obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915733 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39654 příspěvků, 5807 autorů a 392676 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Konec 1. kapitoly: Trix Etelová Objetí smrti ::

 autor Barbora publikováno: 28.01.2014, 23:23  
Tak tady máte dokončení první kapitoly. Snad se bude líbit, protože víc toho sem už nedám :)
 

Probudily mě nějaké nárazy do dřeva. Brácha si zase přišel opilej z baru a teď si neuvědomuje, že klíče od domovních dveří má v kapse. „Klíče máš v kapse ty idiote!“ zakřičela jsem na něj co nejhlasitěji, ale nikdo neodpověděl. Zvuky sice na chvilku ustaly, ale v příští chvíli už zase pokračovaly. „No tak sakra!“ zamručela jsem a chystala se si sednout, ale když jsem si sedala, praštila jsem se hlavou o nějaké dřevo.
„Au, co to sakra je?“
otevřu oči, ale nic nevidím. Zkusila jsem rukama ohmatat prostor kolem sebe, a jak jsem se lekla. Měla jsem prostor sotva na to abych se otočila! Kde to sakra jsem? Počkat! Něco se děje se vzduchem. Najednou jde mnohem líp dýchat.
Hlavou se mi honily tisíce myšlenek, ale žádnou jsem nemohla zachytit a normálně nad ní uvažovat. Zvuky najednou utichly. Po zádech mi přeběhl mráz, když jsem cítila, jak se vršek mého malého prostoru klepe… A pak, bez varování se prudce nadzvednul.
Jako by se čas zastavil…
Rychlostí blesku se otočím do pózy pavouka a vylezu z díry v zemi. Sice nevím jak, jsem to udělala, ale čas na přemýšlení nemám. Jakmile se postavím a otočím, spatřím, že ke mně letí síť.
Okamžitě odskočím do strany a síť mne mine. V žilách mi koluje adrenalin a já se schovávám za blízký strom, kde prudce oddechuji. Rozhlédnu se kolem a vidím, že jsem na hřbitově. Předtím jsem asi byla v rakvi.
Cože v rakvi? Co jsem dělala v rakvi? Do rakve patří mrtví!
Pak do mě uhodily vzpomínky a já se zapotácela jejich silným a obzvláště hnusným náporem. Už, už jsem chtěla začít křičet, nadávat a bušit do země.
Když za sebou slyším mužský hlas: „Ty jsi mi ale kvítko. Mladá holka, která vyleze bez problémů tři metry sypké hlíny, pak se vyhne síti letící čtvrt kilometru v hodině a nakonec mně ještě ani nepozdraví,“ zasměje se. „dělám si srandu. Jmenuji se Kornah. Jackob Kornah. A ty jsi…“ podívá se na náhrobek vedle sebe a řekne: „Trix? Trix Etelová? Otočím se, koukám na něj a chci říct ano, ale vyjde ze mě jen skřek.
Polekaně se mu podívám do očí, má je tak tmavě hnědé, že už přechází do černé.
Černé vlasy má po stranách nakrátko ostříhané a uprostřed hlavy jsou trochu delší. Hlavu spíše kulatou. A u pusy třídenní vous, taktéž černý. Oblečený je v šedivém kabátě a světlých džínách.
Jakobs mně hned uklidnil: „Nedělej si starosti, ležela jsi tam asi tak den a půlku noci a to nepočítám pohřeb a tyhlety kravinky. ¨
Jednoduše, bude chvilku trvat, než budeš moct normálně mluvit. Ale tady,“ vztáhnul ke mně ruku s propiskou a malým sešitkem „ale tady máš něco, abychom si rozuměli.“
Přikyvuji a beru si sešítek s tužkou. Jakmile mám oboje pevně v rukou, začínám zuřivě psát:
Kdo jsi? Kde to jsem? Co tady dělám? Kde mám rodinu? Podám mu notýsek a vstanu, zajíknu se bolestí v levé noze.
Podívám se tam, ale nic nevidím. Vyhrnu si tedy nohavici a spatřím ošklivou ránu od kamenů uvázaných po okraji sítě.
Nejspíš jsem neodskočila dost rychle a dostala zásah, ale přes nápor adrenalinu jsem to necítila. „No tak na tu otázku „Kdo jsi?“ jsem už odpovídal. Jsem Jackob Kornah, dvacet let mrtví voják. Jsi na hřbitově města Torstwood. Právě jsi ležela ve své rakvi, když jsem tě vykopal a řekl nad tebou Astapu. Dál to znáš. A tvá rodina je – nejspíš - u vás doma a – nejspíš - tě tam oplakává. Chceš vědět ještě něco?“
Když jsem slyšela, co mi právě řekl, brada mi spadla údivem.
Dvacet let mrtví voják? Astapa? Co to má všechno znamenat?
Okamžitě jsem načmárala do notýsku.
„Tohle všechno ti vysvětlím při cestě, ale teď musím zase zahrabat tvůj hrob a budeme muset vypadnout, než se to tady začne hemžit poldama. Jdi si někam sednout a cvič si hlasivky, zahrabu to sám.“
I když jsem byla úplně zmatená a hlava mně bolela, poslechla jsem ho a šla se projít po hřbitově. Tenhle hřbitov jsem znala.
Chodili jsme sem babičce zapalovat každý rok svíčku. Rozhodla jsem se tedy jít k jejímu hrobu a sednout si tam na malou lavičku, kterou tam přinesla máma z chaty krátce po tom, co babička umřela. Šla jsem po cestě, míjela staré, popraskané náhrobní kameny a dostala se tak na křižovatku. Rozhlédla jsem se a zatočila doprava.
Byla temná noc, u hrobů svítilo jen pár svíček a někdy se ozvalo štěkání psa. Jak jsem šla, slyšela jsem křupnout každičkou větvičku, na kterou jsem šlápla. Po chvilce jsem narazila na další křižovatku, ale to už jsem byla plně zorientovaná.
Naposledy zahnu doprava, pak jdu už jen rovně, mírně do kopečka a jsem tam. Sedla jsem si a začala uvažovat nad tím, co se stalo. Umřela jsem, ale jak to, že jsem teď tady, živá a zdravá? Říkal něco o nějakém Astapu, co to má ksakru všechno znamenat?! Jestli jsem umřela, tak proč nemůžu v klidu ležet v rakvi? Dál jsem si to promýšlela a koukala po hřbitově, když tu najednou slyším ženský, věkem zkřehlý a dobře povědomý hlas: „Co tu tak sedíš Trix? Neměla bys jít za Jackobem? Za chvilku bude mít hotovo a ty sis ještě ani neřekla a!“
Otočila jsem hlavu a viděla za sebou babičku. Chvilku jsem na ni vyjeveně koukala a pak jsem ze sebe vysoukala první věty po mém probuzení.
„B…babi! C…co…tady delas?“
Bylo to celkem těžké zformulovat tuto jednoduchou větu, ale hlasivky už mě docela dost poslouchaly. Vždy mi každý říkal, že se učím rychle.
„Co by? Celou věčnost čekám, než za mnou přijdeš,“ řekla to jako by se nic nedělo „víš, chtěla bych ti to trošku objasnit. Jackob není ve vysvětlování zrovna jednička.“
Celou dobu jsem na ní koukala a nevěděla, jestli mám tak moc bujnou fantazii, že už si tu představuju, že mluvím s duchem babičky a, nebo se to vážně děje. Přikývnu jako, že poslouchám.
„No na začátek bych ti měla říct, že jsi zemřela, což asi víš. Ale i tak na tebe povinnosti stále čekají. Jackob, toho už znáš, dlouho toužil po učedníkovi. Nedávno konečně dostal od Vrchního spolku povolení si nějakého vzkřísit. Je to můj dobrý přítel a poprosil mě, abych mu řekla, kdybych nějakého našla. A byla jsi to ty. Přesně stvořená pro něj. Zastřelená při loupeži, s rychlostí blesku a skrytým smyslem pro jiné světy.“
na chvilku se odmlčela
„Astapa je rituál, při kterém zavoláš zpět ducha zemřelého a vrátíš ho do jeho těla. Takže je z něj něco jako Zombie.“
Koukala jsem na ni a snažila se to všechno pochopit. Zombie? Ty přece neexistují!
„Babi, kam budes… muset jit? Ja porad nicemu nero…zumim!“
Vyhrknu na ni a čekám na její reakci.
„Brzy porozumíš. Musím jít do jiného světa, kde žiju já i mně mnoho podobných. Brzy na shledanou Trix! Před očima se mi začala pomalu vytrácet.
„Pockej babi ne…nechod! Jeste ne!“
Ale už byla pryč. Zbyla po ní jen vůně parfému s růžemi v čokoládě, který si vždy stříkala. Ještě chvilku jsem tam tak seděla a koukala na místo, kde byla moje babička, až nakonec jsem se zvedla a zamířila zpátky za Jackobem.
Po cestě jsem si cvičila háčky, čárky a nakonec mi to už docela šlo, byla jsem schopna normálně mluvit. Což pro mě byl zatím první úkol ze seznamu, který jsem si mezitím v hlavě vytvořila. Další na řadě bylo zjistit, co se mnou bude jako s Jackobovým učedníkem a pořádně porozumět tomu všemu kolem. Naposledy jsem zahnula a na svůj seznam si přidala ještě poslední věc. Co nejdřív se znovu setkat s babičkou.


 celkové hodnocení autora: 84.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.01.2014, 23:23:08 Odpovědět 
   Zdarec.

V rámci hororového žánru je pokračování docela logické. Naše hrdinka byla přivedena zpět "mezi živé" (zaklínadla jsou zaklínadla a s černou magií nejsou žerty). Její vzkříšení a setkání s vojákem (a hlavně s babičkou) je vedeno v krapet humornější formě (zřejmě pro odlehčení - viz černý humor). Pokračování by bylo určitě zajímavé. Jen mne napadlo, zda mrtví vůbec něco cítí a jak by se asi "chovala" jejich těla, kdyby byla sice po smrti, ale funkční - cítila by naše hrdinka bolest a další běžné prožitky (jako zdravý člověk - vidí, slyší, mluví, cítí - přestože jí srdce nefunguje)? Zombie je zombie, i když v rámci "autorské licence" je možné vše...

Pozor na práci šotků, něco jsem si dovolil vypsat níže. Pěkné odpočinkové čtení.

Hezký večer a múzám zdar.

P.S. Co mi padlo do oka:

-- „Nedělej si starosti, ležela jsi tam asi tak den a půlku noci a to nepočítám pohřeb a tyhlety kravinky. ¨ -- (šotkové Ti ukradli uvozovky na konci přímé řeči a přidali mezeru navíc)

-- „No tak na tu otázku „Kdo jsi?“ jsem už odpovídal. ... -- (nedávej uvozovky do již uvozeného textu, zkus jednoduché uvozovky, aby to čtenáře nepletlo) -- „No tak na tu otázku 'Kdo jsi?' jsem už odpovídal. ...

-- Dvacet let mrtví voják? -- mrtvý ;-)

-- „Co by? Celou věčnost čekám, než za mnou přijdeš,“ řekla to jako by se nic nedělo „víš, chtěla bych ti to trošku objasnit. Jackob není ve vysvětlování zrovna jednička.“ -- (na konci uvozovací věty vraž čárku) -- ... řekla to jako by se nic nedělo, ... (nevypisoval jsem opět celý text)

Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Neslyšíš
Cora
Má hůl nad tímt...
Hugozhor
3.kapitola-1.čá...
Terka007
obr
obr obr obr
obr

Ježeček
Lara
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr