obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Nahlédnutí do minulost ::

 autor Trenz publikováno: 17.01.2014, 23:06  
 

Kapitola devatenáctá
Nahlédnutí do minulosti

„Máš již vybudovanou armádu, Universe?“ otázal se Reptile, když ji našel stát na balkoně a shlížet dolů na trénující polonahé a upocené muže.
„Pár stovek jich mám,“ odvětila ledabyle, aniž by z mužů pustila zrak.
„Potřebuješ jich víc.“
Neochotně se odtrhla od jejich svalnatých těl a podívala se na Reptila.
„Plánuješ válku?“
Tiše a zlověstně se zasmál.
„Ne. Ta už začala.“
„Že by mi něco uniklo?“ podivila se s povytaženým obočím. Nic nenaznačovalo tomu, že by probíhala nějaká válka. Reptile se jí díval do tváře a viděl tam Argonovu nesmazatelnou podobu. Lehce snědou tvář a tmavě hnědé oči. Způsob, jakým povytáhla obočí, kopíroval Argona. Byla dcerou svého otce, ať už chtěla nebo ne. Zlo jí proudilo žilami obdobně jako jejímu otci. Žár hněvu a bolesti zatvrdl již nejedno srdce. On o tom věděl své. A věděl něco i o ní. Než jí poprvé dal vědět o své přítomnosti, chodil ji potají navštěvovat. Věděl, že ho nevycítí, dokud on sám nebude chtít. Sledoval, jak se z hodné milující dcery stává krutá žena ochotná vypsat za hlavu svého otce vysokou odměnu. A přitom stačilo, kdyby ji Maky nebo Argon byli oporou ve chvílích, kdy je nejvíc potřebovala.
„Uniká ti toho spousta,“ poznamenal.
„Zasvěť mě.“
„Lily a její přátelé již brzy vstoupí do Země Půlnočního slunce. Pokud projdou, a nespoléhal bych na to, že neprojdou, získají dar, který jim umožní probudit dávné síly Istrie, a poté budeš potřebovat desetitisícovou armádu, abys měla aspoň malou šanci na vítězství.“
„Dávné síly Istrie?“ Universe se zamyslela. Slýchávala o nich občas mluvit svého dědečka Stříbrného mága. Nebyla to magie, která tomu, kdož ji ovládal, dala nesmírnou moc. Myslela si, že je to jen báchorka, neboť jí o nich nejčastěji vyprávěl před spaním. Avšak Reptilova slova si netroufla zpochybňovat. Už se několikrát na vlastní kůži přesvědčila, že je silnější a mocnější než ona. Nepotřebovala další lekci.
„Ano. Proto ji musíš zastavit.“
„Možná ti to uniklo, ale já se opravdu snažím. Vždycky, když ji mám na dosah, se za ni někdo obětuje.“
Kousla se do rtu. Nechtěla Reptila žádat o pomoc, ale věděla, že sama ji neporazí. Ta holka měla víc štěstí než rozumu. Jako by celá Istrie stála za ní. Nakonec se zapřela a s falešnou pokorou se zeptala: „Co mám dělat?“
„Zatím nedělej nic.“
Zamračila se a Reptile se pobaveně zasmál.
„Momentálně mám Drenu ve své moci. Vypozoroval jsem, že ten muž, co rozmlouvá s duchy, k ní není lhostejný, a nepochybně ji přijde zachránit. Až to udělá, zabiju ho. Když zemře, nebude je mít kdo chránit v Údolí duchů. Duchové si vezmou, co jim náleží a bez Argonova vedení v sobě Lily nikdy neprobudí svou magii. Pak už nebude záležet na tom, jestli dojdou na konec, nebo někde po cestě zemřou. Ten dar je spojen s magií. A jen ta s královskou krví jej může přivolat. Jejich cesta bude úplně zbytečná.“
„Vidím, že to máš všechno dobře promyšlené.“
„Jeden z nás musí, a když se raději oddáváš zírání na polonahé muže, já musím myslet za nás za oba.“
Universe zaskřípala zuby, ale nekomentovala to.
„Hodná holka,“ pochválil ji, jako by byla fena, co se naučila nový trik. Reptile se od srdce zasmál jejímu rozhněvanému výrazu a zmizel.

Adam se ocitl v dlouhé kamenné chodbě, kde mihotavé světlo vycházelo z pochodní zaražených do mezer mezi kameny. Udělal několik kroků a ke své nelibosti zjistil, že se jeho kroky odrážejí od zdí a vracejí se k němu ozvěnou. Zamračil se. Takhle o něm bude Reptile vědět dřív, než vůbec najde Drenu. Napadlo ho, že jestli je tohle Reptilův svět, stejně už o něm ví. Na okamžik se zastavil a zaposlouchal se, ale nic neslyšel. A jediný stín tančící na zdi vrhal on sám.
Netušil, jak dlouho jde a nepociťoval ani hlad a ani žízeň, ale nekonečná cesta mu brzy začala připadat ubíjející. V dohledu nebyly žádné dveře a Adam si pomyslel, jestli je to oční klam, nebo jestli se pohybuje na místě. Zřejmě šlo o Reptilův trik. Povzdychl si. Vždyť ani neví, jak se odsud dostat, natož s Reptilem bojovat.
Znovu se zastavil a opřel se zády o zeď. Prošel skrz a dopadl na studenou kamennou zem. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval a uvědomil si, že celou tu dobu byla zeď jenom holografická. Reptile o něm věděl a hrál si s ním. Nejprve uslyšel kapání. Nastražil uši, aby zjistil, odkud to pochází. Ozývala se za jeho zády a náhle se ho zmocnilo zlé tušení. Pomalu vstal a otočil se. Děsil se toho, co uvidí. Jeho děsivé můry se naplnily.
Drena bezvládně visela ze stropu a z řezných ran jí vytékala krev, stékala po jejím více nahém než oblečeném těle a kapala na podlahu pod ní. Chtěl se k ní okamžitě vrhnout, ale instinkt mu velel držet se dál.
„Dreno,“ oslovil ji tiše. I z té vzdálenosti si všiml, že se jí zatřepotala víčka, ale oči neotevřela. Udělal k ní jeden krok a očekával, jestli se na něj zřítí strop nebo odněkud vystřelí šípy a zabodnou se mu do krku, ale ani jedno se nestalo.
„Dreno,“ zavolal na ni znovu.
Víčka se jí zachvěla a ona ztěžka otevřela oči. Zamžourala, ale obě oči měla příliš nateklé, aby Adama mohla vidět. Adam sevřel ruce v pěst a znovu potlačil nutkání se k ní rozeběhnout. Místo toho udělal další krok, připraven v případě potřeby uskočit. Nic. Začalo to být čím dál podezřelejší. Udělal několik dalších kroků, když ho Drena zpozorovala. Chtěla vykřiknout a varovat ho, ale z popraskaných rtů jí nevešla ani hláska. Adam si však všiml, jak se mu snaží něco říct a odskočil na poslední chvíli. Místem, kde měl ještě před chvílí hlavu, prosvištěl meč.
„Dával sis na čas, Adámku,“ uslyšel Reptilův hlas. Pohlédl na něj ve chvíli, kdy mu Reptile hodil meč. Adam ho jen tak tak zachytil a Reptile se pobaveně zasmál.
„Přišel jsi vysvobodit princeznu ze zajetí zlého černokněžníka?“
Adam neodpověděl. Jen pevněji sevřel meč.
„Uvidíme, co umíš,“ pronesl Reptile a zaútočil. Adam si všiml, že útočí podobně jako Lugh a s jeho stylem boje měl už osobní zkušenosti. Dařilo se mu vyhýbat se Reptilovým ranám, ale na útok se nezmohl. Reptile si s Adamem hrál. Věděl, že ho nemůže porazit. Už jen z toho, jak držel meč, šlo poznat, že to není žádný bojovník. Když už ho to přestalo bavit, vyrazil Adamovi meč z ruky a svým mu zajel do břicha. Adam padl na kolena, držíc se za krvácející místo.
„Adame!“ zachraptěla Drena a vzápětí toho zalitovala. Viděla, jak se Reptile samolibě usmál.
„Výborně. Konečně jsi mi odhalila svou slabost.“
Reptile Adama obešel tak, aby stál za ním a špičkou boty do něj strčil. Adam se po něm volnou rukou ohnal, ale dosáhl jen toho, že ztratil rovnováhu a spadl na zem. Reptile opovržlivě ohrnul nos.
„Škoda, že sis nevybrala někoho zdatnějšího,“ prohodil, sklonil se k Adamovi a za vlasy ho povytáhl tak, aby mu mohl položit meč na krk. Chystal se mu ho podříznout, když v sobě Drena sebrala sílu a zvolala: „Ne, nedělej to.“
„Nechybí ti tam nějaké slůvko, má drahá?“
Drena chtěla zavrčet, ale z hrdla jí vyšlo spíš zachrčení. Věděla, že Reptile se zabitím Adama nezaváhá ani na vteřinu, pokud ona nespolkne svoji hrdost. Mohla ho nechat umřít, ale ten hlupák ji přišel zachránit, i když musel vědět, že proti Reptilovi nemá šanci. A ač to nerada přiznávala, Reptile měl pravdu. K Adamovi něco cítila. Akorát to nedokázala pojmenovat.
„Ušetři jeho život…prosím.“
Samolibě se usmál.
„Lepší,“ pustil jeho vlasy a několika kroky došel k Dreně. Přejel jí plochou stranou špičkou meče po rtech a zanechal jí na nich Adamovu krev.
„Olízni ji,“ vyzval ji.
„Ochutnej svého přítele, který nikdy nebude tvým milencem, i kdyby chtěl. Oba víme, že toho nejsi schopna.“
Drena si olízla rty a potlačila chuť krev vplivnout Reptilovi do obličeje. Adamovi by to jen uškodilo.
„A teď mi přísahej jménem svého lidu věrnost.“
„Já nemám žádný lid.“
„Zapomněla jsi snad na Květinové děti? Můžeš to popírat, jak chceš, ale stále jsi jejich královna.“
„Nebudu mluvit za ně. Nemůžu a nechci.“
Zle se usmál.
„Ale měla bys. Víš přece, že s Adámkovou smrtí váhat nebudu. A nemusím to udělat rychle, jak jsem plánoval. Můžu ho stáhnout z kůže kousek po kousku a tebe donutím se dívat.“
„Ne. Dreno. To nesmíš. Pamatuj na Meranis. Přece se neobětovala pro nic.“
Reptile byl v mžiku u Adama a nakopl ho do břicha.
„Zajímavé,“ poznamenal, když si všiml, že už rána nekrvácí.
„Zdá se, že tě někdo na druhé straně léčí. Dobré vědět. Hned si užijeme víc srandy. Leda by si to naše květinová královna rozmyslela.“
„Nedělej to. Tahle zrůda nesmí nikdy poroučet Květinovým dětem.“
Reptile ho znovu nakopl.
„A teď přejděme k něčemu zajímavějšímu,“ řekl a vytáhl nůž.
„Odkud chceš začít, chlapče?“

Sonya pohlédla na Cirkise, který seděl u Adamovy hlavy a ruce měl položené na jeho břiše. Ať se tam, kde byl Adam, dělo cokoliv, očividně byl Adam raněn, neboť oblečení měl nasáklé krví. Cirkis mumlal tichá slova, kterým Sonya nerozuměla, ale domyslela si, že se snaží Adama ze zranění vyléčit.
„Dlouho už to nevydrží,“ podotkl Argon a Sonya překvapeně zamrkala. Neslyšela snad v Argonově hlasu starost o Cirkisovo dobro? Koneckonců Cirkis pro Argona pracoval dlouho, než sebral odvahu a opustil ho. Bylo ale možné, že Argon dokázal mít rád ještě někoho kromě sebe? Podívala se na Corru, která Argona držela za ruku a v očích měla něhu. Očividně ho milovala, ačkoliv Sonya pochybovala, že jí to Argon oplácí stejnou měrou. U srdce ji bodla výčitka. Ona Eris milovala a to, že ji podvedla, jí nedávalo spát. Přála si to odčinit. Omluvit se Eris třeba tisíckrát, kdyby to bylo pomohlo. Williams jí řekl, že je předpovězeno, že tu oba zemřou, ale ona nechtěla. Ne bez usmíření. Ne, když ani nevěděla, jestli ji Eris miluje nebo nenávidí. Kéž by měla možnost s ní promluvit. Potřásla hlavou. Nemohla tu jen tak sedět a čekat, jestli Adam s Drenou zemřou, nebo se k nim vrátí. Musela něco dělat. Něčím se zaměstnat.
„Nechoď daleko,“ slyšela Lugha, když se zvedla.
„Jen dojdu pro nějaké dřevo,“ opáčila a zamířila do lesa.
Cirkis zasténal únavou, když se Adamovi objevilo několik dalších drobných ran.
„Nemůžeš něco udělat?“ otázala se Lily Argona. Trápilo ji vidět Cirkise na pokraji sil.
„Léčitelství není zrovna má specialita.“
„A nějak jinak mu pomoct nejde?“ naléhala. Argon zaváhal.
„Možná by tu bylo jedno řešení.“
„Jaké?“ otázala se dychtivě.
„Můžu mu předat část své moci, ale pokud nás někdo magicky napadne, neochráním nás.“
„A co kdybych mu ji dala já? Když z ní dokážeš čerpat ty, Cirkis by taky mohl, ne?“
„Teoreticky ano.“
„Teoreticky?“
„Je vyčerpaný. Mohl by si vzít víc, než bys vydržela.“
Váhavě se na Cirkise podívala. Byl bledý a potil se. Všimla si, že se mu třesou ruce.
„Já to risknu,“ rozhodla se.
„Proč?“ zajímalo Argona. Měl pocit, že Lily nedochází, co jí řekl. Cirkis by ji mohl klidně zabít.
„Protože mi nikdy nevyčítal Alanovu smrt a vždycky tu byl pro mě,“ odvětila prostě.
„To ho sice šlechtí, ale jsi si jistá, že to stojí za tu potenciální oběť? Je toho hodně v sázce. Pokud bys zemřela, Istrie by už nikdy nepovstala. Když nad tím přemýšlím, nemůžu ti to dovolit.“
„Musíme něco udělat!“ naléhala Lily. Argon protočil oči.
„Fajn. Já se o to postarám. Ty se modli, aby nás nikdo nenapadl.“
„Děkuju,“ řekla a bezelstně mu vlepila pusu na tvář. Napadlo ho, že Sára dělávala to samé, když ji něčím potěšil, ať to byla pochvala za známky, dobrá večeře nebo malé koťátko, které jí přinesl, aby se necítila osamělá. Rodiče byli alkoholici, Sebastian od rána do večera pracoval a Samuel se pokaždé někam vypařil. Proto bylo na něm, aby se o jejich malou sestřičku staral. Bylo to zvláštní. Od doby, co cestoval s nimi, na Sáru často vzpomínal. A nemohl říct, že by se mu to líbilo.
Poklekl k Cirkisovi a Cirkis zvedl hlavu, aby se na něj podíval. Vypadal vskutku vyčerpaně. Oči měl unavené a tvář propadlou. I léčivá magie dokázala z čaroděje vycucnout životní energii.
„Potřebuješ sílu, Cirkisi. Vezmi si trochu ode mě.“
„To nezvládnu,“ zaskřehotal Cirkis.
„Ale zvládneš. Však já tě nenechám, abys mě úplně vyždímal.“
Cirkis se nad tím výrazem maličko pousmál.
„Proč mi vlastně pomáháš?“
Argon trhl hlavou směrem k Lily.
„Tobě na ní opravdu záleží, že?“
Argon pokrčil rameny a natáhl k Cirkisovi ruku. Ten ji stiskl a zavřel oči.
Argon cítil, jak Cirkis proniká do jeho nitra a bere si jeho magii. To, co tak dlouho hledal. Jeho povaha mu velela ucuknout a nechat si svou sílu jen pro sebe, ale sotva si představil, jak zklamaně by Lily vypadala, nechal Cirkise čerpat. Když už se začínal cítit unavený, pustil Cirkisovu ruku a otevřel oči. Cirkis vypadal mnohem zdravěji a silněji než předtím.
Děkuju, naznačil Cirkis rty a dál se soustředil na Adama. Argon chtěl vstát, ale stalo se něco, co nečekal. Zatočila se mu hlava a on by byl upadl, kdyby ho Lugh nezachytil.
„Opatrně,“ řekl a pomohl mu posadit se na pařez.
„Jsi v pořádku?“ otázala se ho Corra starostlivě.
„Ano. Nečekal jsem, že to se mnou až tak zamává.“
„Určitě?“ ujišťovala se.
Přikývl a vstal.
„Půjdu se projít. Trochu se rozhýbat.“
„Mám jít s tebou?“
Zavrtěl hlavou.
„Ne, to zvládnu sám.“
Corra ho nechala jít.
„Stejně ale něco musíme udělat,“ podotkl Sean.
„Jak to myslíš?“ otázala se ho Lily.
„Je jasné, že ducháček to tam nezvládá.“
„Ale Lugh říkal, že nikdo jiný tam nemůže.“
„To vím taky.“
„Seane. Co tě napadlo?“ otázal se ho Rick.
„Vím, jak ducháčkovi pomoct, ale nevím, jak mu tu radu předat.“
„Mohl bych tě tam dostat. Teda tvůj hlas. Ten snadněji překročí hranici,“ ozval se Cirkis a na okamžik přestal léčit Adama.
„Je to bezpečné?“ otázal se ho Sean nedůvěřivě.
„Maximálně přijdeš o hlas.“
„To by nebyla až taková ztráta,“ poškádlil ho Rick. Sean se rozhodl to nekomentovat a místo toho obrátil svou pozornost zpět k Cirkisovi.
„Jestli to ale pokazíš a Reptile mě dostane, přijdu tě strašit.“
Cirkis se pousmál.
„Počítám s tím.“
„A ty se nesměj, Ricku. Byl bys první na řadě.“
Rick zvedl ruce na znamení, že se vzdává.
„Co mám udělat?“
„Polož ruku na Adamův hrudník a zbytek nech na mě.“
Sean udělal, co po něm Cirkis chtěl. Ten zamumlal několik slov, Sean obrátil oči v sloup a složil se vedle Adama a Dreny.

Argon se opřel o strom, zavřel oči a promnul si kořen nosu. Začínal si myslet, že dal Cirkisovi až příliš své síly. Možná se přecenil. Přes zavřená víčka k němu začalo pronikat světlo. Otráveně si povzdychl a oči otevřel. Spatřil muže menšího vzrůstu se snědou pletí, se šedivými vlasy a tmavě hnědýma očima. Měl na sobě jednoduché hnědé kalhoty a vestu stejné barvy. Byl bos a vyzařovala z něj síla, která by Argona nutila ustoupit, kdyby už nestál zády ke stromu. Netrvalo dlouho a uvědomil si, kdo před ním stojí.
„Augur. Sám zákon. Jaká to čest,“ prohlásil a snažil se, aby to neznělo příliš sarkasticky. Věděl, že s někým tak mocným by si neměl zahrávat.
„Ačkoliv by sis za své skutky zasloužil trest, není na to vhodná doba,“ promluvil Augur a jeho hlas zněl rozrušeně. Argon poznal, že tady přestává veškerá sranda. Augur byl magický výtvor a neměl by mít emoce, ale pokud už se objevily, neznamenalo to nic dobrého.
„Země umírá,“ promluvil znovu Augur a odmlčel se, aby dal Argonovi prostor pro vyjádření se.
„Ta umírá od chvíle, kdy jsme s Arsenem vstoupili do Istrie,“ opáčil Argon s úšklebkem.
„To, co jste napáchali vy dva, se nevyrovná zlu, které šíří Universe.“
„Proč mi to vykládáš? Já nemůžu za to, co z ní vrostlo.“
„Mýlíš se. Ty a Maky jste vinni stejným dílem. Pohleď,“ řekl a před Argonem se objevil živý obraz.
Uviděl Universe v domě Maky, jak se jí chystá Arsen ublížit, když se tam objevil on a svého bratra zabil. Poté zmizel a nechal ji tam s tělem samotnou. Universe k tělu přiklekla a z očí jí kanuly slzy. Argon netušil, že by Arsena mohl kdokoliv oplakávat. Věděl, že Universe má nebo spíš měla citlivou duši, avšak nedomníval se, že by litovala někoho, kdo ji přišel zabít.
„Nikdy mě nenapadlo, že…“ začal Argon, ale Augur ho utnul: „Sleduj dál.“
Obraz zmizel a nahradil ho jiný. Tentokrát viděl Stříbrného mága stojícího ve své zahradě. Vypadal, že na někoho čeká. Objevilo se tam několik mužů a uprostřed stála Šener. To bylo v době, kdy už vládla Istrii a její moc vzrostla. Proto se dokázala i s několika svými muži přenést ke Stříbrnému mágovi. Její muži pro něj nepředstavovali problém, ale Šener je měla jen na zaměstnání mága, aby ho v krátkém okamžiku nepozornosti mohla zabít. Uslyšel Universin výkřik plný bolesti a zoufalství. Šener se jen ošklivě zasmála a i se svými přisluhovači zmizela.
Universe poklekla ke svému dědečkovi a posunula ho tak, aby jeho hlava spočívala na jejím klíně. Slzy jí stékaly s tichým nářkem na jeho starý vrásčitý obličej. Mág otevřel oči a s láskou se na svou vnučku podíval.
„Mé dítě,“ zašeptal a zemřel. Chtěla využít své magie a pohřbít ho, ale nic necítila. Nedokázala se s ní spojit. Rozplakala se ještě usedavěji a Argon cítil, jak ho její pláč bodá do srdce.
„Kdybych jen tušil…“ začal znovu a Augur ho opět přerušil: „Ještě jsem neskončil.“
Obraz ztmavl a Argon si všiml, že prší. Universe v ruce držela lopatu a házela rozblácenou hlínu do díry, ve které ležel její dědeček. Na mokrém povrchu jí uklouzla noha a ona spadla do hrobu. Když zvedla hlavu, Argonovi připadalo, že se dívá přímo na něj.
„Tati,“ zašeptala zoufale. Vzápětí se hlína sesula a pohřbila ji zaživa.
„Co se dělo potom?“ otázal se Argon, když se obraz vytratil a nic dalšího se už nedozvěděl.
„Reptile. Byl tam, kde jste měli být s Maky. Vytáhl vaši dceru z hrobu a nechal ji tam knihu, která na scestí přivedla i jeho. Vaše dcera zjistila, že je jednodušší být vrah a bezcitná bytost, než se potýkat s bolestí, se kterou jí nikdo nepomohl.“
„A proč jsi mi to všechno vlastně ukazoval?“
„Abys viděl, co způsobila tvá ignorance.“
Argon se ušklíbl, i když ho stálo hodně přemáhání zachovat si svou tvář. Augur ho i tak prokoukl.
„Přede mnou nemusíš nic předstírat. Vím, že lituješ. Přál bych si říct, že pro Universe je stále ještě naděje. Že ji lze zachránit, avšak jen bych ti dával plané naděje. Ukazuju ti to i proto, aby ses vyvaroval stejné chyby. Máš ještě jedno dítě. Možná přijde chvíle, kdy tě bude potřebovat. Neobrať se k němu zády, jako jsi to učinil u Universe,“ Augur domluvil a zmizel.

Adam ležel na kamenné podlaze Reptilova vězení vytvořeného mezi dvěma světy a přál si, aby ho Cirkis přestal léčit. Přál si zemřít. Ve chvílích, kdy si Reptile kamsi odskočil, se díval na Drenu a ona se dívala na něj.
„Tu tvou záchranu jsem pěkně zpackal,“ prohlásil v poslední takové pauze, kdy je Reptile nemučil.
„Hlavně jsi sem vůbec neměl chodit. Nejsi bojovník. Co sis myslel?“ Drena zněla spíše unaveně a odevzdaně než rozzlobeně.
„Začínám se domnívat, že jsem nemyslel vůbec,“ přiznal Adam zkroušeně. Drena zacloumala okovy.
Adam chtěl poznamenat, že je to marné, ale kousl do jazyka, aby to nevyslovil. Věděl, že tím by v jejích očích byl za slabocha a z nějakého důvodu mu to vadilo. I když po tomhle fiasku si o něm stejně nemohla myslet nic dobrého. Proto ho překvapilo, když řekla: „Cením si tvé odvahy. Umřeme tu oba dva, ale ještě nikdy nikdo pro mě nic neudělal. A ty ses rozhodl riskovat svůj život, aby ses mě pokusil zachránit.“
Adam už nestihl nic říct, neboť se dveře otevřely, a dovnitř vstoupil Reptile. Adamovi naskočila husí kůže, když viděl, že má v ruce pochodeň a na rtech ďábelský úsměv.
„Je čas to ukončit, přátelé,“ pronesl se širokým úsměvem a Drena odplivla krev na zem.
„Neboj se. Nechám tě koukat se, jak tvůj přítel hoří,“ sdělil jí a z Adamovy tváře vyprchala veškerá barva. Ze svých zkušeností s duchy věděl, jak je smrt ohněm bolestivá, a věděl, že s téhle se už neprobudí. Myslel na smrt, ale ne takhle.
Ty jsi ale blbec, uslyšel Seanův hlas ve své mysli. Nejprve si myslel, že bolest a strach mu způsobily slyšeny, když ho uslyšel znova.
Ano. Mluvím s tebou, ducháčku.
Kde jsi?
V nebi a promlouvám k tobě shůry,
opáčil mu Sean sarkasticky.
Jsem ve tvé hlavě, chytrolíne. Máš tady pěknej guláš a koukám, že jsem přišel včas, abych zachránil zadek tobě i Dreně.
Jak?

Adam si uměl představit, jak Sean protáčí oči, ale on neviděl žádné řešení.
A pak že já jsem pako. Přemýšlej, pokud to dokážeš. Jsi ducháček a duchové ti hodně dluží. Není snad na čase, aby ti to splatili?
Nejsem si jistý…
Láska ti zatemnila rozum. Dlužíš mi laskavost a velkou. Jste mezi dvěma světy, a proto by mělo být pro duchy snadné překročit jejich hranici do tohohle a pomoct ti. Zavolej je a řekni jim, přikaž jim nebo je upros, ať ti pomůžou. Určitě dokážou chvíli Reptaka trhat na kusy, než se odsud dostanete. K naší smůle ho to nezabije, ale vám to dá šanci. Tak to nezpackej,
Sean domluvil a jeho hlas se vytratil.
Adam věděl, že nemá moc času se rozmýšlet, a proto se rozhodl poslechnout Seanovu radu a soustředil se na všechny ty duchy, kterým pomohl přejít. Když zaslechl jejich šepotavé vlasy, požádal je o pomoc. A oni mu ji bez zaváhání poskytli. Okamžitě přešli hranici a ocitli se v Reptilově světě. Dva pomohli Adamovi vstát, jeden uvolnil Dreniny okovy a další dva ji podrželi, když se jí podlomily nohy. Ti ostatní se vrhli na Reptila. Plazili se kolem něj a vířili. Bránili mu v pohybu i v tom, aby cokoliv viděl. Adam doklopýtal k Dreně a vzal ji do náruče.
Pojď za námi, šeptali mu duchové a on je uposlechl a jak jen mu síly dovolovaly, rozeběhl se za nimi. A náhle byl vzhůru a lapal po vzduchu.
„Hurá. Ducháček pochopil,“ utrousil Sean, když viděl, že je Adam vzhůru. Ten se rychle podíval na Drenu, a když viděl, že je Drena v pořádku a Corra jí dává napít, zhluboka si oddechl.
„Díky za pomoc, Seane.“
Sean pokrčil rameny.
„Už jsem se na to nemohl koukat.“
„Luis to nevzdá,“ ozval se Lugh.
„Najde jiný způsob, jak vás oslabit.“
„Nikdo neočekává, že to ten plaz vzdá, kováři,“ opáčil mu Sean.
„Náš problém je teď větší, než přemýšlení o jeho dalším kroku,“ prohlásil chmurně Adam. Když se na něj podívali, dodal: „Čeká nás Údolí duchů a já netuším, jestli vás zvládnu všechny převést skrz.“
„Tomu říkám z bláta do louže,“ utrousil Argon a pohlédl na Drenu, která jeho pohled opětovala. Oba věděli, že Údolí duchů pro ně může být konečná.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 17.01.2014, 23:06:32 Odpovědět 
   Zdravím.

Naši hrdinové vyhráli jen jednu z dalších bitev, ale válku ne, čeká je ještě krušná a možná i dlouhá cesta (hádám jako čtenář), přeci jen Universe spolu s Reptilem jsou proti našim hrdinům dostatečnou silou... Nehledě na překážky, které jim možná připraví i samotná Istrie (třeba i v jistých "zapovězených krajích"). Na gramatiku jsem dnes příliš nekoukal, stejně tak na překlepy, ale todle mi padlo doslova do očí:

-- Když zaslechl jejich šepotavé vlasy, požádal je o pomoc. -- šepotavé hlasy

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 18.01.2014, 11:25:41  
   Trenz: Díky za upozornění. Tohle jsem úplně přehlédla.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Hľadá sa muž
aegitalos
Kuchařka - část...
Lenka
4.kapitola
Mon
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr