obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Charakter člověka je jeho osudem."
Hérakleitos
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Noc usiluje o věčný třpyt ::

 autor 2N.Thuy publikováno: 05.02.2014, 22:51  
 

Je 10 minut po půlnoci a po krátkém rozmlouvání s mými myšlenkami přece jen vstanu a instinktivně popadnu kus papíru a tužku. Den mě přemlouvá, ať o něm podám svědectví, a tak tu tančím ve skromném světle stolní lampičky a nechávám si svým soukromým vesmírem diktovat řádky, jež se promění ve věčný denní třpyt, až se jednoho dne obrátím v prach.

Ráno vstanu už před polednem. Nemusím nikam spěchat, a proto dnes nechávám budík budíkem, ať si klidně zaspí den. Uvařím si černý čaj, ochotně vyhodím neochotného bratra od počítače, abych si mohla pouštět pár písniček pořád dokola a dokolečka. Hudba vyzývá radost k tanci a já v záplavě endorfinu přispívám k rotaci Země tím, že se závratnou rychlostí točím s pevně zavřenýma očima na kancelářském křesle. Z pokoje se stává černobílá omeleta, kde vpravo a vlevo, konec a začátek, pravda a lež splývá v jedno. Aha, tak už se světu nedivím, že je z něj občas taková míchanina. A zatímco přicházím na kloub všem chodům světa, pořád mi nejde do hlavy, proč jsou kvalitní drogy tak drahé, když si člověk může takové točící křeslo pořídit z jednoho platu... Z tichých otázek mě vyruší další nápady na knihu, ve které se lidi dorozumívají jen prostřednictvím myšlenek, lehkých úsměvů a hlubokých pohledů. Už tu imaginární realitu vidím, vlastně ji vidím dennodenně, protože v ní žiju. Teď je ale třeba šikovně sestrojit bublifuk, jenž by přetransformoval kruh mých myšlenek v pro ostatní lidi srozumitelnější bublinu. Sotva uklidím čerstvé nápady do šuplíku s nápisem: Jednou..., už mi klepe na dveře myšlenka o tom, že život je vlastně jen jízda mezi dvěma tramvajovými zastávkami. Nevím proč, ale pořád se vidím, jak stojím na startovním ostrůvku a čekám, až přijde někdo, s kým si vyměním dlouhatánskou šťavnatou pusu, a pak spolu nastoupíme... Asi je načase se přestat točit, protože už se i židli zřejmě motá hlava, neboť se mě snaží setřást ze svého klína.

Po celou dobu oběda poslouchám otce, jak naštvaně brblá u pračky nad množstvím mého špinavého oblečení z Prahy. Samozřejmě nic netuší o mém nezdařilém bydlení v hlavním městě a má za to, že jsem natolik líná si sama vyprat, a proto jsem radši tahala půlku textilního produktu světa domů. S hořkostí v puse se snažím pokorně přijímat ono břemeno, jelikož díky jeho tíze vím, že chci v životě rozdávat lásku a ne shromažďovat zlost. Každý máme na výběr, neboť jak láska tak i zlost se skrývá v každém slově, kterým na někoho promluvíme, ale i přes tu svobodu volby si mnozí nakonec dobrovolně zvolí život buvola, jenž dře na neúrodné půdě.

Po obědě poprvé v životě shlédnu od začátku do konce Malou mořskou vílu od Walta Disneyho a jsem pohádkou uchvácená! Je mi 23 let a až dnes 26.12.2013, tedy 24 let po vzniku filmu, jsem ho viděla celý! Možná mě pochopí jen velcí milovníci kinematografie, když řeknu, že po každém skvělém filmovém zážitku (některé ovlivnily můj život zásadním způsobem) jsem přesvědčená o tom, že mi bylo souzeno vidět dané dílo, že se za mě hvězdy filmového nebe přimlouvají: Thuy se musí dožít 23 let, aby mohla shlédnout Malou mořskou vílu. Když pak bude v noci ležet v posteli a rekapitulovat den, vzpomene si mimo jiné i na náš film, ulehčí matraci, pohodlně usadí tužku mezi prsty pravé ruky a za několik hodin přispějeme k tomu, ze se bude pár lidí při čtení následujícího dne usmívat o něco více než ten den původně zamýšleli.

Večer usedám ke společnému sushi stolu s mými přáteli z gymplu. Po roce opět ve stejném počtu, komu mám za to poděkovat? - Mám čekat němou odpověď odněkud shora, nebo ji mám hledat v každém z nás?
Později sedím nad pressem a přemáhá mě únava. Nutím se při konverzaci udržovat pozornost. - Thuy, nezapomeň, že tomu není tak dávno, kdy jsi moc neposlouchala a ještě méně mluvila. Jen málo lidí zná ten silný pocit frustrace z totální izolace a jen Ty víš, jak bylo těžké zasít semínko. Nyní těžíš z jeho plodu, ale o strom je třeba se pořád starat, jelikož bez kvalitních mezilidských vztahů se člověk stává bezdomovcem.

Cestou domu mě drobné kapky deště psychicky připravují na dlouhý noční tanec po papíře. Budou 4 hodiny ráno a já se po tomhle maratonu spíš už jen plazím. Pořád mám ale dost síly na to, abych obejmula svět. Radši ale u vás zazvoním až zítra ráno, až učešu své řádky. Teď si naordinuju ticho, které má mysl pomalu ani nepamatuje, protože pomlky mezi jednotlivými písničkami jsou zaplňovány mohutným hučením v hlavě. Snad to nejde ani popsat, jak jsem po těch 4 hodinách minulosti šťastná... Někdy je třeba hodně trpělivosti, když člověk usiluje o věčný třpyt.

Peace.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 05.02.2014, 22:50:41 Odpovědět 
   Zdravím.

Už samotný název dílka napovídá, že půjde více než o obyčejnou "pocitovku". Pěkné myšlenky a obrazy. Prožívání okamžiků podané docela zajímavým způsobem. Rozdávat radost, pokoj a mír do tohoto uspěchaného (a nervózního) světa? Opravdu ušlechtilá činnost (možná i bohulibá). Na gramatiku jsem příliš nehleděl. Číslovky (napsané číslicemi) bych opsal slovy, takto podivně razí v textu, ale třeba je to právě jejich účelem. Vkus čtenářů napoví. A abych nezapomněl, ten velký kus textu (odstavec) bych rozdělil na dva (či tři) menší (třeba i podle hlavní nosné myšlenky a omáčky kolem).

Hezký večer a múzám zdar.

P.S. Není celý náš život sestaven z určitých okamžiků, které oddělují ty "nudnější pasáže"? O čem jiném by to pak bylo a co by nás hnalo vpřed? I automobil bez motoru se nehne z místa, co potom člověk bez vůle žít... ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Existence
Werika
ONKANÉ
Danny J
Když jsem byl m...
Oskar
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr