obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915544 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5772 autorů a 391771 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Posel smrti VII: XI - Mammon ex machina 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VII - Tvář šelmy
 autor Lukaskon publikováno: 21.02.2014, 20:03  
Kasumi má jen pár dnů na to, aby se stihla vrátit na svatbu. Pokud ale chce vyléčit Samuela, potřebuje magické kladivo, které vlastní Shaira.
 

Silas na faře kopal již druhý hrob a zbýval mu ještě jeden. Počítal, že manželé Collierovi a Harry se synem budou moci být spolu. Protože však ani jedna z rodin neměla blízké příbuzné, náklady na pohřeb zaplatila farnost. Pro Silase nebylo kopání hrobů nikterak příjemnou záležitostí. Měl pocit, že jako kněz by nikdy neměl dělat něco podobného, ale zase neměl nikoho, kdo by to udělal za něj. Za Silasem přišel na hřbitov Carl. Knězi to značně zvedlo náladu.
„Přeji dobrej den!“ pozdravil Carl a vytáhl si cigaretu.
„Bůh vám žehnej, pane. Můžu se spolehnout, že to doděláte za mě?“
„Já?!“ podivil se Carl. „Není mi dobře – mám virózu.“
„Co tedy děláte zde?“
„Je to taková… zdravotní procházka. Doktor říkal, abych trávil venku na čerstvém vzduchu hodně času. Ale o namáhavé práci nemluvil.“ Silas rezignovaně popadl lopatu a pokračoval v rozdělané práci.
„Nejpozději druhého ledna do práce nastoupíte, jinak si hledám náhradu.“
„Pracovní smlouvu jsem už podepsal. Přece mě nevyhodíte kvůli nemoci? Nemůžu za to!“ „Tu pracovní smlouvu zkrátka vypovím, čas na to ještě mám. Nedostanete žádné peníze.“
„Hmm, mě zaměstnává vesnice, nikoli farnost.“
„Přesně tak – co jsem slyšel, tak hrobník neměl odjakživa na starost jen zdejší pozemky. Přeci jen pro schopného pracanta tu zase tak moc práce není a tak vedení obce často pověřovalo hrobníka prácemi pro obec, čili kupříkladu sekání trávy u cest, udržování mostů a další věci.“
„Důležitý je, že starosta natáhl brka…“
„V radě vesnice je samozřejmě zástupce starosty. Tím je Abaya Goyalová, takže vaši smlouvu budu řešit s ní.“
„Abaya… dobře, díky za rozhovor a já jdu.“

Samuel seděl u sebe v pokoji na židli u stolu a zíral z okna. Nevěděl, co se Sakurou dělat a jediné, na co teď sázel, bylo to, že mu pomůže Kasumi. Již podruhé kdosi zazvonil a Samuel hned na to vyběhl z pokoje. Pospíchal ven před bránu, ale tady již nespatřil nikoho. Ze schránky však vytáhl další nepříjemný vzkaz. V rychlosti nakreslený panáček, dozajista Kasumi, dle šikmých rovných očí, měla roztažené nohy a ruce držela v rozkroku, který byl řádně začerněný. Na zadní straně stálo: 'Hurá do pralesa.' Samuel papírek zmačkal a uložil do kapsy.

V Abayně obchodu bylo pusto a tak měl Carl, jež sem právě vstoupil volné pole působnosti.
„Zdravím,“ řekl a přistoupil k pultu.
„Co si budete přát?“ otázala se tichounkým hláskem Abaya.
„Vy jste teď něco jako starostka, že jo?“
„Ano pane,“ špitla zase prodavačka. Carl nemohl jinak než se zasmát. „Děje se něco, pane?“
„Vůbec ne. Jen to bude lehčí než jsem čekal. Podívej, ty jsi prý kamarádka mé přítelkyně a přítelkyně mé přítelkyně je mojí přítelkyní. No a protože přátelé si musí pomáhat, chci abys ani nepomýšlela na to, že mě zase propustíš.“
„Eh, promiňte?“
„Ty seš husa, co?! Tak podívej, prostě se opovaž mě propustit z pozice hrobníka, nebo se naštvu a já když se naštvu můžu ublížit i svý nejlepší přítelkyni. Takže jestli máš Mirandu fakt ráda, neuděláš ani zbla a od novýho roku mi zvedneš aspoň o pár set liber plat, rozumíme si?!“ Abaya jen otevřela samým překvapením ústa, ale to už byl Carl venku a spokojeně si hvízdal. Když za sebou zabouchl dveře, rozhlédl se po návsi a když zjistil, že v okolí nikdo není, vytáhl papírek na který v rychlosti namaloval prodejnu aut a ke každému nějakou vysokou sumu. Poté sem namaloval postavičku se šikmýma očima, která měla na hrudi rovněž ceduli s cenovkou. Nakonec nakreslil jednu velikou ceduli na níž stálo – 'Do konce roku, 50% slevy na všechny ojetiny.'
„Baví vás to?!“ otázal se kdosi Carlovi za zády. Muž se otočil a spatřil Samuela. Carl chvíli mlčel a poté předal Samuelovi další lísteček.
„Jsem umělec a na umění není nic špatného.“
„Umělec?“ divil se Gordon. „Můj kluk maluje lépe než vy a jsou mu čtyři.“
„Váš kluk maluje takové sprosťárny? Kam ten svět jen spěje...“ Samuel lístek hodil do kaluže, chytil Carla za triko a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Myslíš, že se mi můžeš vysmívat, ty křivej bastarde?“
„Policie!“ vykřikl Carl. „Haló, kde jste kdo?! Gordon se pomátl - chce mě zabít!“ Okna okolních domů se otevřela a na náves pohlédlo asi sedm lidí, co slyšeli hluk. Když to Samuel viděl, Carla pustil a vydal se k odchodu. Přes rameno Carlovi řekl:
„Jednou na tebe taky dojde, to si pamatuj.“
„Heh, budu frajírku, ale mnohem dřív dojde na tebe a celou tvoji famílii.“

Sakura po boku Praxis pokračovala dlouhou rovnou lesní pěšinou směrem na jih. V hloubi duše věděla, že její nový domov je zde a že zpátky do reálného světa se už nechce vrátit. A v zájmu bezpečnosti své rodiny vlastně ani nemůže.
„Jaký je tvůj tatík, Praxis?“
„Je náčelník našeho kmene. Až přijde čas, budu náčelnicí po něm.“
„Fakt? A budou tě poslouchat? Jsi holka.“
„Na tom nesejde – jsem především bojovnice. Možné, že svého otce vyzvu k boji už po našem příchodu.“
„K boji?!“
„Náš kmen musí být co nejsilnější a pokud jsem silnější než otec, pak nastal čas ho vyzvat na souboj.“
„Můžeš ale prohrát...“
„V tom případě jsem přecenila své síly a protože otec nemá jiného potomka, o funkci se budou ucházet jiní. Způsobí to rozbroje uvnitř kmene a jeho nevyhnutelné oslabení.“
„Pak by bylo fajn být maximálně připravená. Nemůžeš pro to ještě něco udělat?“
„Otec mne cvičí již od dětství, to abych ho jednoho dne porazila a usedla na jeho místo. Jediný, kdo mě kdy porazil v boji jeden proti jednomu, byla Titania. Jsem rychlejší než ostatní, mrštnější než ostatní, silnější než ostatní i vytrvalejší než ostatní. Mezi svými jsem hrdinka a mezi jinými kmeny ta nejobávanější bojovnice. Ale určitý způsob jak se ještě zlepšit existuje. Proslýchá se, že koupel v krvi draka dodá člověčí kůži tvrdost dračích šupin.“
„Fantazie!“ zaradovala se Sakura a pohlédla k jasnému nebi. „To vypadá na nový dobrodružství!“
„Neříkej!“ ozvalo se zpoza stromů. Sakura tím směrem v mžiku otočila hlavu. Byl to Mammon a tak zatímco Praxis pokračovala dál, Sakura se k démonovi přiblížila.
„Prohrál jsi, kámo!“ zvolala s nadšením. „Zůstávám tady a to napořád. A protože jsi se mnou, hezky se snaž a nestav mi do cesty příliš velké překážky, to abys náhodou neskapal společně se mnou.“ Mammonova v úsměvu roztáhnutá morda Sakuru ale neuklidnila. „Co je?“ ptala se. „Ty máš radost?“
„Vzpomínáš si, co jsem ti řekl na samém začátku? Budu tě vláčet fiktivním světem, dokud neztratíš pouto se světem reálným a to se právě stalo. Dobrovolně ses vzdala svého života, zahodila jsi kotvu a já mám do tvého nitra vymetenou cestičku. Ještě chvíli si tu pobudeš, to dokud nepřijde správná chvíle. Užij si to, Sakuro Sato, jsou to poslední hodiny tvého já. Pak se tvá tvář navždy změní a pod slupkou mladé ztřeštěné holky se zrodí tvář nová – tvář šelmy.“


Kyrgyzstán – Biškek - Letiště

Kasumi strávila v letadle už téměř patnáct hodin. Jejím cílem bylo Tibetské město Lhasa, jež leželo ve vysoké nadmořské výšce. Věděla, že dostat se z Lhasy do kláštera Narchung nebude obtížné a doufala, že odtamtud to k úkrytu Shairy není daleko. Sledovala z okénka plochu letiště v Biškeku, hlavním městě Kyrgyzstánu a doufala, že nekonečný maraton přestupů bude mít brzy za sebou. Teď zbýval jen přelet nad Čínou a konečně přistání v Lhase. V takřka prázdném letadle pro nemajetnou třídu bylo vedro a absence klimatizace Kasumi dost vadila. Rozepnula si svůj kabát i košili, což zřejmě přilákalo holohlavého muže s čepicí na hlavě, který právě nastoupil. Posadil se hned vedle Kasumi, přestože místa bylo všude dost.
„Dobrý večer,“ řekl svým rodným jazykem a Kasumi, přestože rozuměla, byla nucena odpovědět v ruštině.
„Je všechno, jen ne dobrý. Obzvláště ne poté, co jste si přisedl.“
„Eh, vy jste mi příjemná…“ řekl muž již v ruštině, která mu nebyla cizí. Kasumi zalitovala, že se s mužem vůbec pustila do řeči.
„Kdybyste za sebou měl to co já, taky byste nebyl příjemný a to se ještě dost přemáhám. Z letiště až do Lhasy je to po silnici skoro sto kilometrů. Bude hodně po půlnoci, až si konečně někde lehnu. A to nemluvím o tom, že za úsvitu vyrážím dál.“
„Vážně? A kam máte namířeno?“
„Moje věc.“
„Proč se neubytujete rovnou v tom městečku, co leží u letiště? Proč musíte až do Lhasy?“
„To je taky moje věc.“
„No dobře…. Do Lhasy máme každopádně společnou cestu, tak co si pronajmout i stejné auto? Ušetříte.“
„Když budete po zbytek letu mlčet, tak souhlasím.“
„Popravdě…“
„Beru vlastní auto!“
„Ale…“
„Už jsem řekla!“
„Až přistaneme, bude pozdní večer a v tuhle dobu vám jen tak někdo auto nepůjčí.“ Kasumi musela chtě nechtě uznat, že na tom něco je.
„Kde berete jistotu, že vy auto seženete?“
„Mám tam známého. Bude na mě čekat před letištěm. Tak co, nerozmyslíte si to ještě? Nerad bych nechal takovou pohlednou dámu samotnou v nebezpečné zemi a navíc v noci.“
„Tak dobře. Jak vám mám říkat?“
„Jsem Temir a vy?“
„Kasumi.“  
„Kasumi… Kasumi… znám jednu Kasumi. Je to herečka.“
„O nikom takovém jsem v Japonsku neslyšela.“
„No… je to spíš pornoherečka. A Kasumi je tuším jen pseudonym, protože dotyčná je Francouzska. Ale to možná není všechno. Vzpomínám si ještě na jednu Kasumi… i když to byla tuším jen filmová postava. Jak jen se to jmenovalo… hrál tam Marlon Brando.“
„Sayonara?“
„Jo, přesně to je ten film!“
„Nebyla to Kasumi, ale Katsumi a ztvárnila ji Miyoshi Umeki.“
„Já se v těch vašich jménech zkrátka nevyznám a to zdaleka není to nejhorší. Odpusťte, když to takhle řeknu, ale jste snad první Japonka, kterou jsem kdy potkal a strašně rád bych znal váš názor. Před časem jsem shlédnul jedno hentai porno. Bylo to strašný a hlavně neskutečně zvrácený. Nechápu, jak se na to může někdo dívat. To vás vážně vzrušují kreslené postavičky se špičatými oušky a ocásky, které si to mezi sebou rozdávají?“
„Mě osobně to určitě nevzruší, ale lidé jsou různí. Hentai porno je fetišistické a to až extrémně a zobrazuje se výhradně ve stylu manga. Pro západní kulturu to může být odporné už jen tím ztvárněním.“
„To teda. Vy se v tom jako… jako orientujete?“
„Je to součást naší kultury!“ zvýšila hlas Kasumi. „Samozřejmě, že se vyznám v kultuře své země! Po druhé světové se hentai porno dost rozšířilo. Velká prsa, mladé dívky, roztomilost, školní uniformy, přehršel tělních tekutin,… nebo třeba chapadla.“
„Chapadla?!“
„Jsou kresby už z konce devatenáctého století, na kterých jsou ženy znásilňovány chobotnicemi. A teď už konečně zmlkněte! Nechci se s vámi bavit o ničem, natož o chobotnicích v kresleném pornu!“

Pozdě večer letadlo přistálo na jednom z nejdelších letišť na světě – kvůli vysoké nadmořské výšce byla třeba pro nabrání dostatečné výšky při startu dlouhá dráha a ta zde měřila délku dobrých čtyř kilometrů. Kasumi prošla běžným letištním maratonem, kterého měla za posledních pár hodin již plné zuby a po boku Temira vyšla ven. Na nebi svítily hvězdy a byl příjemný, jasný, byť chladný večer. Na ulici bylo pusto a většina obyvatel přilehlého městečka byla již doma. Domy převážně čtvercového půdorysu byly velice prosté a takřka všechny měly rovnou střechu. Po ulici se procházely dvě kozy, které zřejmě někomu utekly z ohrady. Temir spatřil poblíž auto svého přítele a okamžitě zamířil k němu. Kasumi doufala, že rezavý žigulík bude schopen dojet až do Lhasy, která ležela vzdušnou čarou asi šedesát kilometrů na sever. Kasumi dala zavděk zadním sedačkám a ihned po nastoupeni pozdravila.
„Dobrý večer. Tady váš kamarád Temir tvrdil, že mě prý svezete do Lhasy.“ Řidič si mírně poupravil zrcátko, aby si mohl neočekávanou pasažérku prohlédnout. Musel uznat, že není ošklivá. Kasumi se tedy naskytl pohled na asi čtyřicetiletého vousatého muže s brýlemi.
„Vezmeme ji, že ano, Vugare?“ zeptal se Temir.
„To se ví, že jo,“ odvětil řidič a nastartoval. Za vozem se objevil oblak tmavého kouře a auto se rozjelo vstříc horské krajině. Když Vugar vyjel z města a řítil se dál zasněženou silnicí, obrátil se na Kasumi. „Čím vám mohu zpříjemnit cestu, slečno? Mám tu žvejky, taky cigára, no, a pokud máte ráda kulturu, mohu pustit rádio nebo zazpívat.“ Temir se rozesmál.
„Ty chceš, aby utekla, ne? Opovaž se zpívat, kámo.“ Kasumi jen mlčela a nebyla si jistá tím, že udělala správnou věc. Vugar vypadal spíše jako hrubián a bylo otázkou, jestli má opravdu čisté úmysly. Ani jeden z mužů si neřekl o peníze a dokonce je ani nezajímalo, kam přesně Kasumi míří.

Asi po dvaceti kilometrech auto povážlivě zahrkalo a zastavilo se.
„Kurva!“ vykřikl Vugar a zkusil opět nastartovat a rozjet se, leč marně. Vystoupil z vozu a vztekle kopnul do pravého zadního kola, které skončilo zaseknuté v hluboké díře. Ven vyšla i Kasumi s Temirem. „To jsou strašný cesty!“ zařval Vugar. „Promiňte lidi, ale tohle je blbý. Tahle kára je sice nezastavitelná, ale když stojí cesty za hovno… Ještě to zkusím rozjet.“ Vugar se vrátil do vozu a zatímco se marně pokoušel z díry vyjet, Kasumi zvažovala, co dělat dál. Díky Thorově pásu byla schopná zvednout více než tunu, což bohatě stačilo, aby auto dostala na cestu. Potíž byla v tom, že ukazovat čeho je schopná by nebylo na místě. Zvažovala i to, že se zkrátka rozeběhne po cestě zpátky a poběží, dokud vystačí s dechem. Poté sežene auto a vydá se do Lhasy znovu. „Je to v prdeli!“ řval Vugar a vystoupil z vozu. „Jeden z nás bude muset zpátky do města kvůli odtahu.“
Temir se obrátil na Kasumi a řekl:
„Promiňte, ale takhle se to zvrtnout nemělo. Půjdu zpátky, ale počítejte, že mi to zabere několik hodin. Do Lhasy se dostaneme možná až k ránu.“
„Možná by to šlo jinak,“ pronesla Kasumi. „Když pořádně zabereme, třeba to auto zvedneme a…“
„To je šílený, Kasumi!" zvolal Temir. "Chápu, že chcete pomoct, ale tohle je vážně mimo mísu. Tak, co Vugare, mám teda jít nebo…“
„Už toho mám plný zuby!“ rozčílila se Kasumi. „Uhni!“ řekla a odstrčila Temira stranou. „Hej, ty kreténe!“ zařvala a ukázala prstem na Vugara. „Zalez zpátky k volantu a hoď tam neutrál.“ Vugar neodmlouval, neboť měl za to, že se žena zbláznila a že bude nejlepší, když jí to samotné dojde. Udělal, co Kasumi požadovala. Jenže ta bez obtíží nadzvedla zezadu auto a mírně ho popostrčila vpřed, aby skončilo na silnici. Temir, který to sledoval s otevřenými ústy, nevycházel z úžasu. Kasumi se vrátila na zadní sedačku a po chvilce se všichni rozjeli dál.
„Co jste zač?“ otázal se po dobré půlhodině mlčení Vugar.
„Starejte se o sebe!“
„Viděl jsem v telce chlapa, který za sebou vláčel náklaďák, jenže ho jenom táhl po silnici a nezvedal!“
„No a co? Odtáhnout náklaďák zvládnu taky. A už držte hubu! Víte, co dokážu, tak mě v zájmu klidu dovezte do Lhasy před hotel Feng-šuej.“

Byly tři hodiny po půlnoci, když Kasumi vystoupila z vozu a stála před vchodem do nočního klubu. Vugar a jeho přítel Temir urychleně odjeli a byli rádi, že se Kasumi zbavili. Rovněž mohli děkovat bohu, že své sexuální choutky neprojevili dříve než Kasumi předvedla, co dokáže. Ač si to neuvědomovali, díra na cestě jim zachránila život. Kasumi na nic nečekala a vstoupila do budovy. Celé spodní patro sloužilo jako bar a restaurace a tak tu nechybělo mnoho dřevěných stolů a výzdoba s tradičními Tibetskými a Čínskými motivy. Místo prohlížení zavěšených rudých lucerniček, rudých koberců, či obrazů s motivy draků a klášterů z okolí, šla Kasumi rovnou k recepčnímu stolu, za kterým stál muž v saku a kravatě. Kasumi se opřela o pult a vytáhla z peněženky pár bankovek.
„Nebyla jsem ve směnárně a mám tu jen libry a pár dolarů. Bude to stačit?“
„Mělo by. Tak nějak počítáme s cizí měnou. Budete si přát pokoj nebo jen něco k pití? Bar je támhle v rohu a je otevřen nonstop.“
„Chci pokoj na jednu noc, Mingu.“
„Ehh, vy mě znáte, paní?“
„Pokud se nepletu, jste to vy, ten chlápek, kterému jsem tady před pár lety vyčistila přecpanou putyku.“ Ming si Kasumi chvíli prohlížel a pak radostně zvolal:
„Kasumi Sato?! No, jste to vážně vy?!“
„Jo. Mám hlad jako vlk. Řekněte někomu, ať mi uvaří aspoň nudlovou polévku.“
„Kuchaři už šli domů. Jsou tři ráno, ale… tak já půjdu vařit osobně. Stejně tu teď nikdo není a to poslední, co chci je, abyste byla naštvaná. Už tehdy mě opravy stály celé jmění!“
„Fajn.“ Kasumi sundala ze zad batoh a položila ho k vybranému stolu vzadu u zdi. Nemohla se dočkat, až se natáhne na postel, ale hlad byl silnější, stejně jako žízeň. U pultu postával znuděný barman, který rázem ožil, když poznal, že si k němu jde zákazník cosi objednat. „Dám si něco nealko.“ Barman se poškrábal na nose a rozhlédl se po baru.
„Víte, tohle je bar a máme tu jen alkohol.“
„Já chci nealko! Minerálku, limonádu, obyčejnou vodu, snesla bych i mlíko, hlavně ať to je nealko!“
„Ehh, můžu zaběhnout do kuchyně. Jsou tam balené lahve s limonádou. Jakou chcete příchuť? Máme pomeranč, citron, limet…?“
„Seru na příchuť!“ rozčílila se Kasumi. „Hlavně ať to teče! A ať je to vychlazený!“ Barman odběhnul a Kasumi tu zůstala úplně sama. Opřela se rukama o bar a protáhla si krk. ‚Naposled jsem se vyspala před třemi dny. Předevčírem jsem nezamhouřila oči, to kdyby Izumi přišla v noci, včera jsem hledala po letištních terminálech jednotlivé lety a v letadlech bylo tak nepohodlně, že jsem mezi přestupy ani jedenkrát nezabrala. Ráno za svítání musím vyrazit, abych všechno stihla. Zasraná svatba!‘ Kasumi vypnula hruď a protáhla si tělo. Cítila se celá rozlámaná. Vrátila se ke svému stolu a doufala, že se udrží vzhůru ještě těch pár desítek minut, než se nají. Barman se vrátil s půllitrovou sklenicí pomerančové limonády. Byla na první pohled znát, že nalil hodně přes míru. Byl zvyklý na hrubé jednání, ale Kasumino chladné chování ho přimělo s ní vycházet po dobrém. To Ming, který přišel vzápětí s miskou polévky už Kasumi znal a věděl čeho je schopná. Když se zde před lety ubytovala s Cyem, došlo tu k nepříjemnému incidentu. Kasumi tu se svým přítelem obědvala, když kousek vedle ní usedli ke stolu tři muži a začali kouřit. Nebylo to nic neobvyklého, nakonec zákaz kouření zde nikde nebyl a to ani dnes ne, nicméně Kasumi nebyla ochotná se přestěhovat k jinému stolu a tak šla nejprve kuřákům domluvit. Ti se jí vysmáli, načež jim obsah sklenic s drahým alkoholem vylila na hlavu. Pak už to šlo velice rychle a to i přes to, že se do rvačky připojili další hosté. Někteří se postavili proti Kasumi a chtěli jí dát lekci, jiní naopak nedokázali přihlížet tomu, jak se proti ženě staví značná přesila. Rozpoutala se tak obyčejná hospodská rvačka, kterou vyhrála Kasumi se svým bojovým uměním a schopností dostat se díky chvatům z takřka jakékoli situace. Kasumi se díky pohotovým reakcím vyhnula všem pěstem a i když po strkanicích skončila párkrát na zemi, vždycky se dokázala zvednout dříve, než jí někdo stihl dát pořádnou ránu. Když pak Cy z legrace řekl, že dá pět tisíc Juanů tomu, kdo Kasumi zpacifikuje, vzali to hosté vážně a tak Kasumi nezbylo než vyřídit i ty, kdož stáli původně na její straně. Výsledkem bylo, že Kasumi zůstala jako jediná z hostů na nohou a Cy aby si ji usmířil, jí koupil to nejdražší jídlo, na které měla Kasumi chuť.

Kasumi se s chutí pustila do polévky a Ming si sedl k ní.
„Čemupak vděčím za vaši návštěvu?“
„Mám tu jisté soukromé zařizování. Dejte mi teď pokoj.“
„Myslím, že pokoje budete mít brzy dost.“ Kasumi udiveně pohlédla na Minga, který se usmíval. „Barman vám dal do pití na můj pokyn menší vylepšovák. Za chvíli to s váma sekne. Po lidech jako jste vy, je tu velká poptávka, víte?“ Kasumi vstala od stolu a židle se převrátila. Japonce se zamotala hlava a cítila, že je ještě unavenější, než před chvíli. Otřela si pot z čela a zhluboka dýchala. Vložila si prsty hluboko do úst. Snažila se vyvolat zvracení, což se také povedlo. Tohle Ming neviděl rád, protože si nebyl jistý, jestli prášek v Kasumině těle už začal fungovat. Kasumi udělala pár nejistých kroků od stolu a poté klesla na kolena. Snažila se se spánkem všemožně bojovat, leč marně. Zřítila se na podlahu a usnula.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 21.02.2014, 20:02:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkně se to zamotává - v Anglii i jinde (v Tibetu?). Sakura si myslela, že nad démonem vyzrála, ale opak je pravdou. A Kasumi byla uspána pořádnou dávkou sedativ. Při jízdě autem jsem čekal na nevybouřený testosteron, ale jak se zdá, pokud osoba ženského pohlaví přehodí zaseknutý automobil zpět na silnici jako mávnutím kouzelného proutku, není radno si k ní cokoliv dovolovat! ;-) A také s tím hrobníkem budou určitě ještě trable... Na šotky jsem nekoukal, po pravdě jsem na nic nenarazil. Prostě se držíš své laťky, tak neusni na vavřínech!

Hezký večer a múzám zdar.
 ze dne 21.02.2014, 21:12:14  
   Lukaskon: Děkuji za komentář a hodnocení.
Doufám, že se mi skutečně podaří laťku udržet až do konce příběhu, který se kvapem blíží. Ač se to možná nezdá, finále nám klepe na dveře a zbývá jen pár kapitol.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Tajemní přátelé
Askadrin Sidlong
Nepovedená báse...
Sophie Dawson
Posel smrti VI:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Štěstíčko v pyžamu
Radher
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr