obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je jako Opera. Člověk se tam nudí, ale vrací se tam."
Gustav Flaubert
obr
obr počet přístupů: 2915442 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39643 příspěvků, 5754 autorů a 390999 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: S láskou 5 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: S láskou
 autor Nat Danielová publikováno: 16.02.2014, 22:35  
Karolína a Patrik. Patrik miluje, Karolína se tomu brání. Ale bránit se nejde do nekonečna, zvlášť když je ten chlap to nejlepší, co jí mohlo potkat.
Vítejte v dalším díle!
 

Úterní odpoledne strávím s Patrikem. Protože není moc velká zima, rozhodneme se pro procházku na zámek. Dokonce bez Davida, který zůstal ležet doma s teplotou. Žádnou nemoc mu nepřejeme, ale občas se hodí… Vyprávíme si o našem životě, líbí se mi jeho názory, jeho smysl pro humor.
„Půjdeš se mnou na maturitní ples?“ zeptám se ho.
„No tak to asi budu muset, viď? Zamrká na mě. „Kdy ta sláva je?“
„Za dva týdny. Budeš moct?“ Přistihnu se, jak doufám, aby šel.
„Určitě si to nějak zařídím, přece tě tam nenechám samotnou!“
Radostí ho obejmu a na ples se těším ještě víc! Ruku v ruce ujdeme asi pět kilometrů, stavíme se v čajovně na horkém čaji a vracíme se k jeho domu, kde mám auto.
„Půjdeš ještě nahoru?“ láká mě.
Zavrtím hlavou. „Nemůžu, zítra zase píšeme písemku a máme vyučování do čtyř.“
„Tak se uvidíme pozítří?“ navrhuje.
„Taky nemůžu, musím jít s Monikou do města, chceme si koupit šaty na ten ples. Tak v pátek?“
Zatváří se smutně. „To nepřežiju, tak dlouho bez tebe, ale co mám s tebou dělat?“
Obejmu ho konejšivě kolem krku a vlepím polibek. Chvíli se cicmáme, než nás vyruší nějaký důchodce, kráčející kolem nás. „V pátek je u vás ples, nepůjdeme?“ navrhne mi.
S radostí souhlasím, kultury není nikdy dost!

Ve čtvrtek s Monikou obejdeme asi pět obchodů, ale v žádném si nevybereme. Rozhodně nechceme jít na ples v něčem, co bude mít na sobě dalších pět lidí!
„Mám nápad, pojedeme zítra ráno do Hradce,“ navrhne Monika. „Radim nás pak hodí zpátky domů, co ty na to?“
„A co škola?“ namítám. Sice jsme dospělé, ale omluvenku si samy psát nesmíme.
„Něco vymyslíme,“ mávne nad mým problémem rukou. „ Tak co, bereš?“
Nakonec, proč ne? Uděláme si výlet a na plese budeme za hvězdy!
Rychle doladíme podrobnosti – ráno musíme stihnout návštěvu kožního lékaře s akné, nechat si napsat omluvenku a hurá na autobus.

Všechno klape podle plánu. Lékař nám předepíše nějakou mast, kterou si v lékárně nikdy nevyzvedneme a chystáme se na autobus do Hradce, když mi Monika oznámí, že pojedeme autem.
„S kým?“ divím se.
„Vezme nás Martin, můj kámoš. Nevadí ti to?“
„Jo kámoš, jo?“ zatvářím se podezíravě a v duchu se snažím spočítat všechny její kamarády. Když mi přestanou stačit prsty na rukách, znechuceně toho nechám. Už proto, že znám určitě jen dobrou polovinu jejího mužstva.
„No, tak takovej lepší kámoš,“ připustí. „Poznali jsme se na diskotéce a občas mě navštíví. Tak drž jazyk za zuby a Radimovi ani muk, jasný?“
Je mi to vcelku jedno, hlavně když se dostanu do Hradce a ještě ušetřím za jízdné! Musím uznat, že si Monika vybírá samé extra kousky. Na náměstí nás čeká frajer ve žlutém BMW, když nás spatří, hned vystoupí a otevře nám dveře, abychom mohly nastoupit. Monika jde dopředu, na mě opět zbude místo na zadním sedadle. Řidiče neznám, tím spíš se vzorně připoutám. S Monikou se velmi vášnivě pozdraví, čehož nemusím být svědkem, takže raději sleduji zpoza zatmaveného okénka ruch silnice.
„Tohle je Karolína, tohle je Martin,“ představí nás, než vyjedeme.
„Čau,“ otočí se ke mně a podá mi ruku, takže si ho konečně můžu pořádně prohlédnout. Vysoký, tmavovlasý, dlouhé vlasy stažené do culíku. Bílá péřová bunda luxusní značky, stejně tak luxusní jsou i džíny. Šamponek! Vypadá na milionářského synka, takový typy mě vážně neberou!
Do Hradce dojedeme kupodivu v pořádku, zvracet z rychlé jízdy se mi chtělo asi jen pětkrát. Čekala jsem to horší! Na parkovišti u obchodního centra z auta rychle vystoupím a zapřisáhnu se, že k němu do auta už nikdy nevstoupím! Nechám je, ať se spolu rozloučí a zkontroluji si stav mé peněženky. Od maminy jsem dostala dva tisíce, něco mám našetřeno z brigád. Hurá na shopping!
Monika si své šaty vybere už ve třetím obchodě. Jak jsem předpokládala, mají celkem hluboký dekolt a jsou z lesklého materiálu. Délku mají těsně nad kolena, takže aspoň nejde o klasickou mini, která by jí moc nešla. Mě zatím žádné do oka nepadnou, jsem asi moc vybíravá! Hledám něco, co mě okouzlí na první pohled. Procházíme další obchody, a až v šestém najdu to, co hledám!
Jsou dlouhé, černé, na jedné straně rozparek. Vepředu jsou bez dekoltu, zato mají odkrytá záda! Když si je v kabince zkusím, jsou mi jak ulité! Podprsenku pod ně řešit nemusím, budu muset jít bez! Kupodivu nestojí ani moc peněz, tak se mohu poohlédnout ještě po nějakých obyčejnějších, které použiju na dnešní ples. Objevím obyčejné pouzdrové šaty zlatobéžové barvy. K černým lodičkám půjdou skvěle. Ověnčené nákupními taškami usedáme do pohodlných křesílek restaurace, kde si objednáme oběd a počkáme na Radima. Objeví se během půlhodinky.
Pozdravíme se, jeho mrknutí se snažím brát bez jakýchkoliv dvojsmyslů. Co to na mě zkouší, sakra? Přisedne si k nám a nestydatě ujídá z našich talířů. Nechci být chamtivá, ale stejně se ozvu. Není mi to nic platné, prý můžu být ráda, že mne odveze domů. V tom má pravdu, takže mu nakonec pár hranolků nechám.
V autě nám oznámí, že musí ještě někam jet, takže nejdříve odveze domů Moniku a mě vyhodí po cestě.
Monice, která má domluvenou další schůzku se Součinem, se tohle řešení zamlouvá. Panebože, byla by schopna připustit fakt, že po mě Radim vyjede jen proto, aby měla čistý vzduch pro své avantýry!
Když s Radimem v autě osiříme, vzduch zhoustne. Je mi jasné, o co mu jde, ale nehodlám na to přistoupit. Ujedeme pár metrů, z dohledu Moniky a zastaví na odpočívadle.
„Nechceš si jít sednout ke mně dopředu?“ nabídne mi. Přece mu neukážu, že se ho bojím, takže se suverénně přemístím na přední sedadlo.
„Spokojený?“ zeptám se na rovinu.
„Moc ne,“ odpoví mi. „A ty víš proč.“ Opět se rozjede, ale jsem ve střehu. Jeho ruka na řadící páce je nebezpečně blízko mého kolene.
„Jestli myslíš to, co mě napadá, tak na to rovnou zapomeň,“ poradím mu.
„Jsi děsná, Karolíno. Zkouším to na tebe už nejmíň rok a pořád mi dáváš košem,“ přizná na rovinu.
„Zkoušíš to marně. Máš Moniku, nezapomněl jsi?“
„Myslíš si, že jsem tak blbej, že nevím, že mě podvádí? Ona je vážně nemocná, měla by se dát léčit. Když jsme se vloni rozešli, měl jsem toho všeho dost. Ale naučil jsem se s tím žít. A taky se podle toho chovám. A ty její výmluvy na tetu v Pardubicích, to je směšný. A víš, proč jí nedělám scény? Protože jí nemiluju. Jsme spolu, je dobrá v posteli. Ale na rovinu? Ty bys byla určitě lepší. Karolíno, já ti přísahám, že stačí říct a já se na ní vykašlu. Pustím jí k vodě. Pamatuješ vloni, jak jsme stanovali? Monča se tě ptala, jestli nechceš stanovat s námi. Já tak chtěl, abys tam byla! A ty jsi zas jak ledová královna odmítla. Tu noc jsme se s Mončou hrozně pohádali. Vyčetla mi, že se na tebe pořád dívám.“
Zajede na polní cestu, vypne motor a pokračuje.
„Víš, co jsem pak udělal? Já jí dal facku. Poprvý v životě jsem uhodil ženskou! Nejsem na to pyšný, ale já byl z tebe úplně hotovej. Ona mi celou dobu nasazuje parohy a najednou mi bude něco vyčítat?“
Sedím a poslouchám. Monika je mrcha. Je mi z toho jejich vztahu zle. Uvědomuji si, co v Patrikovi mám. Má to se mnou těžké, ani jednou jsem mu neřekla, že ho mám ráda, že ho miluju. A on čeká. Tohle si nezaslouží!
„Radime, nekaž to,“ otočím se na něj. „Já si tě hrozně vážím a mockrát jsi mi pomohl, ale já mám kluka a nechci mu ublížit. Prosím.“
„Aspoň jednu pusu, prosím,“ žadoní.
„Ani jednu. A odvez mě domů.“

„Copak, že tě přivezl Radim?“ vyzvídá mamina. „Nějak se to tady střídá, ne?“
Nesnáším tyhle pichlavý řeči. Nemá cenu jí vysvětlovat, že je všechno jinak, takže jen pokrčím rameny. Ať má o čem přemýšlet! Bez řeči splním svoje povinnosti, dokonce sama od sebe vydrhnu koupelnu. Potřebuji manuální práci, jinak se zblázním. Radim mě svou upřímností překvapil, ale rozhodně nepotěšil. Takhle to nechci.
Večer se máme sejít až na plese, takže veškeré přípravy proběhnou u mě doma. Dlouhé vlasy si natočím na elektrické natáčky, tak, jak to má Patrik rád. Tím se mi dost zkrátí, ale stejně je mám po lopatky. Jemně se nalíčím, oční linky a řasy, na rty použiji pouze lesk. Pouzdrové šaty mi krásně padnou, i mamina mi je pochválí. Bratr si neodpustí narážku na téma staré vykopávky, ale jeho řeči mě vážně netankují. Nerozumí tomu. S Patrikem a ostatními máme sraz o půl osmé před sokolovnou. Ti ostatní jsou Klára a ještě nějaký další kamarád, kterého vůbec neznám.
U sokolovny jsem přesně na čas, chvilku po mě doráží Patrik s družinou. Sluší mu to. V obleku vypadá úžasně.
„Ahoj lásko,“ přivítá mě Patrik a políbí. „Jsi krásná!“ usoudí, když si mne prohlédne od hlavy až k patě.
Klára má na sobě obyčejné černé šaty, na nějaké róby si nepotrpí. S ní z vozu jako poslední vystoupí kluk, kterého mi představí jako Marka.
„Ahoj,“ zazubí se na mne. „Já jsem Mára.“
Také se mu představím, i když určitě ví, kdo jsem.
Vykročíme do sokolovny, v šatně si odložíme kabáty a pokračujeme do sálu, který je už způli zaplněný. Máme dobrá místa, s Klárou se posadíme a kluci jdou k baru pro pití. Počítám, že si Patrik dá též nealko, ale překvapí mě, když si přinese stejně jako Mára pivo.
„Ty to ještě nevíš?“ oznámí mi, když si všimne mého údivu. „Budeš řídit a přespíš u mě.“ Fajn, aspoň že to vím!
Tancujeme na valčík i polku, potom dají sérii pomalých. Patrik si mě k sobě přivine tak blízko, že se mi tají dech. Hladí mě po vlasech a po zádech, níž mu nedovolím.
„Nejradši bych s tebou byl sám,“ zašeptá mi do ucha. „Jsi tak nádherná, mám pocit, že se zblázním!“
Nevím, co inteligentního bych mu měla říct. Mluví mi z duše, lituji, že jsme na ten ples vůbec šli. Chemie mezi námi pracuje spolehlivě a po týdnech oťukávání bych náš vztah ráda posunula do další úrovně.
„Slibuju, že dnes nám nikdo do postele nespadne,“ šeptá mi do ucha a mně běhá vzrušením mráz po zádech. „Já tě chci, lásko.“
„Došly mi baterky u foťáku,“ slyšíme Kláru, jak se rozčiluje u stolu. S Márou totiž odmítla tančit na ploužáky. Patrik se chopil příležitosti, která přišla jako na zavolanou.
„Zajedeme ti tam, viď, Kájo,“ nabídne se. Klára naší nabídku uvítá, a my běžíme do šatny pro bundy. Cestou na benzinku musím Patrika neustále upozorňovat, aby dával větší pozor na řízení, protože se víc věnuje mně. Na benzině koupíme baterky a vyjedeme zpátky, ale místo k sokolovně Patrik zajede na parkoviště u sídliště a vypne motor. Podívá se na mě.
„Vím, že to není moc romantický, ale nechceš si chvíli povídat na zadním sedadle?“ Opravdu originální! Ani nevím, jak se na zadní sedadlo přemístíme, vím jen, že přicházím o kabát a Patrikovi svlékám sako a rozepínám košili. Líbáme se po těle, kam jen dosáhneme, což je celkem krkolomná věc. Šaty mám vyhrnuté až u pasu, jeho kalhoty odhazuji na přední sedadlo. Nevím, kde vzal ochranu, každopádně to ocením.
„Můžu?“ zeptá se mě, a když ho na souhlas políbím, na nic nečeká a vnikne do mě. Pomalými pohyby ve mně krouží, je jemný, a postupně zrychluje, stejně jako já, jdouc mu naproti. Co na tom, že tluču hlavou o kliku dveří, ani jeden z nás nevnímá svět kolem sebe, jdeme si tvrdě za svým cílem.
Extází vybuchneme oba téměř najednou a vyčerpaně si padneme do náručí. Teprve po chvíli začneme vnímat fakt, že venku slušně mrzne.
„Takhle jsem to neplánoval,“ přiznává mi, když se rychle oblékáme. „Ale domů bych to nevydržel.“
„Mlč,“ políbím ho. „Bylo to nádherný. A už bychom měli jet, nebo nás Klára zabije.“
Máme zdržení hodinu a půl! Když dorazíme na ples, každý si odskočíme na toaletu se trochu upravit. Já mám ránu! Po makeupu ani stopa, oči mám rozmazané a účes jedna velká pohroma. Musím se dát celá dokupy. Zabere mi to dost času, protože když se vrátím ke stolu, Patrik tam už sedí.
„Hele, nekecejte, že na benzince neměli baterky a museli jste jet do Opočna,“ rozčiluje se Klára. Mára se jen směje, protože je mu vše jasné. Klárka má trochu delší vedení.
„No fakt je tam neměli, že ne, Kájo?“ obrací se Patrik na mě.
„Kde máš silonky?“ diví se Klára při pohledu na mé nahé nohy. Silonky, které mi Patrik v návalu vášně a pro zrychlení akce na patřičných místech roztrhnul, skončily v odpadkovém koši.
„Udělalo se mi oko, tak jsem je dala dolů,“ vysvětluji a tvářím se u toho děsně nevinně.
„Jdeme tancovat?“ zeptá se mě Patrik. Právě hrají ploužák od Metallicy. Odvede mne za ruku na parket a chytí okolo pasu.
„Bylo to krásný, ale doma ti vše oplatím,“ slíbí mi. Tančíme do dvou do rána, než nás vyženou uklizečky. Ples se povedl, protancovali jsme celou noc. Klára s Márou si nás dobírají, ale ať!

Zpátky řídím, rozvezeme Kláru s Márou, a když se dostaneme k Patrikovi domů, jsou tři ráno! Hned přede dveřmi na rohožce mě zaujmou cizí boty.
„Čí to je?“ ptám se Patrika.
„Táty. On sem jezdí na víkendy, to jsem ti neřekl?“
Ne, neřekl! Jsem z toho mírně v šoku! Potichu jako myšky vklouzneme do bytu a já zdrhám do Patrikova pokoje. Právě včas, vedle v ložnici se rozsvítí světlo a slyším, jak se Patrik s tátou baví. No potěš!
Za chvilku je Patrik u mě. Tváří se nerušeně, jako by se nic nedělo.
„Máš hlad?“ zeptá se mě. „Máma nám tady nachystala chlebíčky.“
„Teda, ty máš takový servis?“ podivím se.
„No spíš jsem jí poprosil. Pojď do kuchyně, táta už stejně spí, nemusíš se bát. Já jsem mu řekl, že tu jsi.“
„A nevadilo mu to?“
„Jéžiš, proč, táta je v pohodě. Tak pojď, uvařím ti čajíček. Jestli se chceš osprchovat, tak máš ručník v koupelně.“
Jeho nabídku s radostí uvítám.
„V čem budu ale spát? Nemám s sebou pyžamo!“ vzpomenu si
„A ty ho na něco potřebuješ?“ zašklebí se na mě Patrik. Nakonec mi půjčí své tričko. Zapluji do sprchy a ihned se cítím lépe. Když se za chvilku vrátím zpátky, čekají mě na stole obložené chlebíčky, za které by se nemuseli stydět ani v lahůdkářství, ba naopak, ani tam nemají tak krásné.
Pochutnám si na nich, Patrik se mezitím také osprchuje. Láká mě k sobě do vany, ale vzhledem k pozdní noční době odmítnu. Počkám ho raději v posteli a zahřívám mu místo. Je mi s ním tak krásně, že si přeji, aby to nikdy neskončilo. Zítra zase budu muset odjet, a už teď se mi po něm stýská! Jestli to jen opravdu nebude láska?
Patrik vejde do ložnice a potichu zavře dveře. Potmě dojde k posteli a vklouzne ke mně pod peřinu.
„Proč nesvítíme, miláčku? Chci tě vidět, chci si tě pamatovat,“ zašeptá mi do ucha a zahrne mě polibky. Rozsvítí lampičku, která vydává jen lehce tlumené světlo, avšak to nejpodstatnější vidět je. Svlékne mi tričko přes hlavu, snažím se přikrýt peřinou, ale i tu mi vezme.
„Jsi nádherná,“ šeptá. „Tohle jsem si přál udělat už na Silvestra!“
Zahrne polibky celé mé tělo a můj mozek vypíná. Vím jen jedno, a to mu musím říct hned! Vytrhnu se mu, prudce se posadím a vezmu jeho tvář do dlaní.
„Miluju, tě, Patriku.“ Víc slov není potřeba. Patrik mě obejme, celou mě schová do náručí a líbá mě do vlasů.
„Děkuju, Kájo, ani nevíš, co to pro mě znamená. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat. A já tě nikdy nesmím ztratit.“
To, co se stane potom, je jen z lásky. Milujeme se něžně, pomalu, prozkoumáváme každý centimetr těla toho druhého a usínáme, až když skoro svítá.

Druhý den se probouzíme hodně pozdě, skoro k obědu. Z kuchyně slyším zvuk radia.
„Musím jet,“ zašeptám Patrikovi do ucha.
„Kam bys jela, zůstaneš tady.“
„To se nehodí, přece. Co budeme jíst?“
„Táta něco uvařil, neboj se.“ Přitáhne si mě k sobě.
„Potřebuju na záchod, co mám dělat?“ postěžuju si. Potkat se s jeho tatínkem v tak svízelné situaci se mi nechce.
„Tak pojď, já tě zachráním.“ Patrik se oblékne, mě podá tričko. „Budu s tátou mluvit, a ty můžeš jít. Neboj, nekousne tě.“
„A mám další problém, nemám kartáček. Bez něj jsem jak tělo bez duše!“
„Neboj se, se vším jsem počítal. Máš ho za zrcadlem ve skleničce. Jsi tady doma, tak si tě tu musím zabydlet, ne?“ Je báječný!
Po ranní očistě řeším další problém. Nemám co na sebe! Patrik mi zapůjčí svoje tepláky, které mi jsou sice asi o dvě čísla větší, ale když si je v pase utáhnu, docela jdou. Takto vymóděná se jdu představit tatínkovi! Je sympatický, podá mi ruku a potom mě posadí ke stolu se slovy, že nám uvařil oběd.
Pochutnáme si na výborném guláši a zase zapadneme do pokoje. Tatínek se prý chystá na návštěvu k bráchovi, takže budeme mít volný byt!
Pustíme si nějaký akční film, ale stejně nám dělá jen zvukovou kulisu. Věnujeme se sami sobě. Najednou nás vyruší zvonek. David! Nenechá se odbýt a za chvíli nám sedí v kuchyni u stolu! Když zjistí, že je k obědu guláš, nedá nám tak dlouho pokoj, dokud mu Patrik nenabere plný talíř. On prý měl k obědu chleba s konzervou!
„Tak co budeme dělat?“ zeptá se, když vyškrabe poslední sousto z talíře.
„Jak, co budeme dělat? Snad tady mám návštěvu, ne?“ zarazí se Patrik.
„Ale jakou návštěvu? Tady slečna už přece není cizí,“ mávne ruku.
„Nemáš náhodou ještě ležet a brát antibiotika?“ připomene mu Patrik.
„Tak ty antibiotika jsem ani nezačal brát. Každej den jsem si dal pět piv a je mi dobře!“
Nemám slov, David je prostě David!
Uvaříme si kafe a přemýšlíme, co podnikneme. Zarazím je hned v počátku.
„Pánové, jestli jste si nevšimli, tak já nemám co na sebe! Jsem zvědavá, jak tohle vyřešíte.“
„Slečno, já vám půjčím košili,“ napadá Davida.
„Tak to jsem zrovna nemyslela,“ shrnu jeho nápad ze stolu.
„Odvezu tě domů a ty se tam převlečeš,“ navrhne Patrik a já souhlasím.
„A co podnikneme?“ ptám se.
„Co třeba bowling?“ navrhne Patrik.
„Proč ne?“ souhlasím. „Převálcuju vás jako v šipkách!“
„Nemáš nějakou kámošku?“ zeptá se David. Jsem v šoku, on má zájem o ženský?!
„Super nápad, ve čtyřech by to bylo lepší. Co Kájo, máš někoho?“ chytne se toho Patrik.
Napadá mě jen Monika, stejně toužila Patrika poznat.
„No mám jednu takovou, ale nevím, jestli bude mít čas,“ váhám.
Patrik mi podá mobil. „Zavolej jí. Můžeme jí vyzvednout, až se pojedeš domů převléct.“
Tajně jsem doufala, že moje kamarádka nebude mít čas. Bohužel, má ho spoustu! S radostí souhlasila, že spolu strávíme odpoledne.
Dopijeme kafe, já se nasoukám zpátky do šatů, ve kterých jsem přijela, a jedeme ke mně domů. Kluky nechám nezdvořile čekat v autě, o nějaké představování s našima nestojím. Doma se jenom nahlásím a běžím do pokojíčku vybrat nějaký vhodný outfit. Zvolím úzké džíny, černé tílko na ramínkách a mikinu s kapucí. Do tašky si pro jistotu přibalím náhradní prádlo, pyžamo a pár dalších nezbytností pro případ, že bych u Patrika ještě jednou přespala.
Ještě si pročísnu vlasy, po včerejším plese jsou ještě trochu vlnité, stáhnu si je do culíku a je to. Rozloučím se s našima a mizím. Cestou k Monice Patrika naviguji, kudy má jet. Když přijedeme k jejímu domu, Monika nás už čeká. Na sobě má růžovou péřovou bundu a potrhané rifle má schované ve vysokých kozačkách. Výrazný makeup nesmí chybět! Jsem zvědavá, co na ní kluci řeknou. Bude mít i dnes osobní fluidum? Nasedne k nám do auta dozadu vedle Davida.
Představím je navzájem, Monika se s tím nepáře a oběma na pozdrav vlepí pořádnou pusu na tvář.
„Mě pusu dávat nemusíš,“ vtipkuji.
„No to já vím, že s tebou nic není. Když jsem ti jí tenkrát chtěla dát, tak jsi radši utekla!“ usadí mě. Na to léto, kdy mi opravdu chtěla dát pusu, bych nejraději zapomněla!
„Počkej, to mě zajímá,“ chytí se toho Patrik a David mu přizvukuje.
„Proboha, nic se nestalo, o tom snad ani nemusíme mluvit,“ zlobím se. Moje reputace hlásí na poplach, ať se o ní biju.
„Ne, tady Karolína je hrozná poctivka,“ zastává se mě Monika.
„To se o tobě asi říct nedá, co?“ popíchne jí Patrik.
„Nuda se mnou rozhodně není,“ smečuje Monika. „Kam vyrazíme?“
Vyrážíme na bowling. Patrik nám zajednal stůl, takže se nemusíme bát, že si nesedneme. Když si objednáváme pití, Patrik si dá nealko.
„Ty si dej víno, lásko, budeme se střídat v řízení,“ nabídne se mi.
Při pohledu na Moniku si nakonec dám vínko ráda, myslím, že to bude dlouhá noc.
Chvíli si povídáme, a potom se uvolní dráha a můžeme jít hrát. Doufám, že neskončím aspoň poslední, moje štěstí ze šipek se opakovat nemůže.
Monika se při každém hodu nakrucuje, a když se předkloní, Davidovi málem vypadnou oči z důlků. Alespoň důkaz, že je David taky člověk.
„Tvoje kamarádka je pěkný eso,“ poznamená Patrik pobaveně.
„Jo, je to s ní občas náročný,“ souhlasím. „Občas za ní musím žehlit průšvihy, dělat jí alibi a podobně, ale zase se nenudím. Připadá ti hezká?“ zeptám se.
Zavrtí hlavou. „To ne. Je hodně vyzývavá.“
„Tak proč má u chlapů takový úspěch?“ nedá mi nezeptat se. Zajímá mě názor chlapa!
„Je zajímavá. Ví, jak má zaujmout. Ale doma bych jí nechtěl.“
„Ale klidně bys jí vojel,“ vydedukuju a pocítím strašnou žárlivost.
„Fuj, Kájo,“ zděsí se. Na takové výrazy u mě není zvyklý.
„Ale uznej, je to tak. Vy chlapi jste všichni stejný!“ zlobím se.
„A to mám za to, že s tebou mluvím na férovku. Mám ti snad lhát?“
To uznávám a připouštím, že jsem přestřelila. Monika se mezitím vrátí k nám a řada je na mě. Odhodlaná, že jim to všem natřu a hlavně vyhraju nad Monikou, vstanu, vyberu si nejlepší kouli a jdu na to. První pokus mi nevyjde, trefím přímo žlábek! Druhý pokus je o jednu kuželku lepší. Když se vrátím ke stolu, Monika sedí Davidovi na klíně a s Patrikem o něčem živě diskutuje. Žárlím!
Patrikovi jde hra nejlépe, v počtu bodů nás předběhne po pár kolech. Nakonec končíme v pořadí Patrik, Monika, David a já. Jsem naštvaná sama na sebe, neumím prohrávat a ještě si sem vezmu zrádnou kamarádku!
Protože se ještě nikomu – až na mě – nechce domů, jdeme do pizzerie na náměstí. Objednáme si pizzu a já do sebe házím třetí víno na zapití žalu. Vidím už mírně rozmazaně, ale Monika je na tom zajisté hůř. Leze po Davidovi a s Patrikem neskrytě flirtuje! Tvářím se kysele a ani se moc nebavím. Patrik nakonec pochopí a po dalším víně, které vypiju, zavelí k odjezdu. Jsem opravdu na šrot, kus cesty strávím v příjemném polospánku, ze kterého mě občas vytrhne Moničin smích. Překvapí mě, když přejedeme odbočku k Monice a jedeme do Opočna.
„Moniku,“ vypravím ze sebe a škytnu.
„Já jedu s váma,“ ozve se moje kamarádka zezadu. „Viď, Davide?“
„No jasně, bude sranda,“ přitaká David. „Co ještě podnikneme?“
„Teda nevím jak vy, ale my půjdeme tady s Kájou bydlet,“ řekne Patrik, když zaparkuje před domem a otočí se dozadu na ty dva.
Najednou Monika udělá něco, co mi vyrazí dech. Svlékne si tričko a strčí Patrikovi pod nos svoje pětky!
„CO vidíš?!“ zeptá se ho na rovinu. Tohle už nevstřebám, tím spíš, že Patrik na ní kouká jak zjara, mám pocit, že ten pohled je nekonečný! Moje reakce je navzdory počtu promile v krvi rychlá. Z auta vystoupím tak zbrkle, že málem skončím na zemi a klopýtavě běžím s pláčem ke dveřím. Bohužel nemám klíče, takže mi stejně nezbývá nic jiného, než čekat na Patrika. Ten se přiřítí vzápětí a snad ani nechápe, co mi tak vadí. Snaží se mě obejmout okolo pasu, ale já se mu vyškubnu.
„Proč-proč na ní tak čumíš?“ vyčtu mu.
„Já na ní, Kájo, vůbec nečuměl,“ brání se.
„Čuměl!“ obviním ho. „Tak se na mě vykašli a je to!“
Ve výtahu se mě pokusí zkrotit polibkem, což se mu částečně podaří. Ukřivděná si ale připadám pořád. Patrik mě popadne do náručí, ani nevím, jak odemkne dveře, kopnutím za námi zase zabouchne. Přenese mě do ložnice a položí na postel. Bez okolků ze mě strhá oblečení a znovu mi dodá pocit, že jsem ta jediná!


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 24.01.2015, 22:37:30 Odpovědět 
   Já tedy hlavně moc nechápu, proč se Kája s Monikou vůbec baví? Myslím si, že některé věci si kamarádky prostě nedělají.
 Apolenka 24.02.2014, 7:13:52 Odpovědět 
   Vše podstatné už vyjádřila Nancy. Ať už jde o stránku obsahovou či formální, jsem s Nancy zajedno. Chybky mě tentokrát dost rušily (je jich tam požehnaně) a scéna první milenecké zkušenosti mezi K a P, tolik zásadní, mi přišla ošizená na úkor ostatních scén, více či méně povrchních. Ale Nat, netrapnetrap se kvůli hodnocení, které tě zřejmě nenadchlo. Piš dál a zlepšuj... vypravěčka jsi výborná.
 ze dne 24.02.2014, 10:07:29  
   Nat Danielová: Apolenko, děkuju :-)
Ošizení první milostné scény je možná v tom, že jsem u tohoto prvního dílu byla ještě dost stydlivá, když to porovnám se třetím :-)
Děkuju za reakce, postřehy, jsou pro mne důležité.
 Nancy Lottinger 16.02.2014, 22:35:03 Odpovědět 
   Zdravím u dalšího dílu!

Tentokrát se hned pustím do toho, co mi při čtení padlo do oka:
- Chvíli se cicmáme, než nás vyruší nějaký důchodce, kráčející kolem nás. „V pátek je u vás ples, nepůjdeme?“ navrhne mi. -> zde to vypadá, jako by se jí ptal onen důchodce
- pozor na rozdíl mezi mé/své
- pozor na čárky, občas někde nějaká uteče
- s těmi vykřičníky - ach ach, ještě prosím hodně uber, je to do očí bijící ošklivý iritující zlozvyk
- pozor na ji/jí, ni/ní, mě/mně - občas mi přijde, že tahle pravidla zcela ignoruješ
- "použiji" uprostřed záplavy hovorovosti až nespisovnosti mi vskutku nesedí (to samé "odhazuji" a pár dalších)

Kapitolka nás zase posouvá v ději a přichází nové zvraty, na které jsme netrpělivě čekali. Jak jsem si Patrika vykreslovala jako takového romantika a optimistu, sex v autě mi na něj přijde moc hrrr a nechce se mi tomu věřit. Což o to, u Karolíny se tomu nedivím, ale k němu mi to charakterově nesedne. Copak to, že by nadrženost z každého kluka sklepala romantickou duši? Ten můj pocit zmírní jeho omluva, ale i tak mě to příliš nenadchlo. Trochu mě zklamalo jejich synchronizované orgasmování (kdy se tohle v reálu stane?). Konečně taky přišlo to její miluju tě, uf. Protože ale čtenáři vědí, co úsilí jí to muselo stát, neuškodil by nějaký detailnější popis. Mám pocit, žes mě dost o tento moment ochudila, mohlo z něj být mnohem víc.

V kapitole došlo ke dvěma velmi důležitým okamžikům a mně přijde, žes je co do popisu docela odflákla. Jako čtenář nejsem uspokojena. Oproti tomu stylistickou úroveň a čtivost si to drží, jen aby to brzy nespadlo do přílišné monotónnosti (aby se jen nestřídaly akce, schůzky, návštěvy, sex...)

Uvidíme se u dalšího dílu ;)
Nancy
 ze dne 17.02.2014, 8:55:13  
   Nat Danielová: Nancy, děkuji. Ve všem máš pravdu a ty vykřičníky, no jéje snažím se je eliminovat jak nejvíc to jde, tak budu ještě víc.
K té scéně v autě - chápu, že to zní těžko uvěřitelně, ale ono se to někdy vážně stává :-) a co se týče jeho romantické povahy, přeci jen je to jen chlap :-) - tím se omlouvám všem chlapům. A zrovna Patrik je sice hodný, rozumný, romantický, ale dokáže i překvapit.
Doufám, že do monotónnosti to nespadne, i když důležité zvraty se nemůžou dít každých deset stran, takže prosím o strpení... Musejí si také užít procházku růžovým sadem. Hezké dny.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Dermatha - III....
Thorpe
4. Už si nebude...
Kittanya
Vita Velocci
Velocci
obr
obr obr obr
obr

Za zavřeným oknem
sperglovka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr