|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 9 ::
|
 |
|
:: Nina IV ::
 Arvinej |
publikováno: 08.12.2006, 20:10
|
| Tak tohle se trochu protáhlo nicméně myslím že jsem nině moc neublížil jak mi vzkazoval dudds a ted sem ztratil nit. no toje fuk určitě jsem do příběšhu vnesl hodně ze mně. nechte si chutnat ;) |
| |
|
|
V minulých dílech jste četli:
"Co tak zíráš?" zeptal se rohlík v životní velikosti. "Ještě nikdy jsi neviděla mluvící pečivo?"
"Ne," řekla šeptem a vylezla z vody. "Nevěděla jsem, že rohlík může mluvit."
"Rohlík ne, rohlíc jo," odpověděl.
---
"Určitě se chceš zeptat, kde se TADY bere na pohled ani ne dvouleté dítě, že ano?"
Měl pravdu a nepočkal, až mu to potvrdí.
"Hledám HO," odpověděl si.
"Koho?" zeptala se, neboť byla zase až moc zvědavá.
"Vím, že tady byl, mluvila jsi s ním. Musím ho dostat. Je můj."
---
„Musíš projít krajinou Nočních můr. Nebude to nic lehkého, protože já ti nemůžu nijak pomoct. Já jsem vládce té země, ale ona zároveň ovládá mě. Jakmile se tam ocitnu, budu se snažit tě zastavit. Proti své vůli, chápeš? Protože to je mé poslání, k tomu mě Autor nutí. Nesmíš mě nechat, abych tě zastavil. Pamatuj si, že to, čím vládnu, jsou sny. Sny jsou mocné, ale většinou nejsou moc skutečné. Na to nezapomeň.“
---
"Nene, na východ, protože tam odtud přichází světlo, tam to všechno začíná, tam bude i sám velký Autor!"
"Seš si jistá?"
"Ano! Jdeme tam!"
Načež se vydali po cestě vedoucí na východ.
---
NINA IV
AUTOROVO MĚSTO
Uběhlo mnoho dní v tom podivném světě cesty. Slunce mnohokrát vyšlo a zašlo a Nina s uvařeným vajíčkem stále kráčeli po cestě na východ. Zdálo se, že to nikdy neskončí. Cesta se několikrát zatočila, jako by už tam za tím ohybem měl být cíl, ale stále nic. Vždy se objevila jenom dlouhá čára cesty táhnoucí se až k obzoru. Nina přestala počítat dny a vajíčko časem konečně ztichlo.
Jednoho večera, když seděli tak uprostřed cesty, všude kolem neproniknutelné houští, ve vajíčku hrklo. Zhluboka se nadechlo a pečlivě odměřenými slovy začalo povídat. Bylo to velice nezvyklé.
"Nino, přišel čas. Autor chce abych odešel a nechal tě samotnou na cestě. Jsem si celkem jistý, že se ještě setkáme ale ne tady a rozhodně ne teď. Autor ti vzkazuje, že konec této cesty je nablízku ale musíš vyrazit teď a velice rychle. Cesta vydrží jenom chvíli a pak se zhroutí. Autor říká že i on se musí něčím řídit. Sbohem Nino."
Vajčíko se nejistě postavilo a pak jako by ho něco odtáhlo za límec kamsi dozadu. A vejce najednou nebylo.
Nina podlehla panice. Její jediný společník zmizel! Co bude dělat?!
Ne, řekla si a zatvrdila se. Přesně takhle to autor chce. Musím se mu postavit.
Dala sama sobě facku a svižným klusem vyrazila po cestě vpřed. Kdysi na škole bývala první v přespolních bězích. Ani kluci jí častokrát nestačili. A tak Nina běžela a nehodlala to vzdát, dokud nepřijde Happy End.
A najednou se objevila zatáčka. Za ní cesta přešla v malou pěšinku. Houštím problesklo cosi modrého. Najednou se ocitla na malém prostranství s velkou kovovou kruhovou věcí. Myslela si že ji už kdysi viděla... Že by...
Ale nic. Prošla skrz modrou zář uprostřed a nechala se unášet pryč.
---
Stála na svahu a hleděla na mohutnou masu před sebou.
Byly tam skleněné věže drápající se až k mrakům. Byly tam malé plátěné chatrče. A byly tam také rozsáhle kovové komplexy. Viděla dřevěné obchody i cihlové paláce. Viděla tam množství lidí i domácích zvířat.
Viděla tam všechno ze všech měst, které kdy existovaly. Žili tam všichni od antických hrdinů přes objevitele z 15. století až k žluto-černým míšencům Evropanů z daleké budoucnosti.
Pomyslela si:"That's huge and beatiful!"*
Následovalo:"Why I'm here?"**
A sérii myšlenek zakončilo:"And why, the hell, I'm speaking English?!"***
---
* To je obrovský a krásný!
** Proč jsem tady?
*** A proč sakra mluvím anglicky?!
---
Slunce téměř zapadlo než se z útesu dostala dolů do města. Pěšinka se vinula křížem krážem po útesu a za boha nechtěla klesnout dolů. Nakonec si málem něco udělala, když skákala těch posledních pár metrů, kde cestička náhle vypověděla službu.
Normálně by si zlomila nohu, ale to si Autor zjevně nepřál.
Do města vstoupila malou brankou, která nevykazovala moc známek používání. Když za sebou zavřela a udělala krok dopředu, ocitla se najednou kdesi uprostřed té obrovské hmoty. Vypadalo to jako náměstí. Všude kolem se tísnily davy vystrojené a vyzbrojené často tak, že si to ani v těch nejhlubších snech nepředstavovala.
Pomyslela si, že je to dobrá ironie. Podle všeho teď byla kdesi uprostřed svého podvědomí a bojovala... S čím vlastně?
Ale přestalo ji bavit být předmětem okukování všech těch čumilů. A tak sebrala odvahu a vykřičela na ty udivené hlavy:"Can anyone tell me, what is happening to me?!"*
A náhle byla zase někde jinde.
---
* Může mi někdo říct, co se se mnou děje?!
---
Byla v jakémsi chrámu, kolem seděly děti a žmoulaly rohlíky. Odvrátila hlavu odporem. Od té doby co se probudila tam kdesi u vody, už asi nebude moci pozřít rohlík.
Přišoural se k ní nějaký mnich či spíše otec v bílé kutně a posuňky naznačil aby ho následovala. Děti z ní nespustili oči, dokud nezmizela za bytelnými dveřmi.
Oslepilo ji oslnivé denní světlo. Hleděla z jakési vyhlídky dolů na náměstí, kde ještě před chvílí zmatená stála.
Mnich se k ní otočil a položil jí ruku na rameno. Jeho monotonní hlas začal pronášet takové informace, že Nina nějakou chvíli nestíhala.
"Toto je Autorovo město. Dlouho jsme tě čekali, tebe jedinou vyvolenou která může zlomit jeho moc. Odtud si bere lidi a zasazuje je do svých příběhů jako loutky. Jako ostatně i tebe. Jsme si jisti, že i ty jsi tady kdysi žila. Prázdná, bez života, jako duch. Jako oni.
Ale teď jsi tady a my tě musíme připravit. Autor byl milosrdný a propustil tě, abychom to mohli provést. I on se musí něčím řídit. Někdy přijímá přání našeho Boha.
Před týdnem k nám Bůh sestoupil a ukázal nám svou podstatu. Toto stává jen ve velmi vypjatých časech a to tento bezpochyby je. Řekl nám, že přijdeš a že ti musíme mnoho sdělit."
Mnich chvíli počkal aby Nině došel plný význam těch slov. Když už otvírala pusu, aby nějak odpověděla, začal znovu.
"Autorů je víc. Není jen jeden, ale..." Mnichův hlas se pomalu vzdaloval...
---
... a Nina najednou stála tam kde to všechno začalo. Na malé loučce nedaleko malého jezírka s vodopádem. Tam tehdy spatřila rohlíce.
Lehla si do zelené trávy a nechala se hýčkat slunečními paprsky. Přemýšlela. Musí si vyčistit hlavu a ucelit všechno o zná. Byl to zcela jistě Autorův záměr a protentokrát se tomu nebránila.
Je někde, kde si nikdo nedělá hlavu s fyzikálními zákony.
Žijí tu rohlícové, tajemné bytosti vypadající jako rohlíky, které maminky dávají svým dětem. Chlípným dětem, ušklíbla se.
Žije tu čaroděj který mi může pomáhat ale jenom tady, protože v zemi, které vládne je svázán autorovými příkazy. Tam je mým nepřítelem. Ale tou zemí já musím projít, abych se setkala s Autorem.
A to je další potíž. Jak řekl mnich, Autorů je víc. Zcela jistě to neměl říkat, protože hned poté jsem byla tady a to znamená jen jedno - Autor se vykašlal na toho jejich Boha i s jeho podstatou, ať už je to kdokoli a cokoli. Ale ono to kupodivu dává smysl. Protože sem tam se změní její chování, myšlení, cítění, skoro všechno...
Najednou jí vytrhl křik podivně známého hlasu.
Rozhlédla se a spatřila, jak si to sem z lesa mířil vysokou rychlostí rohlíc.
"Rychle, pomoc! Honí mě to dítě! Ale vím jak ti pomoci. Alespoň trochu! Za mnou!" A nečekaně se vrhnul do světlemodré tůňky. Skoro až nepřirozeně modré.
Nina skočila bez váhání za ním, protože neměla nejmenší chuť absolvovat další setkání s dítětem. A pomoc by se jí hodila.
Nepřirozeně modrá hladina mělké tůňky se za ní zavřela a jediné co viděla byl rohlícův konec těsně před ní.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 9 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 39 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
