obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915689 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5808 autorů a 392461 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Já a moje mortalita ::

 autor Veo Ochmanek publikováno: 11.01.2014, 18:20  
 

“Kristepane, a takovej dobrej člověk to byl. Čilej a zdravej -- a najednou bác a je po všem, šlus julius, prostě tečka,” povídám.

Karl jen souhlasně pokýve hlavou a pozvedne skleněný půllitr, aby si zas trochu lokl zlatavého moku. “Jo jo, Františku, už je to tak, svět stárne a my s ním...”

“Čo to tu zase trepeš za kokociny, Karl?” přidá se Ľubo, veterán z Velké Války. “Veď ja by som z fleku mohl odísť znova na frontu a… ako by som to do tých sviní šil, tako by som to do tých sviní šil -- žiadny mohamedián by si na mne neprišiel, všetky by som so zemou zrovnal!”

“To samý by ti ještě před týdnem býval řekl i Albert -- a vidíš jak dopadl… Už nám není dvacet a to že si to nechceš přiznat, to už je tvůj problém, ne můj,” nedá se Karl.

“Každý je len tak starý, na koľko sa sám cíti. A keďže ja sa cítim na dvadsať, som ešte mladík. To len ty už nemáš guľe na to, aby si sa správal stejným zpôsobom, akým si sa správal v dvaatridsiatom -- a teda naozaj, ako ty sám vravieš, si už starý dědek…”

“Kdepak, Luboši, Karl má pravdu -- už to není to co to bejvalo… Člověk se celej život jenom pachtí a co z toho nakonec má? Zubatá zaklepe na vrátka a je konec...”

“Čo z toho má? No od teba to naozaj sedí, Franz -- a čo tvôj synátor, ha? To už jsi na neho zabudol? Veď ty si otiec velkeho vedca, Franz, mal bys na seba byť hrdý a na Veroniku tiež.”

Ohrnu rty a napiju se. “Synátor? Jsme s Veronikou rádi, když ho vidíme aspoň jednou za rok,” povídám. “Mars je totiž zatraceně daleko, víš, stará vojno?”

“No a čo, že ho vidíte len raz za rok? Má vlastnú rodinu a je to chytrý a úspešný človek -- to by ti myslím malo stačiť, Franz. Čo na tom, že žije na Rudej planéte? Dôležité je, že je tam štastný, a že robí to čo ho baví, no nie je to tak, Karl?”

Karl přikývne. “Františku, prosím tě, co já bych za to dal, mít takový chytrý a nadaný dítě, jako máš ty…,” máchne rukou. “Kdyby se naše Vendula rozhodla odstěhovat na Mars, byl by to můj nejšťastnější den -- milostivý bože na nebesích, co mně ta holka přináší starostí...”

Musím připustit, že chlapci mají pravdu. Když už nic, alespoň Davida jsme s Veronikou dobře vychovali.

Pořád je mi ale smutno. Od Albertova odchodu se na všechno dívám tak trochu jinak. Připadá mi, že konec je teď tak nějak mnohem víc na blízku, než-li předtím, a tak rekapituluju a vzpomínám.

“Ale hovno, Karl,” mračí se Ľubo. “Copak ty sa už nepamätáš, aké eufórii si propadol, keď za Vendula narodila? Pripíjal si takmer na polovičku Európy a tuto -- priamo na tomto stole si tančil kozáčika...”

Karl se začne usmívat. “To už snad ani není pravda...”

“Ale je, Karl, je to pravda -- vidím to ako kedysi,” zařechtá se stará vojna. “A musím sa tomu smiať rovnako ako vtedy.”

“Kristepane, to byly časy,” povzdechnu si a zapiju smutek dalším panákem tradičního moravského životabudiče.

“Vždy si sníval o budúcnosti, Franz -- teraz ju máš tu, tak si nesťažuj.”

“Jenže takhle jsem si ji nepředstavoval,” přiznávám.

“A ako sis ju teda predstavoval, ty Einstein?”

Pokrčím rameny -- musím přiznat, že nevím. O světlých zítřcích, jsem vždy měl jen mlhavou představu -- nic specifického.

Karl zavrtí hlavou. “To už máš tak, Františku, lidi vždycky zapomínaj na všechno špatný a pamatujou si jenom to dobrý -- nostalgie v praxi.”

Ľubo se nakloní víc dopředu. “Presne tak, Karl,” máchne ve vzduchu vztyčeným ukazovákem. “Neveril bych, ze to dnes poviem, ale máš pravdu, ty stary somár...”

“Já mám vždycky pravdu,” odvětí Karl s nosem navrch.

“Rozpravala jedna paní…,” usměje se Kysučan a dopije svoje pivo. Pak zvedne pravou ruku, aby si objednal další.

Robočíšníkovi to chvilku trvá, než se proplete mezi všemi hosty a dojede až k našemu stolu -- je pátek a v lokálu je docela plno.

“Budete si přát?”

Stará vojna si hřbetem ruky otře rty a zhluboka se nadechne. “Já by som si želal ešte jedno, prosím,“ pozvedne prázdný půllitr. “A čo vy chlapci? Dáte si so mnou, alebo to už pre dnešok balíte?”

“Kdepak, já už půjdu,” zavrtí hlavou Karl. “Růžena by zas měla kecy a vůbec...”

“Ake kecy!?” vyprskne Ľubo. “Lúčime sa predsa s Albertom -- aj keď je Růžena tvoja žena, do toho ti nemá čo kecať...”

Karl nakonec podlehne nátlaku. “A no tak dobře, dám si ještě jedno…”

“A čo ty, Franz?”

“Já taky,” přikývnu, i když ještě nemám dopito.

Netrvá dlouho a naše objednávka je na stole. Ľubo se napije jako první. “Nemysli si, Franz, mne sa tiež cnie po starých dobrých časoch, keď všetke možnoti boľy ešte otvorené a nič neboľo nemožné, ale taký už je život...”

“Je to ale pěkně na prd…,” konstatuju a přemýšlím o věcech, které jsem vždycky chtěl uskutečnit. “Vždycky jsem chtěl hodně cestovat,” pravím. “Cestu kolem světa Veronice slibuju už dobrých dvacet let, ale zatím se pokaždý našlo něco mnohem důležitějšího, do čeho jsme v ten rok museli ty prachy investovat -- jednou to byl bazén, pak zase auto, balkón a tak bych mohl pokračovat celejch dvacet let…”

“Niečo mi hovorí, že Bertyho smrť ťa donutila zamysleť sa nad vlastnou existenciou, však?”

“Nejseš sám, Františku,” přidá se Karl, “mně to taky hrozně vzalo -- ale znáš mě, já dokud nejsem na šrot, neumím těm emocím dát volnej průchod...”

Napije se a já s Ľubem taky. “Máte pravdu kluci -- na všecko se teď dívám tak trochu jinak… Říkám si, že spoustu věcí jsem v životě mohl udělat jinak, a taky si říkám, že spoustu věcí už možná ani nestihnu udělat…”

“Hele Franz, povedal si o tej vašej velkej ceste okolo zemegule, na ktorú sa každý rok s ženuškou chystáte, ale ktorú nakoniec vždy musíte zrušiť...”

Mlčky přikývnu.

“Vieš, keby si mi boľ povedal, ja by som ti tie peniaze aj požičal, vieš? Stačilo povedať...”

“To bych po tobě nikdy nemohl žádat...”

“A prečo bys nemohol? Sme kamaráti, alebo nie?”

“Přesně tak, Františku, jsme přeci kamarádi -- už od střední… Klidně bysme se vám na tu cestu složili...”

“To byste byli moc hodní, kluci, ale z toho bych nemohl mít radost. Tu cestu kolem světa jsem Veronice slíbil já, a ne vy -- pokud to všechno nepůjde z mojí kapsy, nebude to ono.”

“No ako myslíš, Franz, ponuka stále platí a platiť bude, kým budem žiť.”

“Toho si vážím, stará vojno -- ale myslím, že Agnieszka by ty peníze potřebovala mnohem víc než já.”

“Chudák ženská, bez Alberta teď bude na celej barák sama…,” souhlasil Karl.

“Naozaj, Franz,” uznal i Ľubo. “Mali by sme sa o ňu postarat…”

A tak jsme naši malou rozlučku se zesnulým kamarádem rozpustili a s myšlenkou na uskutečnění dobrého skutku jsme se rozešli domů.


 celkové hodnocení autora: 95.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 9 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 16.01.2014, 17:06:38 Odpovědět 
   Dzravím.
Nečetlo se mi to špatně, ale někde jsem se špatně orientoval. Celé je to založeno na dialogu několik a osob, který byl na mne trochu hustší konzistence. Potřeboval bych to odlehčit nějakým přiblížením prostředí, postav a pod.
 J.U. Ray 12.01.2014, 20:18:06 Odpovědět 
   Prózu obyčejně nečtu, ale tady jsem z nějakého důvodu udělal výjimku. A když čtu, tak nekomentuju. Takže tedy...

Při čtení mi dělalo problémy rozstřílení na velké množství dvou- až třířádkových odstavců. Na druhou stranu, ve Wordu to asi vypadalo jinak, to chápu. Možná by nebylo špatné zkusit to "rozstřílet" ještě víc a každou přímou řeč dát úplně samostatně. Mám na mysli:

“Kristepane, a takovej dobrej člověk to byl. Čilej a zdravej -- a najednou bác a je po všem, šlus julius, prostě tečka,” povídám.

Karl jen souhlasně pokýve hlavou a pozvedne skleněný půllitr, aby si zas trochu lokl zlatavého moku.

“Jo jo, Františku, už je to tak, svět stárne a my s ním...”

(ne vždy by to tak šlo, třeba už v následujícím odstavci ne).

Na slovenštinu Tě už upozornil Šíma, jsou tam detaily. Víc jsem to nerozebíral a taky nejsem na slovenštinu úplně odborník, musel bych se podívat detailněji.

A nakonec - příběh. Celou dobu jsem čekal, co z toho vyleze. Schůzka tří veteránů z První světové? Proč ne... Pak tam přišel Mars. Takže tedy sci-fi? Schválně, kam to bude gradovat. A ono nic. Takhle tam Mars působí jako divné zjevení, protože s ním už dál nepracuješ, ani s ničím takto fiktivním (s výjimkou robota-pingla). Řekl bych, že škrtnout Mars a nahradit ho Paříží/Pekingem/Silicon Valley a škrtnout robo-pingla a udělat z něj klasického výčepáka (nebo osmnáctiletou brigádnicí), bylo by to lepší a nevzbuzovalo - podle mne - falešná očekávání.
Samotné zamyšlení nad vlastní existencí mi taky nepřijde úplně dotažené. Je to civilní a naprosto reálné - mohlo se to stát přesně tak, jak píšeš. Na druhou stranu tomu chybí nějaký duch, kterého by přidal třeba Hrabal. Dokonce si říkám, že by se dal text st%F
 ze dne 12.01.2014, 21:20:53  
   Veo Ochmanek: Děkuju ti za tvůj čas a komentář. Uznávám, že máte všici pravdu. Možná že někdy napíšu volné pokračování a trochu to ukotvím -- i když pravda, je to takové patlání matlání, aka napravování paskvila :)
 Šíma 11.01.2014, 18:19:53 Odpovědět 
   Zdravím.

Jak je to vlastně se smrtelností Tvého hrdiny? ;-) Dialog krapet vyšuměl do prázdna. Vlastně se tento text, který se lehce otírá o sci-fi žánr (jak jinak, prosím neuraž se, také mám tento žánr rád), podobá určitým způsobem jednoaktovce.

Škoda, že v něm není více detailů, kde naši hrdinové pobývali (v hospodě?), jak se tvářili, co dělali a nač při rozhovoru mysleli? Takto je celý rozhovor, byť jeden z hrdinů hovoří i slovensky, krapet neosobní a vyznívá poněkud sterilně (může však jít jen o můj názor, další komentáře napoví).

Co se slovenčiny týče, občas se i mi do ní (když se pokouším psát slovensky) přimísí česky znějící slůvka (rodilý mluvčí by napověděl také), například: dědek -> dědo, starý oco (?) a podobně. Slovenskou gramatiku nehodnotím, byť jsem i já po otci polovičním Slovákem.

Celý rozhovor krapet vyšuměl do prázdna. Netuším, zda jde o pokus či výrazný účel (co se formy a obsahu týče), ale byl jsem docela natěšený... Porucha však nemusí být na Tvém "vysílači", ale čistě na mém "přijímači". Bůh suď. Na vyloženou práci šotků Překlepníčků jsem nenarazil a pokud jsem něco přešel, třeba mne rádi další čtenáři opraví...

Hezký den a múzáááám zdar, ať se daří!
 ze dne 11.01.2014, 18:43:34  
   Veo Ochmanek: To už je riziko povolání, chtělo by se říct :)
 ze dne 11.01.2014, 18:39:23  
   Šíma: Tak mne napadlo: Samotné prostředí může být komorní, ale nějaké "oživení" by zde nezaškodilo, ovšem záměr autora má přednost před chtěním čtenáře, protože - či přestože - píše autor pro čtenáře, píše své texty po svém! Když se na Tvé dialogy dívám, vono je to i vo tom, jak lidé u stolu spolu mluví a vo čem, že ano? A mezi námi, všem čtenářům se stejně nezavděčíš! ;-)))
 ze dne 11.01.2014, 18:32:29  
   Veo Ochmanek: Jo -- a díky moc za doslova EXPRESNÍ publikaci :)
 ze dne 11.01.2014, 18:31:58  
   Veo Ochmanek: Taky mi to tam moc nesedělo, asi bych neměl toliko spoléhat na google translate :)

No, s tím vyšuměním, těžko říct -- splácl jsem to za dnešní odpoledne, částečně je to možná tím a částečně je to úmyslem, celou záležitost jenom nakousnout a pak ponechat na čtenáři.

Zpětně tam taky cítím nedostatek uvozovacích vět (říkám to správně?).

PS: taky to není "keď za Vendula narodila" ale "keď sa Vendula narodila" :)
 ze dne 11.01.2014, 18:26:23  
   Šíma: Oprava: dedo (slovenčina nemá háček nad "e")... Vidíš to?

Boha jeho, já sa slovenčinu snáď nenaučím...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
Burik
(12.10.2020, 18:11)
obr
obr obr obr
obr
Kde jsi byla sc...
Ironick rock
Tábor - Ideje
Rebejah
Královna Temnot...
Garth
obr
obr obr obr
obr

Silvestr
Dědek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr