obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391780 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Posel smrti VII: XII - Shaira 1. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VII - Tvář šelmy
 autor Lukaskon publikováno: 28.02.2014, 14:01  
Po podlém činu Kasumina známého je Japonka uvězněná a zdánlivě bezmocná, ovšem ne každý ví, že na první pohled obyčejný opasek se severskými znaky, propůjčí jeho nositeli nadlidskou sílu.
 

31. 12. 1998

Neznámé místo

Kasumi se probrala se silnou bolestí hlavy. Nestihla ani otevřít oči a už k ní dolehl hlasitý křik.
„Vy parchanti! Co je moc, to je moc. Beru, že unášíte nás, ale že i ženy?! Co jste to za lidi?!“ Kasumi konečně otevřela oči a sledovala do půl těla svlečeného vlasatého muže, který držel mříže cely, v níž byl společně s Kasumi uvězněný. Měl na první pohled silné trénované tělo. „To si říkáte mniši?!“ řval muž dál. „Budete toho litovat, a jestli té holce jen zkřivíte vlas…“
„Drž hubu!“ zařvala Kasumi. Muž se na ni otočil a kleknul si před ní na zem, aby jí viděl zpříma do očí. Kasumi se posadila a zjistila, že je na jednom ze dvou laciných lůžek a že v cele není téměř nic.
„Jak ti říkají?“ zeptal se muž.
„Kasumi.“
„Já jsem Chang.“
„Co je tohle za místo?“
„Já vůbec nevím. Tady v místnosti jsou čtyři dvojlůžkové cely. Mě sem přivedli před šesti dny. Nabídli dobře placenou práci v klášteře a já souhlasil. Měl jsem učit místní lidi kickbox. Jenže mě v klášteře omámili a probudil jsem se tady. V tu dobu jsme tu byli čtyři, všechno silní chlapi se zkušenostmi z bojových sportů. První den odvedli jednoho z nich, další den druhého a včera třetího. Nikdo z nich se už nevrátil. Nevím o co jim jde. Jsou oblečení v červených hadrech jako obyčejní mniši, ale nosí s sebou všelijaké dýky a krátké meče.“
„Pistole ne?“
„Ne, ty jsem u nich neviděl. Pověz, také vynikáš v bojovém sportu?“
„Dá se to tak říct.“
„Víš, to, že jsme všichni v boji zběhlí lidé, mě přivádí k myšlence, že nás testují. Zkouší možná nějaké zvrácené praktiky. Možná nás chtějí obětovat…“ Kasumi vstala a ověřila si, že má opasek. Teplý kabát jí sice sundali, opasek však ne, což značilo, že neměli ponětí, o co jde. Tato skutečnost Kasumi navzdory nepříznivé situaci potěšila. Přešla k mřížím, aby se podívala na chodbu. „Vypadáš pořádně silně… škoda, že právě to tě zřejmě bude stát život,“ pronesl muž.
„Kdy sem chodí? Jen když někoho odvádí?“
„Taky sem chodí s jídlem. Myslím, že by mělo být brzy poledne, takže přinesou oběd. Nečekej ale nic extra – jen chleba, trochu másla a vodu.“ Kasumi si protáhla ztuhlé tělo a prohlédla si zámek na mřížích. Byl robustní a bezpochyby velice pevný.
„Chodí přímo sem do cely?“
„Ne, vždycky jídlo podají skrze mříže.“
„Už jim někdo zkusil zlomit ruce?“
„Dávají si pozor – nikdy je nestrkají příliš daleko.“ Kasumi se vrátila na postel a posadila se. „Co děláš za sport?“ zeptal se jí muž.
„Do toho ti nic není!“ Kasumi se opřela hlavou o stěnu a odpočívala. Ani po této noci se necítila odpočinutá.
„Nechápu, jak můžeš být tak klidná. Čeká nás nejspíš smrt!“
„To je možný. A taky je možný, že když sem zatáhli mě, tak šlápli hodně vedle.“ Muž si pohrdavě odfrknul a pak si sednul na podlahu naproti Kasumi. „Buď jsi pošetilá, nebo si neuvědomuješ skutečnost.“
„Jen počkej, až sem ti kreténi přijdou.“

Trvalo sotva dvacet minut, když se u mříží objevil holohlavý mnich v červeném rouchu. V rukou nesl krabičku s jídlem, kterou protáhl mříží.
„Jídlo!“ zvolal.
„Kdo ksakru jste?!“ vykřikl Chang. Kasumi mezitím velice pomalu přistoupila k mřížím, přičemž si měřila vzdálenost k mnichovi. Ve vhodný moment přiskočila blíž a prostrčila ruku, jejíž prsty se jako svěrák sevřely kolem mnichova krku. Veškerou svou silou se snažil uvolnit, leč marně. Sesunul se k zemi mrtvý, když ho Kasumi uškrtila.
„Proboha!“ vykřikl Chang. „Vždyť nás zabijí! Ti, co nosí jídlo, klíče nemají!“
„Nepotřebuju klíče,“ odsekla Kasumi a chytila se dvou tyčí mříží. Zhluboka se nadechla, zatnula zuby a pomalu mříže roztáhla. Nebylo to zase tak snadné, ale Japonka měla stále značné rezervy. Thorův opasek v kombinaci s přirozenou Kasuminou silou dělal divy. Chang na to zíral s vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy. Vzniklá mezera byla dostatečně veliká, aby se oba protáhli ven.
„Jsi nejsilnější žena na celém světě!“
„Radši drž hubu, ať neupozorníš ostatní.“ Kasumi prohledala mrtvolu mnicha, ale protože u sebe neměl ani zbraň, nebylo jí to k ničemu. Odsud vedly jen jediné dveře, které Kasumi pomalu otevřela.

Ocitli se v dlouhé chodbě s kamennými zdmi. Chodba končila širokým schodištěm vedoucím nahoru. Po pravici měli podél celé chodby celkem desatery dveře, jež byly jedny jako druhé.
„To budou asi další cely,“ pronesl Chang. Kasumi přemýšlela, jestli má cenu osvobodit další případné vězně. Pak si ale uvědomila, že si tím dost možná přidělá další nepřátele, protože kdoví, co jsou vězni zač. Jak přijmou především muži, navíc fyzicky velice silní muži, skutečnost, že je vede žena a že se navíc postarala o jejich osvobození opravdu nečekaným způsobem. „Musíme pomoct ostatním,“ řekl Chang a vytrhl Kasumi z myšlenek. Zašel do vedlejších dveří, kde opět byla čtveřice cel. Tři byly prázdné a v té poslední seděl na podlaze mohutný obtloustlý muž. Kasumi se Changovo počínání nezamlouvalo. Zašla za ním a tvrdě ho přirazila ke stěně.
„Ani to nezkoušej, kreténe!“ Kasumi pootočila hlavu na muže v cele, jež se pomalu zvedal.
„Co jste zač?!“ vykřikl.
„Můžeme ti pomoct,“ řekl Chang. „Ona má hroznou sílu – pustí tě ven.“
„No to bych chtěl vidět…“ odvětil vězeň a pohrdavě se rozesmál.
„Je to magor,“ řekla Kasumi. „Idiot stejně jako ty, Changu. Nechci za sebou mít armádu dementů, protože co se asi stane, když odsud utečeme? Budu muset pomlátit pár nadržených špekounů?!“ Kasumi chytila zámek protější cely a vytrhla ho ze dveří. Otevřela a dovnitř strčila Changa. Zavřela a stáhla vedlejší tyč tak, že se zaklínila o dveře.
„Kasumi!“ vykřikl zděšený Chang, když pochopil, že ho Japonka nechává zde. Marně napínal veškeré svaly ve snaze otevřít dveře.

Kasumi odešla zpět na chodbu a nezapomněla za sebou zavřít. Vydala se ke schodišti a po něm vzhůru. Prošla několika prázdnými chodbami, až se ocitla v prostorném sále, kterému vévodila ohromná bronzová socha mladé ženy. Přesně tu ženu Kasumi zahlédla před sebou, jak hovoří s čtveřicí mužů. Poblíž stálo celkem šest mnichů a v rukou třímali krátké meče. Kasumi nejvíce zaujala ona žena, která sice byla velice krásná a měla bujné vnady, ovšem její kůže byla až nepřirozeně narudlá, jakoby v těle neměla naprosto žádný tuk ani vodu. Kasumi správně předpokládala, že před ní stojí Shaira. Démonka byla v bleděmodré průsvitné tunice, která rozhodně nevypadala, že má Shaiřiny vnady ukrývat. Kasumi sledovala Shaiřiny dlouhé blond vlasy i postoj těla a hledala nějaký rys společný s její matkou. Nenašla však nic krom poněkud nelidského zevnějšku. Démonka si Kasumi nevšímala a mluvila k přítomným mužům.
„Takže už to chápete?“ zeptala se Shaira a poukázala na otevřený kufřík na podstavci sochy. „Tenhle kufr plný peněz pro toho, kdo mě porazí v boji.“ Kasumi viděla, že muži nevypadají zrovna inteligentně a nezdálo se, že pochopili, co jim Shaira sděluje. Jeden z nich to nevydržel a řekl:
„Takže máme bojovat mezi sebou o to, kdo se utká s vámi?“ Shaira zaklonila hlavu a zoufale zařvala.
„Ne, vy kreténi! Vy všichni proti mně a společně! Chápete to?!“
Muži se začali pochechtávat a k Shaiře přistoupil jeden z mnichů.
„Eh, má paní,“ řekl a ukázal na Kasumi. „Je tu ta nová žena. Utekla z cely!“ Shaira se ohlédla na Kasumi a usmála se.
„Změna plánu hoši! Pohrajeme si příště. Odveďte je zpět do cel.“ Trojice mnichů odešla s muži směrem, odkud Japonka přišla a Shaira mezitím vyšla Kasumi naproti. Ta se Shaiřiným vzezřením rozhodně nenechala vyvézt z míry. Obě ženy se sešly kousek od blyštivé sochy. Chvíli bylo ticho a poté Kasumi promluvila.
„Jdu si pro Mjollnir.“
„To je mi vcelku jasné. Hmm, dáme si společnou koupel?“ Shaira se otočila na zbylé mnichy a řekla: „Napusťte nám bazén a ne tak horkou vodu jako obvykle – Kasumi je člověk.“ Všichni mniši odešli vykonávat svoji práci, což značilo i to, že o svojí paní vůbec neměli strach. Shaira však neklid pociťovala, jen se ho snažila skrývat, ale před Kasumi se jí to nepovedlo.
„Koupel… Myslíš, že si se mnou můžeš hrát?!“ otázala se Kasumi.
„Především myslím, že máš chuť si promluvit.“
„Mám chuť tě zabít!“
„Mě nezabiješ – jen se vrátím do Pekla. Všichni velcí démoni mohou umřít jedině v Pekle, ovšem… když mě tam pošleš, je to skoro jako rozsudek smrti, protože oni mě nepustí ven a…“ Kasumi chytila Shairu pod krkem, zvedla ji a odhodila o dobrých pět metrů dál. Shaira se zase urychleně zvedla a dala ruce dlaněmi před sebe, aby zastavila kráčející Kasumi. „Jen klid! Nechci se s tebou prát. Pravda, mám ve světě lidí auru nepřemožitelné bohyně, ale mám soudnost a zdravý rozum - umím si přiznat skutečnost. Nechci zápasit s matčinou šampionkou, obzvláště ne, když má Thorův pás!“ Kasumi chytila Shairu za zápěstí a přehodila si ji přes sebe. Démonka dopadla na zem a hekla bolestí. Rychle vstala a tentokrát už si držela od Kasumi dostatečný odstup. Couvala před ní a snažila se ji uklidnit. „Klid, Kasumi. Asi jsem tě nasrala, ale…“
„Kde najdu Mjollnir?!“ Shaira ukázala na velké, zlatem zdobené dveře, jež měla za zády.
„Je ve zbrojnici. Ale ty už ho nepoužiješ!“
„Proč ne? Kam jsi dala rukavice?“
„To je právě to...“ Shaira se odmlčela a problesklo jí hlavou, jestli to, co má na jazyku nebudou poslední slova, která na povrchu planety pronese. Věděla, že její kosti, ač jsou nelidsky pevné, proti Kasumině strašlivé síle neobstojí. „Eh... ty rukavice... nechala jsem je pro jistotu roztavit.“ Kasumi v okamžiku zrudla a rozeběhla se proti démonce. Kopanec do hrudi Shairu odrazil dozadu a proletěla zamčenými dveřmi. Kasumi šla za ní a ocitla se v gigantickém sále, jež byl rozdělený na dvě části. První byla prostorná posilovna, kde nechyběly posilovací stroje, boxovací pytle, lana na šplhání, boxerský ring a mnohé další věci. Druhá část zahrnovala střelnici a hlavně desítky nejrůznějších polic a držáků, na kterých byly vystaveny zbraně. Meče, kladiva, sekery, dýky, ale i pistole, revolvery, samopaly, poloautomatické pušky, brokovnice a navíc i raketomety, granátomety, hromady plastických trhavin, granátů a dalších věcí. Mezi tím vším bylo na vysokém zdobeném podstavci položené kladivo Mjollnir – obrovské kamenné hranaté kladivo, pokryté runami podobně jako Thorův pás. Kasumi chtě nechtě musela s úžasem hledět na všechny ty předměty, které sloužily výhradně k zabíjení.
„Ty tu máš celou armádu?!“ otázala se Kasumi a nedokázala skrýt údiv. Shaira se pomalu zvedala a držela se za bolavou hruď. Opřela se o zeď a ohlédla se za sebe na všechny ty zbraně.
„To je jen moje. A jestli budeš pokračovat v tom, co jsi začala… tak to za chvíli zdědíš. Jak tě mám přesvědčit, abys mě nechala být, když mě ani nenecháš mluvit? Štěstí, že jsme tu teď samy. Mí lidé by těžko snášeli to, že jejich bohyně dostává jednu ránu za druhou a nedokáže vzdorovat jedné ‚obyčejné‘ ženě.“
„Ani ses nepokusila se bránit.“
„Protože mám svůj život ráda. Nemíním tě ještě víc nasrat, pokud to je vůbec možné. Nic jsem ti přece neprovedla!“
„Že ne?!“ zařvala Kasumi z plných plic. „Unesla jsi mě, věznila tu a ještě jsi zničila rukavice! Ale nemysli si – Mjollnir si odsud stejně odnesu!“
„Nikdo ho nemůže použít!“
„Proč by ne?!“ zařvala Kasumi.
„Mjollnir ze sebe vydává blesky. V tom je jeho pravá moc. Kladivo je však nebezpečné i svému majiteli a rukavice, ač jsou z podivného nenapodobitelného kovu, působí jako hromosvod – veškeré elektrické výboje pohltí. Když však Mjollnir použiješ bez těch rukavic, postaví se ti do pozoru i chlupy v rozkroku, pokud si je tedy neholíš.“ Kasumi náhle zvážněla a odešla zpátky k soše. Sedla si na zem a opřela se o její podstavec. Ač se hodně přemáhala, nedokázala slzy zadržet. Ve většině případů dobře poznala, když někdo lže a démonka Shaira rozhodně říkala pravdu, což dokazovaly její oči, řeč těla i chvění hlasu. Shaira nyní měla možnost popadnout zbraň a Kasumi, jež totálně podlehla emocím, zabít, ale o to nestála.

Démonka přistoupila ke Kasumi a klekla si.
„Dáme si teď tu koupel?“ Kasumi na ni jen pohlédla a poté opět sklopila hlavu. „Podívej Kasumi, Mjollnir je příliš silná zbraň a já nechtěla, aby se ho zmocnili démoni z Pekla, proto jsem ho z Asgardu odnesla sem. V noci dali mým lidem echo ti z hotelu Feng-šuej, protože jak už sis asi domyslela, mí chlapi sbírají po světě nejrůznější bojovníky, se kterými zápasím, abych se držela ve formě a abych se pobavila. Majitel hotelu tě evidentně dobře znal, a protože i on se mnou spolupracuje, prodal mi tě. Nevěděla jsem ale, že seš to ty – mám ráda, když svého protivníka poznám až těsně před samotným bojem. Mí lidi tě prostě uvěznili, protože mysleli, že jsi relativně obyčejná. Pak mi přinesli tvůj batoh a já v něm našla mimo dokladů i rukavice. Pochopila jsem, o co ti jde a bylo mi i jasné, že když máš rukavice, máš i pás a nic tě nezastaví. Rukavice jsem dala zničit a vyklidila většinu svých lidí, to abys sem měla volný průchod. Nakonec ti to trvalo trochu déle, než jsem myslela, takže jsem chtěla zatím zkrátit čas trochou boje. Nikdy nebývám nervózní, ale vědomí, že se s tebou střetnu, mi klid do duše opravdu nepřineslo. Nechci tě zabít ani ti ublížit, protože na to jednak pravděpodobně nestačím a pak to pro mě rozhodně není výhodné. No tak… podej mi ruku.“ Kasumi poslechla a zvedla se na nohy. Shaiře neuniklo značení na hřbetě Kasuminy ruky. „Paní Slzy krve… ty máš Slzu krve?!“
„No a co? Dal mi ji Samael. Uzavřeli jsme spolu dohodu – já mu přinesu Mjollnir a on vyléčí mého na smrt nemocného přítele – Samuela Gordona. Možná ho budeš znát.“
„Tak proto ten šok… Snad sis ale nemyslela, že Samael tvého přítele vyléčí?!“ Asiatka chytila Shairu pod krkem a přirazila ji ke zdi.
„Možná bych mu mohla nabídnout tebe!“ Shaira zkusila cosi říct, ale nešlo to, takže ji Kasumi jen trochu přiškrtila a pustila. Démonka klesla na kolena a držela se za ztuhlý krk. Sípala a lapala po dechu.
„Já chápu… chápu tvé rozčílení. Samael ti ovšem nepomůže a o mě nestojí, to mi věř. To poslední, co chce, je nasrat oba mé rodiče. Uklidni se, prosím!“ naléhala Shaira. „Víš, jak hrozně dusíš mé sebevědomí?! Pohráváš si se mnou jako s loutkou! To ti mě není ani trochu líto?!“
„Lítost si strč do prdele! Neumíš si představit, jak se teď cítím. Chtěla jsem se zítra vrátit domů, dát Samaelovi, co požadoval a na svatební den vyléčit svého milence! Bylo by to to nejkrásnější, co jsem kdy komu dala. Možná mi přece jen lžeš! Možná tu rukavice jsou a možná, že Samael se nechá přesvědčit, aby mi pomohl.“ Shaira se konečně zvedla ze země a sledovala rozmrzelou Kasumi, které po tváři nepřestávaly téct slzy. Jiskra odhodlanosti a hrdosti z jejích očí vymizela, až se skoro zdálo, že to, co má Shaira před očima, není pravá Kasumi Sato. Shaira dost zariskovala, když Kasumi objala, ale zdálo se, že jí to jedině prospělo.
„Neznám, jaké to je, když člověk ztrácí před očima svoji lásku. Vím jen to, že láska je slabost a zbraň v rukou nepřítele. Chápu však, jaké to je cítit křivdu a dusit v sobě nenávist. Máš vztek na Samaela, možná i na mé rodiče, ale proč mít vztek na mě? Tak jsem zničila rukavice, ale kdybys je měla, co bys tím získala? Samael tě chtěl podvést, věříš mi to?“
„Ale jo… Vždyť já to dobře vím. Dal mi Stín nějaké tvé služebné, kterou jsi zabila v Asgardu. Já z ní vytvořila svoji dvojnici, která mi měla pomoct. Uvěznila mě, do Asgardu se vydala sama, sebrala pás i rukavice a chtěla si sem dojít pro Mjollnir. Ten by skončil u Samaela a mě by mu předhodila hned poté, co by ho na Bráně Pekel přivedla k moci. Takže ano – věřím ti a jen se slepě upírám k naději. Chovám se jak ubožačka! On se mnou zkrátka vyjebal už na samém začátku.“
„Dáme si teď konečně tu koupel?“
„Co s tím pořád máš?!“
„Po tvém zákroku se cítím rozlámanější než kdy jindy a pak – v horké vodě se dobře přemýšlí. Je ještě mnoho věcí, které musíš slyšet.“
„Nestojím o koupel ani o řeči. Vrať mi mé věci a ukaž mi kudy odejít.“
„Věci samozřejmě dostaneš a místo letadla bych navrhovala zkratku přes portál.“
„Ty tu máš portál?!“
„Jak jen se to říká – přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž. Pokecáme si ve vodě.“

Shaira doprovodila Kasumi chodbou k velikému bazénku s horkou vodou. Na podlaze nebyly studivé kachličky, jak by mohlo být zvykem, ale ručně tkané koberce. Shaira svlékla to málo, co na sobě měla a po schůdkách sešla do vody. Opřela se o kraj bazénku a sledovala Kasumi, která byla celá nesvá kvůli přítomnosti ozbrojených mnichů. Shaira je pokynem ruky poslala pryč a Kasumi se konečně svlékla, načež sešla do vody. Nechala si jen spodní prádlo a především Thorův pás.
„Klidně jsi ho mohla odložit,“ řekla Shaira. „Kdybych tě chtěla zabít, udělala bych to. Moje rada do budoucna zní, nikdy se nenech tak hrozně strhnout přívalem emocí.“
„Kdybys mě chtěla zabít, udělala jsi to už dávno, hned poté, co jsi zjistila, kdo jsem. Myslím, že všechny ty rány tě zase tak moc nepocuchaly, abys změnila názor. Pověz mi, proč jsi tady a ne mezi svými?“
„Měla jsi někdy pocit, že tví rodiče tě mají jen kvůli výhodám, které z toho plynou? Že jsi pro ně jen zboží? V Pekle vládnou odnepaměti tři démoni – Samael, Lilith a Azazel. Každý z nich má své teritorium, svoji moc, své zdroje, a tak dále. Náš stvořitel to zamýšlel tak, že se démoni budou milovat a množit, přičemž jejich potomci budou jedině nabírat na síle. Mělo to být harmonické soužití – Lilith jakožto žena Samaela a Azazela. Váš Bůh přece řekl – milujte se a množte se, ne?“
„Můj Bůh to není! Rozhodně se nehlásím k té největší svini, jakou si kdo kdy vymyslel a v jejímž jménu se páchala ta největší svinstva v dějinách.“
„Dobře řečeno. Ale ať už ten slogan lidé převzali od démonů, nebo na to přišli sami, drželi se toho podstatně více než my, tvorové Pekla. Všichni tři démoni toužili po moci a touží po ní dodnes. Lilith byla vždycky největší intrikánka ze všech a tak před lety přišla s tím, že se sníží k něčemu, pro ni tak mrzkému, a zplodí s Azazelem potomka. Po zradě od Samaela, se kterým se milovala, se Lilith cítila zranitelná a svoji pozici chtěla upevnit. Popravdě řečeno, Lilith zase taková mocichtivá svině není, jen si hlídá svůj vlastní krk, ale ty metody… Zkrátka jsem se narodila já – živoucí dar i prokletí zároveň. Povím ti jeden fascinující detail – má existence spojuje Lilith a Azazela tak moc, že když jeden z nich zemře, zahyne i druhý. Asi si dokážeš domyslet, že můj život v Pekle byl neskutečně nejistý. Stačilo jen, aby některý z těch dvou pocítil šanci porazit druhého a poté by mě zabil a pustil se s ním do války. Když mi tohle všechno došlo, přemluvila jsem matku, aby investovala do Místa moci a provedla radikální Pekelnou plastickou operaci.“
„Investovala?!“
„Když vy něco chcete, jdete do obchodu a vezmete si to výměnou za peníze. Když ovšem chce něco Lilith, použije Stíny jako surovinu a pak díky Místu moci získá, co chce.“
„Takže tě přetvořila na člověka…“
„Tak nejlépe, jak jen to šlo. Navenek skutečně vypadám lidsky a mám i spoustu lidských orgánů. Fungují dokonale a nikdy se neopotřebují. To samé mé tělo – jeho buňky zůstanou mladé až do konce dnů.... nebo dokud neumřu. Po téhle přeměně jsem odešla skrze zrcadlo.“ Kasumi se ponořila pod hladinu a umyla si vlasy. Když se opět vynořila, Shaira pokračovala: „Slibovala jsem matce, že se vrátím, že chci jen důkladně poznat lidi a s tím Lilith souhlasila, neboť ona sama měla lidi moc ráda. Popravdě řečeno, není mi jasné, proč. Z života tady nahoře mi bylo na blití. Ze všech možných omezení a zákonů ještě víc. A z naprosto scestných představ, ze kterých se vytvářela dogmata, jsem šílela. Schválně mi pověz, jestli mám pravdu nebo ne – náboženství bylo původně směrem pro určité neschopné omezené ubožáky, zkrátka jako pomocná berlička pro ty, kteří se snaží tomu chaosu zvaným život vnést jasně daný primitivní řád. Místo hledání pravdy a postupnému odhalování nitek ‚chaosu‘ se rozhodli všechno rázem vysvětlit, protože lidstvo ve své ubohosti má rádo jednoduchost. Bylo to hnusné, bylo to slabošské, ale jakš takš to fungovalo. Jenže pak nějaké svině napadlo na tom vystavět svoji moc. Tak se ti hajzlové sešli a vycucali si z prstu řadu pravidel a přikázání a samozřejmě také tresty, kterými bylo možné ty důvěřivé blbečky strašit a tím i ovládat. Lžím dali nálepku pravda a hlupáci jim to žrali a žerou dodnes. A protože se lži opírají o skutečnost, mají zatraceně pevné základy a málokdo o nich pochybuje. Mám pravdu?“
„Ve své podstatě ano. Na mnoho náboženství to jde aplikovat. Ulita, ve které lidé jsou, se neustále rozšiřuje s tím, jak zjišťujeme, kterak věci fungují, ale spoustě lidem se to příčí, ať už kvůli ztrátě moci nebo nepohodlnosti. Jak jsi sama řekla – člověk má rád jednoduchost, ale nejde mu to vyčítat. Vrať se k Lilith.“
„No dobře. Slyšela jsem od otce, že teď žije s lidskou ženou…“
„Ano, jmenuje se Cura a před časem ji poslala, aby tě našla.“
„Patrně se někde ztratila. Nech mě hádat – matka chtěla, abych se vrátila.“
„Možná, já to přesně nevím. Ale proč ti to neřekla osobně? Nemáte spojení?“ Shaira se hlasitě rozesmála, což Kasumi trochu rozčílilo.
„Něco jako telefon do Pekla? Ne, Kasumi, tak to opravdu nemáme. Já mám ovšem celkem dobré spojení s otcem, neboť právě zde je jeden ze vstupů do Pekla. Černé zrcadlo patří Lilith, Brána Pekel je… ehh, spíš byla Samaela a Studna kostí je mého otce. Je ovšem jasné, že Lilith nijak netouží po tom, aby do jejího plánu viděl Azazel, takže se mě zřejmě pokusila kontaktovat pomocí té ženy takříkajíc bokem.“ Kasumi se omyla a vylezla z bazénku. „To už jdeš?“ podivila se Shaira. „Co takhle masáž?“
„Ne. Chci vidět tu Studnu.“ Ženy se otřely hedvábnými ručníky a oblékly se. Shaira provedla Kasumi zpátky do hlavní haly.
„Půjdeme teď ven, ale neboj se – zima tam rozhodně není.“ Širokou chodbou došly k velikým zdobeným vratům, u kterých stáli dva mniši. Ti otevřeli a Kasumi ozářilo Slunce.

Na nádvoří před velikým několikaposchoďovým stupňovitým chrámem bylo nebývale horko, přestože se Shaiřin úkryt nacházel v údolí a všude kolem byly vrcholky zasněžených hor. V samém středu nádvoří byla veliká kruhová studna, slepená z tisíců lebek a dalších větších kostí.
„Tak tohle je ono,“ řekla Shaira. „Dávej pozor, ať tam nespadneš.“ Kasumi se ke Studně kostí raději ani moc nepřibližovala.
„Je v tom voda?“
„Ne, ale je možné tudy procházet oběma směry, stejně jako v případě zrcadla.“
„Takže hrozí, že Azazel unikne ven?“
„Teoreticky ano, ale nevěřím, že k tomu dojde. Ví, že bych ho dost možná poslala zpátky – násilím.“
„Když o tom tak mluvíme… ty víš, co se na Bráně stalo?“
„Kasumi, před lety jsi mým lidem ukradla vzácnou knihu s Pekelným písmem. Samozřejmě mě zajímalo, co že se to stalo a tak jsem kontaktovala svoji matku skrze Studnu. Azazel, neskutečně zvědavý parchant, byl samozřejmě u toho, ale v tu chvíli nešlo o to držet vše v tajnosti. Lilith mi řekla, že se nemusím ničeho obávat, že sice Samaela vyvoláš, ale vcelku rychle ho zase porazíš, což oběma rodičům jedině vyhovovalo – další Samaelovo ponížení a další oslabení jeho moci. Status quo měl být narušen.“
„Jak to mohla Lilith vědět? Ona vidí do budoucnosti?“
„Nahlédla tam všeho všudy jen jedenkrát. Udělala to kvůli té své děvce – chtěla zjistit, jak by se k ní mohla dostat. Ale v budoucnosti je obtížné pátrat. Představ si to jako moře písku. Ty víš, na jaké místo máš jít – čí budoucnost hledat, ale protože vlny písek promíchají, najdeš i mnoho věcí, jež s tvým cílem bezprostředně nesouvisejí. Tak moje matka dopředu věděla, že porazíš démona.“
„Lilithiny schopnosti mě začínají čím dál víc srát!“
„Je mocná, přestože v rukou netřímá skutečnou sílu. Ty schopnosti jí ovšem dal náš stvořitel. Může jí je zase sebrat, pokud to uzná za vhodné.“
„Jsi její dcera... Ty máš podobné schopnosti?“
„Něco ano. Dědičnost hraje i v našem případě roli.“
„Zradila jsi svůj lid… A stále ty schopnosti máš...“
„Myslím, že náš pán si uvědomuje moji nezáviděníhodnou situaci a nechce mě zbavit veškeré moci. On totiž vůbec nepředpokládal, že se démoni budou mezi sebou tak nenávidět. Dal jim moc, se kterou měli pospolu vládnout, ale místo toho se postavili proti sobě. Mohl je potrestat, mohl jim vysvětlit, že vše zamýšlel jinak, ale náš Stvořitel rezignoval. Máloco ho dokáže přimět se námi zabývat a když už, tak jen aby trestal. Myslím, že cítí zármutek z toho, jak jeho vysněný svět nefunguje dle jeho představ. Ale zpět k tomu podstatnému. Podívej – Lilith vládne Stínům, Samael duším a Azazel netvorům, jež z duší a Stínů vznikají. Jakožto dcera Lilith a Azazela mám schopnost rovněž ovládat Stíny a netvory. A pak tu jsou mé, dalo by se říci, léčitelské schopnosti. Něco takového má každý démon - nabere trochu energie a uzdraví sám sebe.“
„Nebo člověka…“
„Vím, kam míříš, ale jsou tu jistá pravidla – nemohu pomoci někomu, kdo má krev jiného démona. Máš smůlu, že můj otec je Azazel.“
„Stejně bys mi nepomohla,“ řekla smutně Asiatka.
„To si vážně myslíš?“
„Nazvala jsi mě Lilithinou šampionkou a tvrdíš, že Lilith nesnášíš.“
„Neslyšíš, jak to zní? Lilithina šampionka…, Lilithina… Vážně máš pocit, že jsi její?“
„Nejsem ničí! Nenávidím ty Pekelné bastardy, stejně jako ty. Čím dál víc se mi pletou do života. Popravdě řečeno… docela ráda bych jim zatnula tipec a to definitivně.“ Shaira se usmála a pobídla Kasumi, aby vyšla po schodech na terasu. Odsud byl krásný výhled dolů na celý chrámový komplex. Shaira se opřela o zídku a shlédla dolů.
„Shambala… jak se ti líbí?“ Kasumi pozorovala velký stupňovitý chrám s vlnitými červenými střechami a stejně tak jeho dvě nižší křídla. Proti vstupu do hlavní části chrámu byla uzoučká skalní soutěska – zřejmě spojení s vnějším světem. Kasumi překvapovala velikost chrámových zahrad a ještě více pak jasná světle zelená nízká tráva a pár ovocných stromů.
„Není to špatné. Kdyby to nebylo trochu moc daleko od civilizace, s klidem bych tu mohla žít. Ne snad, že bych po civilizaci toužila, ale někdy je zapotřebí.“
„Kdybych nechtěla, nikdy bych odsud nemusela vystrčit nos. Mám desítky služebných. Někteří se starají o správu chrámů, jiní cestují po světě a obstarávají mi zbraně nebo bojovníky, další mají za úkol zásobování, jiní zase upokojují mé sexuální choutky. A nemysli si - není to lehká práce. Když to na mě přijde, udělám se klidně desetkrát za den. Mám tu doktory, učitele, umělce, vědce a další a další.“
„Ženy tu nejsou?“
„Byly tu, ale pak jsem je všechny povraždila. Došlo mi totiž, jak jsou problematické. No řekni - na co ženy i muže? Dát dohromady muže a ženu způsobí jedině touhu jednoho po druhém a tím se odsunu na vedlejší kolej. Dokud mě všichni uctívají jako bohyni, budou mě milovat a obdivovat, je to ideální. Ale teď zpátky k věci - povím ti něco, co nesmíš nikomu prozradit. A neboj se, že nás teď Lilith pozoruje – trocha kouzel a sem nevidí.“ Shaira se opřela bokem o zídku a pohlédla na Kasumi. „Hodlám je všechny pobít a to přímo v jejich doupatech.“
„Co že tak najednou?“
„Po druhém pádu Samaela ho náš Vládce ještě více omezil. Je nejslabší, ztrácí moc a ti opravdu silní jsou jen Lilith a Azazel. A jak ti je zřejmě jasné – stačí zabít jen jednoho z nich. Je to zkrátka ideální příležitost. Momentálně proto vyhledávám po celém světě ty nejlepší z nejlepších – nejmocnější a nejschopnější muže i ženy. Poté je přivedu sem a začnu je cvičit. Musím je držet po celou dobu zde, což se jim zřejmě nebude líbit, no zkrátka mě čeká hodně problémů, kterými tě nechci zatěžovat.“ Kasumi tahle slova vyloženě rozčílila.
„Myslíš, že mě tu udržíš?!“ zařvala vztekle.
„Ani po tom netoužím. Věřím ti, Kasumi.“
„Na základě čeho?“
„Na základě tvé touhy po pomstě a hlavně vděku.“
„Myslíš, že jsem ti vděčná? Máš poměrně dost mylné představy!“
„Kasumi, co kdybych řekla, že ti dám nesmrtelnost?“ Kasumi mlčela a jen si pohledem měřila Shairu. „Zbavím tě jakýchkoli chorob, omládnu veškeré buňky tvého těla na… řekněme nějakých čtyřiadvacet let a dám ti dar věčného mládí. A aby to stálo za to – ne jen tobě, ale i tvým blízkým. Samozřejmě těm, kteří nemají krev Gordonů. Tak co, nezní to lákavě? Nechci, abys mi za to hned slíbila pomoc, protože kdoví, co všechno se semele, ale chci, aby sis pamatovala, co jsem pro tebe udělala.“ Kasumi stále nic neříkala a přemýšlela. „Čekala jsem, že budeš nadšenější...“
„Zvažuji tvé pohnutky. Dáš mi teď takový dar?! Teď když jsem ti ještě s ničím nepomohla?!“
„Uvědomuji si, že takový dar ti může dát každý démon a s Lilith máš poměrně blízké vztahy. Teoreticky se můžeš v nadcházející válce stát vojákem kohokoli z těch tří.“
„Jinými slovy se bojíš, že bych třeba Lilith varovala, že bych jí výměnou za dar života pověděla o tom, co chystáš a že bych se přidala na její stranu. Pak jsi ale měla o svém plánu mlčet. Teď jsem pro tebe hrozbou…“
„Příprava bude trvat desítky let. A je klidně možné, že jediné, co po tobě za ty roky zbude, bude náhrobek na hřbitově. Navíc tě potřebuji mít maximálně připravenou, a když budeš neustále mladá, tak asi moc nezeslábneš. Ano, je to z mé strany riskantní, možná dokonce neuvážlivé, ale já ti věřím. Já tu budu pro tebe, po celé ty roky a možná ještě déle. Můžeš to samé říct o některém z nich? Nechci být obchodnicí, ale toužím po tom být tvojí přítelkyní. Přátelství přináší opravdovou důvěru a pomoc, obchodní transakce je jinými slovy touha po moci a touha po moci je sama o sobě nebezpečná, protože ji nikdy není možné ukojit. Každý běžný chlap chce nejprve dům, práci, peníze a partnerku. Ale když to všechno má, začne pomýšlet na vyšší pracovní post, luxusní auto a třeba dovolenou v zahraničí. Pak si řekne, že jeho žena už je moc stará, a že by nebylo od věci ji vyměnit za mladší. Tak si začne vydržovat milenku, ale to taky něco stojí a do kapsy je rázem hluboko. Zatahá za správné nitky a po chvíli je z něj vedoucí firmy a rozhazuje peníze na všechny strany. Řekne si, že by nebylo špatné si ještě trochu přivydělat a začne krást ve velkém. Pak to dotáhne až na starostu, žije v milionářské čtvrti, jeho děti v životě nepoznají práci, ale myslíš, že touha po větší moci ho opustí? Ani omylem. Touha je jak hnací motor a zastavit ho dá pořádnou fušku. Tak co, už to chápeš?“
„Ale ano – vsázíš na přátelství a já to beru. A až půjdeš proti tvorům Pekla, nezapomeň mě přibrat do party.“ Shaira se rozesmála a poté chytila Kasumi za ruce.
„Dost mě to vyčerpá. Zavři oči, nehýbej se a buď v naprostém klidu.“ Kasumi poslechla a jejím tělem projela podivná intenzivní vlna energie. Kasumi s sebou začala škubat a zřítila se na zem. Shaira se držela za hruď a cítila, jak její srdce buší jako o život. Byla vyděšená tak jako ještě nikdy. Urychleně se musela o něco opřít a snažila se uklidnit. Kasumi se zatím zvedla a Shaiře neuniklo, že má ruce semknuté v pěst. Když se Shaira konečně uklidnila, snažila se vše vysvětlit. „Promiň, já… já nevím, co se stalo.“
„Chtělas mě zabít!“
„Ne, Kasumi. Já… něco tomu bránilo, něco to blokovalo. Kdo vlastně jsi?! Čí krev v tobě koluje?!
„Ty myslíš… to je přece blbost!“

Naštvaná Kasumi sešla zase dolů a usedla na kamennou lavici vzadu u vysoké zdi, jež se táhla kolem celého chrámu. Shaira šla hned za ní. Když démonka usedla na lavici, Kasumi řekla:
„Co se stalo?“
„Jak říkám – něco tomu bránilo.“
„Myslím, že vím co. Je to už dlouho, co jsem krvácela. Je možné, že čekám Gordona.“
„Tedy… zní to logicky. Možná to tak opravdu je a to znamená, že budeš muset nejdříve porodit nebo… potratit.“
„Potrat zní lákavě a vzhledem k tomu, co mi nabízíš by bylo až debilní se o něj nepokusit, nicméně můj přítel je na smrt nemocný a taky už nejsem nejmladší. Vlastní dítě si hrozně přeju. Počkám.“
„A co tví přátelé? Je nějaký, kterému bys chtěla věnovat takový dar? Pomohu jim.“
„Moje sestra, té bych to přála, ale i ona čeká Gordona.“
„Ehh, Gordonové jsou Angličané… Oni tam uzákonili mnohoženství?“
„Ne, Samuel Gordon oplodnil nás obě, ale vezme si jen mě.“
„Lidé jsou zvláštní… a především nejdou uzavřít do škatulek – každý je svým způsobem unikát. Divné, že mnoho lidí to nechápe.“
„Narážíš snad na něco?“
„Ne, Kasumi. Jen mě napadla taková úsměvná historka. Asi před padesáti lety jsem byla na výpravě v Africe. Byla to jen poznávací cesta, nic zvláštního, ale dostala jsem se ke kmeni jakýchsi domorodců, co žijí hluboko v džunglích. Ulovila jsem tam nějaké šelmy, pobila pár bojovníků a tak zapůsobila na domorodce svými schopnostmi. A tak mi náčelník kmene před všemi domorodci položil otázku, na kterou snad do smrti nezapomenu – jsi žena nebo bojovník? Málem to se mnou smíchy seklo.“
„Podobnou představu měli v hlavě lidé odnepaměti.“
„To jo, i dnes to je omezený nafoukaný šupák všude kam se podíváš, ale ten náčelník to podal tak přesvědčivě, jakoby se ty dvě věci opravdu navzájem vylučovaly. A představ si – stejně jsem ho nepřesvědčila. Tvrdil, že žena může být vychovatelkou, učitelkou nebo kuchařkou a muž zase bojovníkem, lovcem nebo šamanem. Samozřejmě měl značně omezené výhledy a tím i jednotlivé profese, ale podstata byla jasná. Tak jsem se svlékla, aby jako poznal, že jsem žena. Přesto to nepochopil a chtěl vědět, v čem ho podvádím. Tak jsem vyvraždila celý jeho kmen a myslela si, že teď už musí mít jasno. Víš, co mi na to řekl?“ „Nepochopil to, že? Stále visel v mantinelech, které nedokázal posunout.“
„Přesně. Dospěl k názoru, že nejsem člověk, ale nestvůra z hlubin džungle. Našel si zkrátka jiné vysvětlení, aniž by přijal fakt, že se mýlil. Samozřejmě jsem ho zabila, ale ani po takové době jsem nepřestala nad lidským myšlením uvažovat.“
„Lidé myslí, že celý svět je možné shrnout do pravidel, zásad a nařízení. Těžko říct, proč tomu tak je. Možná jsou jen omezení, možná je na ně svět moc složitý a snaží se ho zjednodušit.“
„Hmm, co teď podnikneme? Nechtěla by sis zacvičit? Můžu ti vybrat soupeře. Mám tam dva opravdové unikáty. Brousím si na ně zuby už dlouho, dokonce jsem neodolala a šla si je prohlédnout. Jednoho bych ti s klidem nechala.“
„Nechci se s nikým prát!“
„Kasumi, potřebuješ se držet ve formě! “
„Neříkej mi, co mám dělat! Nebudu zabíjet lidi jen pro zábavu, nebo kvůli tréninku.“
„Jestli tomu rozumím, chceš dobrý důvod… Stále tam je ten kufr plný peněz. Stačí říct, že ho dostanou a vrhnou se na tebe. Pak to bude sebeobrana, ne?“
„Tys mě nepochopila?! Nechci se teď prát! Jsem unavená, hladová a chci domů!“
„No tak promiň. Jen jsem tě chtěla potěšit.“
„Možná někdy jindy. Teď mi ukaž portál a pusť mě domů.“

Shaira dovedla Kasumi do levého křídla chrámu. V hlavním sále zde hořely svícny. Shaira si stoupla do samého středu sálu a shýbla se k zemi. Dřevěné čtvercové desky tvořící podlahu vypadaly jedna jako druhá. Zdání však klamalo. Shaira vsunula prsty do úzké drážky a vybranou desku nadzvedla. Byla pod ní páka, za kterou zatáhla a vinou skrytých ozubených kol a hřídelí se dala do pohybu celá zadní stěna. Odsunula se a odhalila průchod kamsi dolů.
„Portál je na druhém konci, je to odsud skoro čtyři kilometry, ale na začátku jsou louče a zapalovač. Koule je na podstavci a… ale kruci – co kdybych šla s tebou?“
„Na Black Mirror? Lilith může poznat, že máme něco společného.“
„Tak ať, to mi jedině vyhovuje – Lilith mne samozřejmě chce mít nablízku a když zjistí, že spolu vycházíme, nejspíše na mě začne tlačit přes tebe. To nám dá výhodu. Hlavní je, aby o našem tajném plánu nevěděla nic, takže se nikomu nezmiňuj. Skočím ti pro batoh a sobě pro doklady, abych se mohla zase vrátit. Bože jak já nesnáším všechny ty bezpečnostní kontroly…“ Shaira odběhla a Kasumi měla konečně chvíli klidu jen pro sebe. Neměla ze Shairy dobrý pocit, ale zdálo se, že jsou na stejné straně. Kasumi byla ochotná s ní maximálně vycházet už jen kvůli přislíbenému daru mládí. Shaira byla po chvilce zpět v kvalitních kalhotách a bundě z kůže. Předala Kasumi batoh a společně sestoupily do podzemí. Shaira vymáchala louč v nádobě s olejem, zapálila ho a vyrazily dál. Kamenné stěny a takřka nekonečný rovný tunel Kasumi poněkud zneklidňoval. Trvalo dlouho, než obě ženy stanuly před pohasnutým portálem, na kterém byla vyobrazena kamenná hadí tlama.
„Je tu hlídač portálu?“ zeptala se Kasumi.
„Spíš byl.“ Shaira zvedla ze stojanu kouli a opět ji tam vrátila. Portál se rozžhavil a ženy jím prošly.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.02.2014, 15:40:32 Odpovědět 
   Zdravím ještě jednou.

Napadlo mne, že by mohl být konec hezky epický - třeba i v rámci velké bitvy v Pekle, ale toto by nejspíš Stvořitel netoleroval, přestože na "výchovu svých dětí" krapet rezignoval. Shaira je na démonku nějak příliš "pozitivní" a Kasumi se nedivím, že jí zde něco "nepasuje"! ;-)

Tak...
 ze dne 28.02.2014, 16:39:42  
   Lukaskon: Též zdravím a děkuji za komentář.
Cosi jako válka mezi Peklem a našimi hrdiny je záležitost budoucna. (do konce ságy zbývají dvě série). Otázkou je kdo bude stát na čí straně, protože ne všechny Pekelné bytosti jsou vyložené bestie a také ne všichni hrdinové jdou proti Peklu.
 Šíma 28.02.2014, 14:01:23 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkné... Vím něco víc o Pekle. Ale také nemám s nové postavy příliš dobrý pocit! Nevisí něco ve vzduchu? ;-)

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 28.02.2014, 14:04:04  
   Šíma: Za šotky ve vlastním komentáři se omlouvám... ;-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Eretea II - 9. ...
Garathea
Vzpomínky poušt...
Naovy
Pravda bolí
Julliess
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr