obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2914837 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38604 příspěvků, 5634 autorů a 384641 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Země Půlnočního slunce ::

 autor Trenz publikováno: 08.02.2014, 23:34  
 

Kapitola dvacátá první
Země Půlnočního slunce

Ležel na zemi a čekal na ženu s ohnivými vlasy, až si pro něj přijde, avšak ta nepřicházela. Možná se rozhodla, že jeho skutky jsou příliš kruté a on si nezaslouží její konejšivou náruč, na kterou čekal a v níž doufal. Poté, co v zápalu nenávisti probuzené jeho bratrem zničil samotné srdce Istrie, zjistil, že se nedočká žádného uspokojení. Jeho srdce stále krvácelo bolestí vycházející z jejího odmítnutí. Proto se vydal do Země Půlnočního slunce, kde, jak se spoléhal, nalezne konec svého utrpení. Když se ho nedočkal, vstal a rozhodl se tuto zemi projít až do konce. A možná ho to zbaví toho, co na něm Maky milovala, a on bude volný.[(i]

V okamžiku, kdy Lily vykřikla, se Argon prudce otočil, máchl rukama směrem ke kutálející se Lily a z prstů mu vystřelily pavučiny, které Lily omotaly a zastavily ji. Seanovo obočí povylétlo vzhůru.
„Wow. Hotový Spiderman.“
Drena k Lily zamotené v pavučině došla, nožem pavučinu rozřízla a pomohla jí vstát.
„Ty se nikdy nenaučíš chodit po strmých stezkách, že?“
Lily omluvně pokrčila rameny a pohlédla na Argona, aby mu poděkovala, ale ten už se zase otočil a pokračoval v cestě.
„Neber si to osobně,“ podotkla Drena a přidala do kroku. Lily obdivovala její kondičku. Sama se zadýchávala a věděla, že k jejím dalším problémům přibyly ještě modřiny a odřeniny. Bude muset Cirkise požádat o vyléčení. Poslední, o co stála, byla otrava krve z nečistot, které by se do ní mohly dostat skrz poranění.

Argon si vzal hlídku první hlídku a pozoroval Cirkise, který léčil drobná poranění Lily. Když skončil, nezůstal na ni jediný škrábanec a modřiny byly vybledlé. Lily mu poděkovala a uložila se ke spánku. Cirkis si přisedl k ohni a promnul si ruce, aby se zahřál, i když byl teplý letní večer. Léčení ho vyčerpávalo, ale nikdy by neodmítl pomoct.
„Už nejsi nejmladší,“ prohodil Argon, který čekal s promluvením dost dlouho na to, aby Lily usnula.
„To říká ten pravý,“ opáčil mu Cirkis, dobře si vědom toho, že Argon je o dobrých padesát let starší.
Argon se pobaveně zasmál.
„Možná začínáme být na magii oba už staří.“
Cirkis se usmál, ale pak zvážněl a řekl: „Je mi líto, co se stalo Corře.“
Argon k tomu nic neřekl, a proto Cirkis pokračoval: „Hele. Já vím, jaké to je někoho ztratit a to hned dvakrát. Alana jsem musel pohřbít dvakrát.“
„Byl to dobrý voják,“ poznamenal Argon a Cirkisovi bylo jasné, že se Argon snaží změnit téma.
„A výjimečný přítel,“ přistoupil ke změně Cirkis.
„Kdyby se mi ho tenkrát podařilo přesvědčit, aby se přidal na mou stranu, možná bych se nikdy nedostal do takových trablů, v jakých jsem.“
„Jsem rád, že se ti to nepodařilo.“
Argon si odfrkl.
„Řekni mi, Cirkisi. V čem je tenhle svět lepší, než ten který bych s Alanovou pomocí vytvořil já?“
„Ten tvůj by mohl být ještě horší.“
„Opravdu? Ztratil jsi snad málo těch, které jsi měl rád?“
„Žít ve tvém světě, ztratil bych toho nejcennějšího.“
„A teď ho tu snad někde vidíš?“ otázal se ho Argon jedovatě.
„Ne, ale ztratil bych ho způsobem, který ty nepochopíš.“
„Zkus mě,“ vyzval ho.
„Kdyby se Alan přidal na tvou stranu, nebyl by to Alan, kterého znám. Stejně bych ho ztratil, i když jiným způsobem. Takhle aspoň vím, že zemřel za správnou věc.“
Argon se ušklíbl.
„Vždycky jsi byl strašně sentimentální.“
Cirkis pokrčil rameny.
„A jiný už nebudu,“ odvětil a zívl.
„Nevadí, když tě tu nechám samotného?“
„Žíly si nepodřežu, jestli je to to, čeho se bojíš.“
„Ne, toho se nebojím. Dobrou.“
Argon se neobtěžoval s odpovědí a Cirkis na ni ani nečekal. Zachumlal se do přikrývky a zakrátko usnul.

Sean neměl klidné spaní. Pokud už usnul, zdálo se mu, že vstoupili do země Půlnočního slunce a všichni zemřeli, neboť se nedokázal soustředit, aby z něj vyzařovalo teplo a světlo. Když se po několikáté probudil ze stejného snu, neměl již zájem o další opakování této noční můry, a proto raději vstal a šel se posadit k ohni naproti Argonovi, který se zdál být ponořen hluboko do svých myšlenek. Sean ho nechal být a zamyslel se sám nad sebou. Režiséři mu často říkali, že na něm závisí jejich život, ale on věděl, že jen chtěli potěšit jeho ego. Tohle bylo něco docela jiného. Pokud selže, nejspíš všichni zemřou. Kromě vejtahy Argona, pokud byla pravda, co říkal. Tohle byla zodpovědnost, o kterou nestál.
„S velkou mocí přichází i velká odpovědnost,“ promluvil najednou Argon. Sean udiveně zamrkal, ale na druhou stranu by ho nemělo překvapit, co Argon řekl. Možná neuměl číst myšlenky, ale rozhodně uměl číst v lidech.
„Jasně, strýčku Bene,“ opáčil Sean a Argon povytáhl obočí.
„Neznáš Spidermana?“
Argonovo obočí povylétlo ještě o kousek víš.
„Pavoučí muž. Pomocí sítí létá nebo se spíš houpe ve vzduchu nebo šplhá po zdech. Ne? Nic? Chlape. Kdes byl posledních padesát let?“
„Tady v Istrii.“
„Tak to je potom jasné. Mimochodem. Pěkný kousek s těmi sítěmi.“
„Od chvíle, co se mi vrátila magie, umím i lepší kousky,“ odtušil Argon.
„Corra tedy splnila své slovo. Skutečně ti ji pomohla získat zpět.“
Argon neodpověděl. Nejspíš proto, že se nechtěl zabývat myšlenkami na Corru. Nemiloval ji, ale záleželo mu na ní.
Sean vstal a přešel k ústí jeskyně, aby si zapálil jednu z posledních cigaret.
„Poslední radost před jistou smrtí?“ otázal se Argon a jeho hlas zněl kupodivu vážně.
Sean se k němu napůl otočil, vyfoukl kouř a poznamenal: „Ty ve mně vskutku nevěříš, co?“
„V tom to není, Williamsi. Vždycky jsem viděl tvůj potenciál. Nechtěl jsem tě jen proto, abys zabil Šener.“
„Pro co?“
„Pro tvůj dar. Pro tvůj smysl pro humor. Nicméně jsem věděl, že my dva nikdy nebudeme sdílet stejné cíle.“
„Proč tedy ta námaha?“
„Mám dobré srdce a nechtěl jsem, abys umřel, aniž bys poznal druhou stranu.“
„Jasně, hotový hodňáček dobráček, viď?“ odvětil Sean. Argon se krátce zasmál.
„Přesně to jsem měl na mysli.“
Sean dokouřil a nedopalek zašlápl botou.
„Proč jsi si tak jistý, že umřu?“
Argon se na něj podíval skrz oheň a Seanovi připadalo, že jeho očí plají ohněm, když mu odpovídal: „Protože jsem to viděl.“

V okamžiku, kdy ji uviděl, věděl, že se jedná o halucinaci, a přesto její hlas pronikl přímo k jeho srdci, když promluvila: „Ahoj, Simone. Ráda tě zase vidím.“
„Sáro,“ vydechl Argon nevěřícně.
„Chyběl jsi mi, Simone.“
Argon zavrtěl hlavou.
„Nejsi skutečná. Nemůžeš být.“
„Ale nejsem ani halucinace. Aspoň ne úplně.“
Argon se zamračil.
„Sebastian použil mou krev, aby otevřel portál do Istrie. Dalo by se tedy říct, že jsem součást Istrie,“ odpověděla Sára na nevyřčenou otázku.
„Nechci, abys umřel, Simone.“
„Ne vždy dostaneme, co chceme,“ ušklíbl se.
Smutně se na něj usmála.
„Mrzí mě, k čemu má smrt vedla, a co z tebe a Samuela udělala.“
Argon pokrčil rameny.
„Nejspíš jsme to měli v sobě a jen jsme čekali na záminku,“ opáčil.
„Samuel možná, ale ty? Ty jsi byl vždycky lepší. Můj starší ochranářský bratr, který nikdy nikomu nedovolil, aby mi ublížil.“
„Nechránil jsem tě dost,“ odvětil a do jeho hlasu se vkradl smutek smíšený s hněvem.
Udělala k němu několik kroků a Argon viděl, jak se její obraz vlní. Ačkoliv vypadala a mluvila jako ona, nebyla to ona. Byl to jen přelud. A jako k přeludu se musel i chovat.
„Nedotýkej se mě!“ zavrčel na ni, když zvedla ruku, aby ho pohladila po tváři.
Posmutněla a ruku nechala klesnout.
„Proč jsi tady? Je to snad způsob téhle země, jak mě mučit?“
„Nikdy bych neudělala nic, čím bych ti ublížila, Simone.“
„Zrovna to děláš,“ poznamenal a Sára posmutněla ještě víc.
„Istrie tě potřebuje, Simone.“
Ušklíbl se.
„Abych ji ještě víc zničil? Nemá dost?“
„Ne, abys ji jednou zachránil.“
„Proč bych to dělal?“
„Protože potkáš někoho, kdo tě o to požádá, a ty mu vyhovíš.“
„Koho? Kdo by mě mohl změnit k lepšímu?“ otázal se trpce.
„To ti nemohu říct.“
„To je překvapení,“ utrousil sarkasticky.
Její obraz se zamihotal a Argona napadlo se zeptat ještě na jednu věc, než úplně zmizí.
„A jak bych měl Istrii zachránit?“
„Tím, že dohlédneš, aby tihle všichni zemřeli.“
„Kdo tihle?“
Sářin obraz se zavlnil a začal se měnit. Viděl dvě ženy a tři muže.
„Z jejich prolité krve se zrodí nová Istrie,“ uslyšel Sářin hlas ve své hlavě a poté ztratil vědomí.


„Tys celou dobu věděl, že já, Isabel, Iceman, Wilkinson a zlodějka musíme umřít a neobtěžoval ses nám to říct?!“ otázal se ho Sean naštvaně.
„Tak nějak.“
„Tak nějak?!“
„Klídek, herče. Není to jako bych na to myslel celou dobu. Začal jsem si na to vzpomínat teprve nedávno. Nejspíš to má něco společného s tím, že jsme před hranicemi země Půlnočního slunce.“
„Jo, hotový Neverland.“
„Nevěděl jsem, že jsi fanouškem Petera Pana.“
Sean pokrčil rameny.
„Někdy jsem si přál být bezstarostné dítě.“
„Zajímavé. Já taky.“
„Mimochodem. Náhodou nevíš, jak oživit jednorožce. Doufám, že to nezahrnuje líbání.“
Argon se krátce zasmál.
„U jednorožce bude stačit, když na něj položíš ruku, ale kdybys někdy chtěl zachránit lidský život, lze to jen polibkem. Ale pamatuj. Je to život za život.“
„Budu si to pamatovat. Co teď?“
„No vidím, že stejně neusneš tak jako já. Nech mě ukázat ti pár triku s ohněm a třeba konečně dosáhneš na tu svoji sílu.“
„Tak se předveď.“
Argon se samolibě usmál a předvedl.

Cesta netrvala dlouho, když dal Lugh pokyn k zastavení.
„Tady to je. Vstupní brána do země Půlnočního slunce.“
Obrátil se k Seanovi.
„Jsi připraven? Protože jestli ne, všichni umřeme a Universe prakticky zvítězí.“
„Hlavně žádný tlak, Seane,“ prohodil Sean spíš pro sebe, ale Rick mu povzbudivě stiskl rameno.
„Ještě někdo si myslí, že je blbost svěřit Williamsovi naše životy?“ otázala se Sonya.
„Díky, zlodějko. Fakt jsi nápomocná.“
„Nediv se. I můj život je v sázce. Ne že by za moc stál, ale stejně bych ráda dostala šanci na odčinění.“
„Udělám vše, co je v mých silách, jasné? Ale pokud tu někdo v někoho nebo v něco věříte, radši se k němu nebo k tomu začněte modlit.“
„Nebo radši ne. Přináší to smůlu,“ prohlásil Argon.
„Jak by to vlastně mělo probíhat?“ otázala se Lily.
„Tady náš spasitel půjde první. Pokud hned neumře, rozzáří se světlo, což bude náš signál, že můžeme projít.“
„A pokud umře?“ otázala se Sonya.
„Pak tam vstoupím já s Lily a dovedu ji k tomu, co jí náleží.“
„Proč tam najdeš rovnou?“
„Protože mi nevěříte natolik, abyste vložili její život do mých rukou.“
„Já ti věřím,“ namítla Lily.
„To mě těší, ale tenhle velikán, ano, Lughu, o tobě mluvím, by mě radši zabil, než by mě s tebou nechal někam jít, pokud to nebude nouzové řešení.“
Lily se podívala na Lugha.
„Je to pravda?“
„Ano,“ odvětil prostě.
„Neměla bych si o tom, jako královna rozhodovat sama?“
„Moudrá královna přijímá moudré rady.“
„Jo a nikdo není moudřejší než Lugh,“ prohlásil Argon ironicky.
„Mohli byste zmlknout, abych se mohl soustředit?!“ otázal se jich nevrle Sean.
„Jak si jeho lordstvo přeje.“
Sean se nenamáhal s odpovědí a místo toho zavřel oči a snažil se soustředit. Nedalo se říct, že by se mu to dařilo. I když zvládl utišit všechny myšlenky, jedna se k němu neustále vracela.
Všichni tady zemřeme.
„Seane,“ uslyšel povědomý hlas.
„Seane,“ uslyšel ho znova. Otevřel oči a spatřil Sylvii. Ohlédl se na ostatní, ale ti nevypadali, že by ji viděli.
„Nejsem skutečná. Tvé podvědomí si mě vytvořilo, protože potřebuješ pomoc.“
„Tohle mi přijde spíš jako mučení.“
Usmála.
„Je to dobré. Ještě jsi neztratil svůj smysl pro humor.“
„Jedu na nouzový režim,“ opáčil.
„Moc se na to soustředíš. Copak jsi někdy viděl Alana, že by se soustředil, když využíval svůj dar jazyků?“
„Ne, ale to je něco jiného,“ namítl.
Sylvie se pousmála.
„A v čem je to jiné?“
„Nikdy jsem ho neslyšel mluvit jinak než anglicky. Myslím tím, že je snazší přijímat než vydávat.“
„Pamatuješ na Podsvětí? Jak si je všechny dokázal ochránit před chladnou smrtí v temnotě? Nebo jak si měl možnost doslova upéct Šener?“
„Radši bych na to zapomněl,“ utrousil Sean mrzutě.
„Připomínám ti to proto, že ani v jednom případě si na využití svého daru nemusel vynakládat příliš velké úsilí. Je to v tobě, Seane. Stačí si to uvědomit,“ Sylvie domluvila a rozplynula se. Sean ucítil bodnutí u srdce. Chyběla mu. I když to popíral, chyběla mu. A nejhorší bylo, že už ji nikdy neuvidí.
Potřásl hlavou. Teď na to nemohl myslet. Pokud bude mít štěstí, nebude na to muset myslet vůbec.
„Stačí si to uvědomit. Stačí si to uvědomit,“ brblal Sean, aniž by si všiml, že z jeho těla začíná vyzařovat teplo a světlo. Málem nadskočil, když na něj Rick promluvil: „Skvělé, Seane. Zvládl jsi to.“
„Opravdu?“ podivil se Sean upřímně. Rick ho o tom s úsměvem ujistil.
„Tak pojďte. Tohle místo není vhodné na pokec,“ pobídl je Argon, který už byl kus před nimi obklopen jemným mihotavým světlem.
„Jak je to daleko?“ otázala se Sonya, stále nepřesvědčená o Williamsových schopnostech.
„Dost daleko i bez zdržování zbytečnými otázkami,“ odvětil jí Argon.
„Já tomu nerozumím,“ promluvila Lily, jejíž hlas zněl užasle.
„Čemu nerozumíš?“ otázal se jí udiveně Cirkis.
„Všichni tu mluvíte o tom, jak je tahle země zdevastovaná, ale já na ní nic špatného nevidím. Vlastně mi to připomíná park na psychiatrii, kde jsem vyrůstala.“
Argonův pohled se střetl se Cirkisovým, který řekl: „To je jen představa, Lily. Pokud sejdeš z cesty, mohla bys tu uvíznout navždy.“
Lily potřásla hlavou a vypadala zklamaně.
„Jo, holka. Život je jedno velké zklamání,“ prohodil Sean a vydal se za Argonem. Ostatní ho chtě nechtě museli následovat, pokud nechtěli zůstat mimo jeho světlo a teplo.
„Vím, jak se cítíš,“ promluvila tiše Sonya.
„Opravdu?“
Přikývla.
„Chtěla by ses tam vrátit. I když to byl houby život, byl to život bezpečný. Nikdo ti nešel po krku, nikdo po tobě nechtěl nic, co je pro tebe těžké dát.“
Lily se na Sonyu pátravě podívala.
„Teď nemluvíme jen o mně, že? Co vidíš?“
„Království Květinových dětí. Chybí mi Eris. Chybí mi pocit bezpečí, který jsem měla po jejím boku. Nechci umřít, aniž bych jí nedala sbohem.“

Simonides se svou družkou proklouzli z paláce, kde už na ně čekal připravený grošák. Simonides na něj nasedl a natáhl ruku k Nat, aby ji pomohl dostat se na koně.
„Vím, že to pro dítě není nejbezpečnější, ale nemáme na výběr,“ pošeptal jí, když se za ním usadila.
„Hlavně ať jsme odsud co nejdřív.“
Simonides pobídl koně a lehkým klusem vyrazili vpřed. Dorazili k lesu a dosud se nezdálo, že by je někdo pronásledoval. Simonides přešel s koněm do kroku. Ačkoliv si přál, aby všechno bylo v pořádku, něco mu napovídalo, že z toho vyvázli moc snadno. Universe by ho nenechala jen tak snadno odejít. Ne když zabít ho, bylo mnohem jednodušší než jí.

Reptile věděl, že měl Universe zastavit v okamžiku, kdy poznal, že se dozvěděla o útěku Simonida. Bylo mu hned jasné, že to nepovede k ničemu dobrému. A když se tam objevil, a viděl, co Universe udělala, nezbylo mu nic jiného, než se o Simonida postarat. Nemohl mu dovolit, co měl v plánu, když by to ohrozilo jeho vlastní plán.

Krátce po poledni Simonides koně zastavil, aby si odpočinuli. Od paláce ujeli několik desítek mil, a kdyby po nich šli, už by to poznali. Nat vytáhla něco ze skromných zásob, které si udělali na cestu a rozdělila se se Simonidem, i když ten se jí snažil přesvědčit, že mu stačí míň.
„Nesmysl. Musíš mít dost síly na cestu,“ oponovala mu a strčila mu sýr do pusy, aby nemohl nic namítat.
„Dej pozor, ať mi ho neudusíš,“ ozval se za ní Universin hlas. Nat ztuhla a Simonides rychle polkl.
„Jestli sis myslel, že zmizíš beze slova, když jsme měli dohodu, hluboce mě urážíš.“
„Nech mě to vysvětlit.“
„Co na tom chceš vysvětlovat? Opustil jsi mě a rozhodl ses riskovat můj život pro tuhle nicku.“
„Ona není…“
„Ššš. Nemůžeš upřednostňovat svůj život před mým,“ prohlásila a luskla prsty. Simonides uslyšel křupnutí v Natině krku a její tělo se sesulo k zemi.
„Ne! Ne! Cos to udělala?!“ Simonides se vrhl k Nat a zatřásl s ní, jako by ji tím mohl přivést k životu.
„Jak jsi to mohla udělat?!“
Universe mávla ledabyle rukou.
„Ty s tím naděláš. Najdeš si jinou, ale už budeš vědět, že ode mě se neutíká.“
„Čekala moje dítě,“ zašeptal Simonides zdrceně.
„Tím líp. Nemusíme Argonovo sémě šířit dál.“
„Jsi zrůda!“
„Tyhle melodramatické sklony máš jistě taky po otci,“ podotkla.
„Měl jsem to udělat už dávno,“ promluvil a jeho hlas zněl odevzdaně.
„O čem to mluvíš?“ otázala se ho Universe otráveně, když v tu chvíli uviděla, jak Simonides zvedá nůž a chystá se ho zabodnout si ho do srdce.
„Ne!“ vykřikla rozčileně a chystala se ho kouzlem zastavit, avšak Simonides zmizel a ona jen viděla, jak nůž dopadl na zem vedle Natina těla.
„Co to…?!“ začala a pak spatřila Reptila.
„To ty…“ vydechla.
„Už mě nebaví po tobě pořád uklízet tvůj nepořádek, Universe. Přestaň se chovat jako ukřivděný spratek a začni myslet jako budoucí královna.“
„Kam jsi ho poslal?“ zeptala se ho poté, co se rozhodla ignorovat urážku.
„Na místo, kde si neublíží.“
„A to je kam?“
Reptile místo odpovědi zmizel, a proto Universe učinila to samé a tělo nechala napospas vlkům.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.02.2014, 23:33:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh hezky pokračuje... Jen se mi zdá, že je ona země Půlnočního slunce na chlup stejná jako předešlé místo, které bylo také nebezpečné (plné duchů). Tady sice vypadalo jako park, ale nejspíše mi tu chyběly bližší popisy, abych si toto prostředí dovedl lépe představit...

Co se děje týče, stále je na co "koukat" a vo čem číst (třeba i v rámci zajímavých dialogů a psychologie postav). Pokračování bude určitě zajímavé.

Našel jsem i nějakou práci šotků:

-- Argon si vzal hlídku první hlídku a pozoroval Cirkise, který léčil drobná poranění Lily. -- (i šotkové mají občas smysl pro humor - viz 2x hlídku)

-- Když skončil, nezůstal na ni jediný škrábanec a modřiny byly vybledlé. -- na ní (na té dívce/ženě)

-- Ne když zabít ho, bylo mnohem jednodušší než jí. -- Ne když zabít jeho, bylo mnohem jednodušší, než zabít ji. (pokud jí nechtěl někoho zabít - té osobě, zde nejspíš chce zabít osobu popisovanou - tedy ji - tu ženu, nešlo by to okecat jinak?)

-- Reptile místo odpovědi zmizel, a proto Universe učinila to samé a tělo nechala napospas vlkům. -- (tělo té nebohé ženy, která čekala dítě, že ano, ale nepíšeš o tom, přestože čtenáři to jistě pochopí, jiná žena tam přeci nebyla)

Tož tak... Snad jsem se ve svém vlastním komentáři příliš nezamotal.

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 09.02.2014, 11:45:13  
   Trenz: Jo, koukám, že jsem ten popis nějak odbyla a to jsem ho měla připravený. Divím se, že jsem ho tam nenapsala:(

Díky za připomínky. Vždycky mi něco uteče.
 ze dne 08.02.2014, 23:34:14  
   Šíma: P.S. Nejspíše i trochu zazlobily html tagy, ale s tím už nejspíše nic nenaděláme, na kvalitu dílka to nemá vliv! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
VeJuu
(10.6.2018, 20:05)
Kolektiv Poesis.cz
(28.5.2018, 11:32)
Elis_s
(27.5.2018, 00:03)
Lajtwing
(24.5.2018, 10:08)
obr
obr obr obr
obr
Suck it and See
Gorr GrimWolf
Posel smrti VII...
Lukaskon
Náruč zla
lajda
obr
obr obr obr
obr

Temný rytíř
Alan de la Pont
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr