» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2915786

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39720 příspěvků, 5825 autorů a 392946 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Život ::

Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!

Gropswell	publikováno: 02.02.2014, 15:36


	Chci uspořádat výpravu k obelisku přátelství. Přemítám a hraji na klavír času, za uchem mám zlomenou tužku příběhů. Zvedám se a putuji krajinou, míjím zrezlou trafostanici uprostřed pole krásy. Procházím slavobranou města z čokolády. Poslouchám rozkaz k rozběhnutí molochu spokojenosti. Já jsem ale nespokojený, svolávám demonstraci za divadlo vědomí, kde by se odehrála komedie o kladivu doby. Jsem troska, piji z flašky poblouznění a sleduji blikající neon dnů nadcházejících, bolí mě oči. Jsem otrokem myšlenky, že jediným polknutím extáze nezájmu převrátíme mysl na kapotu a do hlavy nám vystřelí airbag bláznovství. Ležím tedy na dýchavičných mracích přetvářky a zkouším zatínat prsty do matrace reality, bez úspěchu, protože šermíř svobody nese žerď svázanosti. Nasazuji diadém bláhovosti a zakrývám tak odlesk hvězdy poučení na zornici života, přesto ne tak úplně, to abych zapomněl zazvonit na zvon ješitnosti. Překračuji těžiště příčetnosti a padám do propasti temnoty, kde znásilňuji nymfomanku zamyšlení. Jak jsem to mohl dopustit. Proč po tom všem kouřím cigaretu rezignace a zanáším tím plíce ulic naděje? Proč vydechuji kouř s havrany argumentů napínající plachtu zostuzení? Zkouším v podpalubí mozku postavit přístav štěstí, který by čekal, až k molu přirazí loď s vizí zítřků. Plánuji krádež klíče k přítomnosti, abych s ním otevřel vězení vzpomínky. Nic ale netrvá věčně a po čase jdu po podělaný cestě deja vu v omšelým kabátu ze snů a v hlavě se mi s nesmrtelností chrousta živí ta pošahaná otázka. Proč sakra pumpuješ vakuum do aorty mýho světa?


celkové hodnocení autora: [ - ]		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 9		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	02.02.2014, 15:36:08

Zdravím a vítám na SASPI. Text vyznívá krapet absurdně, ale třeba si právě pohrává nejen se čtenářovou fantazií, ale také sleduje (ne nezajímavé) linky určitého autorského filosofování, které se nezamýšlí nad životem, jeho fungováním a otázkou, proč žijeme, ale naopak se pohybuje v nereálném světě fantazie, která hraničí se "zemí Alenky za zrcadlem", pak už bude jen na čtenáři, v co bude věřit a který "obraz" si vezme za svůj. Textík se jeví spíše jako poezie v próze než naopak, proto jsem jej dal do škatulky: próza. Četl jsem několikrát, ona přílišná obraznost (a fantazie puštěná z vodítka) může čtenáře trochu mást, nezdá se však být příliš ke škodě. Také určitý nadhled a hlavně absurdita má zde větší volnost, než se na první pohled zdá. Beru tento text jako jeden z nekonečné řady pohledu, čím vším pro nás může být život (ať už ze své podstaty či objektivního vnímání sebe sama a svého okolí, ve kterém žijeme, i s našimi přáními, touhami a potřebami). Hezký den a múzám zdar. P.S. V rámci srozumitelnosti jsi dal v šanc vlastní kůži (viz pochopení textu), avšak líbí se mi pointa, na konci posledního odstavce, která toto vše docela zajímavě orámovala... Je čas pak krví, která protéká srdcem avizovaného života? Vakuum může znamenat prázdno (i ve smyslu odcizení, nudy a apatie k životu - třeba i v rámci chtění neustálých nových zážitků, kterých se nám nedostává), popřípadě snahu toho druhého vstoupit do našeho prostoru a pěkně nám zpřevracet naše "životní" hodnoty (a podobně). Výkladu bude zřejmě tolik, kolik bude čtenářů, ale to už ponechám na ostatních...


ze dne 02.02.2014, 16:37:09
Gropswell: Zdravím, v první řadě děkuji za přivítání a za zajímavý komentář. V podstatě jsi vystihl autorský záměr textu. Rád si libuji v mnohoznačnosti a možná až příliš popouším uzdu fantazii. Jsem si vědom, že tak činím na úkor šíře spektra čtenářů, ale pevně věřím, že pokud se čtenář v tomto textu najde, tak se bude moci doslova vyrochnit, jak říkáš, v imaginárním světě "za zrcaldem". V textu sleduji několik příběhových linek opředených fantazií. Asi nejobjektivnějším výkladem by mohlo být zamyšlení nad životem, jeho strojeností, přetvářkou a hlavně jeho výzvou k rezignaci. Ze začátku jde o vyjádření určité míry rebelství a chtíče ke změně. Nicméně poslední odstavec především utnutím cenzury projevu měl vyjářit právě onu rezignaci, ke které nemělo dojít. Přiznávám, že se mi tam připletlo i několik osobních myšlenek z událostí nedávných, což mi nabídlo zamyšlení i pro sebe sama. V neposlední řadě jsem svým filosofováním vytvořil svět zdánlivě nesouvisejících volných asociací, který mi i nyní po každém dalším přečtení odkrývá další významy mých slov. Ale lidská fantazie je přece nekonečná, to mělo být tak trochu poselstvím.