obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915316 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39432 příspěvků, 5735 autorů a 389981 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Posel smrti VII: XII - Shaira 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti VII - Tvář šelmy
 autor Lukaskon publikováno: 02.03.2014, 23:28  
Kasumi se společně s Shairou vrací na Black Mirror. Zatím ani netuší, co se stalo s její sestrou. Je vůbec šance, jak Sakuru osvobodit ze spárů démona nebo je jedinou možností její smrt?
 

Brána Pekel

Po vstupu na Bránu Pekel Kasumina ostražitost ještě vzrostla. Ani na okamžik nespouštěla Shairu z očí, neboť si připouštěla možnost, že by se jí démonka pokusila zbavit. Neměla ponětí, proč by to dělala, ale Kasumi rozhodně nedokázala odtušit veškeré Shaiřiny úmysly.
„Tohle místo,“ řekla Shaira, „mě vždycky fascinovalo.“ Démonka usedla na trůn, u jehož paty ležely lidské lebky a pohodlně se opřela. „Jak tady mohl Samael trávit celé roky? Copak to nebyla nuda? Možná právě proto se spřáhnul s lidmi a začal zosnovat plány, kterak by rozšiřoval svůj vliv i na povrchu planety. Možná právě kvůli tomu oplodnil lidskou ženu a ta mu porodila potomky. Prostě se jenom nudil a já bych se na jeho místě dozajista nudila taky.“
„Snažíš se ospravedlnit jeho chování?! U mě s tím neuspěješ, protože pro mě je podstatná jedna věc – jeho démon zavraždil mého přítele Cye a navíc se snažili zabít i mě a Samuela. Dostal, co si zasloužil.“ Kasumi obešla propast uprostřed sálu a stanula před šesti podstavci, přičemž jen v jednom byla magická černá koule. Zvedla ji a umístila zpět. Rozžhavil se portál, jež vedl rovnou na Black Mirror.



Velká Británie – Anglie – Black Mirror

Obě ženy portálem prošly a ocitly se v jeskyni, kterou rozdělovala propast. Shairu zaujala rytina na zdi, která znázorňovala skupinu lidí s černou kouli.
„Tyhle koule,“ řekla démonka, „jsou jako nádoba na Stíny. Lilith je původně takto využívala a poté vytvořila desítky takových a předala je Samaelovi, aby je měl jako klíč k portálům. Víš o tom, že právě díky koulím dokázal Mordred ze světa za zrcadlem ukrást Stíny?“
„Ne, netušila jsem, jak to provedl.“
„Je to způsob, kterým můžeš teoreticky ukrást Stíny i ty, ale já ti to nedoporučuji. Lilith by se to nelíbilo a pravděpodobně si Stíny již dobře chrání, takže by to ničemu nepomohlo. Počítej tedy jen se Stíny, které máte v podzemí. Možná se ti budou někdy v budoucnu hodit.“ Shaira se otočila a přistoupila k propasti. Pohlédla na úzký průchod na druhé straně. „Moc to na Black Mirror neznám,“ řekla démonka.
„Doufám, že tu nebudeš dlouho, bez urážky. Zítra máme mít svatbu a nechci, abys na ní byla.“
„Vždyť jsem jako člověk. Jen trochu… do ruda.“
„Vypadáš jako by ses škvařila na plotně! Ale o to mi nejde – jen nechci zneklidňovat svoji rodinu, především pak syna.“
„Dobře, Kasumi. Jen si to tu prohlédnu a nejpozději ráno jsem pryč.“ Shaira se rozeběhla od zdi a přeskočila propast. Kasumi učinila totéž a ani pro jednu nebyla čtyřmetrová díra končící kdesi v hlubinách výraznou překážkou. Vyšly po kamenných schodech ven na vzduch, kde hustě pršelo.
„Tak mě napadá…“ pronesla Kasumi. „Jak tvé tělo reaguje na chlad a déšť? Snášíš to dobře?“
„Ale jo. Však taky žiju vysoko v horách. V Shambale je sice teplo, ale nemysli si, že tam jsem neustále. Mám ráda váš svět – je hrozně zajímavý a skrývá spoustu možností. Procestovala jsem ho křížem krážem a stále mám co objevovat. Teď asi půjdeme na zámek… provedeš mě?“ Kasumi kývla na znamení souhlasu a vydala se směrem, kde předpokládala vesnici. Ve skutečnosti však tápala a snažila se vybavit si chvíli, kdy jí Samuel ukazoval mapu panství, kterou nakreslil. Věděla, že musí jít na východ, ale to bylo tak vše. Netrvalo dlouho a narazila na starou zarostlou stezku. Bylo těžké se jí držet, ale povedlo se a asi po hodině cesty ženy dorazily do vsi. Mezitím začala silná bouře a blesky šlehaly oblohou. Z deště se stal liják a pobyt venku byl čím dál nepříjemnější. Shaiře začala být veliká zima a Kasumi na tom nebyla o moc lépe. Vlasy se jim díky dešti slepily a z oblečení jim stékala voda.
„To je hospoda?“ zeptala se Shaira a ukazovala na místní putyku, jejíž štít se pohupoval ve větru a nepříjemně vrzal. „Skočím si na jedno pivo.“ Jakmile se ženy přiblížily, poznaly, že světla uvnitř nesvítí, dole u dveří jsou zapálené svíčky a věnce a na dveřích je přilepený list podepsaný místostarostkou obce – Abayou.

S lítostí všem obyvatelům našeho panství oznamuji, že dne 30. 12. byli v hostinci U Tří soudků zavražděni čtyři lidé včetně majitele Harryho Milese a jeho syna Ephrama. Další obětí je námi vždy vážený inspektor Leonard Colliere a jeho žena Josefína. Není tajemstvím, že na svědomí je má inspektor Conrad Spooner, jež po hrůzném opovrženíhodném činu spáchal sebevraždu. Jménem obyvatel Willow Creek přeji upřímnou soustrast všem pozůstalým.
Abaya A. Goyalová


„Šok?“ otázala se Shaira a pozorovala překvapenou Kasumi.
„Moje sestra sem ráda chodila a s hostinským se dobře znala. Jeho syn se na mě těšil po celou dobu, co jsem byla pryč. Myslím, že jsem se stala jeho vzorem, přestože mě viděl jen párkrát. Je to… zvláštní.“ Kasumi pohlédla dolů na věnce a zakryté svíčky, jejichž plameny sotva plápolaly, kvůli nepříznivému počasí. Shaiře to nedalo, aby se nezeptala:
„Proč lidé zapalují svíčky a nosí sem takové pitomosti?“
„Na to bych se já mohla zeptat tebe. Význam toho mi uniká, ale asi to má v lidech vyvolat pocit, že pro mrtvé něco udělali anebo se jen předvádí před sousedy.“ Ženy se ve vsi nezdržovaly a pospíchaly rozbahněnou cestou k zámku. Kasumi sice zajímalo, co že se to v hostinci událo, ale chodit po vsi a vyptávat se mohla i za pěkného počasí.

Kasumi odemknula bránu u zámku svými klíči a pospíchala se schovat pod balkon. Voda z ní stékala proudem a vidina vytopené místnosti byla lákavá. Vstoupila do zámku, kde bylo skoro až nezvyklé ticho. Kasumi si svlékla oblečení až na spodní prádlo a nechala ho u krbu, aby se osušilo. Přistoupila k ohni a natáhla ruce před sebe, aby se ohřála.
„Je příjemný vědět,“ řekla Shaira, „že nejsi stydlivka. Řekněme, že v tvém paláci jsi bohyní ty, takže se tě nejprve zeptám – mohu se taky svléknout?“ Kasumi nestačila odpovědět a zaslechla za sebou dusot nohou. To právě Samuel sbíhal dolů do haly. Měl chuť Kasumi obejmout, ale když viděl neznámou ženu, ovládl se.
„To je Shaira,“ vysvětlovala Kasumi. „Lilithina dcera. Chtěla vidět Black Mirror a já ji neodmítla – není od věci mít dobré vztahy s Peklem a především je dobré poznat potenciální nepřátele… Také by oni měli poznat mě, aby pochopili, jak moc riskantní je mě nasrat.“ Kasumi to řekla tak tajemně, až se i Shaiře skoro zdálo, že s ní Kasumi nemá čisté úmysly. Věděla však, že Kasumi nemůže říct pravdu o jejich vzájemném vztahu a to nejen kvůli Samuelovi. Ten svoji milou konečně objal a políbil. Tiše jí zašeptal do ucha:
„Určitě je to dobrý nápad?“
„Nech to na mě, Samueli – vím, co dělám.“ Samuel si s Shairou potřásl rukou a nedalo mu to, aby neřekl jízlivou poznámku:
„Doufám, že máte k matce blíž než k otci.“
„Samael není její otec, Samueli,“ upozornila Kasumi.
„Já vím. Mluvím o tom, který na nás poslal Mammona, jež právě ovládá tvoji sestru.“
„Co-cože?!“ vykřikla Kasumi. „O čem to mluvíš?!“
„Promiň, měl jsem být citlivější. Já už jsem zkrátka zoufalý, miláčku.“
„Tak mluv! Co jí je?!“
„Hned druhý den, po tom, co jsi odjela, začalo Sakuře nezvykle rychle růst břicho. Ještě ten den porodila a to mrtvé dítě. Mammon z dítěte přesedlal na Sakuru a už celé dny jí ubližuje a snaží se nad ní převzít kontrolu. Musel jsem ji dokonce přivázat na postel, ale vážně nevím, jak jí pomoct.“

Kasumi se okamžitě rozběhla k pokoji Sakury. Vešla dovnitř následovaná Samuelem a Shairou. Sakura ležela na posteli, stále připoutaná řetězy.
„Omdlela včera dopoledne, když se mi snažila něco sdělit. Od té doby se zdá, že spí. Není to poprvé – často upadala do snů, ve kterých prý byla v jakémsi podivném světě, ale nikdy tam nezůstala tak dlouho. Bojím se, aby se vůbec probrala.“ Kasumi se sklonila nad svojí sestrou a roztáhla jí víčka, aby viděla zorničky. Byly nepřirozeně rudé. Aby toho nebylo málo, Sakura byla podstatně hubenější, než jak si ji Kasumi pamatovala. Asiatka pohlédla na ostatní přítomné a chybělo málo, aby se jí z očí spustily slzy. Kdyby bojovala s nepřítelem, na kterého platí hrubá síla, pociťovala by spíše zlost, ale teď byla zoufalá. Samozřejmě byla rozhodnutá za svoji sestru bojovat, i kdyby měla sáhnout na samotné dno svých sil. Teď čekala, jestli se k tomu vyjádří Shaira, což se také stalo.
„Já nemůžu, Kasumi,“ řekla rozhodně. „Nemůžu z ní prince Pekla dostat – zase tak mocná nejsem.“
„Je jiná možnost?“
„Nech mě přemýšlet…“
„Chceš koupel v horké vodě?“ Shaira se pousmála.
„Máš dobrou paměť – ano, ve vodě se mi přemýšlí nejlépe. Tak mi tedy koupel připrav.“ Kasumi doprovodila Shairu do koupelny a pustila tak horkou vodu, jak jen to šlo.
„Pokud mi pomůžeš, Shairo… nechci říkat, že budu tvým dlužníkem, protože splácení dluhů je poněkud nejistá záležitost, ale rozhodně ti budu vděčná a ne málo.“
„Je mi to jasný. Jsme… tedy doufám, že jsme přítelkyně a ty by si měly pomáhat. Dej mi trochu klidu a snad mě něco napadne. Je zřejmé, že jediný, kdo může prince Pekla stáhnout pryč je Azazel. Musí k tomu mít důvod… jenže tě nenávidí, protože máš k Lilith blízko. Hmm, no uvidíme.“ Kasumi z poličky u zrcadla vzala lahvičku s vonným olejem a také pěnu do koupele.
„Chceš něco z toho?“
„Budu jedině ráda.“ Kasumi připravila pěnu i olej a nechala Shairu o samotě. Zašla do svého pokoje a natáhla se na postel. Bála se, že v mžiku usne, ale myšlenky byly silnější. Věděla, že potřebuje odpočinek, ale na to teď rozhodně nebyl čas.

Do pokoje přišel Samuel, který se usadil vedle Kasumi. Navzdory tomu, že se jeho přítelkyně vrátila, vypadal ustaraně.
„Lilith opět lhala…“ konstatovala Kasumi.
„Ne, jen vycházela z toho, že Sakura není těhotná. Ten parchant ji oslabil a teprve poté posedl.“ Samuel Kasumi pohladil po tváři a dal jí pusu.
„Chtěl jsem se na to zeptat už dole, ale nebylo to vhodné. Máš, co Samael požadoval?“ Kasumi zavřela oči, aby nemusela sledovat Samuelův výraz.
„Podvedl mě. Pomocí artefaktu jsem vytvořila svoji dvojnici, která mi měla pomoct, jenže byla na straně Samaela a zradila mě. Teď už je mrtvá, ale z celého toho dobrodružství nemám víc než opasek dodávající nadlidskou sílu.“ Samuel vstal a opřel se rukou o stěnu. Rozbrečel se, ač se tomu dlouho bránil.
„Už s tím přestaň, Kasumi. Prosím, už toho nechej – mě zkrátka není pomoci. Nenastavuj svůj krk kvůli tomu mému. Zabilo by mě, kdyby se ti něco vážného stalo!“ Kasumi sledovala plačícího muže, kterému zasadila tvrdou ránu do srdce – zbavila ho naděje na záchranu. Nechtěla mu však lhát ani dávat klamnou naději.
„Jediný, kdo tě může vyléčit je Samael. On to však neudělá. Jakýkoli obchod nemůže uspět – Shaira mi v tomhle směru otevřela oči. Věc je totiž jasná – Samael věří, že v zoufalství se zbavím všech případných trumfů, jen abych ho přiměla ti pomoct. Proto s ním už nechci mít cokoli společného a potřebuji být silná, abych odolala pokušení. Je mi totiž jasné, že až budeš na smrtelné posteli, on přijde s něčím velkolepým. Možná bude chtít, abych ho vyvolala, možná bude dokonce požadovat, abych skočila do Pekla.“ Samuel na to nic neřekl, ale dobře si vše zapamatoval. Přemýšlel, nakolik dobře Kasumi zná. Nedokázal odhadnout její chování v momentě, kdy on bude jen krůček od smrti. Nemyslel si, že by se obětovala, ale vyvolání Samaela tak nereálné nebylo…
„Miláčku, říkala jsi, že máš nějaký opasek…“
„Značně zvyšuje sílu lidského těla. Perfektní věc, ale nech si to pro sebe. Nanejvýše to řekni sestře a Edwardovi, ale tím to končí. Nezlob se, ale potřebuji přemýšlet.“
„Rozumím, taky si musíš odpočinout. Půjdu za Desmondem.“ Kasumi zůstala brzy sama a probírala jednotlivé možnosti. Samuel však byl během okamžiku zpátky. „Chce tě Shaira.“ Kasumi urychleně pospíchala do koupelny a doufala, že její společnice na něco přišla.

Démonka stále ležela ve vodě, ze které nepřestala stoupat pára.
„Mám to. Ty oleje jsou vážně skvělé… sama jich mám desítky, ale tenhle ještě ne.“
„Mluv k věci, prosím.“ Shaira vylezla z vany a otřela se osuškou. Její oblečení bylo stále mokré, takže zůstala nahá.
„Jsi paní Slzy krve a toho využijeme. Vytvoříš svoji dvojnici a já ji použiju proti Azazelovi. Udělám to skrze Studnu, aby se zdálo, že jednám za Lilithinými zády. Tak ho oklamu a přiměju spolupracovat.“
„A co přesně s tou dvojnicí chceš dělat? Předáš mu ji? Pozná, že to nejsem já.“
„Chci ji zabít.“
„Proč? Azazel tě podvede. Copak to není stejná svině jako Samael?“
„Kdyby mě podvedl, nasral by si do bot. Nezapomeň, že oba mí rodiče by si přáli, abych byla na jejich straně. Kdyby se mnou Azazel vyjebal, bylo by to i na něj moc hloupé.“
„Nebudeme na nic čekat. Dojdu pro Slzu a ty zatím počkej v hale.“ Zatímco se Shaira oblékla a sešla po schodech do přízemí, Kasumi vstoupila do Desmondova pokoje.
„Máma je zpátky!“ vykřikl Desmond a přiběhl k ní. Kasumi jeho vlídné chování nečekala. Shýbla se, aby Desmondovi viděla do očí. Chlapec si Kasumi chvíli prohlížel a poté se zeptal: „Kde je koťátko?! Slíbila jsi mi koťátko!“
„Neslíbila jsem nic a mám teď důležitější věci na práci.“ Kasumi přistoupila k Samuelovi, který odevzdaně seděl u stolu. „Potřebuji…“
„Já chci koťátko!“ vykřikl Desmond načež začal vřískat a poskakovat po pokoji.
„Buď zticha!“ okřikla ho Kasumi. „Samueli, potřebuji Slzu krve, protože…“ Desmondův křik ještě nabral na intenzitě, a aby na sebe upoutal více pozornosti, popadl malé autíčko, které dostal k Vánocům a začal s ním třískat o stůl. Kasumi se nyní musela ovládnout, aby odolala hněvu.
„Ty seš parchant!“ vykřikla, chytila Desmonda za ruku a vystrčila ho ze dveří ven. Poté se obrátila na Samuela. „Chci Slzu krve.“
„Nemusíš být tak zlá…“
„Samueli! Nestojím o další zatracenou hádku kvůli tomu malému zmetkovi! Jsem unavená, jsem podrážděná a dost nasraná, takže mi řekni, jestli netušíš, kde má Sakura schovanou Slzu krve a já zase půjdu.“
„Chováš se tak… hrubě!“
„Tak dost!“ zařvala Kasumi až se Samuel polekal.
„Dobře, promiň, já jen… nezvládám to. Je toho na mě tolik… Slzu mám u sebe a nechal jsem ji v knihovně na stole. Chceš do ní Stín, co máme v podzemí, nepletu se?“
„Nepleteš. Shaira prý ví, jak ze Sakury dostat démona. Okamžitě vyrážím s ní do Tibetu.“
„Ale… co naše svatba?!“
„Sestra je mnohem důležitější než svatba!“ Kasumi zabrala za kliku a otevřela dveře. Desmond za nimi nestál, zdálo se, že někde trucuje.
„Kasumi,“ oslovil ženu Samuel. Ta se přes rameno otočila. „A co já? Je tvoje sestra důležitější než já?“
„Její život je důležitější než náš společně strávený čas, stačí?!“ Kasumi na odpověď nečekala a pospíchala do knihovny, kam ji Shaira následovala. Na stole krom knih, psacího stroje a popsaných listin nalezla i artefakt, jež patřil jí. Vzala ho a pomocí speciální rukojetě dýky otevřela tajný vchod do podzemí. Obě ženy sešly k výtahu a sjely dolů do jeskyně.

Kasumi ukázala na temný průchod vpravo.
„Tam má být bludiště a v něm Stíny. Je tam mnoho dveří a ty se otevírají páčkami. Neznám přesné rozmístění Stínů, ale vím, že se bojí světla.“
„Pokud nejsou dva vedle sebe, nehrozí ti žádné nebezpečí.“
„Mě? A co tobě?“
„Mě Stíny poslechnou. Jsou jen dva. Podej mi Slzu a já se během chvilky vrátím se Stínem.“ Kasumi poslechla. Ne snad, že by Shaiře bezmezně důvěřovala, ale byla přesvědčená, že jí chce opravdu pomoci. Kasumi v jeskyni strávila čekáním sotva pět minut, když se Shaira vrátila s rozzářeným artefaktem. Předala ho Kasumi. „Nehrozí, že druhý Stín uteče?“
„Určitě ne. Otevřela jsem jen tohohle. Jinak pamatuj, že máš ještě jednoho a pokud uznáš za vhodné ho použít, měla bys vědět, že stačí pouze držet před sebou prázdnou Slzu krve. Artefakt Stín doslova vcucne dovnitř. Teď je načase vyrazit ke mně do Shambaly. Doufám, že pojedeš také.“
„Určitě. Pokud si pospíšíme, pořád můžu stihnout svatbu. A protože Samuel se chová čím dál podivněji, je pro mne svatba důležitější než předtím. Tak rychle, Edward nás vezme do Londýna na letiště.“

Byl pozdní večer, když Sakura konečně přišla k sobě. Její oči rudě žhnuly a každý kdo by ji v ten moment viděl, by poznal, že není v pořádku. Sakura uchopila řetěz, zatnula zuby a pokoušela se ho roztrhnout. I přes neobvyklou sílu, kterou jí propůjčoval démon, toho nebyla schopná. Začala tedy zoufale volat:
„Samueli! Edwarde, zkrátka kdokoli, pomozte mi! Rychle!“ První a jediný, kdo do pokoje dorazil, byl právě Samuel.
„Co se stalo?“ ptal se už mezi dveřmi.
„Je mi… nějak šoufl. Asi… budu zvracet! Můžeš mě prosím pustit? Tedy… svázat těmi menšími řetězy a doprovodit mě na toaletu? Ale rychle prosím!“
„Sakuro… blíží se noc…“
„Je teprve devět večer! Prosím, Samíku!“
„Tvé oči… jsou snad ještě rudější než ten večer, co jsme byli v kostele!“
„Ale jsem v pořádku. Zatím…“
„Tak dobře.“ Samuel popadl ze stolu menší řetězy a začal jimi svazovat Sakuru. Nejprve ruce, poté nohy. Následně se shýbnul pod postel, aby mohl odpoutat velký masivní řetěz, jímž byla Japonka přivázaná k posteli. Samuel jí pomohl na nohy a doprovodil ji do koupelny. Sakura klekla na kolena k toaletní míse a pohlédla na Samuela.
„Tohle nebude hezký…“ řekla. „Opravdu to musíš vidět?“
„Máš pravdu – počkám venku.“ Jen Samuel odešel, Sakuře na tváři zahrál doslova ďábelský úsměv. Zatnula zuby a roztáhla paže, až slabé řetězy povolily. Poté odpoutala řetězy, které měla na nohou a postavila se. Za normálních okolností by takto brzy onu nezvyklou sílu nezískala – to až o pár hodin déle, jenže démon konečně dosáhl svého a dokázal Sakuru plně ovládnout. Její pravá tvář byla hluboko vzadu a kontrolu nad jejím tělem přebral Mammon. Zpoza dveří se ozval Samuel:
„Nechtěl jsem ti původně dávat plané naděje, ale byla tu Kasumi. Ano, vrátila se a společně s Lilithinou dcerou Shairou. Prý vědí, jak z tebe tu bestii dostat a co jsem viděl, tak Kasumi je odhodlaná ti pomoci jakkoli to bude možné. Asi už to nebude dlouho trvat a budeš opět sama sebou.“ Tahle slova Sakuru zaskočila. Chvíli jen tak nehnutě stála a přemýšlela. Vzala ze stolku fén a zapojila ho do zásuvky. Hned nato zašpuntovala vanu a začala ji napouštět.
„Samueli? Můžeš sem na moment?“
„Jistě…“ Samuel otevřel a hned nato ho Japonka chytila za ruku a strhla ho k zemi. Gordon se urychleně snažil postavit, ale Sakura ho chytila za košili a hodila ho do vany. Tam zatím nebylo mnoho vody a Samuel se navíc rychle snažil vylézt. Sakura lehce šťouchla do fénu a ten z poličky spadl přímo do vody. Zajiskřil a začalo se z něj kouřit. Hned nato vypadly pojistky a koupelna, stejně jako zbytek zámku, se zahalila do tmy. Samuel, ač byl ve vodě jen krátce, náhle zkoprněl a přepadl přes okraj vany na podlahu. Popáleniny na jeho noze byly značné a navíc se Gordon nehýbal a ani nedýchal. Sakuřin úsměv hovořil za vše, ale ještě zdaleka neměla vyhráno – tlačil ji čas. Vyběhla z koupelny a ze stolku ve svém pokoji vzala peněženku, sluneční brýle a Valkýru. V hlavní hale sundala z věšáku klíče od auta a brány, načež pospíchala ven. Nasedla do vozu, jež byl tak jako vždy zaparkovaný před stájemi a nastartovala.

Sakura ze zámku směřovala nejprve k Warmhill. U zničené osady zastavila, vystoupila a zamířila k bunkru. Vešla dovnitř a hned v první místnosti, která sloužila dávno zaniklému Řádu, jakožto shromaždiště, spatřila kostru Marcuse Gordona. Seděl v jedné z lavic a prohlížel si obraz svého vzdáleného potomka Lothara.
„Eh, neruším?“ otázala se Sakura. Marcus vstal, přistoupil k Sakuře a uklonil se.
„Vůbec ne, má paní. Ve skutečnosti jsem vděčný, že jste mne poctila svoji návštěvou. Jsem zvyklý na samotu, ale vaše přítomnost mně vhání do duše hřejivý pocit. Smím vědět čemu za vaši návštěvu mohu vděčit?“
„Vlastně potřebuji pomoc a nevím na koho jiného se obrátit. Vzpomínáš si na dynamit, pro který sem moje sestra před pár dny přišla? Potřebovala bych další.“
„Další?!“ divila se kostra. „Mohu vědět, proč?“
„Dole pod zámkem máme dva Stíny…“
„Ano. Můj bratr je přivolal z říše temna.“
„A já bych je chtěla zničit, nebo pokud možno alespoň zasypat, aby nehrozilo, že uniknou. Je to ušlechtilý čin, nemyslíš?“
„Opatrně má paní – celý Black Mirrorský kopec je protkán sítí chodeb a jeskyní. Pokud bude narušena stabilita, může dojít k sesuvu půdy a to by mělo katastrofální následky.“
„Umím manipulovat s výbušninou. A vím naprosto přesně, co dělat. Potřebuji asi tak… padesát špachtlí dynamitu.“
„Padesát?! Není to příliš?“ Sakura se rozčílila.
„Co ty víš o dynamitu?!“
„Máte pravdu, má paní. Omlouvám se. Co tedy navrhujete? Tam dole jsou stále mí věrní… tedy teď už mne budou dozajista k smrti nenávidět. Nedovolí nám získat dynamit.“
„Nemůžu se tu zdržovat, protože mám naspěch. Dolů do dolů musíš sám.“
„Sám?! Ale… oni mě nepustí!“
„Horníci? Obyčejní horníci a oni tě zadrží?! Nejsi náhodou válečník?! Prostě si proklesti cestu svým mečem a neříkej, že to nezvládneš! Až se vrátím, doufám, že tu najdu přesně padesát špachtlí a ani o jednu méně. Uvědom si, že tím pomůžeš Gordonům – svému rodu. Když už jsi dopustil, aby tvé potomky Mordred proklel a tím započal koloběh hrůz a děsu, zkus taky alespoň trošičku svoji vinu odčinit.“ Sakura odešla a nechala za sebou Marcuse, který byl po jejích závěrečných slovech psychicky úplně na dně. Zcela jasně mu připsala vinu a on si chtě nechtě uvědomil, že má pravdu. Kletba Gordonů nikdy neměla být vyslovena, ale stalo se a Marcus si to nyní přičítal za vinu víc než kdy jindy.


Velká Británie – Anglie - Ipswiche

Další Sakuřinou zastávkou byla benzinová stanice na samém okraji Ipswiche. Sakura zastavila u automyčky na placu určeném pro parkování a vystoupila z vozu. Prošla kolem stojanů s nádržemi na benzín a vstoupila do obchodu, jež tu byl. Stanice měla otevřeno nonstop, dvacet čtyři hodin denně, ale teď večer, navíc koncem roku, nebylo zase tak pravděpodobné, že se zde objeví zákazníci. Sakura prošla kolem regálů s čokoládovými tyčinkami a chipsy a dostala se až k pokladně. Neuniklo jí, že ji z rohu místnosti sleduje bezpečnostní kamera. Za pultem seděl na židli mladý muž, asi okolo pětadvaceti let. Když Sakura přišla blíž, postavil se a uvítal ji.
„Dobrý večer, co to bude, paní?“
„Potřebovala bych kanystry s benzínem. Takové ty větší na dvacet litrů.“
„Máme tu jen jeden. Támhle dole ve stojanu. Hned vám pro něj dojdu.“ Prodavač zašel pro kanystr, zatímco Sakura se zastavila u mrazáku s nanuky. Za normálních okolností by si velice ráda nějaký vybrala. „Docela se pronese!“ řekl prodavač a poukázal na velký plechový zelený kanystr. „Mám vám ho donést k autu?“
„J-jo. To budete hodný.“ Jen prodavač odešel, Sakura sáhla na držák od víka mrazáku. Otevřela a pocítila chlad, jež z přístroje vycházel. Okamžitě zase mrazák zabouchla a otřela si ledový pot z čela. Chvíli jen tak stála nad mrazákem a sledovala velký čokoládový nanuk, který si vyhlédla. Otevřela ústa a na košili jí ukápla slina. Prodavač se zatím vrátil do prodejny.
„Nejde to otevřít? Možná zamrzl, počkejte, já to zkusím.“ Muž vcelku snadno mrazák otevřel a zeptal se: „Tak, co to bude? Jestli mohu doporučit, tak támhle ten velký je vážně vynikající a má karamelovou polevu. Anebo ten pistáciový hned vedle, tak ten je i s kousky mandlí.“
„Já… ráda bych… ale…“ Sakuře začaly cukat obličejové svaly a v rychlosti odběhla od mrazáku pryč. Opřela se o pult u pokladny a začala si bušit dlaněmi do hlavy. „Ty hnusnej parchante!“
„Co prosím?!“ podivil se prodavač.
„On mě… on… on nemá rád nanuky. Má radši… pořádné horko a…„
„Co?! Kdo? Promiňte, ale vůbec vám nerozumím.“ Sakura vytáhla z peněženky asi sto liber.
„Zbytek si nechte,“ hlesla a utekla ven. Během okamžiku nad ní démon opět převzal kontrolu a její oči, jež stále byly kryté brýlemi, se do ruda rozzářily. Naložila kanystr na korbu a nasedla do vozu. Věděla, že bude potřebovat ještě další benzín, ale tady už ho kupovat nechtěla. Hrozilo totiž, že by pumpař pro jistotu zavolal policii a to nebylo žádoucí. Sakura vytáhla automapu a hledala další benzínovou stanici. Byla odsud celkem daleko, skoro až na druhém konci města směrem na jih ke Colchesteru. Nastartovala a vydala se tam, přičemž počítala s tím, že bude nucena navštívit i další stanice. Kupování kanystrů benzínu ve velkém by jistě přitáhlo nechtěnou pozornost.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 2 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.03.2014, 23:27:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Tento díl je stále zajímavější... Démon Sakuru ovládl a dělá s ní nepěkné věci, tak mě napadá, zda nechce podpálit i zámek, až se zbaví těch stínů v dole. Přeci jen mu Samuel nechtě prozradil Kasumin plán... Jsem zvědav, jestli to Kasumi se svou novou přítelkyní stihnou včas, protože jak se zdá, je čas právě tím nedostatkovým zbožím, který se našim postavám jaksi nedostává, aniž by to tušily! Tak mne napadlo, Samuel je mrtvý? Nebo se probere? Nemůže jeho zdánlivá smrt (i klinická) zabít nemoc v něm? Přeci jen i rakovinové bunění je prý náchylné na nedostatek kyslíku, protože si vytváří své vlastní krevní řetiště v lidském těle (prý si umí k sobě "přivolat" cévy, které jej pak zásobují krví a kyslíkem). Ale pokud je Samuel dost vyčerpaný nemocí, nemusí se z toho dostat (zdravotně), neřkuli, jeho duše se může také dostat do Pekla, nemýlím-li se, možná se stane stínem, možná se rozplyne... Spekuluji, že ano? Ano, počkám si na pokračování! Mammon je pěkný prevít... A jako čtenář můžu čekat cokoliv.

Na šotky jsem nekoukal. Děj je stále (i v rámci užitého žánru) uvěřitelný, na věci mezi nebem a zemí jsem si zvykl už v první sérii o Kasumi. Uvidíme, zda a jak vystrčí Peklo své růžky a jak to zamíchá s kartami našich hrdinů...

Hezký večer a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Taxík, čo má no...
aegitalos
Tam pod lesom
Tomáš Belobrad
Má matka je smr...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

77.777
Nethar
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr