhle zeptám, ale čistě teoreticky, život cizího člověka v přítomnosti Kasumi je vyloženě nebezpečný?“
„Ale kdepak, jen je třeba s Kasumi vycházet po dobrém. Nemusíte se o Carla bát, pokud je to slušný člověk, nic mu nehrozí a pokud je neslušný, tak o jeho služby stát nebudu. Už půjdu. Na viděnou, Mirando a prvního se na vás budu těšit.“
„Nashle, pane Samueli. A ještě jednou moc děkuju.“

Samuel se vrátil na zámek a ke svému překvapení zjistil, že obě Asiatky stále vytrvale stojí na špalcích. Vypadalo to směšně, ale Samuel to nemínil říkat nahlas. Nakonec Kasuminy schopnosti, které mu nejednou zachránily život směšné rozhodně nebyly.
„Byl jsem roznést oznámení a vypadá to, že Mirandin přítel Carl by chtěl zaujmout Markovo místo.“
„Carl?“ řekla Sakura. „Ten arogantní blbeček?“
„Víš něco, co já ne, Sakuro?“
„Měl blbý kecy a tak jsem mu dala po tlamě.“
„Pokud s ním máš problém, Sakuro, tak by se to dalo řešit. Co ty, miláčku?“
„Ta ti nic neřekne. Je jak v tranzu.“ Kasumi otevřela oči a trochu se protáhla. Poté promluvila:
„Pokud před ním ututláme všechny ty podivné věci, nemusí to být zlé. Potřebujeme zkušeného opraváře a zahradníka. O koně se postarám sama, to není problém, ale třeba v takové elektřině se vůbec nevyznám.“
„A co kdybych to vzala já?“ otázala se Sakura. „Alespoň bych si tady nepřipadala jako pijavice, co vás jen vycucává. Měla bych práci a za ní vlastní peníze. To by bylo fajn.“
„Jsi těhotná,“ namítl Samuel, „Budeš… ehh budeme mít dítě a ty musíš být v klidu a šetřit se.“
„To je na tom to nejhorší. Dobře, budu muset dávat pozor na sebe i dítě, ale nebudu nesvéprávná, ne? Pořád zvládnu zastat nějakou tu práci.“ Ke slovu se opět dostala Kasumi:
„Nepřijde ti divné tu pracovat, zatímco já nic takového dělat nemusím?“
„Ale houby, sestřičko, vždyť se stejnak budu mít stokrát lépe než v Africe a to jen díky vám. Taky jste mě mohli kopnout do prdele a říct, ať táhnu zpátky mezi negry.“
Samuel se usmál.
„Bez tebe už si náš zámek ani neumím představit. Ještě před pár týdny bych si nemyslel, že to řeknu, ale dnes vím, co pro mě znamenáš. Jsi nejen matka mého dítěte, ale také skvělá kamarádka. Navrhuji Carla vyzkoušet, a pokud se neosvědčí, můžeš tu práci vzít ty a to dokud naznáš, že na to zdravotně stačíš.“
„Oukej, Samíku. Až toho debila poznáš, vyrazíš ho odsud, to ti garantuju.“
„Možná. A co vy dvě, jak to jde?“
„Mě už bolí nohy a ošívám se tu jak čert. Kasumička se ani nehne. Povím ti, Samíku, za ženu si bereš dokonale promazanej stroj.“ Zazněl zvonek u hlavní brány a z kuchyně přiběhl Edward.
„Půjdu se podívat, kdo to je, pane.“
„Nemusíte. Zajdu k bráně sám.“

Samuel už zdálky zjistil, že před bránou postává Spooner. Očekával jeho příchod ale až mnohem déle. Raději ani inspektora nepustil na pozemek a už se ho začal vyptávat.
„Od vás se pozdravu stejně nedočkám, takže o co vám jde?“
„Před chvíli jsem byl za fotrem a ten mi ukazoval svatební oznámení a pozvánku k obřadu. To samé dostal Harry, taky Frank, Peter, Jim, no prostě všichni. Jen já nic takovýho nedostal, takže jsem pro to přišel osobně.“
„Vaše drzost nezná mezí. Nic pro vás nemám, na svatbu pozvaný nejste a nebudete.“
„Myslel jsem si to.“ Conrad chvíli mlčel a pak vzteky zařval: „Co si myslíš, že jsi?! Pozveš všechny lidi tady z panství, úplně každého všiváka, jen mě ne?! Víš, jak budu mezi ostatními vypadat, jak ponižující to je?!“
„Je mi to jedno. Vaše chování k mé rodině a mým blízkým hovoří za vše. Pokud je to všechno, půjdu. I posedávání v křesle je přínosnější činnost, než hovor s vámi.“
Samuel se otočil, načež Spooner zařval:
„Toho budeš litovat! Ty i tvá šikmooká štětka!“ Samuel se vrátil, otevřel branku a postavil se Spoonerovi tváří v tvář.
„Takhle o Kasumi mluvit nebudeš! Jinak budu muset hájit její čest jinak než slovy!“
„Na inspektora si netroufneš, ty jeden chudáku. Můžu tě zničit.“
„To se pleteš. Já jsem šlechtic, jsem Gordon, rozumíš mi? Já jsem někdo, kdežto ty nejsi nic. Jen malé nacucané klíště, které se zuby nehty drží svého hostitele, rozuměj tvé funkce, protože ví, že bez ní není schopen svoje ego ukojit. Jsi ubožák, Spoonere a vždycky jsi byl. Mě, Kasumi a ani Sakuře nesaháš ani po kolena. Teď odtáhni domů a smiř se s tím, že na mé svatbě nebudeš.“ Conrad tohle nevydržel a chytil Samuela za kabát, načež s ním zalomcoval. Samuel se po inspektorovi ohnal pěstí a úspěšně ho udeřil do zubů. Krátce poté se však zřítil na zem, to když do něj Spooner vrazil. Samuel dostal ránu pěstí do tváře, načež chytil svého protivníka kolem krku a překulil se. Spooner zůstal pod ním a toho Samuel využil, aby do něj začal tlouct jak smyslu zbavený. Nechal toho, až když ze Spoonerových úst i nosu vytékalo spoustu krve. Poté Samuel vstal a otřel si krev z úst. „Drž se od naší rodiny dál!“ Samuel po těchto slovech odešel a nechal inspektora být.

„Kdo to byl?“ ptala se Kasumi a když viděla, že je Samuel od krve, vystrašila se. „Co se stalo?!“
„To nic, jen jsem se porval s tím… prostě se Spoonerem. Půjdu si smýt krev.“ Kasumi už už chtěla slézt dolů, když jí Sakura zarazila.
„Počkej. Stojíme tu už skoro pět hodin… pověz mi popravdě, sestřičko, jak dlouho bys to ještě vydržela?“
„Minimálně do rána.“ Sakura překvapením vytřeštila oči a zalapala po dechu.
„Do-do rána?! To myslíš skoro dvacet hodin?!“
„Možná déle.“
„Možná déle… Vzdávám to, s tebou se obyčejný člověk měřit nemůže.“ Sakura slezla dolů a okamžitě se chytila bolavé nohy. Udělala pár nejistých kroků k pohovce a sedla si na ni. Kasumi též slezla a jen si mírně protáhla nohy. Poté přišla k Samuelovi.
„Bolí tě to?“
„On dopadl hůř. Nemusela jsi končit tu vaši soutěž.“
„O to nejde. Jdu za ním.“ Kasumi vyběhla ze zámku a pospíchala po cestě k vesnici. Conrada potkala jen kousek od křižovatky. Držel se za bolavou tvář a Kasumi si vůbec nevšiml. Japonka ho chytila pod krkem a přirazila k nejbližšímu stromu.
„Co… ty mrcho!“ vykoktal ze sebe Conrad.
„Drž hubu! Nevím, co přesně se tam stalo, ale jestli na Samuela ještě jednou sáhneš, dovleču tě do lesů, tam ti zlomím obě nohy a nechám tě napospas tomu, co tam žije!“ Kasumi Conrada pustila a ten se skácel k zemi, přičemž se držel za ztuhlý krk. „Víš, jak nebezpečná dovedu být, tak už si na moji maličkost konečně zvykni, zkurvenče. Ušetří ti to spoustu bolesti.“

Kasumi se vrátila do zámku mnohem uvolněnější. Měla ještě několik hodin k dobru, než půjde na schůzku se Samaelem. Přemýšlela, jak volný čas stráví. Zašla nejprve do koupelny, kde potkala Samuela. Ten si právě ošetřoval zranění kloubů na rukou.
„Umíš se prát,“ pochválila přítele Kasumi.
„V porovnání s tebou nestojím za nic.“
„Náhodou… ten parchant má z nosu div ne placku. Dobrá práce.“
„Cením si tvé pochvaly. Obzvláště od tebe to má váhu.“ Kasumi dala Samuelovi pusu.
„Příště radši nech násilnosti na mě.“
„Já vím, že jsi o několik tříd výš, ale tady šlo o tvoji čest, kterou budu za každou cenu chránit. Těší mě, že jsem mu tu nevymáchanou tlamu rozbil, věřila bys tomu? Jakoby mi najednou spadl kámen ze srdce. Ale ani bych si nepomyslel, že mě to tak vyčerpá.“
„Můžeme spolu chodit trénovat.“
„Ne, ne. Rád se podívám, co dokážeš, ale nenuť mě to dělat také. Pro mě by to bylo jen mučení.“
„Chápu. V osm jdu k zrcadlu a do té doby mám čas. Plánuješ něco společného?“
„To ani ne, ale nechoď pryč. Zůstaň doma se mnou, dobře?“
„Spolehni se. Dneska venku courat nechci. A to za žádnou cenu.“
„Když tak přemýšlím… nebylo by od věci se naučit bránit se. Nemyslím teď bojová umění, na to ani nemám fyzičku, ale máme posilovnu plnou zbraní. Naučila bys mě s nějakou z nich dobře zacházet? S takovou, kde hrozí malá šance, že si sám ublížím.“
„Takže nic ostrého… Co takhle obyčejná dřevěná tyč anebo… luk?“
„Luk? To by bylo perfektní. Ale to, co jsem ti sehnal, není žádný zázrak. Je to běžný krátký luk jako za středověku.“
„Viděla jsem ho a bude dobrý. Jen mi bude dělat problémy si na něj zvyknout. U nás v Japonsku se totiž dělávají tradiční luky z bambusu a to o délce klidně přes dva metry. Takové luky jsem si zhotovila i v Thajsku a cvičila jsem s nimi.“
„Luk, který je delší než ty samotná? To musí být hrozně těžké na ovládání.“
„Je to jen o cviku. Naše luky samozřejmě nemají a ani nemohou mít stejnou délku od držadla ke konci – jsou asymetrické. Drží se v dolní třetině a tětiva se napíná až za ucho střelce, čili šípy máme velice dlouhé. Šíp se přikládá na pravou stranu luku a k napínání tětivy se využívá jen palec. Stejně tak nemíváme mířící znaménka a střílíme, aby se tak řeklo, od oka. To znamená, že je potřeba představit si v hlavě dráhu letu, počítat se vzdáleností i pohyblivostí cíle a brát v potaz i sílu větru. Není to tak jednoduché, jak se může jevit. Evropský luk, jaký tu máme, pro mě bude novinkou, přesto jsem zvědavá, jestli mi to vůbec půjde. Něco pojím a vyrazíme.“

Netrvalo dlouho a Kasumi i Samuel stáli na zadní zahradě a na vzrostlém stromu měli připevněný barevný terč. Ven přispěchala i Sakura, když zjistila, že se děje něco zajímavého. Kasumi popadla luk a vytáhla z toulce šíp.
„Později to zkusíme s pytli naplněných slámou a sestavených do podoby člověka. To je mnohem zajímavější a navíc si dobře ozkoušíš, co je třeba dělat, chceš-li zasáhnout protivníka kupříkladu do hlavy.“
„Já s tím nechci nikoho zabít.“
„Když jsem se před lety cvičila s katanou, také jsem si říkala, že nikoho zabíjet nebudu. Zkrátka a dobře nikdy nevíš, proti čemu budeš v životě stát. Je dobré umět se s nepřáteli vypořádat. Čím více způsobů znáš, tím lépe.“ Kasumi se postavila k terči bokem, pozvedla hlavu, vložila šíp do tětivy, natáhla ji, zamířila, zadržela dech a vystřelila. Šíp sice strom trefil, ale terč rozhodně ne. „Už dlouho jsem nestřílela a navíc je to jiné, než na co jsem zvyklá.“ Sakura se zasmála a vzala sestře luk z rukou.
„Ty netrefíš ani stodolu, sestřičko. To chceš učit Samuela lukostřelbě?“
„Vím jak na to. Musím se jen rozcvičit a zvyknout si na jiný typ luku.“ Sakura přistoupila k Samuelovi a předala mu luk, přičemž ho zároveň přidržovala, aby mu mohla ukázat, jak se správě drží.
„Uchopení luku je víceméně jednoduché. Jsi pravák, takže levá ruka drží luk a to zhruba v téhle úrovni. Druhá ruka napíná tětivu a to vždy třemi prsty.“
„Kasumi prý používala jen palec.“
„Kámo, naše dvoumetrový luky bych ti v zájmu našeho zdraví radila vypustit z hlavy. Soustřeď se na tenhle. Ruku, jež drží tětivu, zvedni až na úroveň očí a měla by se opírat o dolní čelist. Ták, výborně. Máš konečně správný postoj, ale musíš se uvolnit, Samíku. Vypadáš nějak křečovitě…“
„Tenhle postoj není zrovna pohodlný.“
„Ale musí být! Kámo, musíš na sobě zamakat. Lukostřelba je pro svaly pořádný záhul. S Kasumičkou si domluvte společné takové rodinné hodiny cedění potu v posilovně. Zkus uvolnit všechny svaly, které ti jsou při střelbě k hovnu. Největší nápor má doléhat na zádové svaly a na paže. Řekněme tedy, že ses uvolnil a jdeme dál. Teď budeme mířit. Loket pravé ruky a zápěstí přední ruky tvoří jednu přímku, tětivu máš přímo před okem, kterým míříš.“ Samuel tětivu pustil a šíp zaletěl do země kousek od něj. „Jde ti to skvěle,“ zaradovala se Sakura.
„Nežertuj, Sakuro.“
„Ne vážně – už jsi vystřelil! Být na zemi nějaký nebezpečný sysel, máš první zářez a můžeš na sebe být pyšný, že jsi zachránil Kasumičku před nebezpečným hlodavcem. Tak jdeme na to znovu…“ Sestry učily Samuela střílet celé dvě hodiny. Výsledkem bylo, že Samuel dokázal trefit strom, čímž to skončilo, nicméně jeho elán do učení se lukostřelby neochabnul. Bylo mu jasné, že kvalit jakých v lukostřelbě dosahují sestry, nikdy nedosáhne, ale přesto byl rád.

K večeru se vrátili do zámku a Samuel s Kasumi zašli luk i šípy uklidit.
„Nečekala jsem, že je Sakura tak dobrý střelec,“ pronesla Kasumi.
„Je vážně dobrá. Možná lepší než ty.“
„Myslím, že na ty dlouhé luky by nestačila – chce to opravdu hodně síly. Doufám, že cvičit budeme často. Chci se zlepšit a být schopna Sakuru porazit.“ Samuel se zasmál.
„Ale no tak – udělej jí pro jednou radost a nebuď ve všem lepší než ona.“
„Nejsem ve všem lepší. Třeba neumím tak dobře střílet z pistole.“
„To proto, že ty vůbec nestřílíš! Podívej, Kasumi, tvůj problém je v tom, že když se do něčeho zakousneš, nestačí ti být průměrná.“
„Blíží se osmá hodina a já už půjdu k zrcadlu.“
„Půjdeme spolu.“
„Ne, to rozhodně ne. Uvědom si, co mám v plánu – přimět Samaela, aby muže, kterého nenávidí, zbavil smrtelné nemoci.“
„Nemožné. Vím, že to nedokážeš, Kasumi a to je zřejmě důvod, proč zůstávám v klidu a nepociťuji nervozitu. Nemůžeš ho přimět, aby mi pomohl.“
„Uvidíme…“
„Ne, vážně – žádná šance není. Snad jen… proboha!“
„Došlo ti to? Dva způsoby, které by ho opravdu přiměly ti pomoct?“
„Umožnit mu opětovnou vládu nad Bránou Pekel, nebo skočit do Pekla.“
„Přesně tak.“
„To nemůžeš udělat! Ne, Kasumi, tohle ne!“
„Já vím. Jeho vláda je zcela mimo, vždyť první, co by udělal, by bylo, že by nám opět šel po krku. Nerisknu to – ani náhodou. Druhá možnost je sebeobětování se a nezlob se, že to takhle řeknu, ale svůj život mám raději než ten tvůj.“
„Drsné… ale správné. Ani bych ti nedovolil takovou hloupost udělat. Čekaly by tě věci horší než smrt.“
„Možná najdu jiný způsob, jak ho přimět ke spolupráci. Ty zůstaň tady nahoře a já půjdu.“

Když Kasumi dorazila k zrcadlu, už zdálky poznala, že za ním stojí mohutný okřídlený démon. Kasumi se postavila k oltáři.
„Jestli máš za zády Lilith, pošli ji k čertu. Tohle slyšet nepotřebuje.“
„O co jde, Kasumi. Chceš se mi vysmívat?! Pamatuj si, že tě porazím! Nikdo se nemůže měřit se mnou!“
„Když jsem se s tebou měřila posledně, skončil jsi na kolenou a bezmocný. Tvůj zoufalý a především zbabělý útok mě také nedokázal zabít. Já z tebe strach nemám, zato z tebe je cítit až sem. Máš štěstí, že je mezi námi zrcadlo, démone! Přejděme ale k věci – říká ti něco lidské úsloví nepřítel mého nepřítele je můj přítel?“
„Kam tím směřuješ?“
„S Lilith jsem uzavřela dohodu – já ji přivedu tu couru Curu a ona vyléčí rakovinou postiženého Samuela. Já svoji část dohody splnila a ta černá čubka se mnou vyjebala. Tak si říkám, že by nebylo od věci jí názorně ukázat, že udělat si nepřítele ze mě je hodně blbý nápad. Jinými slovy – jsem ochotna ten samý obchod uzavřít s tebou. Vím, že díky Samuelově krvi jsi ty jediný schopný ho magií vyléčit. Stejně tak je mi jasné, že ty a Lilith se nemáte zrovna v lásce a rovněž předpokládám, že existuje něco, po čem toužíš, nebo něco co Lilith miluje a nechce o to přijít.“
„Samozřejmě, miluje svoji dceru Shairu. Jenomže jen ona ví, kde Shaira je.“
„Cura to musí vědět též. Proto se vrátila na povrch, měla jít za Shairou. Můžeš to od Cury zjistit?“
„Ne, to je nemožné. A stejně Kasumi – o Shaire se tvrdí, že je nepřemožitelná.“
„Nemyslel sis o sobě to samé?“
„Shaira je tabu. Dost o ní. Mám pro tebe však jiný úkol, za jehož splnění vyléčím Samuela.“
„Mluv.“
„Pojď za mnou…“ Kasumi se rozesmála.
„Tvoje naivita je úsměvná.“
„To byl žert…“
„Myslel jsi to vážně, to já poznám. Teď se jen snažíš zastínit vlastní blbost.“ Kasumi pozorovala, že Samael je čím dál neklidnější. Uvažovala nad tím, zdali její snaha snižovat Samaelovi sebevědomí a hrát podstatně důležitější roli, nakonec neskončí krachem. Samael skrze zrcadlo hodil malý kamenný předmět ve tvaru kapky. Zdál se být do ruda rozžhavený.
„Už mám hovoru s tebou dost! Pokud chceš obchod, vezmi Slzu krve a pořádně ji stiskni v dlani. Musíš cítit, jak se její energie vlévá do tebe. Potom se dozvíš všechno, co po tobě chci.“ Samael zmizel dřív, než se ho stačila Kasumi na cokoli zeptat. Nejprve jí na mysl přišlo, že onen předmět je jakási past a že jí jen ublíží. Vzpomněla si, že po tomto artefaktu pásla i Rachel. Vzala Slzu a vrátila se s ní do zámku. Nemínila její moc zkoušet tam dole. Chtěla, aby u toho byla Sakura a aby jí v případě potřeby mohla pomoci.

Kasumi zaklepala na dveře jejího pokoje a vstoupila.
„Tak co, ségra? Povídej, přeháněj a hlavně ať to jsou dobrý zprávy!“
„Uzavřela jsem s ním jakousi dohodu. Pokud splním, co žádá, prý Samuelovi pomůže. Samozřejmě, že se tak nestane, pokud budu spoléhat na jeho slovo. Stejnou chybu, jaké se dopustil Samuel, neudělám. Dostala jsem od něj tohle. Je to prý Slza krve, magický artefakt, který mám využít. Půjdu do toho a ty buď připravená na všechno.“
„Na všechno?“
„Nedivila bych se, kdyby mi to mělo ublížit. Jestli to bude možné, zkus mě zachránit, dobře?“ Kasumi chytila Slzu do pravé ruky a stiskla ji tak pevně, jak jen to šlo. Její ruka se do ruda rozzářila a na jejím hřbetě se zjevil symbol kapky. Kasumi pocítila, jak jejím tělem proniká neznámá síla. Nebolelo to, ale šlo o intenzivní zážitek, jež zatemňoval mysl. Zablesklo se, což Kasumi i Sakuru oslepilo. Jakmile záblesk pominul vedle Kasumi stála bytost, jež jí byla podobná jako vejce vejci. Jediný rozdíl byl v tom, že druhá Kasumi byla nahá – neměla na sobě vůbec nic, ani gumičku ve vlasech. Kasumi překvapením povolila prsty a Slza spadla na zem. Již nezářila tak jako dřív a to znamenalo jedné – Slza nebyla nabitá Stínem. Na hřbetě Kasuminy ruky symbol kapky zůstal, což značilo, že artefakt má svého pána a tím je Kasumi. Nikdo jiný krom ní nemůže artefakt znovu využít, dokud bude Kasumi živá. Kasumi ani Sakuru Slza nyní nezajímala. Zíraly na dvojníka Kasumi a nebyly schopny ani promluvit.
Druhá Kasumi takový problém neměla:
„Ehh, už dle vašich výrazů je jasné, že Samael se s vysvětlováním funkce artefaktu nezaobíral. Dejte mi chvilku, než si zvyknu a srovnám si myšlenky. Taky bych se raději oblékla. Je mi… stydno.“ Sakura vytáhla ze skříně vojenské oblečení a předala ho druhé Kasumi. Ta se v rychlosti oblékla. „V paměti mám, nebo spíš ty máš Kasumi, opravdu mnoho věci…“
„Ty se mi hrabeš v paměti?!“ obořila se na svoji dvojnici Kasumi.
„Špatně jsem se vyjádřila. My dvě jsme takřka totožné. Jediné, co nás odlišuje, je naše osobnost a intelekt, jinak vzpomínky i schopnosti máme zcela stejné. Slza krve je teď tvůj artefakt a jen ty ho můžeš využít, avšak k tomu je zapotřebí Stínu. Stačí jakýkoli Stín a Samael úmyslně vybral ten můj. Tedy… abys rozuměla – jsem stejně živá jako ty, ale moji osobnost a mé chování ovlivňuje Stín, který je ve mně.“
„S tím už jsem se kdysi setkala. Armunderův Stín ovlivňoval duši Damiena Gordona. Chceš říct, že nad sebou nemáš plnou kontrolu?“
„Mám ji. Jsem víc než jen duše a Stín. Mám také živé tělo, jež obě součásti svírá.“
„Jsi opravdu úplně stejná? Pověz mi, jak se jmenoval můj syn?“
„Yoshi. Našla jsem ho ukřižovaného Tokutarovými lidmi. Hrozně mě to vzalo… dokonce i pomyšlení na to ve mně vyvolává smutek.“
„Nebyl to tvůj syn!“
„Podívej, asi takhle – možná jsem si to v reálu neprožila a možná jsem se ‚narodila‘ teprve nyní, ale mám za sebou to, co ty. Minulost se na mě podepisuje, jako na všech lidech. Od tohoto okamžiku však již má paměť jde svoji cestou – rozdělily jsme se.“
„Co moje zásadovost? Když ti Sakura dá do ruky zbraň, vystřelíš?“
„Vím, ehh… víš, jak se střílí, takže ano a klidně střelím do člověka. Jsem si vědoma toho, že jsem nikdy střelnou zbraň proti živému tvoru nepoužila, ale na rozdíl od tebe nemám problém s tím teď začít.“
„Potřebuješ jíst a pít? Vylučuješ? Musíš spát?“
„Ano. Jsem člověk. Navenek plnohodnotný, tam uvnitř mírně odlišný, ale jen nepatrně. Ber mě jako sobě rovnou.“
„Máš duši?“
„Kopii tvé duše, která je převýšena Stínem. To on má hlavní slovo v mém jednání.“
„Co to bylo za Stín? Komu patřil?“
„A to je právě to, co souvisí s tvým úkolem. Ke Stínu v Slze je možné promlouvat. Vím tedy, co mi Samael řekl. Pokud přijmeš, čeká tě velice obtížný úkol, na který mě pochopitelně budeš potřebovat.“
„Proč si to myslíš?“
„Jedna Kasumi dokáže divy, dvě dokážou zázraky… tedy snad. A zázrak je přesně to, co po nás Samael chce. Musíme mu z Ásgardu přinést Thorovo magické kladivo.“
„Mjollnir… Před pár dny jsem o něm četla…“
„Já vím. Je to dobře, jelikož již něco víš. Já jsem byla Thorova služebná.“
„To jako, že Thor opravdu žil?“
„Samozřejmě. Můžeš ho nazývat severským bohem anebo jedním z mnoha posluhovačů Azazela, čili nižšího démona z Pekla. Ono dávné legendy lidí nejsou zcela vymyšleny. Jen jde o to, že lidé tehdy neviděli širší souvislosti.“
Kasumi od tématu ještě odbíhat nechtěla. „Pověz mi víc,“ řekla a marně krotila svoji zvědavost.
„Existovaly různé enklávy. Pokud je chceš odhalit čerpej informace v historii. Věz však, že Azazel sem na povrch před tisíci lety poslal své posluhovače, aby vytvořili předsunuté základny. Narozdíl od Samaela, který se do života lidí zapojoval osobně, Azazel vše prováděl zpovzdálí díky svým Princům, jenže chyboval. Atlantida, Asgard, Lemurie, Mu,... to je jen krátký výčet říší, které Azazel založil. Neobývali je lidé, tedy ne od samého počátku. Byla to města, někdy celé říše, které dávaly Azazelovy pocit, že má pod kontrolou svět. Ve skutečnosti všechno posral. Některé z těch říší navždy zmizely neboť byly zničeny a to buď rozbroji uvnitř, přírodními katastrofami či válkou s Azazelem, respektive jinými říšemi.“
„Ale proč? Proč by se měl stavět proti svým lidem?“
„Protože se mu vzepřeli. Dodnes se v severské mytologii přemítá význam slova Ragnarok. Tehdy severští bohové stáli proti zlým silám jež přišly zničit lidstvo. To se severští bohové, zrůdy z Pekla chceš-li, rozhodli odmítnou nadvládu Azazela a on se ve své nadutosti rozhodl zaútočit, aby je ztrestal. Azazel má své 'lidi' dokonale pod kontrolou pouze tam dole, ale tady nahoře vše závisí na jejich věrnosti a ta nebyla vždycky neochvějná.
„Chápu. Co tedy musíme udělat?“
„V první řadě zavítat ke stromu, jež drží svět – Yggdrasilu. Odtamtud vede cesta do sedmi světů. Ten náš, Midgard, je v samotném středu. Ostatní jsou malé a uměle vytvořené. My poputujeme nejprve nahoru do Helheimu. Nebudu tě nyní zatěžovat podrobnostmi. V první řadě musíme na Island.“
„Ehh, můžu taky něco říct?“ zeptala se Sakura.
„Jen mluv,“ odvětila Kasumi.
„Ehm, jestli je mi všechno jasný, tak ty… druhá Kasumi, mě nemáš ráda.“
„Nic moc k tobě necítím. Jsi má sestra… dle tvého chování ke mně, se mi zdá, že mne máš moc ráda a já chápu proč, ale i když k tobě chovám jisté sympatie, nebude to nic v porovnání tady s Kasumi.“
„Jo… chápu. Možná chápu. Jednak vám chci říct, že se musíte jednoznačně odlišit, protože jste si víc podobný než jednovaječný dvojčata. A za druhý si tady druhá Kasumi musí dát jiný jméno, ať v tom není guláš.“
„Tvá sestra má pravdu,“ řekla druhá Kasumi. „Říkejte mi třeba… Izumi. Protože nás čeká cesta na Island a já nemám pas ani jakýkoli jiný průkaz totožnosti, bude třeba využít tvůj, Sakuro. Jsme sestry a jsme si podobné, takže by neměly nastat komplikace. Rozpustím si vlasy, to abych vypadala mladší, ale ostříhat se nenechám.“
„Proč ne?“ zeptala se Kasumi.
„Líbí se mi dlouhé vlasy. Když to půjde dobře, do letadla se dostanu bez obtíží. Půjdu zjistit, kdy to letí a zamluvit letenky. Poté se sbalíme a… možná by bylo lepší se neukazovat před Samuelem.“
„To máš pravdu.“ odvětila Kasumi. „Povím mu, že mě Samael poslat na Island, ale o tobě ani slovo.“
„Fajn, takže se raději připravím a urychleně zmizím ze zámku. Nejprve však půjdu volat.“
„Dobře…“ řekla Sakura „Telefon máme…“
„Já vím, kde je,“ odvětila Izumi a odešla.
Kasumi se obrátila na Sakuru: „Nenech se zmámit tím, že vypadá jako já. Uvnitř je to úplně jiný člověk.“
„Jasný, ale i tak… je to děsivé i fascinující zároveň. Co ten artefakt?“ Sakura sebrala Slzu a chvíli si ji prohlížela.
„Uschovej ho někde u sebe,“ řekla Kasumi.  „Až se vrátíme, vezmu si ho. Mohl by se ještě hodit. Tam dole máme dva Stíny…“
„Sestřičko, neblázni! Já vím, že armáda Kasumiček by byla opravdu působivá, ale originál je jen jeden.“
„Neříkám, že Slzu použiju. Jen se jí nechci zbavit. Jeden nikdy neví…“
„Hmm, a co pak, myslím, až se vrátíte? Necháme si Kasumi, tedy druhou ze dvou, tady na zámku?“
„Pochybuji, že o to bude stát. Nic ji k nám neváže. Žádné city, jen vzpomínky. A krom toho mi nebude příjemné s ní ani cestovat, natož pak žít na Black Mirror. Popravdě, Sakuro – ona je ten nejsmrtonosnější člověk, jakého jsem kdy potkala. Už teď vím, že dokáže kolem sebe roznášet bolest a je fyzicky velice silná - mrštná, odolná, svalnatá, rychlá,… Má schopnosti, o kterých se většině lidí může jen zdát. Je extrémně nebezpečná.“
„Jsi to ty!“
„No právě!“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.01.2014, 1:46:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh pokračuje velmi zajímavě! Už není jen jedna Kasumi, ale dvě! A Thorovo kladivo k tomu? Tajemno a temná moc opět přicházejí na scénu. Textík je stále čtivý, nepostrádá spád a zápletky. Má poklona.

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
Avenger
(23.11.2019, 19:38)
obr
obr obr obr
obr
Velitel
GertaPanzerfaust
Hladina
Enhydris Polylepis
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Ovulační blues
Ester Lajlá
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr