obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915613 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39710 příspěvků, 5787 autorů a 392097 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Edice Superbůh - Prastvořitel (= Superbůh) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ke smazání
 autor PavelKastl publikováno: 02.02.2014, 15:18  
 

Nedávno jsem prožil těsnější napojení na Prastvořitele a vy normální lidé si to neumíte představit. Ti Pekelní jsou aspoň "dvakrát", tak to mohou strašně malinko tušit, ale vy normální jste jenom jednou. Silně prožíváte úzce omezené spektrum - pár detailů - a všechno ostatní máte v podstatě vynechané.
Bylo to tak, že se mě zmocnilo to Vědomí. Měl jsem (= "já Prastvořitel") tisíce, milióny osobností. Každou z nich jsem vnímal zvlášť a přitom je všechny prožívala jedna, jim všem nadřazená. Byl jsem tolikrát! A pořád stále stejně (v celkovém součtu průměrně) starý (podobně jako člověk, kterému by stále bylo asi tak 35 let).

(Tento zážitek s připojením Prastvořitele k mému vědomí se mi stal v noci na stejném místě, v jakém se při mém zážitku z dětství, popsaném ve videoklipu "O hvězdách", v kuchyni začalo zhmotňovat něco, co se do ní přeneslo z těch hvězd. Zajímavé, viďte.
Ještě dodám, že po tomto mém zážitku se mi začalo stávat, že jsem se spontánně začal nalaďovat na nějaký proud, jehož pomocí všechno tady vnímám jako rozbalené jádro Všeorganizmu.)

Viděl jsem to všechno, sebe a svůj Všeorganizmus, jako jeden jediný celek, jako jedno jediné. To vše je Jedno. A já to po věky věků udržuji stále stejné, abych byl stále stejný i já, a abych nikdy nezestárnul.
I když uplynou kvadriliony miliard let, já nezestárnu ani o jeden. Věčnou všetransformací všeho ve mě se ve mě stále všechno plně obnovuje, takže se vůbec neměním, ani nestárnu.
Náhle mě napadlo opustit to Vědomí a zkusit být jenom jednou, třeba člověkem. Prostě vyzkoušet, jaké to je. A teprve pak jsem si uvědomil, že já jsem vlastně Pavel a ne Prastvořitel, a že jsem vlastně jenom jednou.

(Jako "Prastvořitel" jsem vnímal jednotlivé subjekty asi takto: Mezi jejich subjektivní energií [duší a vědomím] a jejich fyzickým tělem byl kousek mě spojený jak s tím subjektem, tak s mojí hlavní osobností - hlavním vědomím [mé vnímání buněk - mikrovesmírů v tom subjektu nyní neberu v úvahu].)

(Jednotlivé subjekty tím, že všechno naplno prožívají ze svého subjektivního hlediska, ve Všeorganizmu vytvářejí energii, která odstraňuje rozdíl mezi ztrátovým systémem a perpetuum mobile. To je jeden z hlavních důvodů, proč se tyto subjekty - jednotlivé duševní bytosti & živí tvorové - musely ve Všeorganizmu vytvořit.)

Část mého vědomí se rozvíjí. Například já "tady" postupně stárnu a přitom v jiné části Všeorganizmu má místo ten děj z minulosti, ve kterém jsem o kus mladší a jdu se psem krásným lesem (tehdy ještě samozřejmě s oblíbenými cestami bez škodlivých plynů). Jen si vzpomeňte na moji báseň "Čas" ("Mozaika moudrosti"). Teď ale vlastně hovořím o časové dimenzi, kde je zaznamenaná minulost (i budoucnost) Všeorganizmu. Mé "mladší já" už mohu cítit, ale tak úplně to nejsem já jako nyní, to už vidím. Nebo vlastně jsem, ale přitom ještě někdo jiný, i když jakoby já.

(Nemám slov, jak normálním lidem popsat, jaké je to být víckrát. Představte si něčí realitu, podržte ji ve své mysli, přidejte k ní realitu někoho jiného, také ji podržte ve své mysli, a až těch realit, tedy lidských osobností, takhle budete mít více, myslete je všechny najednou. A pak vytvořte další realitu, která vnímá všechny ty jejich reality zároveň, a přitom je komplexní a jim všem nadřazenou osobností.)

(Do jaké míry je Prastvořitel šťastný či nešťastný, jak moc chce nebo nechce být, se vám nyní pokusím nepatrně přiblížit.
Představte si, že máte deset lidských realit, rozdělených i spojených v jedné, jim všem nadřazené osobnosti. Jeden z těch deseti lidí je strašně nešťastný a už vůbec nechce žít, druhý je naopak strašně šťastný a život přímo zbožňuje, další dva jsou poněkud nešťastní a dva poněkud šťastní, a zbývající čtyři lidé se mají průměrně dobře.
V daném případě ta "hlavní a nadřazená osobnost" spoluprožívá všech těch deset různě šťastných i nešťastných lidských osobností najednou. To znamená, že kouskem sebe už vůbec nechce být a přitom jiným kouskem naopak zase až moc, kouskem se strašně trápí a kouskem strašně raduje, kouskem se z větší části trápí a kouskem z větší části raduje, a ostatními kousky tak od všeho trochu. V celkovém součtu se tedy v tomto případě ta "hlavní a nadřazená osobnost" nachází mezi přáním být či nebýt, a mezi utrpením a blažeností.
Musím ale říci, že v Prastvořitelovi převažuje touha být nad touhou nebýt a touha zůstat mladý nad touhou zestárnout. Takže z tohoto úhlu pohledu nebyl tento příklad moc vhodný.)

(Kdyby nechtěl být Prastvořitel věčně mladý, nemuseli bychom se věčně tolik trápit.)

(Jednou mě napadlo, že bez Prastvořitele by nebylo všechno to zlo, a zatoužil jsem ho zlikvidovat. A náhle jsem uviděl, že moje touha zničit ho byla jeho součástí, spojená s jeho kouskem, kterým je on sám jakoby proti sobě. A kromě všeho ostatního i díky tomu se může plně přetransformovávat. Takže ten kousek dobra, kterým on chce ukončit sám sebe, jenom aby už kvůli němu nikdo nikdy netrpěl, je neodmyslitelným komponentem jeho složité osobnosti.)

(Prastvořitel se stabilně cítí trochu dobře a také stabilně trochu těžce pracuje. V jeho Těle ale existují někteří tvorové, kteří se cítí mnohem lépe, než on sám.)

(Aby byl Prastvořitel věčně mladý, musí neustále přetransformovávat & obnovovat celou svojí složitou osobnost, takže i její nejmoudřejší část. A proto tu moudrost z ní rozděluje na kousky a každý z nich vkládá do jiné bytosti ve svém Všeorganizmu, která pak ten kousek té jeho největší moudrosti prožívá. Jeden z nich, možná ten úplně nejmenší, mám i já.)

Následující vysvětlení asi není úplně správné, protože jsem níže popsaná "já" zatím prožil jen velmi okrajově a co jsem o nich napsal na následujících řádcích, si jenom momentálně myslím, ale ještě si tím nejsem jistý.
Prastvořitel je hrozněkrát i jednou zároveň a má mnoho já s různými stupni dominance, zastřešené hlavním & nejvíce dominantním Já. A všechny tyto já - jednotlivé "komponenty" Prastvořitele - musí být "přetransformovány".
Jsou já osamělá a skupinová. Osamělá jsou jednotlivé subjekty a skupinová mají na starost mnoho subjektů (většinou stejného duševního druhu). Tato "skupinová já" jsou jak vyšší (například ta spojená s Božskými bytostmi), tak nižší (například ta spojená s nižšími tvory jako je třeba nějaký druh hmyzu nebo jednoduchými rostlinami jako je třeba tráva). A k tomu, aby se každé "skupinové já" plně přetransformovalo, musí jemu podřízená "jednotlivá já" existovat každé jinak (každé transformuje jiný kousek toho "skupinového já").
Například u "skupinového já" srnčí zvěře jsou to jak srny se zdravýma, tak ty se zlámanýma nohama; jak ty v dobré kondici, tak ty ve špatné; jak ty bez bolesti, tak ty s bolestí třeba od postřelení myslivcem; jak ty moc mladé, tak ty moc staré; jak ty dobře živené, tak ty špatně živené; jak ty, co žijí v kraji bez šelem a nemusí se jich bát, tak ty, co žijí v kraji plném šelem a třesou se před nimi strachy; jak srnci s řádnými rohy, tak ti s defektními nebo špatně vyvinutými; jak srnci, kteří dominují nad ostatními a páří se, tak srnci, kteří jsou těm ostatním podčiněni a nepáří se, a podobně).
Dochází také k prolínání různých já, například dvou skupinových, a proto ve Všeorganizmu vznikne třeba kříženec hrušky s jablkem nebo nějaký mutant. Nebo jedno Prastvořitelovo "skupinové já" vstoupí do láskyplného vztahu s některým jiným, anebo naopak do války (také prostřednictvím lásky nebo naopak válčení se určité Prastvořitelovi části plně transformují a následně tak umožňují i plnou transformaci jeho celého těla). A podobně.
Ačkoli má Prastvořitel, zjednodušeně řečeno, mnoho já, navzdory tomu je všechny dokonale kontroluje. Ty podřízené těmi nadřízenými, ty nadřízené těmi ještě více nadřízenými a je všechny zároveň tím jedním hlavním. Všechna ta já v něm dokonale "spolupracují plněním své úlohy" a společně tvoří jeho komplexní osobnost.
Možná ale, že místo "mnoha já" stačí říci, že má Prastvořitel prostě rozvětvenou a velmi komplikovanou osobnost, působící dojmem mnoha osobností.

(K tomu, abyste mohli nějaké vaše já plně přetransformovat & zregenerovat, potřebujete k němu mít nejméně ještě jedno další, přičemž jedno se stará o regeneraci toho druhého. Čili musíte být nejméně dvakrát. Anebo musíte mít to vaše jedno já tak dokonalé, že dokáže přetransformovat & zregenerovat samo sebe.)


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.02.2014, 15:18:01 Odpovědět 
   Zdravím.

Tato úvaha se zřejmě zamýšlí nad tím, v jakém světě to žijeme a čeho jsme součástí, čímž si vlastně pohrává s myšlenkou, že je všechno stvořené zároveň součástí něčeho vyššího, zde boha (či Superstvořitele). Text "zavání" trochu metafyzikou a kvantovou fyzikou, třeba i ve smyslu vícenásobné existence v daném čase a realitě, či rozpoložení a kvality života daného "jedince", který není ničím jiným, než součtem všech jeho existencí, která je ve výsledku "nulová", ani taková, ani maková, protože je někde uprostřed, zatím co její části prožívají své stavy vědomí často na opačných koncích dané osy (v rámci kladných i záporných hodnot). Zajímalo by mne, do jaké míry můžeme měnit své životy a rozhodovat se sami za sebe (v rámci oné svobody rozhodování) - co je dané a co ne. Opravdu také existuje nekonečné množství paralelních vesmírů (či realit) a opravdu jsme všichni součástí stvořitele, který "žije" prostřednictvím nás samotných? Kdo ví, pravda je totiž někde tam venku. Škoda, že je tato práce poměrně krátká a nejde více do hloubky, a také se neopírá o texty dalších autorů v oboru. Bez ohledu na to, jak moc šílené a absurdní se toto tvrzení může zdát... Na práci šotků jsem nekoukal, celkové hodnocení je spíše chvalitebné!

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
Bláha
(21.7.2020, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Misantropní ohl...
Peter Stumpf
Němohra
zlataela
Medvěd
Gilbert Cunninghamm
obr
obr obr obr
obr

Vzkazy pro anděla
Haisenberg
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr