obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389833 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: O ptáku, který neuměl létat ::

Příspěvek je součásti workshopu: Zimní
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 22.02.2014, 20:01  
Tohle povídání je... Není o ničem, protože je o někom... A hraje v něm hodně zvířat, přestože nemají jména, dovedou mluvit, jak se na bajku sluší a patří. Co na tom, že nepůjde o příběh z našich luhů a hájů? A než mě pošlete do háje, myslete na to, že ani takový náš život není obyčejný(m)! Proč vlastně také nelétáme? A proč tu jsme a proč jsme takoví, jací jsme? A není to nakonec jedno? Kdo ví...

Šotkům zdar.
 

Na široké pláži pokryté sněhem se krčilo hejno podivných tvorů. Kdyby sem v tomto nečase, do kterého by nikdo ani psa nevyhnal, zabloudil nestranný pozorovatel, všiml by si armády prapodivných zvířat ve fraku, jako když se celé osazenstvo plesu rozhodne, že se vydá ven a nechá teplo sálu za zády. Kdo by však dobrovolně šel do mrazu a větru, který hnal s sebou sníh a led?

Kus stranou od nekonečného shluku přešlapujících a tancujících zvířat sedělo přikrčené ve skalní rozsedlině malé mládě. Podle všeho se ztratilo a aby neumrzlo, rozhodlo se zachumlat do sněhu v úzké skalní průrvě. Vítr fičel okolo a díky poletujícího sněhu vytvářel nad zemí šedobílou kaši, ve které se ztrácel nejen okolní obraz, ale i zvuky, které nedaleké stádo vydávalo.

„Kdo jsem?“ zeptalo se mládě. „Co tu dělám a proč vlastně?“

Únava jej stále více tížila. Otec s matkou byli bůhví kde, a nebýt pudu sebezáchovy, zcela jistě by umrzlo osamocené kus od chumlu ostatních zvířat. Možná by se jej ujali adoptivní rodiče, možná ne, jeden přeci nemůže sázet na přirozenou potřebu shlukovat se. Mateřská láska je sice nekonečná, ale i ta má své hranice. Nehledě na fakt, že zatoulaných parchantů bylo kolem nepočítaně. To jsou dneska rodiče? Pro kus žvance zapomenou i na vlastní dítě...

„Co tu děláš?“ zeptal se osamoceného mláděte podivný tvor. Vypadal jako tuleň, ale byl celý bílý a až podezřele huňatý. Mládě nikdy v životě podobného tvora nevidělo.

„Kdo jsi?“ zamračilo se. „Přišel jsi mne sežrat?“

„Já?“ zamyslel se bílý a huňatý tvor. „Ne, zdám se ti!“

„Zdáš?“ zamyslelo se mládě. „Já spím?“

„Spíš a jestli se neprobudíš, a nenajdeš mámu a tátu, tak určitě zmrzneš!“

„Zmrznu?“

„Jo, na kus ledu...“ řekl podivný tvor.

„A poslyš,“ začalo mládě zvědavě.

„Kdo jsem já a kdo jsi ty?“

„Já jsem lední medvěd a taky se mi zdáš! Nikdy jsem tě neviděl, ale něco mi říká, že jsi pták, který sice nelítá, ale plave líp než ryba...“ pousmál se bílý chlupatý tvor podobný tuleni. Ovšem podobnost zde byla jen na první pohled. Náš malý tučňák totiž ledního medvěda nikdy neviděl. Nevěděl také, že on i medvěd žijí na opačné straně zeměkoule, tedy u severního a jižního pólu. Ještě lépe řečeno: za polárním kruhem. Ale toto je také šumafuk, protože tučňák ani medvěd nevěděli, co ten polární kruh vůbec znamená. To si prý vymysleli lidé, aby vypadali učeně a více chytřeji než zvířata. Takové voloviny?!

„Ty jsi med-věd? A já?“

„Asi tuč-ňák! Vlastně mládě...“ pousmál se medvěd. „Ale vůbec netuším, proč se jeden druhému zdáme, protože nežijeme na jednom místě...“

„Já jsem mládě tučňáka? Co je mládě?“

„Dítě od mámy a táty,“ pokrčil medvěd rameny.

„Aha a ty?“

„Já?“ podivil se medvěd. „Já jsem už příliš starý na to, abych mohl být nazýván mládětem. Jsem už spíš takový děda...“

„Děda medvěd?“ pousmál se tučňák. „A poslyš, uvidím tě někdy? Když se mi nebudeš zdát? A proč se mi vůbec zdáš?“

„Příliš otázek najednou,“ plácl se medvěd do čela. „Nejspíš se nikdy neuvidíme a pokud zmrzneš, tak se to stane určitě...“

„A co mám udělat, aby ze mne nebyl kus ledu?“ vyzvídal tučňák.

„Musíš se probudit a vrátit se ke svým...“

„Ale pak se mi o tobě nebude zdát, protože ostatní nespí, jen křičí a poskakují...“

„A tancují jako na bále,“ zašklebil se medvěd. „Možná proto máte ty podivné fraky na sobě!“

„Proto jsi jen bílý?“ zamračil se tučňák.

„Ano, asi proto, že netancuju...“ souhlasil lední medvěd.

„Ale plavat umíš!?“

„Umím...“ souhlasil medvěd.

„A můžeš také zmrznout?“

„Můžu,“ souhlasil, „když mi provlhne kůže a já se zapomenu někde na studeném větru a mrazu!“

„Tak dobře...“

„Co?“ nechápal jej medvěd.

„Já se tedy probudím a vrátím se k ostatním!“ řekl tučňák.

„Hurá a já budu moci odejít...“ řekl mu medvěd ve snu.

„A...“

„Žádné otázky,“ máchl medvěd tlapou a pomalým kývavým krokem se odebral kamsi do bílé mlhy. „A vrať se k ostatním... Tučňáku!“

„Na viděnou, medvěde!“ pousmál se tučňák.

Sice nevěděl, proč se narodil jako pták ve fraku, proč neumí lítat, ale naučil se, co znamená pocit sounáležitosti a vzájemné podpory. Být s někým a někam patřit... Jakoby tušil, že naopak lední medvědi jsou většinou samotáři, popřípadě se pohybují jen v rámci velmi malé smečky. Zato tučňáci, to bylo něco jiného.

„Kde ses toulal?“ zeptala se jej matka, která byla vně obrovské armády jim podobných ptáků. „Zasloužil bys! Cos tam dělal?“

„Potkal jsem ledního medvěda!“ usmálo se mládě tučňáka.

„Medvěda? A tady? Tady medvědi nežijí!“ napomenula jej matka.

„Ne, nežijí,“ souhlasil otec. „Asi se ti něco zdálo... A proč se ti zdálo o medvědovi?“

„Abych neumrzl,“ pokrčilo rameny mládě tučňáka. „Prý jsme si navzájem zdáli!“

„Ty se mi také zdáš!“ zděsila se matka. „Tak pojď, musíme tu zimní bouři nějak přečkat. Ještě je léto, tahle krátká noc musí brzy skončit...“

„A jak se jmenoval?“ vyzvídal otec. Byl zvědavější než matka a také měl vyvinutější fantazii.

„Medvěd,“ řeklo mládě. „Lední medvěd!“

„A byl taky bílý a huňatý?“

„Byl a smrděl rybinou jako my!“ rozesmálo se mládě tučňáka. „Jen prý neumí tancovat a křičet jako my...“

„A co žere takový medvěd...?“

„Nás prý ne,“ zamyslelo se mládě. „Prý žije v jiném kraji... Co je to jiný kraj?“

„To je...“ zamyslela se matka.

„Jiné místo na... svět je prý hodně velký!“ pokrčil otec rameny. „Tak pojď, než se zase dostaneme do středu hejna, budeš muset být s námi, aby ses nám zase neztratil!“

„A proč medvědi také netancují v hejnu jako my?“

„Protože... pokud jsou opravdu tak velcí, nebylo by pro ně na jednom místě tolik místa...“ řekl otec tučňák. „Nejsi rád, že jsi tím, čím jsi?“

„A proč jsem vůbec tím čím jsem?“

„Protože... Protože ses tak narodil a neptej se pořád na samé hlouposti!“ napomenula jej matka. „Kdy už oba konečně dostanete rozum?“

„A co je ten rozum?“ zeptali se oba a dali se do nekonečného tance, který doprovázel jejich tichý zpěv. A o čem si zpívali? Třeba o tom, jak těžké je být tučňákem. O tom, jak není lehké žít mezi skalami, ledem a sněhem... A také o tom, že přestože nedovedou létat, nejsou horší než jiní ptáci, kteří možná lítají, ale zase neumí plavat. A zkuste plavat jako ptáci ve fraku?

A co si o tom všem myslel lední medvěd? Ptáci ve fraku? Na co frak v říši sněhu a ledu? Nač ten tanec? Nač ten zpěv? Nejsou divní? Ti … tučňáci? Ptáci jedni nelétaví! Co však mládě nevědělo, že ten medvěd, který se mu zdál ještě v ten den zemřel. Přeci jen byl příliš starý, aby se trmácel sem a tam za potravou. Že je to smutný příběh? Ne, právě naopak, mladý tučňák byl zachráněn a mohl žít svůj spokojený tučňáčí život, dokud i on neměl mláďata a nemusel poslouchat ony věčné a všetečné otázky.

Jaké? Například: Proč tučňáci nelétají?


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 23 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 26 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:41:04 Odpovědět 
   31. 07. 2014
Pěkný zimní příběh pro děti i dospělé.
 ze dne 01.08.2014, 12:20:25  
   Šíma: Dík za zastavení, jsem rád, že se líbilo. Zimní atmosféru mám rád, jen když nemusím každou chvíli odhazovat sníh... Těm zvířátkum to vlastně je jedno, teď jsem si vzpomněl, o čem tato povídka je! Tučňáky také miluju - i v počítači, viz Linux. ;-)
 Jujacek 21.04.2014, 10:22:48 Odpovědět 
   Po dlouhé době zase čtu a čte se mi dobře :) Bodejď by neměli prckové tolik otázek, když celé dny a noci jsou tam jen tak a nemusí nic :P
 ze dne 21.04.2014, 12:04:11  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentář. Jop a kolik tam těch prcků je, ukecaných, prý je to pak horší než na trhu (u tučňáků)! ;-)))
 Dědek 26.03.2014, 23:26:46 Odpovědět 
   Vždycky se Tě rád přečtu.
 ze dne 27.03.2014, 16:29:32  
   Šíma: Díky moc za návštěvu a jsem rád, že se líbilo. ;-)
 Maruška 27.02.2014, 18:06:47 Odpovědět 
   Opožděně, ale přeci reaguji: kladně :-). Kdyby se to trochu zcuklo, byla by z toho bajka dobrá. Jedna klapavá tučňáčí pochvala. Maruška
 ze dne 28.02.2014, 0:22:51  
   Šíma: Děkuji, byť bez fraku, a klaním se! ;-)
 čuk 26.02.2014, 14:46:51 Odpovědět 
   Mně se tvůj text velmi líbí a dobře se i četl. Ona to bajka ani není, na to je příliš dlouhá a s nevypíchnutou pointou. Ale fakt dobrý!
 ze dne 26.02.2014, 16:51:15  
   Šíma: Díky, čuku, za zastavení a komentík. Jop, je to krapet natáhnuté... Zdá se, že i bez bajkovského poučení... ;-)
 Jarda 24.02.2014, 20:55:23 Odpovědět 
   Dzravím.
Veselé a dětsky podané. Jen co se mládě dostane ze šlamastiky a pookřeje, hned má spoustu otázek. No, všechny děti jsou asi stejné. Lední medvědy mám rád a u tučňáků je pro mne zajímavý způsob "sezení" na vejcích.
Vzpomínám si, že jsme v učení říkali tučňák jednomu protivnému vrchnímu. Ten sice na vejcích neseděl, ale za to na kasírce a nikdy nám nedal ani pětník z tuzéru.
 ze dne 24.02.2014, 20:59:59  
   Šíma: Zdravím také a děkuji za zastavení a komentář!

Jop, někteří tučňáci by si nechali i pro korunu koleno vrtat! ;-)))
 Apolenka 23.02.2014, 19:52:12 Odpovědět 
   Tučnáci jsou moji oblíbenci - jsou roztomilí, mají kladný vztah k dětem (nejen vlastním), a ta jejich hromadná shromáždění... jen zazvonit klíči. Dobrá volba, Šímo. Je to pěkná a zajímavá bajka.
 ze dne 23.02.2014, 22:50:06  
   Šíma: Děkuji (spolu s tučňáky)! ;-)))
 maja52 23.02.2014, 12:28:02 Odpovědět 
   Zajímavé téma, ráda jsem se začetla. Zdravím.
 ze dne 23.02.2014, 14:07:58  
   Šíma: Děkuji za zastavení a komentík! ;-)
 Loretten 23.02.2014, 10:47:37 Odpovědět 
   Mě se naopak "mládě se pousmálo" líbí, protože kdyby vesele klapalo zobákem, bylo by to jako ilustrace v dětské knížce. Takhle nabývá mládě jakési lidštější podoby i přesto, že je to malé tučňáče. Celkově se mi to dílko líbilo. Bylo krátké a taky čtivé a možná i trošičku pohádkové. :)
 ze dne 23.02.2014, 10:59:09  
   Šíma: Jak se smějí tučňáci? ;-))) Už jsem viděl usmívající se kočku, psa, ale tučňáka?

Mám rád pohádky se zvířátky... Pěknou neděli přeji.

P.S. Tak mě ještě napadlo, proč žijí medvědi na severu a tučňáci na jihu? Proč spolu nekamarádí? Sežrali by medvědi tučňáky, nebo je prostě nejedí, protože o nich nevědí? ;-)
 ze dne 23.02.2014, 10:54:12  
   Šíma: Zdravím a děkuji za zastavení.

Když si představím tučňáky, vidím před očima směšně se pohybující (kolébající) černobílé (či jinak zbarvené) tvory, kteří mávají svými malými křidélky a neustále se o něčem dohadují. O co jsou více nemotorní na souši, o to více (a raději) se pohybují ve vodě, jen v té vodě nemohou být pořád...

Jo, jsem rád, že se textík líbil. Tučňákům zdar. ;-)
 Veo Ochmanek 23.02.2014, 10:22:23 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Veo Ochmanek ze dne 23.02.2014, 10:20:09

   PS: Trochu mně přišla divná některá slovní spojení jako "tučnák se pousmál" atd. -- chápu, že to často asi ani jinak napsat nešlo, ale já osobně bych sázel spíš na něco jako "mladě tučnáka vesele zaklapalo zobákem a zamávalo křidélky" ;)
 ze dne 23.02.2014, 10:45:15  
   Šíma: Díky, má múza se také cítila krapet zmrzlá, taky to podle toho vypadá! ;-))) A to u nás není zima...
 Veo Ochmanek 23.02.2014, 10:20:09 Odpovědět 
   Tady se prostě Šíma mohl pořádně vyřádit, že jo? :) A taky že vyřádil a já mu tleskám - perfektní nevšední bajka, aneb ten umí to a ten zas tohle a všichni dohromady udělají moc. :)

Palec nahoru, Šímo, a nejen proto, že mám tučnáky i lední medvědy moc rád :)
 ze dne 23.02.2014, 10:46:35  
   Šíma: Zdravím.

Dík za zastavení a komentík. Mám tučnáky také rád, i v PC (Linux).

Hezký den a ještě jednou dík.

P.S. Víš, co mi řeklo na tuto práci mé druhé, kritické, já? Že je to moc natažené a komorní, že jsem mohl přidat atmosféry a detailů. Prostě, že jsem z toho nevytřískal všechno, co jsem mohl... Asi profesní deformace!!! ;--)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Kapitola 2- Osu...
Desdemone
Výstřižek z den...
Verity von Leatri
Brána
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr