obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915454 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39673 příspěvků, 5755 autorů a 391166 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Údolí duchů ::

 autor Trenz publikováno: 26.01.2014, 14:16  
 

Kapitola dvacátá
Údolí duchů

Ačkoliv se ji snažili Lily a Adam přesvědčit o opaku, Drena se rozhodla vzít si první hlídku. Adam chtěl tedy zůstat s ní, ale únava ho brzy přemohla. Postupně usnuli všichni vyjma ji a Lugha. Vytáhla svůj meč a začala ho tiše brousit. Ten zvuk ji uklidňoval a nikoho tím zjevně nebudila.
Vyrušilo ji neklidné mumlání ze spánku a ona viděla Sonyu, která se mračila a vraštila čelo. Ať se jí zdálo cokoliv, nebylo to nic příjemného. Pohlédla na Adama a překvapilo ji, jak klidně spí. Po tom, co zažil u Reptila, se domnívala, že ho budou trápit noční můry, avšak nic takového se nedělo. Možná ho chránili duchové, možná byl na utrpení zvyklý.
Přestala brousit meč a zadívala se do ohně. Ona sama měla hodně o čem přemýšlet. To, že ji Adam přišel zachránit a nakonec ji i zachránil, pro ni bylo něco zcela nového, a ona nevěděla, jakým způsobem mu vyjádřit vděčnost. Nevěděla nic o tom, jak se chovat k mužům, kteří ji nesloužili. Mohla by mu nabídnout své tělo, i když by jí to přivodilo bolestivé vzpomínky a žádnou rozkoš pro ni, ale byla to možnost. Ale co když ji odmítne? Co k ní vlastně cítil? Co ona cítila k němu? Někdy jí připadalo, jako by to ani nebyly její city.
„Máš ve tváři vepsanou rozpolcenost,“ promluvil Lugh tiše. Její myšlenky okamžitě umlkly.
„Čteš mi v hlavě?“
Pobaveně se zasmál.
„Čtu to v ohni, Apokalypso.“
Svraštila čelo.
„V ohni? Tomu nerozumím.“
„Poté, co Luis ztratil svou duši a vymkl se kontrole, Maky mě obdařila magií ohně. Tato magie mi umožňuje nejen odrážet veškeré magické útoky, ale také mohu spatřit skutečnou tvář toho, kdo do ohně hledí.“
„A jaká je má skutečná tvář?“ otázala se a Lugh v jejím hlase zaslechl skutečný zájem.
„To je to, co se nedá říct. Když se na tebe podívám, vidím tváře dvě.“
Teď byla Drena zmatená a to neměla ráda.
„Vysvětli mi to!“ přikázala mu automaticky. Lugh to shovívavě přešel a vyzval ji, aby se podívala na svůj odraz v čepeli meče. Drena ho poslechla, a když spatřila odraz, meč málem upustila. Spatřila tam Meranis.
„To nemůže být. Něco takového přece. To ne…“ mumlala roztržitě, ale pak si vzpomněla, kdo je a jak ji vychovali, odkašlala si a znovu nasadila svou masku tvrdosti a lhostejnosti.
„To by vysvětlovalo všechno,“ podotkla ledabyle spíš pro sebe než pro Lugha. Ten to respektoval a nevyptával se. Překvapilo ho, když o tom začala sama: „Byla jsem těžce raněná a byla bych zemřela, kdyby se pro mě Meranis, bojovnice Květinových dětí, neobětovala. Dala svůj život mně.“
„Víš, proč to udělala?“ otázal se ji Lugh, když se odmlčela.
„Rick mi to řekl. Meranis věřila, že se můžu změnit.“
„A můžeš?“
Než odpověděla, zabloudila pohledem k Adamovi: „Doufám, že ano.“
„A doufáš kvůli sobě nebo kvůli Meranis? City, které k němu chováš, mohou být její ale rovněž i tvoje.“
Důrazně zavrtěla hlavou.
„To je nesmysl.“
„Proč?“
Drena zafrkala.
„Copak nevíš, co mi tvůj bratr udělal?! Já…nemůžu…milovat!“ každé slovo odsekla, jako by porcovala maso.
„A stejně tak nemůžeš cítit bolest, mít strach a klást otázky, a přesto všechno tohle děláš a cítíš. Měla bys být zabiják vyžívající se v bolesti oběti a nikdy bys neměla podrazit někoho, kdo tě platí, avšak nejsi ani zabiják tohoto typu a nezdá se mi, že by byl Luis s tvými službami spokojený. Když jsme si tedy vyjasnili, že se nechováš jako typická Apocalypsa, řekni mi jediný důvod, proč bys nemohla milovat.“
Drena na něj chvíli mlčka zírala a pak se ho zeptala: „Kdes sakra přišel k takovým informacím?!“
„Myslíš, že nesleduju Luisovu práci?“
„Tak proč…?“ Drena nedokončila větu, ale Lugh věděl, na co se chtěla zeptat a možná se příliš bála odpovědi a možná ji ani nechtěla slyšet, avšak Lugh za ni dokončil otázku a přidal odpověď: „Proč jsem tě nezachránil? Proč jsem Luisovi dovolil, aby tě unesl a přetvořil v monstrum, jak vás někteří nazývají? Protože jsem nemohl. Od domova Květinových dětí jsem byl vzdálen stovky mil. Můžu Luise sledovat v plamenech ohně, ale nemohu zakročit. Ne dost rychle, abych zabránil největším škodám. Ty, Dreno, jsi měla to štěstí, že ti tvá královská krev pomohla zachovat si aspoň částečně samu sebe. Neměla by ses toho vzdát jen proto, že se bojíš, že by všechno mohlo skončit špatně.“
„Říká muž, který se nikdy neoženil,“ podotkla pobaveně.
Lugh se smutně pousmál a u muže jeho postavy to vypadalo velmi neobvykle.
„Vidím, že o mně Luis mluvil. To bych nečekal. Řekněme, že to nikdy nevyšlo,“ odvětil neurčitě a stočil pohled do plamenů. Chvíli do nich hleděl a poté znovu promluvil: „Někdy lidé potřebují vědět, že na světě nejsou sami, ale jsou tu ti, kterým na nich záleží. O královnách to platí obzvlášť.“
„Já nejsem…“ začala Drena, ale Lugh zvedl ruku a ona okamžitě zmlkla. Jeho přirozená autorita na ni působila víc, než by byla ochotná říct.
„Dobrou noc,“ popřál ji Lugh, sám se natáhl na pokrývku a brzy usnul. Drena tam seděla a pořád dokola si v hlavě přemítala jejich rozhovor, dokud nezačala být unavená. Poté vzbudila Argona a sama brzy upadla do hlubokého spánku beze snů.

Sonya stála v lese, kde ji před největším vedrem ochraňovaly stromy. Ptáci zpívali a tu a tam spatřila přeběhnout zajíce přes cestu nebo skákat veverku z jednoho stromu na druhý. Připomnělo jí to časy u Květinových dětí. Z toho kousku přírody, který jim zůstal, dokázaly vybudovat nádherné místo nejen pro jejich život, ale i pro přírodu samotnou. Vzpomněla si, jak byla s Eris šťastná, i když venku zuřila válka. A pak si uvědomila, co Eris provedla. Jak ji zradila a vztekle kopla do větvičky před ní. Obloha se zatáhla a vzduch se znatelně ochladil. Rukama si přejela po nahých pažích a zjistila, že jí naskočila husí kůže. Pomalu na ni začaly dopadat kapky a bylo jich čím dál víc. Její představa krásného slunného odpoledne se změnila v bouři, jejíž vichr ohýbal stromy téměř k zemi a kapky vytrvale bušily do každé živé duše, která se nestihla schovat. Když Sonya doběhla na louku, byla promoklá na kost. Chtěla běžet dál, najít nějaký úkryt, ale zarazil ji výjev odehrávající se před jejíma očima.
Pár metrů před ní stály dvě ženy otočené k ní z profilu, a proto jim neviděla do tváře. Nicméně se jí zdály povědomé. Jedna z nich měla blond vlasy a druhá rudé jako oheň. Eris taky měla takové. Sonyu píchlo u srdce. Tolik toho litovala. Žena s blond vlasy zvedla ruku a Sonya v ní spatřila dýku.
„Pozor!“ vykřikla Sonya. Rudovlasá žena se k ní obrátila čelem a Sonya zalapala po dechu. Vypadala přesně jako Eris. Rozeběhla se k ní, avšak kousek od ní narazila na neviditelnou stěnu, která ji odmrštila o pár metrů nazpět. Když se zvedla, viděla blond ženu, jak zabodává dýku do Eris.
„Ne! Ne! Eris!“ křičela Sonya, po tváři ji tekly slzy a ona vztekle bušila do stěny. Vzápětí se blond žena otočila a Sonya spatřila sebe. Ze Sonyina hrdla se vydral vzlyk bolesti a zoufalství.
„Ne! Tohle bych nikdy neudělala! Ne! To není pravda! Tohle je jen zlý sen a já se musím probudit!“ šeptala, zatímco nedokázala odtrhnout oči od dýky, kterou měla Eris zabořenou v hrudi.
„Že ne?“ podivila se její dvojnice.
„Vždyť jsi to už dávno udělala. Nebo si myslíš, že tvá nevěra pro ni není jako dýka v jejím srdci?“

Než se Sonya stačila bránit, probudila se.
„Copak? Copak? Zlé sny?“ popíchl ji Argon.
„Na to, že si na tobě brzy nejspíš pošmáknou duchové, máš ještě humor,“ zabrblala Sonya.
„Právě proto, Sonyo, právě proto,“ zasmál se pobaveně Argon.
Sonya nad ním potřásla hlavou a otočila se na druhý bok. Usnout však už nedokázala, a proto vystřídala Argona.

Krátce po úsvitu pokračovali v cestě, dokud se Adam nezastavil a nedal pokyn ostatním, aby učinili totéž.
„Ačkoliv to nevidíte, stojíme před vstupem do Údolí duchů.“
„Já to vidím,“ podotkl Rick.
„To je to tvé zmrtvýchvstání,“ opáčil mu Sean.
„Vím, že některým bude připadat hloupé, že to říkám, neboť nemáme na výběr a skrz to údolí musíme projít, ale chci mít jistotu, že všichni víte, do čeho se chystáme.“
„Tak už to vyklop,“ pobídl ho Argon.
„Jakmile jednou vstoupíme, nebude cesty zpět. Pro ty z vás, kteří mají čisté svědomí, se nic nemění, ale jsou tu tací, kteří by se mohli vykoupat v krvi a ještě by zbylo dost čerstvé pro ostatní,“ sdělil jim a významně pohlédl na Argona.
„Co nejhoršího se může stát? Nakopou Argona do zadku?“ otázal se Sean a Rick musel otočit hlavu, aby skryl úsměv, který se mu dral na povrch.
„Kéž by, Seane. Kéž by.“
Sean protočil oči.
„Tak už se vyžvejkni. I z chlupaté deky to leze rychleji než z tebe.“
„Může se stát, že ho tam uvězní.“
„Ou,“ protáhl Sean
Argon povytáhl obočí.
„Jedním citoslovcem je řečeno vše.“
„A co, Adame, uděláš pro to, aby se to nestalo?“
„Ať tě ani nenapadne se obětovat!“ ozval se zděšeně Cirkis.
„Nechme diskuzi, až tam budeme,“ utnula to Drena a chtěla vejít, když jí Adam chytil za zápěstí. Asi dvě vteřiny na sebe hleděli a pak Adam řekl: „Já tam musím jít první.“
Přikývla, ale Adam ji pořád držel.
„Asi by to chtělo ji pustit, ducháčku,“ poznamenal Sean s úšklebkem. Adam ji beze slova pustil a udělal krok vpřed. Okamžitě zmizel. Ostatní se po sobě podívali a vzápětí ho jeden po druhém následovali.
Nejprve je obklopilo ostré bílé světlo, které na okamžik ochromilo jejich oči. Když si přivykli, připadalo jim, že kolem nich není nic jiného než jen hustá mlha. Vzápětí však mlha začala získávat lidské obrysy a pak zaslechli něco, co se podobalo hudbě.
„Mám slyšiny nebo tu opravdu hraje All Dead, All Dead od Queen?“ otázal se Sean, který si jako první uvědomil, co to slyší.
„Taky mi to tak zní,“ potvrdil mu jeho domněnku Rick.
„Ajaj. Trable na obzoru,“ promluvila Sonya a ukázala před sebe. Spatřili dva stíny, které vypadaly, že tančí. Čím víc se blížily, tím víc začaly získávat na obrysu, a když už se pohybovaly takřka u nich, bylo jasné, o koho se jedná. Poznali Arsena a Šener.
„Vida, vida, vida. Konečně se tady můj malý bratříček ukázal,“ pronesl Arsen sarkasticky a zatočil se Šener, až se jí roztočila sukně.
„Už jsme si říkali, co se s naším vyděděncem děje, že se tak dlouho neukazuje,“ promluvila Šener a jízlivě se zasmála.
„Ignoruj je,“ pošeptala Corra Argonovi. Šener vykulila oči.
„Ale, ale. Argonova malá čubička žije.“
„Sklapni!“ okřikl ji Argon. Šener se znova zasmála.
„Promiň, drahoušku, ale tady mi poroučet nemůžeš. Tady tomu šéfuju já společně s tvým drahým bratrem. Kdo by řekl, že po smrti si budeme rozumět lépe, než za života?“
„Větší smůla už mě potkat nemohla!“ zavrčel Argon.
„To nám lichotí,“ zašvitořila Šener.
„Nebuď morous, bratříčku. Teď spolu můžeme strávit věčnost.“
„Vy si ho nárokovat nemůžete,“ promluvil poprvé za celou dobu Adam a jeho hlas zněl tvrdě a nekompromisně.
„Ale já jsem nemluvil o nás, človíčku. Já mluvil o nich,“ sdělil mu Arsen se zlomyslným úsměvem a rukou mávl k zástupu duchů, kteří se k nim blížili.
„To oni si ho budou nárokovat. My z toho jenom budeme těžit,“ dodala Šener s přehnaně sladkým úsměvem. Corra vložila svou dlaň do Argonovy dlaně a propletla s ním prsty.
„Já tě nedám,“ sdělila mu tiše. Než Argon stihl reagovat, vystoupila z davu dívka, které krátce před smrtí oslavila své devatenácté narozeniny, a promluvila: „Mohli bychom žádat Drenu, ale její činy ovlivnil její osud.“
Studenýma očima pohlédla na Argona.
„Na druhou stranu ty jsi vždycky věděl, co děláš, a často si sdílel nadšení pro zabíjení se svým bratrem. Dovolíme ostatním projít, pokud ty tu zůstaneš, a zaplatíš za všechno to utrpení, které jsi napáchal.“
„A pokud odmítnu?“
„Zemřete všichni.“
„Můžu se rozmyslet?“
Sjela ho opovržlivým pohledem.
„Máš hodinu,“ poté se ztratila mezi ostatními.
„Tak za hodinu, bratříčku.“
„Budeme se těšit,“ dodala Šener a oba se rozplynuli.
Skupina se dívala do takřka průhledného davu, dokud někdo nepromluvil.
„Tak to šlo hladce,“ podotkl Sean nenuceně.
„Doufám, že si nemyslíš, že se jim jen tak vydám?“ otázal se ho Argon.
„A co jiného ti zbývá? Nemusíme tu kvůli tobě uvíznout všichni,“ opáčil mu Sean.
„Kdo byla ta dívka?“ otázala se Corra tiše, a proto Argon, soustředící se na Seana, její otázku přeslechl.
„Cože?“ zeptal se, když si uvědomil, že se ho na něco ptala.
„Kdo byla ta dívka?“ zopakovala Corra svou otázku hlasitěji.
Argon se zarazil, neboť si nevzpomínal, že by ji kdy viděl.
„Netuším.“
„Podle toho, jak se k tobě chovala, bych usoudila, žes ji zabil,“ poznamenala Sonya.
„Možná. Asi. Pravděpodobně,“ usoudil nakonec Argon.
„Ty si to nepamatuješ?“ podivil se Rick.
„Zabij tolik lidí, kolik já, a ještě víc, a pak se mě zeptej.“
„Promiň, ale tohle prvenství si nechám ujít.“
„Tak nekritizuj. Pamatuju si jen prvního, ačkoliv je urážka nazývat ho člověkem. A než se zeptáte. Ne, neřeknu to. To není vaše věc. Stačí vám vědět, že má motivace byla dost silná, aby překonala můj strach z následků.“
„A kdyby Argon projevil lítost?“ zajímalo Lily.
„Falešná lítost je asi nenadchne,“ odtušil Lugh a Argon se ušklíbl.
„Duchové by rovněž přijali dobrovolnou oběť,“ ozval se Adam a Cirkis na něj vrhl nesouhlasný pohled.
„Ať tě to ani nenapadne.“
„Když jsem ti tenkrát rozmluvil tu sebevraždu, netušil jsem, že projevíš takovou vděčnost,“ pronesl Argon uštěpačně.
„Co jsem ti dlužil, už jsem dávno splatil!“ odsekl mu Cirkis.
„Tohle nemá smysl!“ utnul jejich poštěkávání Adam a sám pokračoval: „Ať se nám to líbí nebo ne, Argon je jediný, kdo Lily může a dokáže naučit magii. A všichni víme, že bez ní je celá naše výprava k ničemu. Pokud to budu brát čistě logicky a bez emocí, ideální kandidáti jsme já, Sonya a Corra.“
Sonya si vybavila Williamsova slova o tom, že pro záchranu Istrie musí oba zemřít, a napadlo ji, že tohle je možná ta chvíle. Ale chtěla opravdu umřít za Argona? Než se stihla rozmyslet, někdo rozhodl za ni.
„Já to udělám,“ nabídla se Corra.
Sonya střelila pohledem po Argonovi a viděla, že zbledl. Možná mu na Corře přece jen záleželo víc, než se domnívala.
„To ti nedovolím!“
„A já nedovolím, aby tě odvedli.“
„Místo toho se jim vydáš ty? To je snad lepší?“
„Adam řekl…“
„Nezajímá mě, co řekl Adam!“ roztříštil Argon její argument dřív, než ho stihla použít.
„Chci, abys mi doopravdy řekla, proč to děláš. Proč chceš zahodit svůj život kvůli mně?“
Corra zvedla hlavu, aby se mu mohla dívat přímo do očí.
„Protože tě miluju,“ odvětila prostě. Argon vypadal šokovaně. Najednou mu připadalo, že tam jsou jen oni dva a nikdo je nesleduje ani neposlouchá.
„Jak mě můžeš milovat? Víš, kdo jsem, a co jsem udělal. Víš, že jsem tě připravil o panenství a tím i o dar, protože jsem si chtěl prostě užít.“
„Ano, to vše vím,“ přikývla vážně.
„Jak tedy…?“ začal Argon svou otázku, když ho Corra přerušila stoupnutím na špičky a zašeptáním mu několika slov do ucha. Argonovy oči se rozšířily a on rychle zakroutil hlavou.
„Ten muž je dávno mrtev.“
Corra se láskyplně usmála.
„Ne. Ten muž žije tady,“ dotkla se místa, kde bylo srdce.
„Ona si fakt myslí, že Argon má nějaké srdce,“ pošeptal Sean Rickovi. Ten se rozhodl to nekomentovat.
„Maky měla důvod udržet mě naživu, a kdybych měla možnost se zeptat a dostat upřímnou odpověď, bylo by to právě pro tohle. Pomohla jsem ti s navrácením tvé magie. Využij ji, jak uznáš za vhodné, ale pamatuj, co jsem ti pošeptala,“ domluvila a obrátila se k duchům.
„Nabízím se jako dobrovolník,“ prohlásila.
Šener a Arsen se okamžitě zjevili.
„Oh, to je tak sladké, že, Arsene?“
„Ano. Až by se mi z toho zvedal žaludek, kdybych ho neměl probodnutý svým drahým bratrem.“
„Nemůžu se dočkat, až k nám tahle čubička bude patřit. Užijeme si spoustu legrace. Už se těšíš?“
„Ano. Budu ji moct mučit po celou věčnost,“ zasnil se Arsen.
„Jsi si jistá svým rozhodnutím?“ otázala se jí ta dívka, která mluvila za ostatní duchy.
„Ano, jsem,“ odvětila Corra rozhodně.
„Pak je tvá oběť přijata. Rozluč se a pojď se mnou. Těch dvou se neobávej. Patříš nám a ne jim. To, co děláš, je ušlechtilé ale hloupé. On si to nezaslouží, avšak je to tvé rozhodnutí a my ho budeme respektovat.“
Corra se otočila ke skupině a řekla: „Bylo mi ctí vás poznat.“
Lily ji rychle objala.
„Děkuju, že jsi ho udělala lepším,“ zašeptala jí.
„To jsem nebyla já. To ty,“ opravila ji Corra a než stihla užaslá Lily reagovat, vymanila se z jejího objetí a přešla k Argonovi. Ten zvedl ruku a zastrčil ji pramen za ucho. Usmála se na něj.
„Miluju tě,“ zašeptal.
„Ne, nemiluješ. Ale děkuju, že jsi to řekl,“ odvětila mu a políbila ho.
Corra udělala zpětnou otočku k té dívce.
„Jsem připravena.“
„Dobrá. Následuj mě,“ vyzvala ji. Corra vykročila, když se ještě naposledy ohlédla a její pohled se střetl s Argonovým. V tu chvíli věděla, že její rozhodnutí je správné. Dívka ji zavedla mezi ostatní a poté všichni včetně Arsena a Šener zmizeli.
„Musíme pokračovat dál,“ promluvil Adam, když se nikdo dlouho nehýbal.
„Ano, to musíme,“ odsouhlasil mu to Argon hluše a vykročil.
„Bude v pořádku?“ otázala se Lily Cirkise.
„Nejspíš ano. U něj jeden nikdy neví.“
Cesta trvala jen krátce a brzy se ocitli venku.
„Kam teď?“ zajímalo Sonyu.
„Teď nás čeká cesta k Zemi Půlnočního slunce.“
„Bezva. A já ještě pořád nevím, jak ze sebe udělat pochodeň a lucernu zároveň,“ povzdechl si Sean.
„Však na to přijdeš,“ ujistil ho Rick s lehkým úsměvem.
„Utáboříme se tamhle v jeskyních,“ promluvil Lugh a ukázal směrem nahoru.
„Ta cesta vypadá strmě,“ podotkl znepokojeně Sean.
„Odteď už nic nepůjde snadno,“ poučil ho Cirkis a vyrazil vpřed.
„Páni. Hned mám lepší náladu,“ utrousil Sean, ale nezbývalo mu nic jiného, než ho následovat. Několik dlouhých minut šplhali vzhůru, když Lily uklouzla noha. Vykřikla, zavrávorala a Sonya se ji pokusila zachytit, avšak to se jí nepodařilo a Lily se začala kutálet na zem přímo ke stromům, o které si mohla zlomit páteř.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.01.2014, 14:16:00 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkný díl, protkaný nejen magii Tvého světa. Trochu zaúřadovaly i city a pocity (v rámci psychologie postav). I čtenáři mají možnost nakouknout pod "hroší kůži" našich hrdinů - do jejich srdcí a myslí (jde-li to tak říci). Výprava přišla o dalšího člena, a kdo ví, co se stane příště, vždyť na samém konci této části Lily uklouzla a zřítila se po svahu dolů mezi stromy. Na šotky jsem nekoukal a jsem zvědav na pokračování. Text se drží své laťky, je čtivý a napínavý.

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
FABIEL - Anděl ...
Danny Jé
Zázraky se dějí
Anika
Mesto
RiderOnTheCobweb
obr
obr obr obr
obr

Povídka
florinka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr