obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Cena za hrdinství ::

 autor Trenz publikováno: 08.03.2014, 15:31  
 

Kapitola dvacátá čtvrtá
Cena za hrdinství

Obloha byla zatažená, ale tu a tam skrz těžké tmavé mraky prosvítaly ojedinělé paprsky slunce. Rakev po pravé straně nesli Sean, Rick a Adam a po levé Eris, Drena a Aranis. Za rakví kráčel Cirkis odříkávající požehnání v istrijském jazyce. Doprovázely je bojovnice s polonahými pomalovanými těly ornamentů, vypravující životní pouť Sonyi Pavlovičové.
Dorazili na mýtinu, kterou Eris určila jako místo posledního odpočinku pro tu, kterou milovala nejvíce. Pro tu, jejíž úsměv již nikdy nespatří a jejíž hebké vlasy vícekrát nepohladí. Položili rakev na místo, které jim Cirkis ukázal a Argon pronesl kouzlo. Země se otevřela, pohltila rakev a zase se uzavřela.
Průvod se vrátil na pobřeží, kde již bylo téměř vše připraveno k vyplutí. Eris chtěla zalézt do své kajuty, lehnout si na lůžko a vyplakat si oči, avšak místo toho se postavila na příď lodi a vydávala rozkazy. Dohlížela, co se na loď naloží a co až tolik nepotřebují. Řídila pohyby čtyřiadvaceti bojovnic, jako kdyby to dělala celý život. Drena jí k večeři přinesla chléb a sýr a donutila ji to sníst. Poté ji poslala spát stejným nekompromisním způsobem, jako matka posílá svou neposednou dceru. Eris se na dohadování cítila příliš vyčerpaná, a proto zamířila do nejlepší kajuty, která se na lodi nacházela. Jen se zula a oblečená od pohřbu padla na lůžko a téměř okamžitě usnula. Její poslední myšlenka patřila Sonyině duši, o které doufala, že došla klidu.
S prvními hvězdami dala Drena rozkaz k vyplutí. Z jihu se přihnal vítr, opřel se do plachet a kormidlo se samo otočilo do správného směru. Sean se podíval na Cirkise, ale ten pokrčil rameny, aby dal najevo, že on s tím nemá nic společného. A tak se nechali unášet proudem a doufali, že je to nezanese na skalnaté výčnělky, kterými bylo okolí pobřeží srdce Istrie poseto.

Uprostřed noci Adam zjistil, že nemůže vůbec spát. Neustále se neklidně převracel a snažil se odevzdat snům, avšak ty si pro něj odmítaly přijít. Nakonec, smířen s absencí spánku v následujícím dni, vstal, natáhl na sebe kalhoty s halenou a bos vyšel na palubu. Chvíli se po ní jen tak loudal a po chvíli zamířil k Dreně stojící přesně na tom stejném místě, kde ji viděl stát, než se odebral ke svým marným snahám o spánek.
„Měla by sis odpočinout,“ promluvil na ni tichým hlasem, aby ji nevylekal a ona ho reflexivně nehodila přes palubu.
„Na lodi nikdy nespím.“
„Kvůli pohupování?“
„Naznačuješ, že mám slabý žaludek?“ v očích se jí varovně zalesklo.
„Nenaznačuju nic, protože tě neznám.“
Adam položil ruce na zábradlí kousek od jejích.
„Na mně nic zajímavého není,“ sdělila mu a zamračila se. Nelíbilo se jí, co s ní dělá jeho přítomnost.
„Proč nenecháš mě, abych to posoudil?“
„Protože…“ tohle pro ni bylo nové. Nevěděla, jak se vyjadřovat. Polkla a začala znova: „Protože by to znamenalo se ti otevřít.“
Adam k ní otočil tvář a zjistil, že hledí přímo do jejích tmavě modrých očí. Spatřil v nich nejistotu, nerozhodnost a záblesk něčeho, co si mohl vysvětlit jako zájem.
„Nikdy bych neudělal nic, co by ti ublížilo. Dovol mi to. Dovol mi tě poznat.“
„Proč?“
„Záleží mi na tobě.“
„Proč?“ Drena se musela ptát. To, co jí tu říkal, jí nedávalo žádný smysl. Proč by někomu záleželo zrovna na ní? Byla bojovnice. Neměla budoucnost.
„Když jsme si vyměnili těla, měl jsem možnost nahlédnout do tvých myšlenek a vzpomínek a můj postoj se změnil. Mé city se změnily.“
„Nepotřebuju tvou lítost!“ zavrčela a chtěla odejít, ale další Adamova slova ji zmrazila na místě: „To není lítost, o čem mluvím. To je porozumění. Oba jsme v dětství zažili peklo, i když ty nepopsatelně větší. Viděl jsem, co ti udělali.“
Otočila se k němu a její hlas zněl chladně, když odpovídala: „Pak tedy víš, že nemohu milovat.“
„Ne. Chápu, proč se ti protiví představa sexu, ale milovat někoho je zcela odlišné.“
„Láska je slabost!“
„Láska je požehnání, Dreno. Já nechci děti a nikdy po tobě nebudu žádat nic, co mi sama nebudeš chtít dát. Mám tě rád, Dreno. A chci to zkusit.“
Nabídl jí svoji otevřenou dlaň a Drena, leč váhavě, do ní vložila tu svou. Poté se otočili a společně pozorovali obzor, dokud nezačalo svítat.

Lily a Argon se objevili na místě, kde dřív stával palác, v němž vládli poslední král s královnou, což byli rodiče Isabel a jejích sourozenců. Teď tam stál dobře opevněný hrad s vodním příkopem a padacím mostem. Zdi byly dva metry tlusté a osm metrů vysoké. Na vrcholcích stavitelé umístili samostříly a na několik míst dali figuríny, aby vypadali početněji. Z nádvoří stoupaly schody vedoucí do obrovské haly, z které se dalo jít do všech komnat, případně ke schodům vedoucím do prvního patra.
K velkému rozhlížení nedostali příležitost. Brzy si jich všimla skupinka ozbrojených mužů postávajících opodál v hloučku. Jakmile Argona poznali, vytáhli meče a rozeběhli se k nim.
„To nezačalo dobře,“ poznamenal Argon k Lily a v ruce se mu utvořila ohnivá koule.
„Jsme teď spojenci, ne nepřátelé,“ sykla.
„To klidně můžeme být, ale nenechám se prošpikovat, než jim to někdo vysvětlí,“ odvětil Argon.
Lily zvedla ruce, aby viděli, že v nich netřímá zbraň, a promluvila hlasem, který se rozléhal po celém nádvoří a jako had se plazil do všech komnat a sálů: „Zadržte, bojovníci. Nepřišli jsme bojovat s vámi, nýbrž s Universe.“
„Kdo jsi, abychom ti věřili?“ otázal se jí vysoký prošedivělý muž. Nejspíš jejich kapitán.
„Tvoje královna, ty tupče,“ opáčil mu Argon. Lily se na něj nesouhlasně podívala. Kapitán se zamračil.
„Poslední královna byla Šener a pokud vím, s ní už je konec. Chceš nám namluvit, že by nám tohle dítě mělo vládnout?“ muži za ním se zachechtali. Argon jim chtěl ostře odpovědět, když mu Lily položila ruku na paži a její oči říkaly ‚Já to zvládnu‘.
„Ale, ale. Ta tě má na krátkém vodítku, Argone,“ snažil se ho vyprovokovat muž z kapitánovy posádky. Nechápal, na co čekají. Ten muž byl nepřítel a oni byli v přesile. Ale kapitán byl starý muž a pamatoval staré časy. Pamatoval si Isabel a její rodiče. A když si tu dívku prohlédl pozorněji, zahlédl rysy Jeho Veličenstva. Úzké rty a čokoládově hnědé oči se tolik podobaly muži, jehož obraz visel v trůnním sále.
„Můj otec byl váš král. Má matka byla sestra Maky. Nenárokuju si trůn. Pokud chcete, posaďte se na něj sami. Chci vám pomoct v boji proti Universe a Argon rovněž.“
„Proč zrovna Argon by nám chtěl pomáhat, když to byl on a jeho bratr, kdo zničili Istrii jako takovou? Napadli královskou rodinu a vyvraždili nebo zotročili její členy!“ rozohnil se kapitán.
„Zasel jsem vítr a sklízím bouři,“ poznamenal Argon spíš k sobě než k ostatním a nechal ohnivou kouli zmizet.
„I kdybych ti uvěřil, děvče, lidé nikdy nebudou spolupracovat s mužem, jakým je on. A ty jim svou loajalitu dokážeš nejlépe tím, že nám dovolíš ho zabít. Ustup a nech nás to skoncovat.“
Lily se nemusela dlouho rozhodovat. Po smrti Alana a Adama se jí Argon stal učitelem. Díky němu poznala svou magii. Jemu dlužila za svůj život. Stoupla si před něj, podívala se zpříma na kapitána a prohlásila: „Buď nás zabijete oba, nebo ani jednoho. Argon se staví proti své dceři. Cožpak vám to není dost?!“
Kapitán o jejích slovech přemýšlel, avšak jeden z jeho mužů vyrazil vpřed s úmyslem zajet Lily mečem do břicha, když Argon zvedl ruku a rukojeť meče, kterou voják držel, se rozpálila doběla. Muž meč s bolestivým výkřikem upustil na zem, kde zarachotil o kamennou dlažbu.
„Mohl jsem ho zabít! Jestli ještě někdo zkusí napadnout ji nebo přímo mě samotného, nebudu už tolik milosrdný! Ač se nám v minulosti zkřížily cesty opačným směrem, tentokrát sdílíme stejný cíl. Všichni chceme totéž. Eliminovat hrozbu. Zastavit Reptilea a zabít Universe. Jedině tak bude mít Istrie šanci na nový začátek!“ dokončil Argon svůj krátký proslov, připraven popadnout Lily a zmizet, pokud by trvali na jeho sprovodění ze světa.
„Poslechněte ho. Chtějí nám opravdu pomoct,“ ozvalo se z poloviny schodů vedoucích do hradu.
Argon pohlédl tím směrem, a když zjistil, na koho hledí, povytáhl obočí.
„Na tvou zodpovědnost?“ otázal se ho kapitán. Muž přikývl.
„Dobrá tedy. Budeme tě sledovat. Jeden chybný krok a žádná magie tě neochrání!“ upozornil ho kapitán a dal mužům pokyn k rozchodu. Voják, který se je pokusil napadnout, změřil Argona nenávistným pohledem, poté zvedl svůj nyní již chladný meč a odešel. Muž ze schodiště k nim došel, chvíli se s Argonem měřili pohledem a vzápětí se vřele objali.
„Nevěřil jsem, že tě ještě někdy uvidím živého,“ promluvil muž.
„I já se domníval, že ti odboj napíchl hlavu na kůl,“ opáčil Argon, šťasten, že aspoň jeden z jeho „synů“ to přežil.
„Deime. Dovol, abych ti představil Lily, budoucí královnu Istrie, pokud se toho dožijeme,“ představil Argon Deimovi Lily. Deimos jí vysekl poklonu.
„Bývalý zabiják a nyní zarytý bojovník za práva Istrianů. Vždy k tvým službám, princezno.“
Lily se začervenala a nebylo to jen tím, že ji oslovil princezno, ač se za ní nepovažovala. Líbil se jí.
„Stačí Lily,“ řekla a plaše se usmála.
„Tak tedy Lily,“ řekl a mrkl na ni. Lily cítila, že se červená ještě víc a byla ráda, že si Argon vzal Deima stranou, aby s ním mohl probrat novinky.
„Jak ses sem dostal?“ otázal se ho Argon.
„Zdejší lidé požádali můj odboj o pomoc a…“
„Tvůj odboj?“ přerušil ho Argon, který těžko věřil, že by Deimos mohl vést odboj, když ho léta s Phobem systematicky likvidovali.
„Poté, co jejich vůdce zemřel, proběhlo hlasování, a většina se shodla, že za nového vůdce chtějí mě. Když nás tedy požádali o pomoc, nebylo o čem přemýšlet. A tak jsem tady společně s třemi desítkami mužů a žen. A ty?“
„Magií,“ odpověděl Argon prostě a Deimos nepotřeboval vědět víc.

Cirkis je vedl neomylně, jako kdyby tou cestou šel tisíckrát. Cesta se klikatila mezi listnatými stromy, které poskytovaly stín a částečnou ochranu před zběsile pálícím sluncem. Sean odhadoval, že od jeho návratu do Istrie uplynuly necelé dva měsíce, což by odpovídalo konci června. Zlatá Anglie. Tam teď určitě pršelo. Od chvíle, kdy připluli k pevnině, vládla pochmurná nálada. Eris se ztratila ve svých vzpomínkách na zlodějku, Cirkis se snažil nemyslet na ztráty, o nichž věděl, že přijdou, i když by sám obětoval život, aby se to nestalo, a Rick se v blízkosti Aranis cítil nesvůj. Ta bojovnice odmítala uvěřit, že se s ním Meranis spřátelila, ale kvůli své královně zůstala jen u propalujících pohledů. Všiml si, že mezi Adamem a Drenem se něco změnilo. Nezačali si povídat, miliskovat se nebo držet za ručičky, ale šli vedle sebe dost blízko, aby se o sebe občas zavadili rameny.
„Zdá se, že chlapec přece jen nakonec získal svou dívku,“ prohodil směrem k Rickovi. Ten se krátce zasmál.
„Netušil jsem, že z tebe Istrie udělala takového romantika, Seane.“
„Ano, hotový Casanova.“
„Ještě musíš svést pár žen, aby sis tak mohl říkat,“ rýpl si přátelsky Rick.
„Jo, asi začnu s Aranis. Určitě jsem její typ a se mnou přijde na jiné myšlenky.“
„Ty si fandíš.“
„Až do posledního výdechu,“ opáčil mu Sean, přičemž užil repliku z jednoho ze svých filmů.
Za posledním stromem se ocitli na otevřeném prostranství, odkud bylo vidět na vodní příkop a hradby. Padací most byl spuštěn. Zjevně je očekávali. Cirkis prošel jako první a Sean ho viděl mluvit s postarším mužem. Po chvíli se k nim Cirkis otočil a zamával na znamení, že se k němu mají připojit.
„Tohle je kapitán Igrid. Má na starost celou posádku. Sdělil mi, že Argon a Lily už dorazili.“
Sean se rozhlédl po nádvoří, ale Argonovu hlavu nikde napíchnutou neviděl.
„Co tady dělá ona?!“ otázal se hněvivě kapitán, když mezi neznámými tvářemi rozpoznal Drenu. Moc dobře věděl, co je zač a čeho je schopna.
„Je teď na naší straně…,“ začal ji hájit Adam, když mu Drena skočila do řeči: „Přeskočme tu část, kdy se já vypovídám ze svých hříchů, vy mi odpustíte, a všichni skončíme ve skupinovém objetí. Co jsem, nezměním. Co jsem udělala, nevrátím. Nebudu se nikomu omlouvat. Berte nebo nechte, ale než se rozhodnete, věřte, že já vydám za tři ne-li za pět vašich mužů.“
„Sebevědomí ti vskutku nechybí, Apokalypso. Inu dobrá. Když tu sneseme Argona, sneseme i tebe. Ale jestli budeš dělat problémy, vyženu tě odsud, i kdybych to měl udělat holýma rukama.“
Drena ponechala planou výhružku bez povšimnutí a místo toho okamžitě zamířila na cvičiště.
„Nebudete litovat, kapitáne,“ promluvil Cirkis.
„To doufám. Víc problémů tu nepotřebujeme. Muži jsou už dost napjatí z přítomnosti Argona. Apokalypsa to všechno jen může zhoršit.“
Cirkis přikývl a vzápětí se otázal: „Je tu někde místo, kde bychom se mohli osvěžit a odpočinout si? Byla to dlouhá a vyčerpávající cesta.“
Kapitán si promnul krátkou bradku.
„Za poslední týden sem přijelo hodně mužů a žen ochotných bojovat za svobodu Istrie, ale pár volných pokojů se tu ještě jistě najde.“
Zavolal si svého pobočníka. Byl to vysoký svalnatý opálený muž s vystouplými lícními kostmi, s orlím nosem a s očima úzkýma jako štěrbina. Všechny si je prohlížel podezíravým pohledem.
„Tady Linhart vás tam zavede. Večeře se podává přesně po západu slunce. Pokud se někdo opozdí, zůstane o hladu,“ poté je opustil s tím, že má povinnosti, kterým se musí věnovat.
„Fakt milý chlapík,“ poznamenal Sean. Linhart do něj zabodl pohled.
„Kdybys měl velet tolika mužům jako on, a ještě udržet chod celého hradu, nebyl bys jiný.“
Poté se podíval na ostatní.
„Následujte mě,“ vyzval je, a aniž by zkontroloval, jestli jdou za ním, zamířil do hradu. Ostatní jej následovali. Horká koupel, čerstvé jídlo a dlouhý spánek v měkké posteli. Po tom toužili. A to ostatní budou řešit až druhý den.

Lily stála ve stínu a pozorovala Deima a Argona, jak spolu trénují. Argon byl lepší v boji s mečem a Deimos ho dokázal dostat na lopatky v boji beze zbraní. Oba měli na sobě jen kalhoty a boty. Pot se leskl na jejich nahé kůži. Lily se snažila, ale nedokázala na Deima přestat civět.
„Teď není nejvhodnější čas zamilovat se,“ ozval se vedle ní Seanův hlas a Lily div leknutím neposkočila.
„Já se nezamilovávám,“ odvětila Lily a snažila se znít přesvědčivě. Od událostí s Aaronem uplynuly necelé dva měsíce a poslední po čem toužila před rozhodující bitvou, bylo s někým se zaplést.
„A kde je Sonya? To jsou s Eris pořád zavřené v pokoji?“ změnila rychle téma. Sean chtěl poznamenat něco o hodně špatném humoru, když v tom mu to došlo. V duchu zaklel. Tohohle nechtěl být součástí.
„Tobě to nikdo neřekl? Sonya je mrtvá. Zemřela, protože mě chránila,“ dodal trpce.
„Zemřela? Sonya zemřela?“ opakovala Lily nevěřícně. Zapotácela se. Argon, který si všiml, jak zbledla, k ní okamžitě přiskočil a zachytil ji. Lily k němu vzhlédla a on viděl oči zalité slzami. Beze slova ji objal a konejšivě ji hladil po vlasech, zatímco mu smáčela hruď slzami.

Universe ve svém paláci zavřískla. Ta malá mrcha měla to, co ona nikdy. Argon se k ní choval jako otec víc než ke své opravdové dceři. Ale ona to tak nenechá. Zaplatí za to. Všichni za to zaplatí. A až zabije tu hrstku přátel, která jí zbyla, postará se, aby umírala hodně pomalu. Vyštěkla několik rozkazů na své generály a šla si vzít svůj bojový oblek. Když nemůže být šťastná ona, nebude šťastný nikdo. Zapřísáhla se, že neskončí, dokud Lily nebude škemrat o smrt. Spálí celou Istrii na popel, bude-li potřeba.

Sean vstal za úsvitu. Převlékl se a podíval se na Ricka, který spal hlubokým spánkem. Věděl, že by se měl rozloučit, ale nedokázal to. Lepší bude, když odejde hned teď. Rick by chtěl jít s ním a on nemohl dovolit, aby se díval na to, jak zemře. Nechtěl, aby si musel prožít, co si prožil on, když Ricka uštknul had a zemřel mu v náruči. Mohl doufat, že se Veritas mýlil a oživení jednorožce ho nezabije, avšak jeho realistické já moc dobře vědělo, že to nepřežije. Ze skupiny, která přišla poprvé do Istrie, zbyl už jenom on. Isabel, Iceman, Wilkinson a Pavlovičová. Ti všichni byli mrtví. V duchu proklel své předky, že z Istrie vůbec kdy odešli, a poté vyšel ven z pokoje. Hrad se pomalu probouzel k životu. Ačkoliv Sean nechápal, jak je možné kočírovat tolik lidí na jednom místě, vypadalo to, že všichni znají svoje úkoly, a každý přikládal ruku k dílu. Nerozdělovala se práce podle pohlaví, ale podle jejich schopností. Někteří muži uměli výborně vařit, a proto připravovali snídaně, zatímco bojovnice z Deimova oddílu rozdělávali oheň. Květinové ženy leštily a brousily zbraně. Tolik se změnily od chvíle, kdy se s nimi setkal poprvé. Tehdy jejich prioritou bylo spíše pěstování květin, než vymýšlení způsobů, jak pod ně nepřítele co nejrychleji poslat. Dost možná budou za pár dní všichni mrtví a Universe vyhraje, ale možná jeho sebeobětování bude k něčemu dobré, oni zvítězí a Lily se stane královnou. Neuměl si ji představit jako královnu. Neměla s tím žádné zkušenosti, ale pokud Argon a Cirkis přežijou, mohli by být jejími rádci. Oba jí měli co nabídnout.
Pojedl poskrovnu. Žaludek měl stažený, ale pár soust do sebe dostal. Čistě proto, aby neumřel s kručícím žaludkem. Po snídani vyhledal Cirkise, který pomocí magie upevňoval stabilitu zdí.
„Budeš mě tam muset zavést, Cirkisi. Nebo teleportovat.“
„Tohle není Star Trek, Seane.“
„Škoda. Jinak mohl kapitán Kirk přiletět a rozstřílet Universinu armádu na kusy.“
Cirkis to přešel bez poznámky a rozhlédl se kolem sebe.
„Rick s námi nepůjde,“ oznámil mu Sean, který hned uhádl, po kom Cirkis pátrá.
„Jsi si jistý?“
„Smrtelně,“ kývl, a když Cirkis viděl vážný výraz v jeho očích, nehádal se.
„Nedokážu nás tam přenést oba. Má magie je již téměř vyčerpaná. Budeš na to sám, Seane, a jestli se tam Reptile objeví, nikdo ti nepomůže.“
„Kde najdu toho jednorožce?“ otázal se, jako by tu větu obsahující Reptilea, ani neslyšel.
„Nebude daleko. Prostě jdi rovně za nosem,“ poradil mu Cirkis a dotkl se jeho ramene. Sean zmizel.

Rick nebyl rád, když po probuzení zjistil, že Sean není ve své posteli. Znervóznilo ho, jakmile zjistil, že se nenachází ani nikde na hradě. Jeho útroby se sevřely opodstatněnými obavami, že odešel bez něj. Nikde nemohl najít Cirkise, a proto zamířil na cvičiště, kde jak čekal, našel Argona.
„Potřebuju tvou pomoc,“ požádal ho.
„Oč jde?“ zeptal se, zatímco si ručníkem utíral pot z obličeje.
„Můžeš mě přemístit k místu, kde by se měl nacházet ten jednorožec, kterého má Sean oživit?“
„Pravděpodobně tě tam nechce, když odešel bez tebe,“ podotkl Argon.
„A já nechci, aby na tom byl sám,“ opáčil Rick.
„Dobrá. Vezmi si, co potřebuješ, a já tě za ním pošlu.“
Rick odběhl a po chvíli se vrátil s mečem u pasu a s měchem vody na zádech.
„Musím tě varovat. Ani jeden z vás není čaroděj. A bez magie není cesta zpět.“
„Jestli Sean zemře, nepočítám s tím, že já budu žít dál.“
Argon přikývl a poslal Ricka za jeho přítelem.
Sean se objevil v lese, který vypadal, jako kterýkoliv jiný, jen s tím rozdílem, že vzduch vibroval, vlnil se a svíjel. Seana přímo vybízel, aby šel kupředu, a Sean ho poslechl. Netrvalo dlouho a scenérie se změnila. Z lesa vyšel na otevřené prostranství, kde spatřil ležet jednorožce. Byl to ten nejkrásnější kůň, kterého kdy viděl. Bělostná hříva se třpytila jako stříbro a roh zářil jasněji než slunce nad Seanovou hlavou. Po ráně, kterou způsobil Reptile, nebylo ani památky.
„Je nádherný, že?“ uslyšel za sebou Reptileův hlas.
Rychle se otočil.
„Nikdy ses neměl vracet, Seane.“
„Ne že bych měl doopravdy na výběr,“ utrousil Sean.
„Můžeš si to s Maky vyřídit, až tě za ní pošlu,“ řekl a vytáhl meč.
„Hádám, že se rozumně nedomluvíme,“ zkusil to Sean. Reptile se zlověstně usmál a Sean pocítil neodolatelnou chuť vyrazit mu zuby. Ale Reptile byl na rozdíl od něj ozbrojený. Sean si vynadal do pitomců. Copak se nikdy nepoučí?
„Věc se má tak, Seane, že mě má nesmrtelnost a bezdušnost vyhovuje. Nechci, abys tomu jednorožci vrátil život. A jediný způsob, jak tě zastavit, je tě zabít.“
Reptile pozvedl meč a na Seana zaútočil. Ten uskočil, ale klopýtl a upadl na zadek. Repile se znovu usmál.
„Sbohem, příteli,“ řekl a chystal se zasadit smrtící ránu. K překvapení obou se meč k Seanovi nikdy nedostal. Cestu mu zkřížil meč, který v rukou třímal Rick.
„Ricku! Jak…?“ začal Sean, když ho Rick přerušil: „Ty a jednorožec. Hned!“
Sean ho okamžitě poslechl a pospíšil si k jednorožci, zatímco Rick zaměstnával Reptilea.
„Maky ti vybrala dobré tělo. Tenhle muž byl jeden z nejlepších, ale je to jen otázka času. Zabiju tě a hned na to zabiju i tvého přítele.“
Rick neodpověděl. Soustředil se jen na boj a doufal, že Sean svoji úlohu zvládne.
Ve chvíli, kdy se Sean dostal k jednorožci, věděl, co musí udělat. Zvedl ruku a položil ji na místo, kde očekával srdce. Z jeho dlaně se začalo šířit nejprve tlumené světlo, ale postupně sílilo, až ozářilo celé prostranství a znemožnilo Reptileovi s Rickem bojovat. A pak Reptile uslyšel to, čeho se děsil nejvíce. Koňské zaržání.
„Ne!“ zařval a přeťal Rickovi míchu v kříži. Ten s bolestivým výkřikem klesl k zemi. Reptile se obrátil k Seanovi, aby si to vyřídil s ním, ale zachvátily ho bolestivé křeče. Bolel ho každý nerv v těle. Krev se v něm vařila a maso hnilo, odpadávalo po kusech, aby se vzápětí rozteklo jako máslo, a vsáklo se do země. Kosti se lámaly a rozpadaly v prach. Zvedl se vítr, a co zbylo, odnesl pryč. Seanovi zněl Reptilův řev ještě dlouho v uších. Teprve když se vše uklidnilo, uvědomil si, že Rick leží na zemi, a nehýbe se.
„Ne, prosím, ne. To ne,“ šeptal, zatímco k němu po čtyřech dolezl.
„Ricku,“ zašeptal.
Rick s námahou otevřel oči.
„Je mrtvý?“
„Ano, je. Zbavili jsme se ho.“
„A ty žiješ,“ jeho hlas doprovázela úleva.
„Ale ty umíráš. Ne, znova. Prosím, ne. Potřebuju tě.“
„To je v pořádku, Seane. Jsem s tím smířený.“
„Ale já ne! Sakra! Do hajzlu!“ nadával Sean, což na Rickově bledé tváři vyvolalo úsměv.
„Neopovažuj se umřít, Ricku Armstrongu! Zakazuju ti to!“
Rick zavřel oči.
„Tohle jsem měl být já! Ne ty! Já! Já měl umřít! Ať celá Istrie táhne k čertu, jestli mi tu umřeš!“
Pak ho to napadlo. Když mohl oživit jednorožce, proč by nemohl zachránit ze spárů smrti i Ricka? Položil mu dlaň na srdce, avšak nic se nestalo.
„Co se děje?! Proč to nefunguje?!“
U jednorožce bude stačit, když na něj položíš ruku, ale kdybys někdy chtěl zachránit lidský život, lze to jen polibkem, vzpomněl si na Argonova slova.
„Čert to vem!“ řekl nakonec Sean, sklonil se nad Rickem a políbil ho. Z celého Seanova těla začalo vycházet světlo a přecházet do Ricka.
„Nezapomeň na mě,“ zašeptal Sean těsně předtím, než zemřel. A Rick skutečně nikdy nezapomněl.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 08.03.2014, 15:31:18 Odpovědět 
   Zdravím.

Velké finále se pomalu blíží. Reptile je mrtvý, zůstala jen Universe (byť se svým vojskem), ale není jediná, kdo vládne magií (Lily, Argon a další). Kruh se pomalu uzavírá. První návštěvníci Istrie jsou po smrti. Co čeká na všechny obyvatele, je občanská válka nebo jediná velká epická bitva - zde záleží na tom, jak rozvedeš samotný závěr boje o Istrii (a kolik životů bude ještě tento boj stát). Na práci šotků jsem nekoukal. Jak se dostal Argon s Lily do hradu jsem pochopil, ale jak ostatní, nebo mi něco uniklo? ;-) Tuším pluli nejdřív na lodi, ale že by přistáli u břehu si nepamatuju... Už vím, je tam "střih v ději"! Tak dobře... Těším se na pokračování.

Hezký den a múzám zdar.
 ze dne 09.03.2014, 19:25:54  
   Trenz: Jo, takhle:) Tak to byl skutečně střih v ději.:)
 ze dne 08.03.2014, 20:51:19  
   Šíma: Ahoj,

může být, ale šlo mi o to, že pluli, pluli a najednou šli pěšky!

;-)))

šíma
 ze dne 08.03.2014, 18:47:53  
   Trenz: Myslím, že tam je napsané, že je Cirkis vedl lesem, dokud neuviděli hrad:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Prohra nebo výh...
Kordula
Kosti&zeď
M. Daněk
Random z hviezd...
meduza
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr