obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39399 příspěvků, 5729 autorů a 389848 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: O tom, co mělo zůstat skryté... ::

 autor Gabriela Green publikováno: 26.02.2014, 19:31  
 

Stojíš v jeskyni, obklopena tmou, temné zvuky šíří se za tebou. Zavíráš oči, otočit se nejde, v ruce svíráš svíčku – ten symbol naděje. Zpoza zavřených dvou bran, rojí se voda, pomalu prosakuje a po tváři ti padá. Máš křeče v rukách, sotva stojíš na nohách, ten symbol naděje pomalu umírá. Temné zvuky šíří se k tobě, ty sama víš, že takhle už to dál nejde, rozbíháš se tmou, to světlo naděje, svítí ti cestou. Po cestě zakopáváš o sílu svou, o tu vlastnost kdysi ztracenou, máš strach a nemáš čas, proto její sběr odkládáš. Připadáš si na konci sama sebe, při tom pocitu v těle tě zebe. Třeseš se strachem a ne zimou, promáčena od slz snažíš se naplňovat vírou. Narážíš na věc, co měla zůstat na vždy skryta, je to truhla, co se jen tak neodemyká. Místo tmy obklopena pustým prachem, poklekáš před ní se zatajeným dechem, v žilách místo krve, koluje ti strach, přesto se odhodláš a truhlu otevíráš. Rukou svou pavučiny z víka stíráš, a právě v tento okamžik máš pocit, že umíráš. Smířena sama se sebou a s osudem svým, víko od truhly pomalu uchopíš. Na ostrově temnota vzkvétá a i ta nejbohatší květina odkvétá. Víko se zvedá směrem nepochopitelným a ty se vydáváš směrem neurčeným. Najednou chápeš, proč si vlastně tady a ty děsy šíří se z truhly záhy. Najednou chápeš, proč si vlastně tu, musíš se postavit svému strachu. Stěny jeskyně linou se ostřím a ty si říkáš, tak tady dnes končím, v tu chvíli vychází ven a ty před ním klečíš s údivem. Překvapuje tě jeho síla a to světlo naděje pomalu skomírá. Postava zahalena tmou, obklopuje tě mocí svou. Posloucháš křiky strachu své, co opustili ústa tvé. Jsou staré, pár let jim už bude, co naplat, jsou tady všude. Žiletky po nohách, ostřím ti jezdí, potůčky krve, tvé tělo „hyzdí“. Rány nezasychají a stále krvácí, jsou jako tvá duše, co se pomalu vytrácí. Vytrácí se jako tvoje víra a uprostřed tvé hlavy najednou je díra. Vzpomínáš na chvíle, kdysi se smála, tahle vzpomínka jako by tě naplnila. Strach na jednou jako by byl tabu, jakoby na jednou mizel někde v davu. V davu plném sirotků co řvou hladem a ty chceš utéct z boje někudy zadem. Dochází ti, že to tak není, že ten strach tu stále před tebou stojí. Nemůžeš utéct, nelze se schovat, můžeš jen vyhrát nebo prohrát. Podíváš se mezi prsty, na karty co máš a bolestně ti dochází, že nejspíš prohráváš. Valící se hnis z tvého těla, čistí tvou duši, tak si to chtěla. Opět se podíváš mezi prsty na karty, co máš a víš, že s tím nic nenaděláš, přesto hraješ dál, s tím, co máš a pomalu si uvědomuješ, že osud svůj v rukách máš. Stonky květin, pomalu slábnou, a ty začínáš padat únavou. Pocit sebezáchovy najednou mizí a všechno známý je ti cizí. Posloucháš rytmus svého tepu, tělem svým vnímáš svojí slabotu, očima svýma vidíš svojí slepotu a z úst vydáváš jen tichou slabiku. Slabiku, co rozezní se v dáli, snažící se na pomoc přivolat chiméry. Obraz v dáli pomalu mizí, obraz iluze, co je ti cizí, klika u dveří, stlačena rukou, a prkna pod tebou nejspíše prasknou. Kouř z cigaret line se tmou, ty ho vdechuješ, ale oni ti lžou. Lžou o tom, kým ve skutečnosti jsou, lžeš sama sobě, že ti dnes pomůžou. Dostáváš sedmičku a lížeš dvě, možná ti pomůžou a možná ne…


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Gabriela Green 26.02.2014, 20:28:54 Odpovědět 
   Dobrý večer,

Věk jsem nejspíše zapomněla uvést. Už jsem to napravila. Co se týče odstavců a stavby vět, vím, že to není dokonalé. Popravdě za svůj život jsem přečetla cca 18. knih, 80% byla povinná četba a z toho se mi 90% nelíbilo.

Celý textík vznikal více méně dosti prazvláštně, je to ve své podstatě dílo okamžiku, zapisování chodu myšlenek, které se prolínají s mojí minulostí a popisování určitých pocitů, které s ní úzce souvisí. Při psaní jsem příliš nepřemýšlela nad opakováním slov ani nad stavbou vět. Možná to bude i tím, že textík vznikal okolo třetí hodiny raní. Nic méně, po jeho dokončení jsem se rozhodla nechat ho tak, jak je, naivně jsem předpokládala, že v to bude právě to kouzlo. Není. Teď už to vím. Chtěla jsem především vědět názor odborníka. Tím se dostávám k tomu, že bych Vám za něj chtěla poděkovat a říci, že si ho cením.

S pozdravem Gabriela.
 ze dne 26.02.2014, 20:51:37  
   Šíma: Zdravím.

Ve tři hodiny ráno? Tak to klobouk dolů, to už většinou spím...

Ale bez legrace, chce to si s textem více pohrát, není psaní (a literární tvorba vůbec) jako stavění z kostek Lega? Jeden netuší, jaké krásné výtvory může "postavit"...

Smíchání poezie s prózou (či naopak) není neobvyklým jevem - i zde na SASPI. Pak bych musel text nejspíše hodnotit jako poezie i prózu zvlášť, protože co se formy týče, není toto dílko "ani ryba ani rak".

Zkus nechat textík uležet, třeba časem přijdeš na to, jakou mu dát formu a co udělat s jednotlivými obrazy - možná, že by z této práce mohla být pěkná procítěna a obrazná báseň nejen o pocitech člověka a jeho vnímání sebe i okolního světa.

Co se poezie týče, zajímám se o ni jen "okrajově", spíše více brozdám v próze, takže ani já nejsem poetou na plný úvazek! ;-)

Hezký den a ať se daří.

P.S. Pokud chceš odpovědět na jakýkoliv komentář, použij onu ikonku v pravém horním rohu u daného komentáře (viz zápisník s tužkou), objeví se Ti prázdné dialogové okno, do kterého můžeš pak vložit svou reakci a odkliknout ji stisknutím tlačítka "vložit komentář". (stejně jak to dělám právě já) ;-)
 Šíma 26.02.2014, 19:28:54 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Poezie nebo próza? Nejspíš jde v tomto případě o poezii v próze.

Text je v jednom bloku, jednotlivé obrazy v něm plynou větu za větou, nezaškodilo by textík rozdělit do odstavců, vždyť i v poezii jsou básně rozděleny do slok, pak by jednotlivé myšlenkové obrazy mohly na čtenáře promlouvat lépe, nebyly by utopené v jednolitém textu...

Pozor na opakování slůvek, ne vždy toto funguje, občas textu spíše uškodí než pomůže. Dílko se nehodnotí lehko, protože se pohybuje na hranici poezie a prózy, celek je napsaný ve verších, přestože zde byla poetická forma vynechána a text má spíše podobu prózy - povídky, která je napsaná ve verších.

Při několikerém pročítání se mi některé obrazy líbily více nežli jiné, chce to nespěchat, více rozdělit text - třeba i do již zmíněných odstavců (slok) a podumat nad jednotlivými "verši", aby na čtenáře působily patřičným způsobem (viz klišátka, kterým se autor občas nevyhne).

Jako pokus není dílko špatné, třeba i v rámci stáří autora (či autorky) - v profilu nemáš uveden věk, proto více nežli jindy vařím více z vody.

Po obsahové stránce může jít o umírání čehokoliv v nás, kdy i naděje odešla na odpočinek a naše noční můry přicházejí spolu s beznadějí a bolestí. Rozhřešení však nepřichází, ať už jde o hru Osudu, či vlastní neschopnost rozhodnout se (v ten správný okamžik), popřípadě být tím pravým hráčem (bez bázně a hany). Což možná i napovídá samotný nadpis - co mělo zůstat skryto. Kdo komu však je zde soudcem?

Pokud nás nebude soudit bůh (či kdokoliv jiný - viz vyšší spravedlnost), můžeme být soudci sami sobě, nehledě na fakt, že před sebou - i v rámci svého vlastního nitra - nic neskryjeme a žádná lež nám nemůže být dobrá...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Do starejch čas...
deuxEm
Naladěno na roz...
Marek
Ukradnutá
Šutrák
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr