obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska neotáčí světem."
F. Jones
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Červená karkulka ve 21. století ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Staré smetí a školní úkoly
 autor Barbora publikováno: 03.02.2014, 15:06  
Naše první slohovka tenhle rok :) Vím že není dokonalá, ale ať dělám co dělám, nevím jak jí líp vylepšit. Tak snad se bude líbit :)
 

Jednou, když jsem byla ještě malá, babička mi dala červený kostýmový plášť, který jsem pak nosila úplně všude.
Sice na mě lidé se zájmem hleděli, ale já jsem si ho brala jak do kina, divadla, na výstavy a dokonce i teď, když už mi je třináct si ho někdy vezmu. Dneska je poslední den školy. Jako obvykle mám na sobě svůj plášť a spolužáci na mě křičí „Červená Karkulko!“ už jsem si na to díkybohu zvykla.
Vyjdu ze školy, rozloučím se s kamarádkami a peláším si to domů.
Dneska jedu za babičkou, proto tak spěchám.
Když jsem dorazila domů (myslím, že jsem dala nový rekord) školní tašku jsem hodila na postel, vzala si kufr a zavolala mamce, že odjíždím. Máma mi ještě řekla, ať babičce něco koupím, rozhodla jsem se pro něco v Alby.
S kufrem a batůžkem vyrážím k nádraží, cestou koupím babičce vtipný toaletní papír. Vzpomněla jsem si totiž, že babička dostala nedávno průjem, takže to poslouží jako dobrý vtip.
Na nádraží čekám půl hodiny a už přijíždí vlak do Prahy, teď mě čeká dvou hodinová cesta vlakem a pak kolem čtvrt hodinky v autobusu.
Tu cestu vám nebudu líčit, nebyla nijak záživná, jenom jeden bezdomovec mě chvilku sledoval. Aspoň se mi to teda zdálo.
Už stojím před babiččiným domem a zvoním jako o život. Babička je nahluchlá, takže tam stojím asi deset minut, než mně přijde otevřít.
„Ahojky moje zlatá. Jaká byla cesta? Nemáš hlad?“ hned se hlasitě uvítáme a už jsem uvnitř, sedím na pohovce a ujídám z talířku sušenky. Ale stále mám pocit, že s ní není něco v pořádku. Sušenky nebyly pečlivě vyrovnané jako dřív a babička má pořád nějak ztuhlí obličej. „Babi,“ zeptám se opatrně „proč máš tak ztuhlej obličej?“
Než odpoví, cukne sebou.
„To víš, byla jsem na botoxu a ještě jsem to nerozhýbala.“ Babička a botox? To mně k sobě nějak nejde, s hlavou plnou otázek vyzvídám dál.
„A babi, ty sis asi dlouho nestříhala nehty, viď?“ to, že má babička moc dlouhé nehty jsem zaregistrovala už při příchodu, kdy mi je zaryla do kůže.
„Ale já mám teď moc práce, víš? Kosmetička, stylistka i kadeřnice mají skoro furt plno. Člověk aby se objednával na měsíc dopředu!“
No a ještě mně řekněte, že si moje babička zahrála v nějakým hororu! Tohle je vážně divný. Představte si, že vaše babička byla na botoxu, chodí ke stylistkám a bůh ví k čemu ještě! Jednoduše to nedává smysl.
„A co děláš, když nejsi zrovna u stylistky, kadeřnice nebo kosmetičky?“
Pokračuju nezávazně v hovoru, položila jsem takovou normální otázku, avšak babičce dělá značný problém na ni odpovědět.
Ať žije skleróza!
„No… ježišmarja…jo! Už vím!“
No tak to vyklop, řeknu si v duchu.
„Nahrávali jsme film. Hraju v něm bezdomovce, co žere lidi. Jenou jsem třeba mněl takovýho malýho kluka a to ti řeknu, že tak dobrý stehna jsem v životě neměl.“
Uvědomí si, co řekl a rychle začne běhat po bytě, ale já už vím co je zač a chystám se na rozhodující bitvu.
Řeknu, že jdu na záchod, ale mezitím co jsem pryč, si vemu z babiččiny ložnice pistoly. Ještě že ji tam má.
S tlučícím srdcem sestupuju ze schodů a pomalu se přibližuju ke dveřím do obýváku.
Já blbec jsem si tam nechala mobil. Měla jsem si ho vzít a zavolat policii.
Už stojím vedle dveří a poslouchám. Avšak jediné co slyším je moje srdce, které bije stále rychleji. Bije tak hlasitě, až si myslím, že to je slyšet i za dveřmi.
Musím tam jít.
Rozrazím dveře a málem omdlím, tak silně zapáchá. Ano je to ten bezdomovec. Namířím na něj a stisknu spoušť.
Ale namísto toho aby se skácel na zem, se za mnou rozeběhne. Teprve teď nahmatám na boku pistole nápis: Made in China. Otočím se a letím ke vstupním dveřím, zatímco on, se za mnou řítí, plný vzteku. Div nevybouchnout.
Ale jsem rychlejší. Vyběhnu ven a nevěřím svému štěstí. Přes ulici jde policajt!
Běžím k němu, mávám na něj a pak… jako ve snu se všechno zpomalí… a on se otočí. Uvidí za mnou toho bezdomovce a okamžitě svolá posily, které bezdomovce chytnou.
Šťastný konec a zvoní nám… počkat… kde je ten zvon?!
Jestliže tady není tak nemůže být konec, šťastný konec!
Ano nemůže být konec, takhle se to neudálo. Když jsem totiž doběhla policajta a otočila ho, spatřila jsem, že je to jen další bezdomovec, akorát, že v policejní uniformě.
V další minutě se ke mně shýbne a pošeptá mi: „Šťastné konce neexistují…“


 celkové hodnocení autora: 84.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 03.02.2014, 15:05:41 Odpovědět 
   Zdravím,

taková moderní Karkulka, kde není zlý vlk, ale novodobí zombie a babička, která na první pohled drží tempo s dobou :) Na druhý pohled je ale jasné, že je všechno jinak, než se zdá. Určitě by se to dalo napsat líp, nevadí, že nevíš jak. Chce to čas a trénink. Tréninkem myslím nejenom psát, ale také hodně číst, protože tím se člověk učí.

Výjimečně vypíšu všechny nedostatky, které mi padly do oka, aby ses na ně mohla zaměřit ;)

- Jednou, když jsem byla ještě malá, babička mi dala červený kostýmový plášť, který jsem pak nosila úplně všude. -> mi babička dala
-když už mi je třináct si ho někdy vezmu - třináct, si ho někdy vezmu (u čárek hodně pomáhá najít si přísudky, dva přísudky v rámci jedné věty být nemohou, tím pádem se z toho stává souvětí potřebující oddělit čárkou
- Ještě trošku vypilovat přímou řeč (koukala jsem, že Ti Šíma dával nějaké tipy) - „Červená Karkulko!“ už jsem si na to díkybohu zvykla. - Už jsem (velké písmeno proto, že tato věta neuvozuje tu přímou)
- Když jsem dorazila domů (myslím, že jsem dala nový rekord) školní -> Když jsem dorazila domů (myslím, že jsem dala nový rekord), školní (opět - dva přísudky vyžadují být oddělené čárkou, samozřejmě pokud nejde o poměr slučovací mezi dvěma větami hlavními či vedlejšími)
- dvou hodinová -> dvouhodinová
- jenom jeden bezdomovec mě chvilku sledoval. - jenom mě chvilku sledoval jeden bezdomovec (co dáš na konec věty, to ve věte zdůrazníš)
- ztuhlí obličej - ztuhlý (mladý)
- to, že má babička moc dlouhé nehty jsem zaregistrovala už při příchodu, kdy mi je zaryla do kůže. - nehty, jsem (opět - dva přísudky)
- Jenou jsem třeba mněl takovýho malýho kluka a to ti řeknu, že tak dobrý stehna jsem v životě neměl. -> jednou, měl
- Uvědomí si, co řekl a rychle začne běhat po bytě, ale já už vím co je zač a chystám se na rozhodující bitvu. -> co řekl, a rychle... ale já už vím, co je zač, a...
- ale mezitím co jsem pryč -> mezitím, co jsem
- pistoly -> pistoli (růži)
- Avšak jediné co slyším je moje srdce -> jediné, co
- Ano je to ten bezdomovec. -> ano, je
- Ale namísto toho aby se skácel na zem -> ale namísto toho, aby
- zatímco on, se za mnou řítí -> bez čárky
- není tak nemůže být konec, -> není, tak

Co se týče dějové struktury, nebála bych se víc zaměřit na detaily v domě a na konec, naopak úvodní část trošku zkrátit. Vyvrcholení by mělo být tím nejlepším, takovou třešničkou na dortu.

Nápad zajímavý (cos vlastně dostala za známku? ;)), zpracování za ním lehce pokulhává, ale rozhodně to má potenciál. Piš dál a neboj se kritiky!

Hodně múz přeje
Nancy
 ze dne 04.02.2014, 16:03:48  
   Barbora: Dík za přečtení a opravu. Vše beru na vědomí a pokusím se to příště vylepšit ;)

PS:Dostala jsem jedničku =D
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
Myslivec aneb J...
Filip Vávra
DECH OSUDU
Janir Killman
Na den zítřejší...
Filip Schneider
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr