obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915692 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392466 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: První krůčky ::

 autor Trenz publikováno: 12.01.2014, 22:48  
 

Kapitola osmnáctá
První krůčky

Od chvíle, kdy se vrátili do svých těl, uplynulo několik dní. Přestože se léto ujalo vlády, počasí se stávalo chladnějším a nevlídnějším.
„To je tím, že se blížíme k Zemi půlnočního slunce,“ vysvětloval jim Cirkis.
„Jak již víte, to místo je temné a chladné…“
„Oh, přestaň, Cirkisi. Raději teď hned. Mluvíš jako příručka.“
„Tak co kdybys nám to vysvětlil ty, ex všemocný Argone?“ ozval se Sean.
„Představte si svou nejhorší noční můru a znásobte ji tolikrát, kolikrát vám umožní vaše malé mozečky,“ začal Argon a mluvil dál, přičemž jeho hlas se stával hrubším a jeho pohled nepřítomným: „Země Půlnočního slunce je místo, kde platíte za všechny své hříchy,“ nevědomky udělal dramatickou odmlku, než dodal: „Včetně těch budoucích.“
Sean ho chtěl přerušit otázkou, jak někdo může platit za budoucí hříchy, ale viděl Lughův varovný pohled, a raději mlčel.
„Až tam přijdeme, držte se pohromadě a za žádnou cenu nezůstávejte pozadu. Jakmile se jednou ztratíte z dohledu, již nikdy vás nikdo nenajde.“
To už se Sean neudržel a prohlásil: „Wow. Mluvíš jako hotový dramatik.“
Argon se na něj podíval skelnýma očima a Seana zamrazilo. Lily ucítila ještě něco jiného. Ucítila energii, která jí proběhla skrz tělo a zježila všechny chloupky na těle. Cítila se jako nabitá elektřinou a zároveň vyčerpaná jako nikdy. Byla ráda, že sedí, jinak by se určitě neudržela na nohou.
„Byl jsem tam, Williamsi. A přežil jsem. To je víc, než se dá říct o tobě, pokud nebudeš dbát mého varování.“
„Proč jsi tam byl?“ zeptala se ho Lily tiše, stále ochromena tou energií. Argon se na ni podíval a Lily by přísahala, že se mu přes tvář mihl stín bolesti, avšak když jí odpovídal, jeho hlas zněl klidně až suverénně, jak u něho bylo zvykem: „Chtěl jsem si dokázat, že na to mám.“
„A jak jsi prošel skrz? Já jen že tady Cirkis pořád dokola opakuje, že mám posloužit jako baterka a topení v jednom a přitom ty sis evidentně poradil beze mě.“
„Protože já jsem čaroděj a vy jste jen lidi s dary,“ odvětil a na okamžik vypadal jako své staré já.
„Arogantní a bezohledný s blahosklonným chováním. Vůbec ses nezměnil,“ podotkl Lugh.
„To je tou magií. Dělá z něj horšího člověka,“ přidal se Cirkis.
„Copak to není to, co celou dobu chcete? Aby se mi vrátila magie?“
„Ano, ale…“ Cirkis bezradně rozhodil rukama.
„Ale jsi schizofrenní. Tak to bude,“ usoudil Argon a odešel ke svému koni.
Corra chtěla jít za ním, ale Lily ji předběhla: „Já půjdu.“
Corra pokrčila rameny a nechala ji za Argonem jít.
„Něco mi ušlo?“ otázala se Sonya, která nechápala, kde se vzala Lilyina náhlá iniciativa si Argonem soukromě promluvit.
Cirkis si vyměnil pohled s Corrou a potom řekl: „Vy jste to necítili, ale já s Corrou ano a Lily pravděpodobně taky.“
„Co jsme necítili?“ následovala další otázka.
„Tak už to vyklop, Cirkisi,“ pobídl ho Sean, když Cirkis stále váhal.
„Magii.“
„Takže se mu opravdu vrací?“
„Vypadá to tak.“
„Ale co to má společného s tím, že šla Lily za ním?“
Drena protočila oči.
„To jsou všichni z vašeho světa tak zabednění? Lily je čarodějka, ačkoliv její moc se v ní ještě neprobudila. Ale jako magická bytost je tažena k jiné magické bytosti. Ti, co jsou v magii zběhlí, dokážou to volání ignorovat. Ti ostatní… sami jste to viděli.“
„A bude v pořádku? Chci říct. Nemůže ji Argon nějak využít a obrátit proti nám? Protože teď je to možná spojenec, ale pochybuju, že se nás při nejbližší příležitosti nepokusí poslat do pekla,“ vyslovila Sonya své pochybnosti nahlas.
„To bude záležet hlavně na Lily. Pokusím se na ni dohlédnout,“ slíbil jí i ostatním Cirkis, ale v duchu si pomyslel, že pokud by si Argon usmyslel, že Lily využije proti nim, neměl by moc velkou šanci ho zastavit.

Když Lily přistoupila k Argonovi, všimla si, že je nakloněný k hlavě koně a tiše k němu promlouvá.
„Můžu rušit?“ otázala se ho tiše, aby nevyplašila koně.
Argon přikývl a pohladil koně po lysině.
Lily věděla, že si musí s Argonem promluvit o tom, co cítila, ale nevěděla, jak začít. Argon se odvrátil od koně a podíval se Lily do tváře.
„Vím to.“
Zatvářila se nechápavě a Argon se maličko usmál.
„Vím, žes ji cítila.“
„Magii,“ vydechla.
„Ano, magii. Taky jsem ji cítil. Byla na dosah ruky, a přesto jsem se jí nemohl dotknout.“
„Ty to dokážeš. Vím, že ano. Musíš.“
Argon povytáhl obočí.
„V čem tkví tvůj zájem o moji magii?“
„Jsi jediný, kdo mě ji může naučit.“
„A co Cirkis?“
Lily na Cirkise vrhla rychlý pohled a viděla, že ji ustaraně pozoruje.
„Cirkis má dost starostí bez toho, abych mu přidělávala další,“ odtušila.
Argon se uchechtl.
„Právě teď mu jednu přiděláváš.“
„Tomu nerozumím.“
„Cirkis se domnívá, že tě svedu na temnou stranu a ty se postavíš proti nim.“
„To bych nikdy neudělala,“ namítla okamžitě Lily.
„Mně to neříkej. Já nejsem ten, kdo o tobě pochybuje.“
Lily si povzdechla.
„Proč jsem prostě nemohla být normální holka s normálními starostmi?“
„Protože tvá matka byla sestra největší čarodějky všech dob,“ odtušil Argon.
„Což mě přivádí k mé otázce, zda ti šlo opravdu jen o dokázání si něčeho, či v tom bylo něco víc?“
„Co tě přivedlo k myšlence, že by v tom mohlo být něco víc?“ otázal se jí s pozdviženým obočím.
„Možná se mi to jen zdálo, ale měla jsem pocit, že jsem ve tvé tváři zahlédla něco, co mě přimělo položit tuto otázka,“ odvětila vyhýbavě.
„A to bylo?“ nedal se obalamutit Argon.
„Bolest,“ šeptla, jako by se bála, že ji uslyší ostatní.
„To se ti jen zdálo, děvče. A teď se raději vrať k Cirkisovi, nebo ho chytne psotník, že se tě tu snažím předělat v mou následovnici.“
Lily se nechtělo, ale věděla, že z Argona nedostane žádnou odpověď, kterou jí nebude chtít dát. Proto ho opustila a šla se posadit k Cirkisovi. Argon se za ní díval a přemýšlel o skutečném důvodu, proč tam tenkrát šel. Vzpomínal si, co ho k tomu vedlo, ale copak mohl dát najevo slabost a říct, že ho k tomu dohnalo zlomené srdce a touha po smrti? Že to, co ho mělo zabít, mu naopak dalo sílu přežít? Ne, nemohl. A to ani přesto, že mu stále připomínala jeho malou sestřičku Sáru. Až tohle celé skončí, těžko se v dobrém rozejdou a on nemohl dát najevo žádnou slabost, která by ho mohla zničit.

Ačkoliv byla Drena ve svém těle, připadala si, jako by tam nebyla sama. Jako by s ní ještě někdo sdílel tělo i mysl. A pokaždé, když se podívala na Adama, ucítila zvláštní mrazení a šimrání v oblasti žaludku. Nevěděla, co to znamená, ale rozhodně se jí to nelíbilo. Dráždila ji nejistota a nevědomost. Tolik to odporovalo všemu, co se kdy naučila.
„Copak tě užírá?“ uslyšela vedle sebe Argonův hlas.
„Zrovna teď tvá přítomnost!“ odsekla mu a Argonovo obočí vylétlo vzhůru.
„Kam se podělo tvé sebeovládání, Apokalypso?“
„To bych taky ráda věděla,“ zamumlala spíš pro sebe než k Argonovi.
„Dej si pozor, Dreno. Jestli polevíš ve své pozornosti, Reptile tě dostane.“
„To mi nemusíš připomínat.“
„Hlavně, aby ses tím řídila.“
„Proč ti záleží na tom, co se mnou bude? Stal se z tebe snad Argon laskavý a starostlivý?“
Uchechtl se.
„Ani zdaleka ne. Ale poté, co Assassin tragicky zahynul, jsi tu jediná bojovnice, která za něco stojí a nemá problém někoho prošpikovat.“
„A ty jsi tady na ozdobu?“
„I když jsem skvělý bojovník, nebojím se přiznat, že potřebuju někoho do páru.“
„Jak šlechetné,“ utrousila sarkasticky.
„Vím to o sobě. Pamatuj na má slova. Jestli tě Reptile dostane, nic a nikdo tě nezachrání,“ poté koně pobídl k rychlejšímu kroku a připojil se ke Corře.

Utábořili se na mýtině a Drena odešla do lesa pro další dřevo.
„Běž s ní,“ pobídl Argon Adama. Ten chtěl něco namítnout, ale nakonec zamířil jejím směrem bez řečí.
„Proč jsi za ní poslal zrovna Adama?“ otázala se ho Corra tiše. Nechtěla, aby ji slyšeli ostatní. Jestli bylo s Drenou něco v nepořádku, nemuseli to vědět ostatní. Alespoň ne hned.
„Je to jen takové tušení.“
„Jaké tušení?“
„V posledních dnech mi Drena připadá, jako by nebyla sama sebou.“
„Není to pozůstatek toho, že si vyměnila tělo?“
„Ostatní se chovají normálně.“
„Proč mám pocit, že víš víc, než mi říkáš?“
„Protože mám rád tajemství a ty mě znáš,“ odpověděl prostě.
„Co kdyby ses pokusil rozdělat oheň pomocí magie?“ začala z jiného soudku.
Argon se zamračil.
„Nevím, jestli ji zvládnu. Magii jsem cítil, ale přesto se mi stále nezdá jako součást mého života.“
Povzbudivě se na něj usmála.
„Když to nezkusíš, nebudeš vědět.“
„Dobře. Ať máš radost,“ souhlasil Argon a přisedl si blíž k polenům.
„A hele. Velký Argon nám jde předvést nějaké ohromující kouzlo. Na to se rád podívám,“ promluvil Sean a posadil se naproti.
Argon po něm vrhl vražedný pohled.
„Uf. Jsem rád, že pohledy nezabíjejí. To by byla vskutku předčasná smrt, co, Ricku?“
„Ty jsi ale pako, Seane,“ zakroutil Rick hlavou.
„A tvůj smysl pro humor upadá,“ opáčil mu Sean nevzrušeně a vyzývavě se na Argona podíval.
Argon se díval na dřevo a hledal v sobě magii. Lily cítila, jak se jí zježily chloupky a na zádech jí vyrazil pot. Aniž by o tom přemýšlela, vykročila k Argonovi. Lugh ji v půli cesty zastavil. Lily zamrkala a zmateně se na něj podívala.
„Tohle musí udělat sám,“ sdělil ji a pro jistotu ji jemně držel za paži. I tak by se mu ale nevykroutila, kdyby se o to pokusila. Lily však zůstala stát a tiše Argona pozorovala.
Abys překonal mou bariéru, musíš se soustředit. Tvá moc a schopnosti musí splynout v jedno. Nejsi slabý… vzpomínka na slova Maky se vynořila náhle a stejně rychle i zmizela, ale stačilo mu to na uvědomění si, co má dělat. Zavřel oči a ruku natáhl k dřevu. Začaly ho brnět prsty a pak z nich vylétla jiskra, která přeskočila na dřevo. To nejprve začalo doutnat a prskat a brzy vzplálo a rozhořelo se.
„Výborně,“ zvolala Corra a zněla opravdu potěšeně.
Sean zafrkal.
„Vypadá to, že přece jenom budeš k něčemu.“
Argon počkal, až se magie v něm usadí a poté vzhlédl. Vypadal spokojeně.
„Ano, já k něčemu jsem. Zanedlouho se přesvědčíme, jestli ty zvládneš to, k čemu jsi předurčen, drahý Seane. Ani by mě nepřekvapilo, kdybys selhal a všichni umřeli.“
Argon se podíval na Lily.
„Neboj se, Lily. O tebe se postarám.“
„Nejsem si jist, jestli by to byla výhra,“ podotkl Cirkis.
„Copak není přežití to nejdůležitější?“
„Někdy je smrt lepší volba,“ podotkl Lugh chmurně a Argon protočil oči. Ale nic neřekl. Raději si vychutnával ten pocit dřímající magie v jeho těle.

Drena sbírala dřevo a snažila se vytěsnit všechny myšlenky do pozadí, aby si mohla vyčistit hlavu. Ještě nikdy se necítila tak zmatená a plná pochybností. Argon měl pravdu. Jestli si nedá pozor, Reptile se k ní dostane a z jeho moci se už nevymaní. Jen dlouholetý trénink ji pomohl držet si Reptila od těla a teď to měla všechno zahodit pro co vlastně? Pro pár myšlenek na Adama? Pro neznámý znervózňující pocit v oblasti břicha?
Něco ji udeřilo do břicha a ona upustila dřevo. Okamžitě sáhla po meči a rychle se rozhlížela kolem, ale nikoho neviděla. Další rána přišla zleva přímo do obličeje. Následovala další zprava. Dreně se dařilo zůstat na nohou, i když přišlo několik dalších ran. Nejdivnější na tom bylo, že necítila ten úder, ale jen tu bolest. Ucítila bolest na zádech, a když si na ně sáhla, spatřila na ruce krev. Jak mohla bojovat proti někomu, koho neviděla?
„Dreno! Dreno!“ slyšela Adama volat její jméno.
„Adame!“ vykřikla a přistihla se, že její hlas je naplněn obavami. Co to mělo znamenat?!
Adam ji zahlédl a rozeběhl se k ní.
„Vypadni odsud!“ zakřičela na něj, ale zdálo se, že ji neslyšel. Očekávala, že se to, co útočí na ni, ať je to cokoliv, každým momentem vrhne na Adama, ale nic takového se nestalo. Místo toho ji to znovu několikrát udeřilo do břicha, až se jí nakonec podlomily kolena a ona klesla na zem.
„Dreno!“ Adam k ní doběhl a přiklekl si k ní.
„Panebože,“ zašeptal, když ji viděl. Obličej měla zakrvácený od krve, která jí tekla z nosu. Nad pravým okem měla roztržené obočí a u levého se jí pomalu začínal zbarvovat monokl. Košile na zádech se lepila od krve z ran, které jako by způsobil bič.
„Co se stalo? Kdo ti to udělal?“
Zavrtěla hlavou a ze rtů se jí vydral výkřik. Přitiskla si ruku k boku.
„Co je to? Co se děje? Ukaž mi to!“ naléhal Adam. Maličko odtáhla ruku a Adam spatřil košili od krve. Rychle ji vyhrnul a viděl krvácející rozšklebenou ránu.
„Jak se to stalo?“
„Nevím!“ procedila skrz zuby.
„Sežeň Argona!“
„Nebyl by Cirkis lepší? Jeho léčivé schopnosti rozhodně lepší jsou.“
Zadusila v sobě další výkřik a Adam viděl, jak se krví zbarvila hruď. Pohlédl jí do očí a zkameněl úžasem. Její oči už nebyly jen modré, ale mísily se s hnědou.
„Dreno. Tvoje oči!“ vyhrkl šokovaně.
„Budeš mi zírat na oči nebo raději seženeš pomoc?!“ zavrčela.
„Zvládneš to tady sama?“
„Stejně mi moc nepomáháš, nemyslíš?!“
Tiše zasténala. Adam už na nic nečekal a rozeběhl se pro ostatní.

Když otevřela oči, nejprve si myslela, že má halucinace. Zrak měla rozostřený a chvíli jí trvalo, než se věci rozjasnily a ona zjistila, kde se nachází. Drželi ji v nějakém žaláři, kde jediné světlo vycházelo z malé lucerničky pověšené na háku vyčnívajícího z kamenné zdi. Pokusila se pohnout a poznala, že je s rukama nahoře připoutaná kovovými řetězy visícími ze stropu.
Dveře od žaláře zavrzaly a se skřípotem se otevřely. Dovnitř vstoupil Reptile a v ruce držel dýku zbarvenou krví. Drena se na něj podívala a v očích se jí odrážela nenávist.
„Vida. Vida. Konečně jsem v tobě vzbudil nějaké emoce,“ zasmál se pobaveně Reptile a Drenu obešel, přičemž hrotem dýky přejel po jejím těle. Drena se zachvěla.
„To tvé tělo reaguje na strach, který necítíš. Nebo se mýlím?“ otázal se jí a rozřízl jí kůži na stehně.
„Asi si říkáš, jak ses sem dostala. Mám pro tebe novinku. Nedostala.“
Překvapeně rozšířila oči. Snažila se to ovládnout, ale na kontrolu svých emocí se cítila příliš vyčerpaná.
„Ačkoliv to vypadá reálně, je zde jen tvá mysl. Kouzla mi umožňují spojit utrpení, které zažíváš tady, s tvým tělem. Varoval jsem tě. Zradit mě byla velká chyba. Na tuhle příležitost jsem dlouho čekal.“
Reptile se odmlčel, aby dodal svým slovům na dramatičnosti.
„Většina mužů v mé situaci by zamýšlela tě znásilnit na důkaz tvého pokoření, avšak já byl u tvé výchovy a další znásilnění u tebe nic nevyvolá. Ne, má drahá. Pro tebe jsem si připravil něco mnohem krutějšího. Vím, čeho se bojíš. Vím, co tě děsí na světě nejvíce.“
Vyzývavě se na něj podívala.
„A co to podle tebe je?“
Reptile k ní přistoupil o něco blíž a pošeptal jí do ucha: „Láska.“

„Co je s ní?“ zeptal se Adam Argona už poněkolikáté a v Argonovi rostla chuť ho zapálit. Ale už tak to měl s duchy rozházené a nepotřeboval ještě přilévat olej do ohně.
„Stalo se přesně to, před čím jsem ji varoval. Reptile ji lapil ve svých osidlech moci. Fyzicky je stále s námi, ale její mysl teď náleží jemu.“
„Dá se s tím něco dělat?“ Adamův hlas zněl zoufaleji, než chtěl, ale nemohl si pomoct. Začínalo mu na ni záležet.
„Cirkis může léčit tělo, aby nezemřela, ale jestli se mě ptáš, jak přerušit spojení mezi ní a Reptilem, nevím o žádném, při kterém by nezemřela.“
„Já o jednom vím, ale pokud to nezvládneš, zaplatíš i svým životem,“ ozval se Lugh a oči přítomných se obrátily na něj.
„Drena je na místě, které je napůl sen a napůl realita. Argon by měl být schopen tě tam dostat, pokud mu Cirkis a Lily pomůžou. Tam musíš Reptila porazit a Drenu osvobodit. Jestliže tě na tom místě Reptile zabije, zemře zde i tvé tělo.“
„A jakou proti němu mám šanci? Nejsem ani čaroděj a ani bojovník.“
„Kvůli kouzlu spojení tam už žádná jiná kouzla použít nemůže.“
„A co ta bojovná část?“
Lugh pokrčil rameny.
„Proč to nemůže být někdo jiný?“
„Protože jen ty se pohybuješ na hranici dvou světů. Proto bude pro tebe snazší vklouznout i do tohoto.“
Adam vstal od Dreny a chvíli rázoval od jednoho stromu k druhému. Na chvíli se zastavil, podíval se na Drenu a pak zase pokračoval. Když se to opakovalo už poněkolikáté, Sean protočil očima a řekl: „Tak už se proboha rozhodni! Z tvého rázování se mi dělá špatně. Buď do ní jsi zabouchlej a tudíž ji chceš zachránit, nebo nejsi a necháš ji umřít.“
„Já do ní nejsem zamilovaný!“ ohradil se Adam.
„Tak proč se staráš o to, jestli bude žít či zemře?“
„Protože…“ Adam vlastně nevěděl. Od chvíle, co opustil její tělo a vrátil se do svého, o ní téměř bez ustání přemýšlel. Během svého pobytu v ní zjistil, že její život je plný utrpení, odříkání a viny. Nebyla vůbec tak lhostejná a chladná, jak se domníval. Nosila v sobě víc bolesti, než kterýkoliv z duchů, který se s ním podělil o svůj příběh. Litoval ji a nechtěl, aby zemřela. Ne když se Meranis pro ni obětovala, a když měla šanci na lepší život. Pokud se teda rozhodne stát královnou Květinových dětí.
„Dobře. Pošlete mě tam.“
Argon povytáhl obočí. Takovou odvahu od Adama nečekal.
„Jsi si jistý? Protože jediná cesta zpět je s ní. Pokud ji neosvobodíš, zůstaneš tam uvězněný navždy.“
„Ano, jsem si jistý,“ odvětil Adam, i když netušil, jestli má proti Reptilovi vůbec nějakou šanci.“
„Lehni si vedle Dreny a zavři oči,“ poručil mu Argon. Adam bez reptání uposlechl.
„Cirkisi. Lily. Podejte mi ruku.“
Cirkis zaváhal jen chvíli a Lily šla okamžitě. Sonye se to moc nelíbilo, ale mlčela. Cirkis stál po Argonově levici a Lily pravici. Vložili svou ruku do jeho nastavené.
„Teď mě nechte čerpat z vaší síly. Pokusím se ti neublížit, Cirkisi,“ dodal Argon, když vycítil Cirkisovu nervozitu.
„Jo, pokusíš. To se mám na co těšit,“ zamumlal. Lily se na něj povzbudivě usmála a Cirkis se s povzdechem Argonovi otevřel.
„Co mám dělat?“ otázala se nejistě Lily.
„Mou magii už jsi cítila, že?“
Přikývla.
„Nech se jí vést. Ona ti řekne, co dělat.“
„Určitě?“
Usmál se na ni. Téměř otcovsky.
„Ano. Určitě. Zavři oči a nech se vést.“
Zavřela oči a zhluboka se nadechla. Cítila, jak v ní roste energie. Vnímala, jak jí pulzuje žilami. Zaklonila hlavu a užívala si ten moment, dokud nebyl pryč. Když otevřela oči, zjistila, že leží na zemi a Sonya jí dává napít. Očima vyhledala Cirkise. Ulevilo se jí, když zjistila, že je v pořádku.
„Vedla sis dobře,“ ujistit ji Argon.
„Adam je na místě. Teď už to záleží jen na něm.“


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 12.01.2014, 22:47:39 Odpovědět 
   Zdravím.

Huh, zajímavý díl, je čtivý a napínavý, nechám se překvapit a nebudu spekulovat, co se může stát a co ne! ;-)

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Bolestná.
Black Oleander
Dermatha - III....
Thorpe
Posel smrti V: ...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Proč je dobré číst knihy
Zuzka Brouk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr