obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Všichni scifisti jdou do nebe ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Bleskovídky
 autor Tomáš Pytlík publikováno: 11.01.2014, 18:00  
Kevin zemřel a to ho pořádně naštvalo. Jenže jeho cesta teprve začíná a jak to tak vypadá, bude mít ještě spoustu důvodů naštvat se znovu. Přečtěte si, co všechno se může stát, když spisovatel science fiction stane před bránou nebeskou.
 

Kevin zemřel a to ho pořádně naštvalo.
Ne že by to nečekal - měl už přece jenom svůj věk a více nemocí než mu jeho skleróza dovolila spočítat. Poslední léta života trávil v jednom pokoji se štrikující pečovatelkou a to je místo, ze kterého vede jenom jedna cesta. Jenže pořád ještě platil za předního spisovatele science fiction a měl pocit, že se od něj očekává, aby před smrtí řekl něco, co ovlivní příští generace. Věta “Susan, myslím, že jsem na sebe užbryndl trochu čaje“ by byla dalším pokolením platná snad jen tehdy, kdyby planetu osídlily inteligentní konvice na čaj.
Z chmurných myšlenek ho vytrhlo decentní zakašlání. Ten pán u zlaté brány byl očividně nastydlý, pomyslel si. To má z toho, že nosí jenom prostěradlo. Takže kde jsem to-
Svatý Petr způsobně počkal až si v Kevinově hlavě všechny souvislosti podají ruce a navzájem se představí. Když se tak konečně stalo, Kevin užasle vykřikl: „Tohle ale není možné!“
„Omlouvám se, jestli jsme vás zklamali,“ usmál se na něj nebeský vrátný. „Sehnat slušné vybavení není jen tak. Většina výrobců nábytku je v pekle. Zkreslené návody a chybějící šroubky jsou větší hřích než byste čekal.“
„Ale ne, já myslel… Tohle je celé špatně!“
„Promiňte, ale co přesně jste čekal?“ povytáhl Svatý Petr obočí.
Kevin se musel na chvíli zamyslet. „Nic! Prázdno. Věčnou tmu.“
„Pomohlo by vám, kdybych zhasnul lampičku a nasadil si na hlavu tenhle papírový pytlík?“
„Ne,“ odsekl Kevin. „Já tomuhle prostě nevěřím.“
Svatý Petr si na nose urovnal zlaté brýle a zapátral v pozlacené knize. „Jestli odpustíte, tak s tímto názorem tady asi nebudete příliš populární. Takže Kevin Douglas. Ano. Samozřejmě. Půjdete do nebe, příteli.“
Zlatá brána se za zvuku fanfár otevřela dokořán. Svatý Petr objal Kevina kolem ramen a než se zesnulý spisovatel stačil vzpamatovat, stáli na druhé straně.
„Nedávno jsme malovali,“ prohlásil hrdě svatý a Kevin měl pocit, že to říká pokaždé.
Zamrkal do ostrého slunce. „Ehm… není támhleto Isaac Asimov? Jak pořád tak vyděšeně objímá svůj obláček?“
„Ach ano, máte pravdu. Věděl jste, že má hrozný strach z otevřených prostor?“
„A ten člověk na tom dětském pískovišti, to je přece…“
„Frank Herbert. Snažili jsme se, aby se tady cítil pohodlně, ale některým lidem prostě nevyhovíte.“
„A támhle,“ nevycházel Kevin z úžasu, „to je přece Ray Bradbury!“
Svatý Petr nakrčil nos. „Gabrieli!“ zakřičel na prolétajícího anděla. „Kolikrát jsem říkal, ať nedávate panu Bradburymu sirky? Nevíte, jak to dopadlo minule? Tak tedy mluvili jsme o…“ Nebeský průvodce se otočil zpátky na Kevina, ale spisovatelův šokovaný výraz mu vzal slova z úst. „Promiňte, vy jste to nevěděl? Všichni scifisti jdou do nebe. Jako racionálně smýšlející lidi je to vždycky pořádně nasere.“
Kevin zvážil možné odpovědi a nakonec se rozhodl pro: „Cože?“
„Příteli,“ naklonil se k němu Svatý Petr shovívavě. „Vy všichni tady máte peklo.“
„Peklo?! Ale za co?“
„Za sny, příteli. Dodávali jste lidem sny a naděje v lepší budoucnost. Anebo jste je varovali před tou, která dobrá nebyla. Víte, kam až by se lidstvo dostalo, kdyby neztrácelo tolik času sněním o budoucnosti?“
„Ale všechny velké vynálezy jsou založeny na…“
„Lidé by k nim došli tak jako tak a dokonce mnohem rychleji - logickou cestou pomocí matematiky a přírodních věd. Kdyby každý člověk místo čtení zkoumal to, co je kolem něj, objevili byste raketový pohon už na pokraji šestnáctého století. Místo v posteli by vás smrt zastihla na vyhřívaném antigravitačním poli.“
„Chápu,“ musel připustit Kevin. „Jenže já to nevěděl.“
„Typická výmluva. Proč žádný spisovatel nepsal o budoucnosti beze snů, hm?“
Kevinovi se zatočila hlava. Takže promarnil život hloupostmi? Toho se vždycky bál ze všeho nejvíc. Možná si tohle všechno zaslouží. Buclaté cherubínky ve špatně padnoucích plínkách, načechrané obláčky… Tak moment!
„Já tomu nevěřím!“
„To už jste říkal,“ odvětil mu jeho společník nepřítomně.
„Ne, tentokrát nevěřím tomu, co jste právě řekl!“ nedal se Kevin. „Snění je důležité. Dělá z nás lidi. Jak bychom někdy mohli něčeho dosáhnout a mít z toho radost, kdybychom o tom předtím nesnili? Řeknu vám tohle - beze snění by si lidé o nějakém lidství mohli nechat jenom zdát!“
Svatý Petr spokojeně přikývl. „Výborně. To jste řekl moc hezky. Ne, ne, mlčte už! Ještě nejste mrtvý, Kevine. Vaše tvrdohlavá touha po posledních slovech vás udržela na živu o malou chvíli déle. Ležíte v posteli, máte halucinace a mluvíte ze mdlob. Právě jste řekl krásná poslední slova, tak to celé nepokažte. Teď na vás čeká skutečné nebe, Kevine.“
Najednou byla všude kolem tma. Nebyla chladná a bezútěšná, jak si ji Kevin vždycky představoval, ale hedvábná a plná hvězd. Měl pocit, že se vrací domů.
O mnoho kilometrů níže se na jeho mrtvolné tvář vyloudil spokojený úsměv. Přesně takový ho viděla i pečovatelka Susan, když se přiřítila do pokoje.
„Tak jsem tady s tou hadrou na to vaše požbryndané pyžamo. Říkal jste něc-? A jejda!“


 celkové hodnocení autora: 97.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 21 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 37 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Radher 25.06.2014, 9:03:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Radher ze dne 21.06.2014, 7:22:10

   Jazykovědám navzdory! :-D
 Radher 25.06.2014, 9:03:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Radher ze dne 21.06.2014, 7:22:10

   Jazykovědám navzdory! :-D
 Tonyend 21.06.2014, 7:57:26 Odpovědět 
   Napsal jsi krásná slova, tak to nepokaž a piš tak dál a čeká tě spisovatelské nebe!
Pobaven odcházím s tím, že líbí líbí a moc!
 ze dne 24.06.2014, 15:45:27  
   Tomáš Pytlík: Děkuji, tvá slova zase potěšila mě. Vynasnažím se nic nepokazit (a pro jistotu ověřím, jestli se do spisovatelského nebe dá koupit odpustek :))
 Radher 21.06.2014, 7:22:10 Odpovědět 
   Toto nemá chybu! :-D
 ze dne 24.06.2014, 15:41:51  
   Tomáš Pytlík: Díky :) (I když Nancy Lottinger (o komentář níž) by asi nesouhlasila :D))
 Nancy Lottinger 05.02.2014, 21:25:29 Odpovědět 
   Takových víc :) Jen pozor na ty chyby, kazí to jinak příjemné počteníčko!
 ze dne 06.02.2014, 14:54:13  
   Tomáš Pytlík: Děkuji. Zapracuji na obém :)
 Meluzína 16.01.2014, 8:17:57 Odpovědět 
   Skvělý název a počtení - ten Herber na písečku mě opravdu pobavil!
 ze dne 18.01.2014, 11:23:23  
   Tomáš Pytlík: Díky, to jsem rád :)
 zajter 14.01.2014, 9:36:31 Odpovědět 
   Nádherné a vtipné. Příjemné pohlazení po okoralé duši spisovatele :)
 ze dne 15.01.2014, 10:53:16  
   Tomáš Pytlík: Děkuji. Bylo mi potěšením :)
 Veo Ochmanek 12.01.2014, 13:56:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 11.01.2014, 18:21:59

   *Bradbury samozřejmě
 Gideon 12.01.2014, 0:26:20 Odpovědět 
   Výborné :) Som prišiel so zlou náladou zo sklamania zo sveta, prečítam jednu poviedku a hneď je to lepšie. Normálne by som až povedal - poviedka v postmodernom smere. A vďaka ironickej poslednej vete sa mi to celé zaryje do pamäte.
 ze dne 12.01.2014, 18:31:46  
   Tomáš Pytlík: Vďaka! ;) Snad bylo rytí příjemné a bezbolestné :)
 Iserbius 12.01.2014, 0:14:42 Odpovědět 
   Zdarec.
Tak tohle mě hodně pobavilo. Za 1.
 ze dne 12.01.2014, 18:27:08  
   Tomáš Pytlík: Ahoj. Tak to jsem velice rád a děkuji :)
 Veo Ochmanek 11.01.2014, 18:21:59 Odpovědět 
   Frank Herbert na pískovišti a Bradury se sirkami :D Palec nahoru! :)
 ze dne 12.01.2014, 18:26:36  
   Tomáš Pytlík: Díky ;)
 Šíma 11.01.2014, 17:59:37 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Původně jsem tento textík chtěl nechat kolegovi scifistovi (m2m), ale protože je dočasně nepřítomen, rozhodl jsem se jej publikovat, mezi námi, sci-fi mám také rád a občas fušuji i do tohoto žánru... Takže... I spisovatelé půjdou do nebe? ;-)

Ale k věci. Textík je čtivý, dialogy jsou k věci, detailů je však jen tak tak a tady je jejich šetření (zdá se) přímo účelovou záležitostí. Nikdo přeci nesmí vědět, jak to v Nebi vypadá, že ano? Povídka je plná humoru a je napsaná z nadhledu, při vyjmenování několika velikánů tohoto žánru jsem se musel pousmát.

Jaká je tedy pointa? Ona velká slova našeho mistra (ta poslední), bohužel, nikdo neslyšel, protože jej mistr pera vyřkl tehdy, když jeho pečovatelka hledala hadr na čajem pobryndané pyžamo, když upadl do (smrtelných) mrákot. Takže vše vyšlo vniveč... Což je ovšem i podnětem k zamyšlení, jak dlouho budou (třeba i) naše autorské texty v kurzu a budou naše čtenáře oslovovat, když už nebudeme jako autoři mezi živými?

Na práci šotků jsem nepřišel (viz nedostatky v textu), pokud jsem něco přešel, další čtenáři mne zcela jistě rádi doplní. Možná by se hodilo více zvýraznit odstavce, ale tady je malinký problém, jednoduchý SASPI editor si nerozumí s formátováním editorů typu Word a další, proto je nutno veškeré formátování udělat ručně. Co se odstavců týče, ty pak lze "udělat" jak pomoci prázdných řádek, nebo html tagu [tab], který se vloží (napíše) na začátek nového řádku, který má reprezentovat nový odstavec...

Příklad:

[tab]Toto je začátek nového odstavce a proto je nutno před něj vložit výše zmíněný html tag. Ve výsledku je text odsazen vpravo, jako při užití tabulátoru u psacího stroje či klávesy TAB na klávesnici počítače.

Hezký den přeji a mnoho úspěchů v další tvorbě.

P.S. Laškuji s myšlenkou dát si tento textík do oblíbených... Mohu? ;-)
 ze dne 12.01.2014, 18:25:57  
   Tomáš Pytlík: Ahoj, děkuji za přivítání i milou a vyčerpávající recenzi :)

Jestli vážně přijdou všichni spisovatelé do nebe z vlastní zkušenosti nevím... a doufám, že mi tento stav vydrží ještě hodně dlouho :)

Co se pointy týká, tak se držím hesla, že by měla být jako křišťál - z kolika úhlů na ni pohlédneš, tolik barev bude odrážet ;)

Díky za tip k formátování textu. Prázdným řádkům bych se pokud možno rád vyhnul. Myslím si, že jejich použití funguje stejně jako nevhodné poznámky na sicilské svatbě - než se jeden na děje, je v něm jedna díra vedle druhé. [tab] ale příště určitě použiji.

Hezký den i Tobě a...

P.S. ...rozhodně můžeš :))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Životní krůčky
Verru
Balada
Ezra Horwitz
Balada o pádu P...
guru
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr