obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915617 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39716 příspěvků, 5788 autorů a 392122 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Edice Superbůh - Individualita ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ke smazání
 autor PavelKastl publikováno: 10.03.2014, 11:21  
 

Tak a je to zase tady. Jsme a chceme být dál. Naše lidská individualita a její zdárné pokračování, a to co nejdéle. Ale...
Kdysi jsem se snažil přidělit individualitě nějakou číselnou hodnotu, prostě "оценку" toho, jak moc je důležitá. Ptal jsem se sám sebe: Jak moc je důležité, abychom si zachovali naší individualitu? Je pro nás skutečně tak důležitá, že je lepší být velmi nešťastný a udržet si jí, než být šťastný, ale ztratit jí?
Já jsem kdysi striktně zastával jen ten názor, že když se změníme až moc, staneme se vlastně někým jiným a ten, kým jsme byli předtím, svým způsobem umírá.
Vlastní individualitu jsem chtěl udržet za každou cenu a s její ztrátou jsem souhlasil jen v případě, že by se tím zabránilo nadměrnému utrpení.

(Položte sami sobě tuto otázku: Chtěli byste být raději člověkem, ve strašné bolesti sténajícím na mučidlech a s celkově špatným Osudem, anebo třeba nějakou opicí, které se dobře daří a má i celkově dobrý Osud?)

Ale pak přišel Superbůh a já se stal na malý okamžik jakoby jím. Má vlastní individualita byla v tu chvíli zapomenuta a na nás lidi jsem pohleděl "jeho očima". A uviděl jsem nižší, omezené tvory.
Dokud jsem byl jenom člověkem, toužil jsem jen po zachování své lidské individuality. A jedním z hlavních důvodů byl ten, že jsem žádnou dokonalejší neznal.
Jenže když jsem poznal individualitu Superboha, náhle jsem, kromě udržení té své lidské, zatoužil i po udržení té jeho. Asi jsem ho nějak začal mít rád, protože jsem se jím trošičku stal.

(Představte si, že byste byli komárem a znali jenom jeho individualitu. Za každou cenu byste se jí snažili si udržet, ale kdybyste poznali tu lidskou, která je pestřejší, bohatší a dokonalejší, náhle byste přestali toužit být komárem a místo toho začali toužit být člověkem. A podobně je tomu, když jste člověkem a poznáte individualitu Superboha.)

*********

Protože existujeme v Superboží Kouli, ve které každý z nás transformuje jiný kousek všehmoty a duševního těla Superboha, jsme takoví, jací jsme, jenom proto, že i všechno ostatní je v té Kouli takové, jaké to je (a jaké to bylo a jaké to bude).
Bez Pekelných lidí a jejich dobra (drtivé většiny zdravotnictví, převážně pozitivního společenského řádu, vzdělání a výchovy, usnadnění života pomocí různých technických vymožeností a podobně) a zla (zabíjení a mučení lidí ve starověku, druhé světové války, částečného kažení životního štěstí řady normálních lidí, kradení a hubení duší některých z nich a podobně) bychom nebyli takoví, jací jsme. Prostě bez Pekelných lidí by naše současná individualita víceméně neexistovala.
A protože je její součástí i vazba na štěstí, které jsme tu díky těm Pekelným (kteří jsou sice spíše zlí, než dobří, ale nesou s sebou unikátní malý kousek Dobra, který není ani v Nebi) prožili, snad se dá říci, že si do jisté míry chceme naší individualitu udržet společně s ním (a tím pádem v jistém smyslu i společně nimi).

*********

Praxe je taková, že jsme v cyklu dějů v Superboží Kouli člověkem a máme & známe jeho individualitu. Ale někteří z nás mohou, kromě té naší lidské, do jisté míry poznat i nějakou jinou, třeba právě tu Superboží.
Žijme po věky jako lidské duše & lidé a nakonec, v cíli naší cesty, alespoň trochu poznejme toho, kdo nás vymyslel & vypočítal. Přece nebudeme pořád žít jenom v totální ignoraci svého Majitele!
Napadl mě kompromis, jak tak nějak zůstat člověkem, ale přesto se o tom Superbohu něco dozvědět. Museli bychom mít jen jednu individualitu, tu lidskou, ale spolu s ní i určité malinké povědomí o té Superboží.
Ale i když to možná zní realizovatelně, přesto to má jedno úskalí. Člověk by o té Superboží individualitě sice mohl teoreticky vědět, ale nikdy by jí přímo nesměl hlouběji ochutnat, o nějakém "plnějším doušku" z láhve této "lákavé medoviny" ani nemluvě. Moc nepřeženu, když řeknu, že kdo jí jednou ochutná, ten už nikdy nebude chtít žádnou jinou, a to ani tu lidskou. A proto pokud chce člověk zůstat člověkem, musí si od Superboha udržovat odstup, aby se nestal jím :-)

(S trochou humoru a přitom vážně: Víte, jaké to je být někým jiným, než jste vy? Už jste někdy někým jiným byli? A pokud ano, byl to někdo mnohem dokonalejší a pravdivější, než jste vy? Tak moc, až byste se ve srovnání s ním jevili sami sobě jako něco malého, hloupého a krátkověkého? A to tak moc, až byste raději byli jím, než vámi? A když ano, byl ten někdo [Super]Bůh?)

Závěrečné poučení: Naší individuality se vzdáváme jen tehdy, představuje-li pro nás její udržování nadměrné utrpení, nebo máme-li možnost vyměnit jí za nějakou jinou, která má vyšší úroveň (přičemž této druhé možnosti se může i nemusí využít). Na každý pád pro zásadní odpůrce výměny stávající individuality ze nějakou jinou, byť i sebedokonalejší, je tu jedna poznámka: Nezapomínejte, že i v Nebi vám Spasením vaší individualitu trochu pozmění a tím pádem zároveň i malinko vezmou, a to právě tím, že vám jí vylepší. Už to totiž nejste tak úplně vy, jako předtím.

(A pokud jde o cenu individuality, ta závisí na celkových okolnostech. V některých je maximální, v některých částečná, a v některých dokonce i žádná.)


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 4 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.03.2014, 11:20:16 Odpovědět 
   Zdravím.

Pokud existuje onen nekonečný proces zrození a umírání, pak nejspíše existuje jen jedna (víceméně neměnná) konstanta a tou je lidská duše jako (nejen) nositel informací. Zatím co lidské tělo umírá a mění se na prach, duše zůstává. Pomineme-li (prozatím) cenu lidského života a onen čas, kdy je nám dovoleno žít na tomto světě (v jakékoliv podobě), jakou cenu pak má Tebou popisovaná individualita? Duše? Myslíme a cítíme jen prostřednictvím svého těla, nebo i prostřednictvím něčeho neměřitelného, co zde však stále je? Naše životy musí mít smysl, stejně tak uvědomování našeho já, jinak by se práce pánaboha vytratila kamsi do prázdna. Vše musí mít smysl a alespoň trochu i řád (aby se z tohoto organizovaného chaosu, kterému se říká vesmír - nebo možná i boží tělo) nestal chaos opravdový. Takový, jaký bývá v učení o evoluci, kde hraje náhoda hlavní roli. Může být však náhoda nositelem informace? A může také tvořit (cokoliv)? Z polévky se nestane živý tvor ani za miliony let. Pak musí být v tomto procesu začleněn ještě někdo jiný, koho současná věda ve svém lpění na evoluci popírá. Bez ohledu jakou má podobu a formu. Když jsme u té individuality, můžeme se s ní setkat jen u myslících (a inteligentních) tvorů, nebo je dána i nižším tvorům - kupříkladu v podobě pudů a podobně? Jsme opravdu jako lidé tak nadřazení (všemu ostatnímu) jak si myslíme, nebo je opak pravdou?

Napadá mne, zkus sám se sebou trochu více polemizovat a přiblížit celou problematiku z více úhlů pohledu. Ty věříš ve svůj úhel pohledu a v informace, které svým čtenářům přednášíš, nemusíš však být pochopen, přestože je psáno: "Kdo máš oči, viď, kdo máš uši, slyš!"

Ale dost zamýšlení nad textem. Opět mi zde chybí širší rozpovídání, pro ty, kteří se (třeba byť jen filosoficky) v této roviny nepohybují, byť jde v tomto případě o čistě Tvé názory a poznatky (či postoje k daným faktům a skutečnostem). Neřkuli, na světě je tolik náboženství a učení, že člověk nemůže (snad jen vnitřním zkoumáním a vlastním prožitkem) určit, které je správné a které nikoliv. Rozpoznat pravdu od lži a učení od bludu (bez urážky). Myslím, že na Tvém povídání něco bude, protože se podobným tématům nevyhýbám...

Po technické stránce bych dal textu nějakou formu a třeba i zapracoval na rozdělení textů - kapitolky, podkapitolky, odstavce, aby tento text nabyl dojmu seriózní práci na dané téma. Ovšem, nikde není psáno, jak má vypadat (co do typografické stránky) autorský text - snad jen co se obecných norem a čtenářského vkusu týče. Na práci šotků jsem nekoukal...

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Virgoacp
(8.8.2020, 09:18)
Magdaléna Verneová
(5.8.2020, 19:54)
Vopica
(28.7.2020, 10:58)
jeewangarg
(27.7.2020, 13:46)
obr
obr obr obr
obr
2.kapitola-V za...
Hooky
Nedostižná - 10...
Anne Leyyd
Poste restante
xCarmen
obr
obr obr obr
obr

Recyklace tvého dechu
synthetic darkness
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr