obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Bojíš-li se smrti, kde nalézáš odvahu žít?"
estel
obr
obr počet přístupů: 2915693 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39806 příspěvků, 5809 autorů a 392469 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Istrie - Poslední boj: Poslední boj + Epilog ::

 autor Trenz publikováno: 15.03.2014, 15:11  
Tak tohle je poslední kapitola mé třídílné série. Bylo těžké se s tím příběhem rozloučit, ale snad vás čtení bavilo aspoň z poloviny tak, jako mě bavilo to psát. A ten epilog je tak trochu guilty pleasure:)
 

Kapitola dvacátá pátá
Poslední boj

Zvědové se vrátili těsně před rozbřeskem. Lily si rozespale protřela oči. Na poradě se sešli ona, Argon s Deimem, kapitán Igrid, který měl celý hrad na starost, jeho pobočník Linhart, Drena a Eris. Igrid měl výhrady k přítomnosti Lily na válečné poradě, ale Argon prosadil, že jako královna se musí zúčastnit.
„Zvědové hlásí dvacet galeon, z nichž každá veze až dvě stě padesát mužů.“
„Kdyby někdo neuměl počítat, znamená to pět tisíc mužů,“ poznamenal Argon.
„To je deseti násobek toho, co máme my,“ oznámil jim Linhart pochmurně.
„My máme výhodu v tom, že jsem čaroděj a bojovník v jednom a Lily se každým dnem v magii zlepšuje,“ prohlásil Argon samolibě.
„Počítáš s tím, že Universe se do boje nezapojí?“ otázal se ho Deimos.
„Universe si nebude špinit ruce, když má takovou armádu,“ opáčil.
„Zapomínáš na důležitou věc, Argone,“ promluvila Drena.
„A jakoupak?“
„Lily. Nikdy nikoho nezabila. Myslíš, že zvládne někoho zabít pomocí magie, když jí na rukou dosud neulpěla krev?“
„Nezvládnu,“ ozvala se Lily, které vadilo, že o ní Drena mluví, jako kdyby tam nebyla.
„Nejsem jako ty. Nebo Argon. Nebo kdokoliv, kdo tu nemá problém podříznout hrdlo. Kapitán Igrid má pravdu. Neměla bych tu být. Má přítomnost na bitevním poli by vám akorát uškodila. Budu Cirkisovi pomáhat s raněnými.“
Lily odsunula židli, aby vstala, ale Eris ji položila dlaň na ruku.
„Zůstaň,“ vyzvala ji.
Poté se otočila k ostatním a každého zvlášť přejela pohledem.
„Pokud jsem se naučila něco o Istrii, když jsem žila mezi lidmi jako jedna z nich, bylo to, že jejich královna nikdy nebojovala. Můj lidský strýc si na Isabelinu matku pamatoval. Popisoval mi ji jako vznešenou a krásnou ženu, ke které se poddaní vždy chovali s úctou a láskou a ona jim rozdávala tu svou, dokud nepřišel šílený Argon s ještě šílenějším Arsenem.“
Argon se ušklíbl, ale nepřerušil ji.
„Ačkoliv nebojovala, účastnila se porady. Léčila raněné. Kdo by se o Istrii postaral, kdyby Lily padla v boji? Myslím, že krve při bitvě s Universe bude prolito až dost.“
„Eris má pravdu,“ vstoupil do toho Deimos.
„Pokud Lily nechce bojovat, ať nebojuje. Ne každému musí na rukou ulpět krev.“
Lily na něj vděčně pohlédla.
„Tak to bychom měli,“ uzavřel Argon jedno téma a přešel k druhému.
„Jaképak pastičky na ně připravíme?“

Kapitán Igrid nechal svolat všech pět set mužů a žen. Na nádvoří se jich mnoho nevešlo, a proto někteří obsadili balkony a jiní stáli na chodbách a natahovali krky, aby viděli, co se bude dít. Na podium postavené speciálně pro tuhle příležitost vystoupal po schůdkách Argon. Pomocí magie uzpůsobil svůj hlas, aby byl slyšet všude.
„Pro ty, ke kterým se to ještě nedoneslo. Stojíme proti desetinásobné přesile. Každý si to určitě dokáže spočítat. Pokud ne, jen řeknu, že je velmi malá naděje na vítězství. Pokud chcete mít sebemenší šanci, musí se z vás stát stroje na zabíjení. Dovedu si představit, že mnohým je tato představa silně proti srsti, ale pokud chcete ochránit své domovy a děti, nic jiného vám nezbude. Běžte se připravit. Nejspíš už za pár hodin budeme čelit nejpočetnějšímu nepříteli v historii Istrie.“
Pomalu se začali rozcházet, aby se rozloučili s milovanými a připravili na boj.
„Bude to krvavý mejdan,“ prohlásil Rick, když Argon sešel dolů a připojil se k hloučku skládajícího se z Lily, Deima, Dreny, Adama a Ricka.
„Všechno je připravené a všichni znají své pozice,“ oznámila Drena. Argon přikývl na znamení srozumění.
„Dreno. Nechal jsem ti vyrobit meč na míru. Rád bych, aby sis ho zkusila,“ sdělil jí Deimos.
„Ukaž mi ho,“ vyzvala ho a Deimos ji vzal do zbrojírny.
„Adame. Můžu se tě zeptat?“ otázal se ho Rick nejistě.
„Jistě.“
„Je Sean…?“
„Pryč? Ano. Ale než odešel, řekl mi, že políbit tě, byla nejhorší věc v jeho životě.“
Rick se smutně pousmál.
„Jo, to zní jako něco, co by řekl,“ poté odešel. Adam, který si vedle Argona a Lily připadal jako kolečko navíc u trakaře, zamířil na cvičiště lukostřelby.
„Něco jsem ti vyrobila,“ řekla Lily po Adamově odchodu.
„Copak?“ zeptal se Argon se zájmem.
Lily z kapsy vytáhla tkaný náramek a uvázala mu ho kolem zápěstí.
„Jsi pro mě jako můj otec,“ poznamenala tiše a váhavě se mu podívala do očí. Kdyby jen tušila, kolik to pro něj znamenalo. Vzal její obličej do dlaní a políbil ji na čelo, hrdý, že se mu ji podařilo dostat živou a zdravou až sem.
„Vrať se mi.“
Argon se zcela vážným výrazem přikývl.
„Vrátím.“

V první linii stála Drena, Argon a Deimos společně s muži a ženami z odboje. Hned za nimi stáli muži, které vedl Linhart. Poté následovali lučištníci v čele s Adamem. Několik desítek jich stálo na hradbách. Ti měli za úkol vystřelit jako první v okamžiku, kdy se nepřátelé dostanou přes první metu, jak to označil Rick, a kde na ně čekalo malé překvapení. Rick se se svým oddílem ukrýval v lesích na jedné straně, zatímco Eris se svými bojovnicemi vyčkávala na straně druhé a doufala v pomoc přírody. Kapitán Igrid korigoval zbylou padesátku mužů na hradě. Cirkis, Lily a mladé dívky pocházející z rodin místních mezitím upravili trůnní sál a nyní byl připraven na dobrou stovku zraněných. Jako kdyby měli tušení, že víc jich dnešní bitvu nepřežije.
Když zadul roh, několik desítek mužů sebou trhlo. Nikdo je za to nekáral. I ty nejotrlejší zamrazilo. Moc dobře věděli, proti čemu stojí. Věděli, že se z bitevního pole nevrátí všichni. A možná, když to bude opravdu zlé, nevrátí se nikdo. Stáli proti pětitisící armádě a jich byla pouhá pětistovka. Argon, Drena a Deimos byli jediní, kdo nehnuli brvou, když se roh ozval mnohem blíž než předtím. Po dalších zatroubením se začali objevovat první muži. Poslední chvíle k požádání Augura o ochranu. Poslední možnost se v duchu rozloučit se svou rodinou. Ve chvíli, kdy se střetnou, musí veškeré myšlenky stranou. Pokud mají mít aspoň malou šanci přežít, musí se z nich stát stroj na zabíjení. Aspoň tak to řekl Argon ve svém proslovu, než se vydali na bojiště. Měli výhodu. Mohli se připravit a vytěžit ze znalosti terénu maximum.
Generálové nepřátelských vojáků dali pokyn k zastavení. Stáli dvě stě metrů od první linie. Ačkoliv si byli svým vítězstvím jisti, nechtěli nic podcenit. Kdyby jejich paní Universe byla trpělivější, mohli prostě počkat, až protější strana vyhladoví a ty zbytky odporu zlikvidovat s minimem ztrát. Nevěděli, že Istriané si udělali zásoby na několik týdnů a že nasytit pět set bojovníků je snazší než pět tisíc.
Argon několik generálů rozpoznal. Jejich otcové mu pomáhali zničit Istrii poprvé a pár za něj bojovalo v druhé bitvě o zničení Isabel a dosazení Šener na trůn. Později toho často litoval. Avšak to již byla minulost. Teď se musel věnovat přítomnosti a hledět do budoucnosti. Věřit, že se Lily stane královnou a on jejím poradcem. Byl připraven vzdát se zla. Podíval se na náramek, který mu upletla. Věřila v něj a viděla v něm něco, o čem si myslel, že Makyina rozhodnutí pohřbila.
„Jsi pro mě jako můj otec,“ řekla mu, když mu uvazovala tkaný náramek na zápěstí. Cítil, jak mu vibruje na kůži. Nejspíš to neudělala vědomě, nicméně ho teď chrání její magie před magickým útokem. Vyměnil si pohled s Deimem, který přikývl, a pohlédl na Drenu, která až takřka znuděně hleděla na nepřítele. Pro sebe se usmál. Reptile z ní vycvičil chladnokrevného zabijáka a ona přesto stála na opačné straně barikády.
Drena vycítila Argonův pohled a natočila k němu hlavu. Jejich pohledy se setkaly a ona nepatrně kývla. Bylo na čase tuhle show rozjet. Dovolila si jednu jedinou myšlenku věnovat Adamovi a poté všechny své emoce uzamkla uvnitř sama sebe, jak se to naučila v dětství, a stala se Apokalypsou, která toužila po krveprolití.
Argonovi se v ruce objevila ohnivá koule. Muži v protější armádě zvedli své štíty, ač jim bylo jasné, že je to neochrání. Argon kouli vypustil a několik mužů v předních řadách začalo hořet. Generálové s tím zjevně počítali, neboť zakřičeli na muže za nimi a ti na ně vychrstli několik připravených kbelíků vody, čímž je uhasily.
„Tolik k plánu A,“ poznamenal Argon lehce zklamaně, že se mu nepodařilo usmažit pár mužů.
„Čas přejít k plánu B,“ dodal Deimos, když viděl, jak proti nim vyrazila armáda.
Uběhli sto metrů a země se pod nimi náhle propadla. Mnoho se jich napíchlo na připravené kůly, avšak to je nezastavilo. Běželi dál. Ti zdatnější ten příkop přeskočili, zatímco ostatní padali za prvními oběťmi. Jakmile se příkop naplnil mrtvolami, šlapali další na jejich těla a hlavy, a i přes ten řev, kterým se snažili Istriany vyděsit, a dusot několika tisícové armády, mohl Argon a ti, co mu stáli po boku, slyšet praskání kostí a lebek. Ve chvíli, kdy se přiblížili k příslovečné první metě, zvedl Argon volnou ruku do vzduchu a z dlaně mu vyšlehly oranžové plameny. Kapitán Igrid pochopil signál a na své lučištníky na hradbách zařval: „Palte!“
Ti neváhali a vystřelili. Jako déšť se snesla na hlavy nepřátel čtyřicítka šípů a jen malé množství nenašlo svůj cíl. Než si nepřátelé stačili zvednout štíty, zasáhla je další várka. I přes velké prvotní ztráty se k Istrianům rychle blížili. Argon znovu zvedl ruku a z dlaně mu tentokrát vyrazily modré plameny, které se na nebi změnily v malý prskající ohňostroj. To bylo znamení pro Adama a jeho lukostřelce. Vystřelil první šíp a vzápětí následovala stovka dalších společně s třetím vypuštěním šípů od lučištníků z hradeb.
Nakonec nepřátelé zdolali posledních pár metrů a jejich meče se srazily s meči mužů a žen z odboje. Drena mezi nimi vynikala. Nikdo z těch, jenž její meč skolil, z ní neviděl víc než šmouhu a brzy se z ní stala krvavá šmouha kosící jednoho nepřítele za druhým. Deimos si nevedl o nic hůře. Viděl, že několik jeho druhů padlo, a to ho přimělo k větší aktivitě.
Když je nepřátelé začali systematicky zatlačovat do hradu, vyrazil z úkrytu Rick se svou padesátkou bojovníků. Narazili do boku nepřítele silou hurikánu a rozmetali je jako tsunami rybářskou loďku. Rick na nic nemyslel a jen nechal tělo dělat to, k čemu bylo vycvičené a zocelené v mnoha menších či větších bitvách. Nevnímal krev na svém obličeji poté, co proťal muži před sebou hrdlo, a krev z tepny vystříkla do vzduchu a potřísnila ho.
Eris vyčkávala se svými čtyřiadvaceti bojovnicemi, až se nepřátelé dostanou na domluvené místo. Jakmile je tam zahlédla, klekla na zem a s prosbou o pomoc se dotkla půdy. Ta se na několika místech začala třást a rozevírat. Přes tři desítky mužů zmizelo v jejích útrobách.
Drena náhle uklouzla na ratolišti krve a dopadla na zem. V okamžiku, kdy se dlaní opřela o zem, vyrašily z ní kořeny, které se vplétaly Universiným mužům pod nohy, obalovaly je a drtily ve svém smrtícím objetí.
Navzdory tisícové ztrátě se na ně útočnici valili v dalších a dalších vlnách a nedopřávali jim sebemenšího oddechu. Když Eris viděla, že země pomohla, kde mohla, vrhla se s květinovými ženami do víru bitvy. Byl to jeden velký masakr, v němž ztráty na životech na obou stranách začínaly narůstat do obludných rozměrů.
Přestože to všude vřelo a bojovný řev se mísil s křikem a sténáním zraněných nebo umírajících, Drena uslyšela Lily křičet. Možná to způsobila magie, že se Lilyin křik donesl k jejím uším, nebo prostě jen měla štěstí, ale slyšela ji. A na okamžik se dav na smrt bojujících mužů a žen rozestoupil a ona viděla Universe vlekoucí Lily za vlasy pryč z bojiště. Chtěla ji dohonit a vyřídit si to s ní, zastavit ji jednou provždy, avšak cestu jí zastoupila pětice mužů, kterým z čepelí jejich mečů odkapávala krev. Vrhli se na ni jeden po druhém a pak i naráz, nicméně Drena vykryla každý jejich útok. Pár škrábanců a drobných řezných ran utržila v předchozím boji, ale tito muži, ač jedni z nejlepších, neměli šanci. Drena byla jako rozjetý parní stroj a zmasakrovala je během pěti minut.
Eris viděla, jak k Dreně míří muž s napřaženým mečem. Ten svůj měla zabořený v muži, kterého sama před chvíli zabila. Na jeho vytažení neměla dostatek času. Existoval jen jediný způsob, jak tu smrtící ránu zastavit. Vrhla se před Drenu a meč do ní zajel jako nůž do másla. Drena se otočila a ve zlomku vteřiny setnula vojákovi hlavu. V druhé vteřině pohlédla do Erisiných vyhasínajících očí a ten pohled obsáhl vše, co si měly říct, a nikdy k tomu neměly příležitost. V okamžiku, kdy Erisino tělo dopadlo na zem vedle bezhlavého muže, vrhla se Drena s novým elánem do bitevní vřavy. Měla jasný cíl a tím byla Universe.

Lily byla v pokušení hryzat si nervozitou nehty, nicméně se ovládala. Věděla, že tohle se od ní neočekává. Byla přece královnou. A přesto. Kdyby jí někdo nabídl, že výměnou za její trůn vrátí její mrtvé přátelé, neváhala by ani minutu. Mohli ji soudit, ale ona se o nic takového neprosila. Nikdy nechtěla být královnou. Nikdy nechtěla mít noční můry, které ji připravily o rodiče i o dětství. Mohla vyrůst, vystudovat školu, zamilovat se, vdát se, mít rodinu, být šťastná. Místo toho sledovala, jak umírá každý, na kom jí záleželo. Už ji to unavovalo. Až tahle válka skončí, usedne na trůn. Pokud k tomu bude mít někdo výhrady, může tam trůnit místo ní a ona už najde způsob, jak se vrátit domů a začít tam nový život.

Cirkis myslel na magické posílení hradeb, avšak již ho nenapadlo ochránit prostranství nádvoří před magickým příchodem. Universe se zcela bez varování zjevila přímo uprostřed. Ačkoliv po ní první muž, který ji spatřil, hned vrhl kopí, minulo se to účinkem. Universe ho ještě za letu zachytila a mrštila po tom, co ji napadl. Kopí mu projelo skrz žaludek a teď mu napůl trčelo ze zad. Několik lukostřelců po ní vystřelilo, ale šípy se neškodně odrazily od magického štítu. Universe bez zastavení kráčela dál směrem k trůnnímu sálu.
Cirkis vyhlédl do chodby a Lily viděla, jak zbledl do barvy nemocniční omítky. Sledovala jeho pohled a žaludek se jí zkroutil jako uzlíček. Viděla muže, jak se snaží Universe zastavit, ale pro ni nepředstavovali větší problém, než kdyby proti ní stáli hadroví panáčci. Lily slyšela lámání kostí jako lámání větviček. Zahlédla rychlý pohled, kterým se na ni Cirkis podíval, a hned věděla, co má v úmyslu.
„Ne, Cirkisi! Žádné sebevražedné jednání!“ zakázala mu Lily a postavila se před něj.
„Nikdo další za mě neumře!“
„Jsem dojata,“ promluvila Universe, která zaslechla její slova.
Lily zavřela oči a zhluboka se nadechla. S výdechem se otočila k Universe, aby jí stála čelem. V tom krátkém okamžiku, kdy Cirkis zahlédl její tvář, viděl vznešené rysy, jaké náležely královskému rodu. O původu Lily se nedalo pochybovat.
„Je to jen mezi námi, Universe. Ostatní nech být.“
Universe se krátce zasmála a Lily z toho smíchu rozeznala, že Universe ovládlo šílenství. Najednou pochopila, že se s ní po dobrém nedomluví. I když ji Universe zabije, její smrtí to neskončí. Zničí každého, kdo stál proti ní. Spálí Istrii na popel, usmyslí-li si to.
„Mladá a hloupá. Jsi vůbec má sestřenice? Možná si takhle slabá po svém otci. I ten můj byl slaboch.“
Lily chtěla Argona bránit, ale zavčas si uvědomila, že navzdory vztahu, který s Argonem měla, jeho minulost nebyla neposkvrněná.
„Můžeš mě zkusit zabít a nejspíš i uspěješ. Má moc proti té tvé nic neznamená. Jestliže mám však zemřít, nech mě zemřít tam, kde to nikdo neuvidí. Nenuť mé přátelé přihlížet mé smrti.“
„Lily ne! To nesmíš! Nedovolím, aby ses obětovala stejným způsobem jako Isabel!“ snažil se ji zastavit Cirkis, avšak Universe se její návrh líbil, i když ho ve své mysli překroutila k obrazu svému.
„Máš pravdu, sestřenko. Proč je trápit pohledem na tvou smrt? Pojď se mnou. Vezmu tě na místo, kde tě zabiju rychle a tiše,“ slíbila jí Universe, ačkoliv bylo všem jasné, že je to lež.
„Lily! Nem…“ náhle Cirkis zmlkl a začal se dusit. Klesl na kolena a držel se za hrdlo. Lily viděla, jak rudne, až měl barvu vnitřku granátového jablka.
„Přestaň!“ vykřikla Lily a vzedmul se vítr, který do Universe strčil, čímž přerušil její koncentraci. Cirkis se rozkašlal, když se mu do plic vrátil vzduch.
„Vida, vida. Nejsi úplně beznadějná. Škoda, že už je pozdě s tím něco dělat.“
Lily její slova záměrně ignorovala a sklonila se k Cirkisovi.
„Musím to udělat, Cirkisi. Je to jediná možnost, jak…“ zbytek věty mu pošeptala do ucha. Nechtěla, aby to Universe slyšela, ale tu, jak se zdálo, ani nezajímalo, co si šeptají.
Když Lily vstala, Universe ji popadla za ruku, a přemístila se s ní na okraj bojiště. Lily zahlédla bojujícího Argona a hrdlo jí sevřela úzkost. Přestože to vypadalo, že krvácí jen z povrchových ran, dělala si o něj starosti. Když Universe viděla, kam Lily hledí, z hrdla se jí vydral zlostný výkřik, který se dal snadno zaměnit se skřekem. Chytila Lily za vlasy a začala ji táhnout pryč. Už si nevšimla Dreny kosící jednoho nepřítele za druhým, aby se k nim dostala.
Dotáhla Lily na vyvýšené místo blízko lesa. Tam ji pustila, aby ji vzápětí udeřila do žaludku. Lily se prohnula a rozkašlala se. Universe sevřela své dlouhé štíhlé prsty kolem jejího hrdla a stiskla. Lily si myslela, že Universe ji spíše zabije magií než vlastní silou. Náhle docenila, co jí Drena naučila. Udeřila Universe do nosu. Ta ji pustila a kousek se odpotácela.
„Nikdy jsem neřekla, že se jen tak nechám zabít.“
„Jako kdybys měla šanci,“ zasmála se Universe, když se vzpamatovala. Z rukou jí vyšlehly plameny. Lily kolem sebe utvořila magický štít, jak ji to Argon učil.
„Ale, ale. Tatík se činil,“ poznamenala Universe posměšně.
„Nejsi dost silná, sestřenko. Nač prodlužovat umírání, když může přijít krátký konec?“
A tehdy se Lily rozhodla zužitkovat, co pochytila za ty roky strávené na psychiatrii.
„Já vím, proč tohle všechno děláš, Universe. Ale já jsem se nikdy nesnažila přebrat ti otce. Argon tě má rád. Vždycky měl a to, co děláš, mu láme srdce.“
„Nech si ty řeči od cesty, sestřenko. Moc dobře vím, jak se k tobě Argon chová. Tolik lásky mi nikdy nedal!“ vyplivla zuřivě.
„Ještě není pozdě. Ještě můžete svůj vztah zachránit. Pokud to ukončíš hned teď, nemusí to pro nikoho dopadnout špatně.“
Universe se zasmála a znovu zněla jako šílenec, který už dávno pozbyl rozumu. Lily to věděla. Hrála o čas.
„Ty se stále domníváš, že mě svými sladkými řečičkami můžeš obměkčit? Kvůli tobě jsem zabila Aarona, ty malá děvko!“ zařvala na ni a její ruka prošla skrz Lilyin štít. Universe stihla Lily poškrábat na hrudníku, než Lily uskočila.
„Když já nemůžu mít svého otce, on nebude mít tebe!“ zasyčela a škodolibě se zasmála, když se Lily podlomily nohy a ona klesla na kolena.
„Cítíš to? Cítíš, jak tě opouštějí síly? To ti jed koluje v tvých modrých žilách.“
Lily se pokusila postavit na nohy nebo ze sebe aspoň vydat hlásku, ale nedokázala to. Chtělo se jí spát. Chtěla si lehnout na zem, usnout a už se nikdy neprobudit.
„Lidská historie mě naučila, že se panovníci často stávali obětí jedu. Pro tebe jsem vybrala obzvláště pomalý a bolestivý.“
Universe zaslechla zasvištění dýky, ale opájená představou vítězství, nedokázala reagovat dostatečně rychle. Dýka se jí zabodla do ramene. Okamžitě si ji vytáhla a sledovala proužek krve vytékající z jejího ramene. Po chvíli se rána zacelila a ona se chtěla postavit svému nepříteli, ale to už schytala ránu do obličeje následovanou další a po ní ještě jednou. Najednou, aniž by tušila, jak se to přihodilo, ležela na zádech a na břiše jí seděla Drena. Jednou rukou jí přidržovala obě ruce za hlavou a druhou jí přiložila dýku k hrdlu.
„Okamžitě Lily vyléčíš, nebo tě zabiju!“ dala jí Drena možnost volby.
„Zabiješ mě stejně, Apokalypso!“ zavrčela Universe v odpověď.
„Možná. Ale taky tě můžu rozřezat na kousíčky a bavit se u toho tvou bolestí,“ opáčila Drena klidně.
„Nedokážeš mi držet ruce a ještě mě řezat,“ řekla Universe drze.
„A kdo říkal, že nebudu mít druhou ruku volnou?“ jakmile to dořekla, pustila její ruce a dotkla se země. Universe se hned chystala použít magii, avšak ze země vyrašily úponky a spoutaly ji ruce.
Drena vstala a vyzývavě povytáhla obočí.
„Tak kde jsme to byly?“
„I kdybys mě mučila, ona zemře. A to mi stačí.“
Drena ji nakopla do ledviny a Universe zakřičela bolestí.
„Přestaň, Dreno,“ zašeptala Lily, která s vypětím sil vstala a dobelhala se k nim.
„Nestojí za to.“
„Mně ano,“ odvětila a znovu Universe nakopla.
„Tím, že biješ ji, biješ i jejího bratra a ten za nic nemůže. Neměl by platit za hříchy své sestry.“
„A co mám dělat?! Dívat se, jak umíráš?! Dovolit té mrše, aby vyhrála?! Buď realistická, Lily! Tuhle bitvu prohráváme! Nemáme šanci, ale když ji zabiju, existuje možnost, že ta armáda nebude dostatečně motivována a vrátí se tam, odkud přišli!“
„Nemůžu ti to dovolit,“ prohlásila rozhodně a natáhla k ní ruku, aby jí zastavila, ale svou energii, kterou vyškrábla ze dna, vyčerpala a zhroutila se na zem.
„Čas to skončit!“ sdělila Drena Universe chladně a pozvedla meč.
„Ne! Počkej!“ zastavil ji Argonův hlas.
„Co to s vámi je? Ona je zlá, já jsem ta dobrá. A dobro přece zabijí zlo, ne?“
„Ano, ale…“
„Ale co? Teď se o ni budeš strachovat. Kdybys raději vyléčil Lily,“ odfrkla si Drena.
„Nech mě přerušit spojení mezi ní a jejím bratrem. Pak si ji klidně zabij.“
Drena překvapeně zamrkala. Domnívala se, že se bude muset s Argonem přít, a on jí místo toho dal svolení zabít jeho vlastní dceru.
Universe se však nehodlala nechat snadno zabít. Zpod rukávu vytáhla malý nožík, kterým úponky přeřezala. Jakmile měla volné ruce, okamžitě se vypařila. Drena zaklela. Argon k tomu nic neřekl. Částečně se mu i ulevilo. Nechtěl se dívat na smrt své dcery. Vzal do náruče chřadnoucí Lily a přemístil ji k Cirkisovi.
„Máš dost sil, abys ji vyléčil?“ otázal se ho Argon, když ho zasvětil do situace.
Cirkis potřásl hlavou.
„Dokážu zpomalit šíření jedu, ale nedokážu ho zastavit. A vyléčit ji už vůbec ne. Ale cítím magické spojení mezi jedem a Universe. Pokud Universe zemře, Lily se uzdraví.“
Cirkis zaváhal, ale nakonec řekl, co mu leželo na jazyku: „Je to tvoje rozhodnutí, Argone. Lily nebo Universe.“

Drena se vrhla do boje s novou vervou. Když nemohla zabít Universe, aspoň jich povraždí, co nejvíc na bojišti. Ačkoliv ji při zběžném pohledu bylo jasné, že prohrávají, nevzdala to a s urputností jí vlastní ukončovala život každého, kdo proti ní pozvedl meč. Probojovala se až k Adamovi, Rickovi, Deimovi a Aranis, která za Eris přebrala vedení bojovnic po její smrti.
„Nevypadá to moc dobře, což?“ prohodil Rick jen tak mimochodem, když zabil dalšího muže.
„Jestli existujou na zázraky, teď by se jeden hodil,“ odtušil Adam a zasáhl svým šípem oko nepřátelského vojáka.
Ozvalo se zatroubení na roh a do zad nepřátelské armády vjelo tisíc mužů, kteří začali nepřátelé okamžitě masakrovat. Muž, který je vedl, zabíjel jednoho muže za druhým, až se dostal k Rickovi a ostatním, co mu stáli po boku a znaveni bojem hleděli, jak se mění vítězná strana. Rick v něm poznal vévodu. Muže, kvůli němuž Andyho opustila jeho žena.
„Doufám, že nejdu příliš pozdě. Zdržela nás bouře,“ vysvětlil vévoda.
„Jdete právě včas,“ ujistil ho Rick.
„Ale jak jste se dozvěděl, že potřebujeme pomoc? Nikdo nevěděl, kde jste a kam vám poslat zprávu, že jsme ve válce,“ ozval se Adam.
K vévodovi na koni přiklusal muž, o němž si Deimos domyslel, že je Argonův syn.
„Když jste zabili Reptilea, byl jsem volný. Chtěl jsem se zabít, abych tím zničil i Universe, ale zjevila se mi čarodějka, která mi řekla, že před svou smrtí musím udělat ještě něco jiného. Vzala mě k vévodovi a já ho informoval o vaší situaci.“
„Věděl jsem, že vám musím pomoct. Dlužil jsem to Isabel i Mac.“
„Ale kde jste vzal tolik mužů?“
„Nasbíral jsem je cestou. A to doslova. Když ve vesnicích slyšeli, co máme v úmyslu, přidávali se k nám. Pomocí Autumna jsme rychle postavili lodě a vyrazili, jakmile jsme mohli.“
Vévoda se ohlédl.
„Vypadá to, že je dobojováno.“
„Ano. Já se teď musím rozloučit. Je tu ještě něco, co musím udělat,“ dodal Simonides a obrátil koně k hradu.
„Hodně štěstí,“ popřál mu vévoda a vrátil se na bitevní pole, aby udělil nové rozkazy svým přeživším mužům. Aranis shromáždila květinové ženy. Ze dvou tuctů jich zůstalo deset. Ačkoliv byly všechny zakrvácené a poraněné, přiložily si pěst k hrudníku a vzdaly Dreně hold. A Drena, která věděla, že nemají nikoho jiného, kdo by je vedl, přijala pomyslnou korunu a tím i svoje dědictví. Nechala Adama, aby ji vzal za ruku, a stál ji po boku, když ještě na poli plném mrtvol složila přísahu. A tehdy si Rick vzpomněl na Meranisina slova, která vyřkla, než se vzdala svého života, aby Drena mohla žít: „Jednou jsi mi řekl, že si nikdo nezaslouží, aby za něj druhý zemřel. Zmýlil ses. Ona si to zaslouží, i když to ještě nevidíš.“
Teď už to viděl. Drena byla pravá královna Květinových dětí. Teď už to přijala i ona a s Adamem po boku na to nebude nikdy sama.

Simonides vešel do trůnního sálu zrovna ve chvíli, kdy Cirkis Argonovi říkal: „Je to tvoje rozhodnutí, Argone. Lily nebo Universe.“
„Dovol, abych ti ulehčil tvé rozhodování, Argone,“ promluvil na něj, zatímco k nim kráčel. Zastavil se kousek od nich a shlédl na bledou Lily. Ztrácela se před očima.
„Ať je Universe kdekoliv, je nejspíš dobře skryta. Lily by zemřela dřív, než bys mou sestru našel. Je jen jedno řešení. Vždycky bylo a Maky to věděla. Nejsem tady proto, aby ses mi to snažil vymluvit. Přišel jsem ti říct, aby ses o Lily dobře postaral. Učinil ji královnou a vedl ji cestou, která pro Istrii bude znamenat mír a prosperitu. Věřím, že to se Cirkisovou pomocí dokážeš.“
Prudce Argona objal a poté rychle odešel.
„Tak to jsem nečekal,“ prohodil Cirkis.
„Ani já ne,“ odvětil Argon, posadil se k Lily a vzal ji za ruku. Ve chvíli, kdy se Lily vrátila do obličeje barva a krátce na to otevřela oči, věděl Argon, že obě jeho děti jsou mrtvé.

Simonides stál na pláži u oceánu, vítr mu čechral vlasy a vzduch byl cítit slanou vodou. V duchu si přehrával svůj život. Zemřít pro něj bylo mnohem snazší, když věděl, že na druhé straně čeká jeho milovaná Nat. Zul si boty, svlékl oblečení a vstoupil do oceánu. Voda omývala jeho nahou kůži, mazlila se s ní a vábila do větší hloubky. A Simonides se nebránil. Neváhal. Když byl v dostatečné hloubce, přestal šlapat vodu a potopil se. Úmyslně se nadechl, aby dostal do plic vodu. Zaplavila ho celého a zanedlouho mu zastavila srdce.

Universe přecházela po jeskyni z místa na místo a uvažovala, zdali je již Lily po smrti. Zda již Istrie truchlí pro další královnu. Náhle se zastavila a chytila se za břicho. Začala zvracet vodu. Cítila, jak se topí, přestože stála na suché zemi. Nemohla dýchat. Padla na zem, kde zoufale lapala po dechu. A zatímco v srdci Istrie oslavovali vítězství, ona zemřela v osamění.

„Jsi si jistý, že chceš odejít?“ otázala se Lily Ricka. Bylo po korunovaci, ona se stala královnou Istrie a Rick požádal Argona o vytvoření portálu, který ho zavede zpátky do světa, odkud přišel. Mnoho lidí ten den zemřelo na obou stranách, včetně kapitána Igrida a jeho pobočníka Linharta, ale zvítězili. A to jim dávalo sílu a odhodlání jít dál a vrátit Istrii blahobyt a prosperitu.
„Ano. Musím najít způsob, jak uctít Seanovu památku. A ostatních taky.“
„Budeš mi chybět.“
Objala ho a on ji přitiskl k sobě. Když ji pustil, odstoupila od něj a otřela si slzy. Rick se podíval na Argona a Cirkise.
„Postarejte se o ni.“
„Postaráme,“ přikývl Cirkis a Argon spolu se svým bratrem Autumnem, který nemohl zmeškat korunovaci, vytvořil portál. Rick jím prošel a portál se uzavřel již navždy.




Epilog

O osm let později

Rick Armstrong, který přijal jméno Rick Smith, protože to bylo jedno z nejtypičtějších jmen ve Velké Británii, seděl v televizním studiu a čekal, až se zapojí kamery, aby mohl poskytnout interview k filmu na základě knihy, kterou napsal. Věděl, že studio má nějaké technické potíže, a proto se rozhodl na pár minut oddat vzpomínkám na svůj návrat a na to, co následovalo.
Než odešel, Argon mu vysvětlil, co se bude dít. Istrie mu vytvoří novou identitu. Něco jako ochrana svědků, podotkl. Bude mít peníze i místo, kde žít. Jaké povolání si zvolí, je už na něm. Ricka napadlo, že by se mohl vrátit k prodávání nemovitostí, ale nakonec to zavrhl. Zůstalo mu tělo, jaké dostal od Maky. Když Sean zemřel, aby on mohl žít, Maky ho již do podsvětí nepovolala. Byl jen jeden jediný způsob, jak tohle tělo využít, pokud se nechtěl dát k armádě nebo dělat nějaké rozmazlené hvězdě bodyguarda. Stal se instruktorem bojových umění. Tam se také seznámil se svým nyní již manželem Joshem Pinem, který tělocvičnu vlastnil a sám byl jedním z instruktorů.
V noci ho trápívaly noční můry. Všechno, co zažil v Istrii, se mu vracelo. Josh mu tehdy poradil, aby ty můry napsal na papír a pokusil se je rozebrat s psychologem. Jakmile Rick začal psát, začala se mu před očima objevovat slova. Pochopil, že tohle je způsob, jak uctít Seana a ostatní. Napsal o nich knihu, kterou pojmenoval Istrie – Poslední královna. Kniha se setkala s obrovským úspěchem, a proto se filmaři rozhodli natočit film. A teď tu Rick seděl a přemýšlel, jestli má Sean možnost tohle sledovat ze světa mrtvých. Pokud ano, určitě nadával, co za herce na něj vybrali. Ta představa ho pobavila a přistihl se, že se usmívá.
Režie jim dala pokyn, že jsou připraveni. Světla se zapnula a kamery začaly běžet. Moderátor se obrátil k Rickovi, přivítal ho a začal: „Istrie – poslední královna je první díl z trilogie. Pro ty, co knihu nečetli, ale chtějí jít na film nebo jen uvažují, zda se do toho pustit, co byste jim řekl? Jak byste svou knihu popsal?“
Rick se na okamžik zamyslel a zadíval se do publika, kde si představil Seana, Sonyu, Andyho a Alana, a poté odpověděl: „Příběh je o čtveřici naprosto odlišných lidí, kteří dostanou vzkaz, aby se dostavili na jedno konkrétní místo, odkud jsou přeneseni do světa, kde se čas zastavil ve středověku a vládne tam zlý čaroděj. Jejich úkolem je tu zemi zachránit, avšak aby toho dosáhli, musí nejen přežít, ale hlavně se naučit spolupracovat a to může být pro některé opravdu oříšek.“
Rick domluvil a znovu se podíval na své, v představě vyvolané, přátelé. A najednou pochopil, že už mu nechybí. Uvědomil se, že jejich odkaz už bude navždy žít v knize, kterou napsal. Nikdy nebudou zapomenuti a Sean se znovu dočkal slávy, po které tolik toužil.


Konec


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.03.2014, 15:10:51 Odpovědět 
   Zdravím.

Příběh se uzavřel. Dokonce poslední přeživší o všem napsal knihu a vzdal jejím prostřednictvím tak čest všem, kteří zahynuli v boji o Istrii. Dobro nakonec zvítězilo nad zlem, protože si ti praví hrdinové (mám na mysli Argona) postavili "na správnou stranu" (ač už to zní klišátkovitě jak chce)...

Konec je vedený v docela velkolepém (takřka až epickém) stylu. Velká bitva proběhla poměrně rychle, pomoc dalších bojovníků, které vedl Simonides s vévodou byla jako pomoc shůry (viz deus ex machina). Jenže ve světě čar a kouzel je možné vše, pokud se zatahá za ty správné nitky, stane se to, co se má stát (a čemu se dopomůže - Maky ví své).

Měl jsem tu čest číst celou trilogii a musím říci, že mne zaujala. Otázkou je, zda by konec mohl být více propracovaný (nakonec se v něm odehrálo mnohé v rámci onoho "velkého finále"). Co znamená ona anglicky znějící fráze?

Hrdinové, byť se bránili přesile zvítězili - podobné klišátko bylo použito i ve druhém díle "Pána prstenů" při bitvě u "Helmova žlebu"! I tam nakonec dorazil jeden s hrdinů s početným vojskem, aby bitvu ukončil vítězstvím. Není každá velká bitva šachovou hrou? Záleží na tom, jak ji kdo promyslí a nač se připraví...

Na práci šotků jsem nekoukal.

Přeji hezký den a múzám zdar.
 ze dne 15.03.2014, 19:37:04  
   Šíma: Potěšení na mé straně! ;-)
 ze dne 15.03.2014, 16:43:57  
   Trenz: Nazdárek. Rozhodně nebudu popírat, že jsem se inspirovala LOTRem, ale z těch nápadů, co jsem měla, to nakonec byla nejlepší varianta. Díky, že jsi ten příběh prošel se mnou:)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
Barbuch S. D.
(14.10.2020, 07:48)
obr
obr obr obr
obr
Nečekaná cesta ...
Jitka Kratochvílová
Srdeční
Thaddeus Colman
New (přepracova...
Sirnis
obr
obr obr obr
obr

Slečny
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr