obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915287 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Luminiscencia 3 ::

 autor VanillaSky publikováno: 16.03.2014, 22:55  
...
 

Uteč... uteč kým môžeš. Utekaj, po pláži, po piesku, do mora. Len uteč pokým je ešte čas. More ťa skryje pred všetkým zlom. Pred ňou, aj pred tebou. Už ti nik neublíži. V jeho útrobách budeš v bezpečí. Nikto ťa viac nenájde, len poď, poď bližšie. Ešte kúsok...
Lisbeth sa ako vo sne pohla smerom k morskému brehu. Pomaly, krok po kroku, zanechávala na piesku stopy. Možno tie ju nakoniec zachránia. Podľa nich ju nájdu a... čo ak to nestihnú? Čo ak bude neskoro?
Bež a nemysli na nič. Už niet pomoci, musíš to urobiť. Jedine more ťa môže zachrániť. Niet viac úniku, tak utekaj, pokým nepríde, pokým si neublížiš...

Urobí to, rozhodla sa. Už nie je inej možnosti, len táto jedna. Čokoľvek iné by urobila, by bolo jej koncom. A toto bude začiatok. Začiatok jej nového života. Už ani nechcela, aby ju našli. Mala chuť vrátiť sa a zotrieť všetky tie stopy. Tie malé indície, vedúce k jej spáse. Alebo k záhube? Zastavila sa na brehu, len na chvíľu a poobzerala sa okolo seba. Ešte raz naposledy vidieť svet a potom...
Pohla sa dopredu. Stále viac a viac sa jej telo ponáralo do vody. Najprv sa jej more dotklo členkov, potom jej zahalilo svojím chladom lýtka až stúpalo vyššie a vyššie. Pomaly sa jej chodidlá odlepili od dna a ona sa na chvíľu ako keby vznášala.

Zničí ťa, ak neutečieš, tak ťa zničí. Počula ešte hlas vo svojej hlave. Bola celá pod vodou a len bublinky vystupujúce na hladinu dávali vedieť, že sa to ešte neskončilo. Ešte žije a cíti. Cíti ako sa niekto pokúša zbaviť jej tela. Ako keby ho pomaly trhal vo dvoje. Nie, niéééé... pokúsila sa zakričať, no z úst sa jej nevydral ani hlások. Ako keby sa zasekol niekde v jej útrobách. Ako zátka vo fľaši. Pokúšala sa ho uvolniť, začínala sa dusiť a bubliniek bolo čoraz menej. Až keď už si myslela, že je všetkému koniec, podarilo sa jej vykríknuť...

„Niééééé, " skríkla a otvorila oči. Lapajúc po dychu sa triasla vo svojom vnútri. Bol to len sen, len sen, opakovala si v duchu. No stále mala pocit, že sa dusí. Pomaly sa rozhliadla okolo seba a keď zistila, že je vo svojej izbe trocha sa ukľudnila. Jej dych sa dostával do normálu a prestala sa aj chvieť. Ako keby ju doteraz ohrozovala akási neviditeľná sila, ktorá razom pominula.

Nemohla vedieť, že kdesi niekde, niekto, koho nepozná sa práve pokúšal zničiť teraz jej beztak už bezvládne ležiace telo, nakreslené na už pomaly žltnúci papier.

Nadýchla sa a nasala toľko vzduchu, koľko len mohla. Ako keby si chcela vynahradiť všetok ten ktorého sa jej doteraz nedostávalo. Zrazu znova začula ten hlas. Akurát, že už ju nenabádal aby vošla do mora.

... uteč, nedobehneš, utopíš sa a more ťa pohltí do svojich útrob na večnosť. Už len málo máš zo svojho času, aby si sa zachránila. Uteč a už sa nikdy neobzeraj späť.

Potom nastalo ticho. Len kostolné hodiny ukrojili ďalšiu hodinu z jej života. Znova zaspala.

Začínalo svitať. Závesy boli odostreté a za záclonou presvitalo prvé nesmelé svetlo. Nenávidela túto časť dňa. Vlastne mala niekedy pocit, že nenávidí všetky časti dňa, ale toto bol len začiatok niečoho. A ona nechcela začiatky. Mala rada, keď už bolo niečo rozbehnuté a ona sa viezla v tom pomyselnom vlaku istoty. Istoty? Akej istoty!... pomyslela si. Jej telo tu bezvládne leží a slovo istota už dávno stratilo svoj význam.

Vzápätí sa jej vynorila spomienka na sen čo sa jej sníval túto noc. Skôr nočná mora. Alebo to nebol sen? Čo ak to bola skutočnosť? Čo ak sa ju niekto niekde pokúša zničiť. Len ona o tom ešte nevie? Hlúposti. Staré povedačky o predtuchách. Ale čo tan hlas? Ten neznámy hlas, ktorý jej ešte aj teraz znel v ušiach.
More, hodiny, čas, neúprosný a desivý. Odkrajujúci z jej života.
Uteč, no tak uteč.

„Nie! Už nie, už to nechcem ďalej počúvať, " vykríkla nahlas a pozrela smerom k oknu, kde sa sivé podfarbenie svitania pomaly začínalo prelínať so svitom slnka.

Na okamih sa jej zdalo, ako keby svitanie nadobro splynulo s dňom. Navždy, akoby už nikdy nemala prísť noc.
Pomaly zdvihla ruku a nahmatala tlačidlo, ktorým privolávala slúžku. Stlačila ho a ruku na ňom držala tak dlho pokým Nynet neprišla. Bola to len chvíľa, no Lisbeth sa na ňu oborila, že čo si to dovoľuje nechať ju tak dlho čakať. Nynet len sklonila hlavu a mlčala. Už bola na také niečo zvyknutá. Dobre vedela, že Lisbeth sa nálada zlepší väčšinou až s príchodom noci.

„Urob to čo máš a potom ma presuň na vozík. Chcem dnes začať písať skôr. Mám dojem, že som dostala inšpiráciu a že tento raz sa to podarí. "

Lisbeth písala už skoro dva roky. Nejaký čas trvalo, pokým sa ako tak dostala do normálu z tej nehody a potom sa rozhodla, že začne s písaním. Nezabudne na tú chvíľu, keď ešte v nemocnici zistila, že môže pohnúť okrem hlavy ešte aspoň jednou rukou. Nikdy predtým by nepovedala, že aj taká maličkosť dokáže človeka potešiť.

Slúžka pretrhla jej sled myšlienok zatiaľ čo sa ju snažila dostať
do rozheganého vozíka. Už aj ten pomaly dosluhuje, ako ja, pomyslela si Lisbeth. Ale mňa nezlomia, nemôžu ma už viac pokoriť. To sa snáď už ani nedá.
Aj keď tomu už pomaly prestávala veriť, ešte stále niekde v najzastrčenejšom kúte jej duše verila, že raz sa všetko zmení. A ona bude znova taká, ako pred tým.


„Zastri závesy, dobre vieš, že lepšie sa mi píše keď je noc. Nechce sa mi čakať až dovtedy, tak rob, čo ti hovorím a nepozeraj tak na mňa, ako keby sme sa poznali prvý deň.“
Nynet podišla k oknu a zatiahla ťažké závesy, ktoré po oboch stranách okna tvorili akúsi bránu do neznáma. Lisbeth často nechodievala von a keď už sa rozhodla predsa len vystrčiť nos z domu, tak na to musela mať ozaj sakramentský dôvod. Ako s obľubou vravievala.
Taký dôvod bol celkom blízko. Na jednej strane sa z toho tešila, lebo výstavy obrazov a fotografii mala rada. Vždy dlho postávala, vlastne sedela pred každým z nich. Ako aj pred každou fotografiou a rozmýšľala prečo, kde a za akých okolností boli tieto dielka , zachytené okamihy času, urobené. A aké myšlienky sa práve vtedy rodili v hlave ich autora. Bola to akási cesta pomyselnou krajinou spleti tohto všetkého. Ešte dlho potom si krátila nočné chvíle strávené v posteli tým, že v duchu preberala každý obraz toho dňa, stále znova a znova.

Akurát jedna vec rušila krásu toho všetkého, ľudia. Nemala rada, keď sa ocitla v dave, alebo hlúčiku ľudí, ktorí ju obklopili a ona mala pocit, že sa zadusí, ak sa nedostane niekde mimo tohto zhromaždiska.

Dostala pozvánku, na výstavu začínajúcej autorky. Bol k nej pripojený lístoček s krátkym obsahom. Určite príďte, nebudete ľutovať. A s podpisom ktorý jej nič nehovoril, Hugo. Ale keďže Lisbeth mala takéto prekvapenia rada, keďže jej moc toho vzrušenia v živote neostávalo, rozhodla sa, že tam predsa len pôjde.

Slúžka sa nebadane vytratila z izby a Lisbeth chcela začať vyťukávať na čistý papier prvé písmená. No v tom sa zháčila a jej vlastné myšlienky ako keby začali vytesňovať myšlienky niekoho iného. Mala pocit, ako keby aj jej ruku viedol niekto iný. Papier začali plniť písmená.


Som ako ty,

ako mrtve čosi.

Oceán čo o skaly

si rozbil tvár.

A mesiac luže

skrývajúc sa

v mojich črepinách.

Som ako ty,

rozdelená vo dvoje

Jedna časť sa smeje

a druhá na kolenách

v kúte žobre o pár

drobných niečej nehy.

Za oknom stromy plačú

a ja ešte stále mlčím.

Som ako ty.

Som polámaný svet

v mojom vnútri.

Chcem utiecť pred

sebou samou

no nemám kam.

Som predsa

ako ty.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nemesis 26.03.2014, 21:49:25 Odpovědět 
   Ahoj! Libi se mi to. Je to velmi čtive, dle mého soudu. Velice mě baví, že nedokážu poradne odhadnout, jakym směrem bude příběh dál pokračovat.
 Šíma 16.03.2014, 22:54:50 Odpovědět 
   Zdravím.

Po pravdě jsem se krapet zasekl. Ne však proto, že by byl text (příběh) nezajímavý, ale mám trochu guláš v postavách, přestože můžeš vést svůj příběh prostřednictvím více dějových linek, které vzájemně propleteš (či může jedna druhou vzájemně doplňovat)... Prozatím jsem přišel na to, že je třetí část pokračováním první a že část druhá zatím na obě výrazně nenavazuje (či neobjasňuje to, co se stalo v prvních dvou zmiňovaných).

Ať je to jak chce, musel jsem si pročíst oba předešlé díly (Luminiscenci 1 a 2) a zadumat se nad prostředím, dějem i postavami. Celý příběh bude zřejmě o dívce, která skončila na vozíku (Lisbeth). Tato postava se snaží zřejmě překonat svůj handycap psaním (literární tvorbou) - lidově řečeno, chce se z toho vypsat (popřípadě cítí tuto potřebu), otázkou je, jak moc je autorka dobrá a má-li o čem psát. Prozatím ji bude stačit, když popíše své noční můry. A třeba také pochopí, jak moc skutečná je osoba, která se vkrádá (pomalu ale jistě) do jejího podvědomí.

Prozatím na mne působí jako docela rozmazlená holka, která rozmrzelost (a zlobu) ze svého stavu (a momentálního prožívání svého bytí) vybíjí na své služce. Když jsme u té služky (Nynet), nemohlo by jít kupříkladu o opatrovnici či dívku, která vykonává profesi pečovatelky? Ono je to vlastně jedno, že? Opatrovnice či pečovatelka... Ta služka mi tu prostě nesedí, pokud není Lisbeth nějaký spratek bohatých rodičů. Ale popojedem...

Mám otevřená tři okna, každé s jednou částí Tvého příběhu na pokračování, a snažím se dát dohromady to, co předkládáš svým čtenářům - čili se pokouším trochu zorientovat. Ne, že by byl tento text napsaný špatně, neměl svou atmosféru, spád (i napětí), ale prozatím tápu v tom, jakou roli které postavy budou hrát a jaké události sehrály v jejich životě hlavní roli. Ať už jde o Lisbeth, Hanelle, a další. Věřím, že pokračování přinese do mého tápání trochu světla. Na druhé straně se mi toto i líbí, aspoň mám vo čem přemýšlet a nač se těšit, takže uvidíme, jak z toho vybruslíš a jak se s tím vším popereš. Sám začínám mít pocit, že se točím v rámci svých myšlenek v kruhu...

Jak to vypadá, bude žít naše hlavní hrdinka ve dvou světech, ve své neutěšené realitě (bez východiska a naděje v dobrý konec - viz její zdravotní stav) a světě snovém (nemýlím-li se), který se bude vkrádat (a vkrádá se) do jejího života prostřednictvím snů a nočních můr. Když tak nad tím uvažuji, které postavy jsou reálné a které fiktivní (v rámci Tvého příběhu). Taková Hanelle také dost netuší, co je realita a co sen (či fantazie). Ale uvidíme...

Tento díl nás posunul o kousek dál. Nejenže měla Lisbeth docela těžkou noční můru, ve které málem zemřela (dobrovolně se vzdala života?), ale také má pocit, že jí někdo v reálném světě usiluje o život (či jí chce nějakým způsobem ublížit). Mnohokrát již zmíněná psychologie postav zde nejspíš (i v rámci užitého žánru) bude hrát hlavní roli. Jak se obě dívky poperou se svým životem? A co všechno stane, či se jen může stát? Prvky hororu by se mi zde líbily, už ony tíživé sny jsou zajímavou vložkou...

Po technické stránce... Pozor na čárky ve větách a souvětích, a také na nadbytečné mezery. Každá chybka (a nedostatek) jen zbytečně snižuje kvalitu díla. Jinak slovenskou gramatiku nehodnotím, i když jsem napůl Slovákem (ako repa).

Hezký den a múzám zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Schýza
Danny Alonso
Roj - 1. část
Ronkar
Princezně
GoldGabIchFürEisen
obr
obr obr obr
obr

S kohoutem na víně (i bez něj)...
Irrecoverable
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr