|

|
:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5843 autorů a 393391 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
:: Mluvila jsem s oblohou ::
Taková trochu scénaristická a divadelní. Psána ve velmi roztřeseném okamžiku. |
|
|
|
Peklo neumí
o tvrdé lekci mluvit měkce,
spálit jen špičku jazyka.
Řeklo: Mnoho jich poznáš, básníky, světce,
leckdo sám v poušti naříká.
-
Mluvila jsem s oblohou
To ptám se já: Mám-li být zřivá v moci citů,
kde úlomky srdcí rozněžnit?
Shora: V chrámu ze zářících stalagmitů,
tam hlad se dá jíst i vyžíznit.
Lehký smích: Postav mi nad sny prosím stříšku,
řvu touhou si něco vybájit.
Tam: Ťukej si na čelo, troufalý smíšku
- s oblohou verše vynajít.
Vzdech: To nemůže každý, vždyť já vím.
Šustíš tu jak dech člověka.
Ve hvězdách: Blízko máš chvíli s ním,
vřelá, ač vím, že tě polekal.
Hájím se: Neskáču, jen tiše sedím,
v mysli dva vzácné obrazy.
Líbí se nebi: Jak na tebe hledím,
nevnímáš ty jeho rozkazy.
Třes: Pořád jsou chvíle s mrtvým dechem,
sním o svých hvězdách nablízku.
Na konci: Mrtvé snáz obroste mechem,
vím, jak moc ulpíváš na stisku.
Táži se: Dáš se mi tak, až zatrne bolesti?
Stydím se sama ve snách příst.
Jasní se: Naivní, jsi pořád mou ratolestí,
nádoba světla, jsem si jist.
Chci: Věřit tvým slovům, jaká čest,
peklo již vážky nesbírá.
Souhlas: Také jich zbylo jenom šest.
Až pro sedmý hřích
se umírá.
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
99.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
autorské hodnocení: 1.5 |
uložit příspěvek
|
|
známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
počet komentářů: 8 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
počet shlédnutí od publikace: 27 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
|
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|